Nechala jsem se trochu unést koncem Nového měsíce, to poznáte hned ze začátku, ale trošku jsem pozměnila obsah několika scén z filmu. Není to happy end, ani sad end, ale spíše něco mezi tím. Bella zachrání Edwarda, stejně jako ve filmu. Dostanou se před Ara, který rozhodne o jejich osudu. Dá jim volnost? Podotýkám, že povídka je krátká.
20.10.2010 (17:00) • Baruu • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1707×
Hodiny odbíjely.
Nastal můj čas.
Přibližoval jsem se ke slunečním papskům, které olizovaly schůdky do hradu. Nic a nikoho jsem nevnímal. Neměl jsem sílu ani otevřít oči. Cítil jsem se prázdný. Můj osud byl zpečetěn. Nemělo cenu žít dál, žít bez té, která mi do mého mrtvého života přivedla radost a štěstí. Bez mé jediné, milované Belly.
Postupoval jsem velice pomalu, až jsem se dotkl pravou nohou o schod, na kterém se paprsek otíral a vábil mou společnost. Nenechal jsem se odradit a vstoupil jsem na schod i druhou nohou.
Paprsky začaly pohlcovat mé tělo, až jsem stál v samém žáru skoro celý. Cítil jsem, jak se má kůže začíná třpytit. Mé kůži se líbila přítomnost slunce, ale delší společnosti se nedočkala. Najednou jsem ucítil jemný náraz do hrudi.
„Ne!“ zaslechl jsem. Ucítil jsem vůni jejich vlasů, jako by u mě stála, jako by se dotýkala mého těla, ale nebyla tu, to přece nemohla být ona.
„Musíš ze slunce! Otevři oči, podívej se na mě!“ žadonila. Poslechl jsem její prosby a otevřel je. Byla tu. Tiskla se na mou hruď a odstrkovala mě ze slunce.
„Bello,“ vydechl jsem.
„Jsi tady,“ pokračoval jsem. Nechápal jsem to. Stála přede mnou a já měl tu čest se znovu podívat do jejích očí. Byla naživu.
„Ano, jsem tady,“ řekla udýchaně. V tu chvíli jsem si nemohl pomoct a políbil jsem ji. Všechno bylo jinak a já jsem byl znovu celý. Má polovina žila, stála tu a líbala mě na rty.
„Miluji tě,“ vydal jsem ze sebe.
„Cože? Vždyť jsi odešel, nechal jsi mě,“ mluvila bez ustání. Já se jen usmíval a kochal se pohledem na ni, mou princeznu.
„Bello, lhal jsem. Musel jsem tě ochránit a neexistoval jiný způsob, než odejít. Tak snadno jsi mi uvěřila. Miluju tě, nikdy bych nepřestal, to bych nedokázal. Bez tebe to nejsem já,“ odpověděl jsem a pevně ji sevřel ve svém náručí. Cítil jsem na hrudi její horký dech a stále nemohl uvěřit tomu, že je tady.
„Taky tě miluji a vždy budu,“ vydala ze sebe. Políbil jsem ji do vlasů a nechal se unášet její květinovou vůní.
Po chvíli nás poctila svou návštěvou Jane, kterou poslal Aro. Bylo mi jasné, že z toho nekouká nic hezkého, ale jeho rozkazy musíme ctít.
Uchopil jsem její dlaň do své a ačkoliv jsem v jejím obličeji viděl strach, nemohl jsem s tím nic dělat. Museli jsme jít.
„Moc rád tě opět vidím, Edwarde. A tebe taky, Isabello,“ vtíravě se jí díval do očí, ona se jen tiskla blíže k mému tělu a snažila se nevšímat si toho vlezlého upíra, co se k nám nebezpečně přibližoval.
„Taky tě rád vidím, Aro,“ odvětil jsem, ačkoliv jsem to nemyslel vážně a on to nejspíš věděl, i když jsem se tvářil přesvědčivě.
„Jak vidím, Bella stále žije, takže je všechno v pořádku. Ovšem, nehraje mi tu jedna věcička. Ví o nás a to nevěstí nic dobrého,“ přemýšlel nahlas.
„Nikomu nic nepovím, to bych nikdy neudělala,“ obhajovala se, ale bylo to k ničemu, to jsem věděl moc dobře.
„Možná jsem krutý vládce, ale za to spravedlivý. Edward sám moc dobře ví, že takhle by to nešlo. Není v mé kompetenci tě pustit ven, když už jsi tady. Edward má cestu volnou, ale ty ne,“ rozkazoval. Upíři po jeho pravici a levici mu jen přikyvovali na souhlas.
„To ti nedovolím. Patří ke mně,“ bránil jsem ji. Přece ji tu nenechám, to nejde.
„Buď odejdeš sám, a nebo zůstaneš tady i s ní. Moc dobře vím, že Belle nedokáži číst myšlenky, stejně jako ty. Nefunguje na ni žádný z našich darů a to si nemůžu nechat jen tak ujít.“
„Co tím chceš říct?“ ptal jsem se.
„Zůstanete tu oba,“ kajícně se usmál a tleskl rukama na důkaz vítězství.
„Edwarde, co budeme dělat?“ ptala se rozrušeně. V jejím hlasu jsem cítil strach a obavy. Bála se, co bude se mnou a s jejím životem.
„Neexistuje žádné jiné východisko? Z Belly bude upír, o to se sám postarám,“ snažil jsem se takřka o nemožné.
„Je mi líto, Edwarde. Z Belly upíra uděláš tak či tak, ale nemohu si nechat uniknout dva tak silné a nadané klenoty. Musíte patřit do mé gardy,“ uchechtával se nad svým rozhodnutím.
„Na jak dlouho?“
„Navždy,“ dodal a odešel ze sálu. Tohle bych nikdy nečekal, ale jednu hezčí stranu by to mělo. Budu navždy s ní, s mou milovanou.
Autor: Baruu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Ve Volteře, proti své vůli:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!