Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Upírská chůva? Pche! To se ještě uvidí!!!

24.01.2012 (15:00) • IsabellaMariaSwan • FanFiction jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 2104×

Pohled Emmetta: 

„Strejdooooo!!!“
Nechal jsem džípu a rychle utíkal za neteřinkou. Vběhl jsem vystrašený do obýváku, odkud křičela.
„Co se stalo? Ness, jsi v pořádku?“ ptal jsem se vystrašeně.
„Zatím jo! Brzy to však bude jinak!“
Koukl jsem nechápavě na Bellu a pak zpět na Ness.
„A copak se stane, lasičko?“ Tou lasičkou jsem ji povzbudil. Vždycky se jí tahle přezdívka líbila. Tím, že jsem jí vymyslel přezdívku lasičky, si připadala ještě důležitější.
„Chtějí mi objednat hlídání. Chápeš?! Chtějí, aby mě hlídala chůva! Mě!!!“
Tak to jsem nevydržel a sesunul se k zemi.
„No být tebou, tak se tolik nesměju. Bude tu bydlet. A víš, co to znamená? Žádné hraní s tetou Rose, budeš muset jíst ty blafy, co jsem nucená jíst já. A víš, co je nejhorší? Žádné vtípky o zvířátkách!!!“
Ještě minutu jsem jen tak stál a zíral na ně. Poté jsem se sesunul k zemi a začal do ní mlátit. Začal jsem se vztekat jako malý upír.
„Neeeeeeee! To nemůžete myslet vážně!“ Koukl jsem na Bellu a té cukaly koutky.
„Víš, je zajímavé, že to vadí jen tobě, Jasperovi a Jacobovi, no a samozřejmě Ness. Ostatní souhlasí.“
Zaraženě jsem na ni koukal a pak pokračoval s dělání důlků do podlahy.
„Ale no tak, Emme! Pro Ness to bude další lidský zážitek,“ ozvalo se od schodů, ze kterých scházela Rose. Přišla ke mně a koukala na můj výtvor.
„A co takhle jiný lidský zážitek? Můžou mě hlídat tři pejskové,“ ozvala se Ness.
„Broučku, to nejsou hlídací psi. To jsou vlci velcí jako traktor na podzim.“
Tak na tohle jsme koukali všichni jako telata na nová vrata. Copak se Rose praštila do hlavy?
„Cože? Kde jsi to zase vzala, Rose?“ zeptal se právě přicházející Ed.
„No, traktory na polích, když je podzim, tak na sebe nabalí vždycky hodně bahna. Kdo to asi pak po nich uklízí? Nevinní lidé a v našem případě upíři. K tomu všemu tu musím pořád cítit ten smrad. Je to tu 24 hodin denně a nejde to pak ani vyvětrat!“ vysvětlila svou myšlenku.
„Broučku, už se z toho nevyvlečeš. Prostě tu bude chůva!“ skončil naši debatu Ed.
Ness jen uraženě vstala a šla do svého pokoje, kde práskla dveřmi. Tý jo! Ta holka má teda páru. Já jí následoval a přidal se ke mně i právě přicházející Jasper. Ten se ani nekoukl po těch třech. Je na ně holt naštvaný kvůli člověku v domě. Dorazili jsme k Ness a zaklepali.
„To jsme my dva, Ness,“ řekli jsme sborově. Ness nám svolila vstoupit.
Když jsme vešli, šli jsme rovnou k ní. Seděla na zemi a vzteky ulamovala panenkám hlavy, ruce a nohy. To vše pak házela do prázdné krabice.
„Nessie, nejsi v tom sama,“ řekl povzbudivě Jasper. Bylo na něm vidět, že mu je líto, že je jeho neteř takhle smutná.
Ness vstala a přišla ke mně a Jasperovi. Dala nám oběma na tvář ruku a ukázala nám to, co jsem nečekal. Ta holka je ale kvítko! To se mi líbí. No jen počkejte! Tahle trojka se nedá! Budeme bojovat o svobodu a právo v tomhle domě hlasovat. Už nás jen tak obcházet nebudete.
Ede? Neměl jsi zplodit tohle ďábelské dítě. Bells? Ani nevíš, co se v té holce skrývá za talent. Společně jsme vyrazili pryč vymýšlet plán. Plán pomsty! Ta ženská, co přijede, ještě ráda uteče pryč!

Další den ráno:

Pohled Jaspera:

Tohle není možné. Já myslel, že tuhle rodinu znám, ale jak vidím, tak jsem se v ní zmýlil. Myslel jsem, že Bella s Edwardem svou dceru milují, ale to jsem si asi opravdu jen myslel. Musím dolů, abych zase nebyl přehlídnut. To si opravdu myslí, že tímhle si nás udobří? Že si mě a Emma udobří tak, že nás budou stále přehlížet? Tak to teda ne! Taky jsme členy téhle rodiny, a proto máme i stejná práva. 
„Takže už vše víte. Nedělejte žádné velké změny, vrátíme se za týden. Emmett s Jasperem tu zůstávají, kvůli práci. Když tak vám i pomohou s některými pracemi doma. Děkujeme ještě jednou a už pofrčíme.“
Najednou si mě Alice odtáhla daleko.
„Vím, co chystáte,“ pošeptala a strčila mi do zadní kapsy u kalhot papírek.
Jak to ksakru myslela? Následně mě políbila a už běžela za ostatními. Rose se ani s Emmem nerozloučila. A Ed s Bellou? Ti dva neřekli Ness ani „ahoj“.

Poté, co odjeli, jsem se šel podívat za Emmem a Ness.
Ness seděla v postýlce a hrála si s velkým méďou, co dostala od svého strejdy Emmetta. A Emm? Ten zase stál u okna s rukama založenýma na prsou a se zamračeným pohledem se koukal na odjíždějící auta naší rodiny. Bylo na něm vidět, že je mu celá tahle věc líto. Přišel jsem tedy k němu a objal ho kolem ramen. Jen se na mě koukl a s lehkým úsměvem šel k Ness. Náhle jsem si ale vzpomněl na lísteček, co mi Alice dala do kapsy. Vytáhl jsem ho a na něm bylo jen napsáno: Blízko hranic vykotlaný strom. Nechápal jsem to, a tak jsem ho šel najít.
V tom stromě jsem uviděl vlče. Ahá, tak tohle to je.
Hned jsem se rozeběhl najít Jacoba. Vysvětlil jsem mu svůj plán a šel za Emmem a Ness.
Když jsem vešel do pokoje, tak akorát ta ženská vysvětlovala program.
„Nejdříve se budeš učit, pak následuje oběd a za odměnu procházka. Oběd bude takový, jaký si zasloužíš. Bude se rozhodovat podle tvých výkonů při učení, pak si tě následně přezkouším.“
„Ale já nevím, co se mám učit. Ještě nechodím do školy.“
Na to se jen ta ženská usmála a šla do svého pokoje. Pak přinesla velkou, tlustou knihu. Když jsem přišel blíže a přečetl si nápis, myslel jsem, že omdlím. Byla to kniha Etikety. Vše od A až do Z.
„Je to rozdělené na kapitoly a z každé tě průběžně vyzkouším. Pro začátek ti budou stačit tři.“
Už chtěl mít Emm námitky, ale ona byla rychlejší.
„Pánové, vy si jděte dělat, co potřebujete.“
Jen jsem ukázal hlavou ke dveřím a Emm mě nedobrovolně následoval.
„Ty ses úplně zbláznil?! To tu ženskou chceš nechat s naší Ness samotnou?!“
Jen jsem ho utišil a vysvětlil plán. Poté se Emmovi rozzářily oči a já se ujal vysvětlování, jak na to. Oba jsme šli do lesa, kde na nás už čekal Jake se Sethem. Vysvětlili jsme jim situaci a pustili se do plánování. Schovali jsme se a jen vyčkávali. Jake se Sethem se zatím přeměnili v obrovské vlky. Tak tohle bude něco. Jak já tu svoji elfku s obrovským srdcem miluju. Ano, říkám jí elfka, ale myslím to v dobrém. Svou lásku bych nikdy nedokázal urazit a ani jí nijak ublížit. Jak já ji miluju! Z mých myšlenek mě náhle vytrhl šramot a kázání.
Chudák Ness. Neboj, zlatíčko, my tě nedáme.
„Vidíš? Správně vychovaná mladá dáma má chodit pomalu a hezky zpříma. Takhle se nikomu nebudeš líbit, až budeš velká.“
Renesmee jen šla a poslušně přikyvovala hlavou. Drahá, ani nevíš, jak bych tě rád čapnul upíří rychlostí do náruče a utekl s tebou pryč od té ženské. Slibuju ti, i když to teď neslyšíš, že tě vezmeme s Emmem do ZOO a pak, kam budeš chtít. Houpačky, tobogán… jen stačí říct, naše princezno.
„A co budeme dělat po procházce?“ zeptala se Ness té sucharky.
„Můžeš si vybrat. Naučím tě buď vyšívat, plést, háčkovat nebo paličkovat,“ nabídla jí omezené aktivity. Tak to teda ne… po tomhle ji máme my.
„Popřemýšlím,“ odpověděla Ness. Tak kde jsi, Jakeu?
„Jéé, ten je hezký,“ upozornila mě Ness na vlče, co se objevilo na scéně.
A už to jede.
„Ne, Renesmee, nesahej na něj. Chytneš od něj ještě nějakou infekci,“ zakazovala jí ta potvora. Malá se ale nedala a hned vlče začala hladit. Užuž jí chtěla ta mrcha vynadat, když v tom od stromů vystoupil Jacob se Sethem. Já jen čekal, co se bude dít. Když viděla malé vlče a dva obrovské vlky, tak začala ječet na celý les a rozutekla se domů. To už malá s vlkem v náručí objala Jakea a Setha. Já s Emmem jsme se k nim přidali, a společně s Ness, ale bez vlků, se vydali směr domov. Ness nesla stále vlče a už ho i pojmenovala. I když mě to jméno nepřekvapilo, na rozdíl od Emmetta.
„Proč zrovna Špindíra?“ vyptával se Emm Ness.
„Tak se na něj, strejdo, koukni. Je jako kdyby se válel měsíc v kaluži. A neboj, půjde do vany,“ začala už plánovat Ness.

Když jsme dorazili domů, tak ta protiva jen vyvalila a oči a už chtěla něco říct, ale pochopila, že by to bylo marné. Jen řekla, že si jde lehnout a i s hadrem na hlavě a rukou na srdci odešla. No počkej, tohle byl teprve začátek. Tebe odsud povezou rovnou do blázince.
Zalezli jsme všichni tři k Ness a otevřeli i okno Sethovi s Jakem. Ness zavelela a všichni jsme šli umýt Špindíru. Jako první jsme měli co dělat, abychom ho dostali do vody.
„Hochu, vím, co zažíváš. Je tak mokrá a čistá…“ prohlásil Emm.
Všichni vybuchli smíchem a šlo se mýt. Malý se každou chvíli oklepal, což znamenalo, že kolem sebe stříkal vodu. Všichni jsme byli mokří, ale smáli jsme se a povídali si. Pak jsme ho šli usušit a společně mu připravili i pelíšek. Ness nedala jinak, než že bude spinkat u její postele a že mu zazpívá ukolébavku. Usnula u něj, a tak jsme ji společnými silami převlékli z mokrého oblečení do pyžamka a uložili do postýlky. Jen spinkej, malá, zítra bude den plný srandy, ale jak pro koho. Jake se Sethem si šli lehnout ve vlčí podobě pod její okno a já s Emmem jsme si šli zase sednout do dvou křesel v rohu a hlídali našeho andílka.


Další den ráno:

Malá se probudila a hned se ptala po Špindírovi. Kam se vůbec to štěně podělo?  Vždyť jsme neusnuli, tak kde to štěně je? Asi jsem až moc přemýšlel. Emm se v noci vytratil a celou noc se už neukázal… Co jen můj povedený bráška zase kutí?
„Strejdo?“ probrala mě z přemýšlení Ness.
„Ano? Copak potřebuješ?“
„Neviděl jsi Špindíru?“ A už začala natahovat. Ach ne! To jsme ani jeden nechtěl, aby byla smutná.
Najednou se ozval jekot. Co se zase stalo? Běžel jsem urychleně s Ness k té čarodějnici a to, co jsem viděl, mi podlomilo smíchem kolena. Všude bylo roztrhané oblečení, rozcupované boty a Špindíra měl na sobě jen kousek nějaké halenky a na tlamičce pastu na zuby, kterou slízával.
„Co jsem ti říkala, Renesmee Cullenová? Zakázala jsem ti ho sem vodit a vy, pane Cullene, se nesmějte!“ začala kázat ta protiva.
Bože!!! Kdybych mohl a nebyla tu Ness, tak jí skočím po krku a zabiju ji, jenže bych tím zklamal i svou lásku a hlavně bych si dokázal, že jsem krvelačná bestie. Holt to budu muset ještě pár hodin přežít. Proč pár hodin? Protože jsem najednou cítil Emmovy škodolibé emoce. Něco udělal a určitě to má spojitost s tou zmijí. 
Když se ta madam perfektně uklidnila, tak jsem jí dal peníze na nové oblečení a boty. Neodmítala je. Následně jsme i s čistým Špindírou a Ness šli dolů do kuchyně. Parkety začaly vrzat. Madam se na chvíli zastavila, ale nijak to nekomentovala. Sedli jsme si s Ness a malý běhal po zemi.
Když nesla ta ženská mísu salátu, tak jsem jen zíral na to, co se dělo potom. Oknem vběhla do kuchyně kočka, a jak ji Špindíra spatřil, tak se v něm probudily pudy psa. Jak běžel za kočkou a tím i vběhl do cesty té potvoře, ta to nevybrala a skončila na zemi s mísou salátu na hlavě. To ve mně vyvolalo další salvu smíchu a místo toho, abych jí pomohl na nohy, jsem chytil Špindíru a dal ho se slovy „jděte do pokoje“ Ness. Pak jsem pomohl i té mrše na nohy a ona místo poděkování běžela zpět do svého pokoje, po cestě ovšem zaječela, a když sem k ní opět přiběhl, tak mi skočila do náruče a tím měla v úmyslu schovat se před krysou. Následně opět seskočila, a když otvírala dveře, tak se jí na hlavu ze shora vylila barva z kyblíku. Kde ta se tam jenom vzala? Ta mrcha nic neřekla a běžela do svého pokoje, kde se zamkla. Tak, Emme, tohle se ti povedlo.

Když jsem přišel k Ness, která si se štěnětem a Emmem hrála na zemi, tak mi Ness pošeptala do ucha další část plánu. Ta potvůrka mrňavá má tak skvělé nápady. Po tomhle určitě ta ženská zdrhne a už se nikdy neukáže.
Ness najednou vstala ze země a začala vymýšlet masky. Objevila v šuplíku upíří umělé zuby, co jí dal jednou Emm k narozeninám, a začala se prohrabovat v šatně.
„Tady to je!“ vykřikla vítězně a už tahala černý plášť.
„Takže, kdo bude v hlavní roli?“ zeptal jsem se.
„No já přece!“ vykřikl Emm.
To jsem si mohl myslet. Nijak jsem proti tomu neprotestoval, protože vím, že by to bylo marné. Společně jsme Emma nalíčili a oblékli.
„Nebýt upír, tak se tě bojím,“ řekl jsem mu. Na to se jen zasmál. 
„Takže, strejdo Emme, ty mě budeš honit a sát mi krev. Strejdo Jazzi, ty budeš jako mrtvý na zemi a ta potvora zdrhne!“ prohlásila vítězně Ness.
Na tenhle plán jsem neměl co namítat. Jen jsem si namaloval dvě dírky na krk. Pudr jsem si ani dávat nemusel, bledý jsem až moc. Oblečení jsem si potrhal a šlo se na věc.
Seběhli jsme všichni do kuchyně a já jsem shodil židli. S výkřikem jsem padl na zem. 
„Aaaa! Pomoc! Upír!“ začala křičet Ness a tím i přivolala dolů tu potvoru.
Ta, jakmile Emmetta uviděla, tak nepřemýšlela ani na chvíli.
„Tak jo, sice jsem slíbila, že se o ni postarám, ale v tomhle domě už nezůstanu ani minutu!“ prohlásila chůva a běžela nahoru. Vzala si ještě oblečení, co bylo v celku, a už utíkala z domu s kufrem. To jsme se už všichni začali smát.
„Ness, ty dostaneš vyznamenání!“ vykřikl jsem a házel Ness do vzduchu a zase ji chytal. Ta se jen smála. Zbytek času jsme si hráli a smáli se.

O tři dny později:

Známé auto zastavilo před domem a asi minutu na to se rozletěly dveře a má láska mi běžela do náruče. Pak vešli i ostatní a zasekli se, když viděli Ness a Emma na koberci s vlčetem.
„Kde je chůva?“ zeptala se klidně Bella.
„Pryč,“ řekla jedním slovem Ness.
„Renesme Carlie Cullenová, co jsi zase udělala?!“ přidal se do rozhovoru Edward. 
„Tak mě poslouchej, bratříčku! Nebudeš na Ness řvát. Kdybys jen věděl, co to bylo za chůvu. Ona ji nutila číst tlustou knihu etikety! Podle toho, co se z toho naučila, jí pak dala jíst! Byla na ni hnusná a ani jí nedovolovala hraní!“ Jak jsem dořekl, stoupl jsem si mezi něj a Ness.
„To je toho. Tak jí nutila číst a učit se. Chvíli si nehrála. Neuškodí jí to, jednou za čas.“
„Je to ještě dítě! Copak to nevidíš?! Jí není kolik set let jako tobě! Jí je teprve rok a už ji necháváte s cizí ženou! Ona potřebuje rodiče! Potřebuje tetičky a strýčky s prarodiči! Jestli jí ještě jednou nějak ublížíte, tak si mě nepřejte! Jestli jste ji vy opustili, tak ale já, a Emm a Alice, ne! Jo a máme domácího mazlíčka. Zvykej si už konečně, bratříčku, na to, že máš dítě!“
Pak jsem vzal Ness do náruče a i s Emmem jsme šli ven. Za námi jako vždy běžel Špindíra. Běželi jsme na louku a až na místě jsem si uvědomil, že Ness pláče. 
„Copak, Ness?“ zeptal se Emm.
„Mně je to líto,“ řekla smutně a nechala se od nás tří utěšovat.


O dvě hodiny později:

Rozhodli jsme se vyrazit domů.
Když jsme vešli, tak všichni seděli v obýváku a čekali na nás.
„Já… my… omlouváme se,“ řekla Bells a ostatní jen přikyvovali. Ness to nechala běžet a utíkala k nim se pořádně přivítat. 
Ness vyprávěla, co se stalo, a ostatní se jen smáli. Rose si udobřovala Emma, a že jí to šlo. Já jsem se mezitím s Al vytratil ven do lesa a tam jsme si vyprávěli, a následně i vyznávali lásku. Už vím i kam pojedeme na další svatební cestu. Víte kam? No přece do Paříže!!!

Konec

Shrnutí

Autor: IsabellaMariaSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Upírská chůva? Pche! To se ještě uvidí!!!: