Byl to chvilkový nápad a vznikla z toho tato krátká jednorázovka. Je to o tom, že Bella odjela k mámě, ale do Forks se nevrátila. Jak to dopadne? To se dočtete. Příjemné čtení
19.08.2010 (15:45) • anulkacullen • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1838×
Byla jsem na návštěvě u mámy. Edward nemohl jet, protože tu svítí slunce a on je upír. Nespálilo by ho, ale na slunci se třpytí a mohl by se prozradit. Byla jsem zrovna ve městě si něco koupit, když mě přepadl upír. Nebyl jako Edward a ostatní Cullenovi. Jeho oči byly rudé. Byl nomád a mně se zakousl do krku. Nesál, ale proměnil mě. Po třech dnech jsem se probudila v lese. Věděla jsem, že domů nemůžu, a tak jsem zůstala v lese. Lovila jsem zvířata a po půl roce, když jsem věděla, že mé sebeovládaní je natolik dobré, abych zašla domů k mámě. Byla jsem stále na Floridě. Naposledy jsem tu byla jako upír, abych napsala vzkaz, že mi nic není, akorát že musím odjet. Musela jsem myslet na návrat do Forks.
Šla jsem do svého pokoje. Nikdo nebyl doma, a tak jsem si byla jista, že najdu to, co potřebuji. V pokoji jsem našla svoje úspory, bylo to docela moc. Nic jiného jsem si nebrala a zase jsem zamířila do města. Koupila jsem si nové auto a oblečení. V jednom hotelu, kde jsem strávila noc, jsem se osprchovala, převlékla a skočila jsem si na lov. V noci jsem odjela směr Forks. Jela jsem co nejrychleji. Do rána jsem tam byla. Jela jsem přímo do školy. Na parkovišti už byli Cullenovi. Zaparkovala jsem raději na opačném konci parkoviště. Věděli, že v autě sedí upír, ale nevěděli, kdo to je. Všimla jsem si, že Edward byl zdrcený a smutný.
Vylezla jsem z auta a všechny pohledy se stočily na mě. Slyšela jsem něco ve stylu: „Je to ona nebo není?“ Musela jsem se smát, protože jsem to opravdu byla já. Šla jsem směrem ke Cullenovým. Dívali se na mě s pochybami. Nevěděli, jestli to jsem já nebo ne. Usmála jsem se na ně a oni zírali.
„Potřebuji s vámi mluvit a s tebou taky, Edwarde!“ řekla jsem tak, aby to slyšeli jenom oni.
„Může být dnes u nás ve tři?“ zeptala se Alice. Kývla jsem a šla do kanceláře. Všichni se divili, že jsem to opravdu já. Jesicca málem utrpěla šok, když zjistila, že jsem to já. Celý den jsem neměla hodinu s nikým z Cullenů. Učivo jsem zvládala úplně v pořádku. Nejhorší byl oběd. Vzala jsem si jablko a šla ven. Sedla jsem si na lavečku a pozorovala okolí. Zvonilo, a tak jsem šla do auta a jela se někam projet.
O půl třetí jsem vyjela směr Cullenovi. Dům měli pořád stejný, ale zdál se mi smutnější. Musela jsem jim způsobit plno bolesti, ale jinak to nešlo. Zaklepala jsem a v momentě mi otevírala Alice. Zavedla mě do obývacího pokoje. Všichni tam seděli a já se lekla ustaraného obličeje Esme. Pozdravila jsem a oni mě taky.
„Měla bych vám to asi vysvětlit!“ řekla jsem a tvářila se smutně. Smutek jsem zažívala, a když jsem teď byla v jedné místnosti s Edwardem, tak díra, kterou jsem měla v srdci, se zaplnila.
„To by si měla, Bello!“ řekl mi Carlisle. Začala jsem jim vysvětlovat. Od toho, jak jsem si pro něco jela do města, až po teď. Všichni mě pochopili, ale Edwardem jsem si nebyla jistá. Najednou odběhl do lesa. Hned jsem vyrazila za ním. Byl na louce, naší louce. Sedla jsem si za ním a usmála jsem se na něho.
„Proč ses nevrátila za námi, pomohli bychom ti!“ řekl mi, ale bylo vidět, že ho to trápí.
„Edwarde, nemohla jsem, musela jsem to zvládnout sama!“ odpověděla jsem mu tiše.
„Trpěl jsem!“ řekl mi do očí.
„Já taky, ale vrátila jsem se za tebou. Odpustíš mi?“ zeptala jsem se ho a čekala na odpověd.
„Nemám ti co odpouštět!“ řekl a políbil mě.
Na tuhle událost vzpomínáme teď už jen se smíchem. Od té doby uplynuly dvě století a my se opět vracíme do Forks. Jsem zvědavá, co si osud na nás vymyslí tentokrát.
Autor: anulkacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Vrátila jsem se:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!