Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Třetí žena

07.01.2011 (19:00) • Bunny • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1542×

Můj žaludek svíral nepříjemný pocit. Nedávno totiž Studení zaútočili na sousední kmen Makahů. Jejich osada se nacházela blízko té naší, takže můj strach byl oprávněný. Otočila jsem se směrem k Taha Akimu, právě čistil velkou bizoní kůži, aby z ní - a ještě několika takových - mohl sešít tee-pee. Pomyslela jsem si, že mám štěstí, že se do mě otiskl tak odvážný a neohrožený muž. Otočil se mým směrem a věnoval mi láskyplný pohled. Usmála jsem se na něj a jemu v očích tančily jiskřičky. Povytáhla jsem koutky úst ještě o něco víc.

Nerada jsem se otočila a odešla do stanu připravit oběd. V plánu byla bizoní polévka. Mezitím, co se moje mysl zaobírala Studenými a Taha Akim, některé ženy nakrájely zeleninu a bizoní maso. Uprostřed tee-pee už byl zapálený malý oheň, spíš jenom rozžhavené kameny a dřevo. Postavila jsem na ohniště kotel a začala do vody přidávat všechny potřebné suroviny. Pracovala jsem rychle, protože zanedlouho se měla konat zasedání rady starších kmene a já byla samozřejmě také zvána.

Znovu mnou projela vlna obav a strachu, tentokrát kvůli mojí sestře a několika ženám z kmene, protože se za rozbřesku vydaly sbírat byliny. Moje sestra je totiž kmenová léčitelka, jelikož pokrevní linie našeho rodu je k tomu předurčena. Obzvláště pak sestra Pavati, jejíž jméno je v překladu clear water neboli čistá voda. Tohle jméno se dědilo z generace na generaci. Také Pavatina dcera se tak jmenuje. Pavati má ještě další dvě dcery, Sanuyi a Nayeli, které jsem teď dostala na starost já. Jejich jména jsem pomáhala vybírat já a k děvčatům se skvěle hodí. Rychle jsem naposledy zamíchala polévku a nalila ji do misek. Už nezbývalo moc času a já zamířila do hlavního stanu. Rada právě začala.

Starší seděli mlčky kolem ohniště, zjevně tu panovala napjatá atmosféra. Rozdala jsem všem misky s polévkou a posadila se vedle mých synů Napayshniho a Cheveyoho. Byli na radě starších dnes poprvé a těkali očima z jednoho obličeje na další. Ani jeden z nich se neodvážil promluvit. Věděla jsem, že si připadají nicotní oproti svému staršímu bratrovi Yaha Utovi, který chrání kmen proti Studeným. Já jsem ale byla ráda, že alespoň oni dva se nemění - těžko bych zvládala, kdyby všichni tři mí synové riskovali život při ochraně kmene, navíc to, že kmen chránil pouze jeden vlk, znamenalo, že nebezpečí ze strany Studených není tak velké.

„Na území Makahů zabil někdo ze Studených mladou dívku. Z jejího těla vysál krev a pohodil ho blízko našich hranic. Domníváme se, že jde o varování, které k nám vyslal někdo ze Studených,“ prohlásil můj milovaný Taha Aki. Všude ve stanu se nyní ozývalo rozrušené šeptání. Zachvátila mě panika. Co když se Pavati něco stane? Nechci ani pomýšlet na to, jak moc by chyběla celému kmeni. Nikdo neměl tak rozsáhlé léčitelské schopnosti jako Pavati. Duchové jí přidělili stejný osud jako čisté vodě, po které je pojmenována - léčit.

„Talutah, po skončení rady prosím vzkaž všem ženám, aby se nevzdalovaly z osady,“ promluvil na mě Taha Aki a já přikývla. Byla jsem ráda, že to navrhl sám. Ženy v našem kmeni měly sice u mužů vyšší postavení než ženy patřící bílým tvářím, ale radit mužům se u nás stejně pokládalo za nepřípustné.

„Díky, Talutah,“ řekl a podíval se na mě vděčnýma očima. Pak svůj pohled stočil do plamenů ohně. Z jeho starých, moudrých očí jsem vyčetla smutek.

„Cítím, že už tu dlouho nebudu. Jsem již stár a věčně žít nemohu. Mně, stejně jako vám všem tady, určili Duchové osud, kterému se nelze vzpírat. Měl bych tedy předat své vědomosti dalším,“ řekl. Cítila jsem, jak se mi po tváři kutálí slza.

„Nebreč, Talutah. Jednou se spolu setkáme v říši mrtvých,“ slíbil Taha Aki. „Byla jsi pojmenována po krvi a v ní je také ukryt tvůj osud.“ Rozvzlykala jsem se. Z venku ze ozvalo zmatené šuškání. Něco se tam dělo. Všimli si toho i ostatní, včetně Taha Akiho, ale ze zasedání nemohl nikdo odejít, dokud nebude ukončeno.

„Napayshni, Cheveyo. Jednoho dne usednete do rady starších. Myslím, že těžko by se našel na ta dvě místa někdo vhodnejší, než jste vy dva. Napayshni, Duchové si přáli, abychom tě takhle pojmenovali. Věděli, že jednoho dne budeš silný a kurážný, jako o tobě říká tvé jméno. Moc rád bych se toho dne dožil, ale obávám se, že mi to Duchové nedovolí,“ prohlásil Taha Aki smutně. Oči se mu zaleskly. V Napayshniově tváři jsem rozpoznala smutný, ale odhodlaný výraz.

„Cheveyo, i pro tebe vybrali jméno Duchové. A zároveň s ním vybrali i tvůj osud. Osud duchovního válečníka. Duchovní cestování jsem sice zakázal, ale domnívám se, že již brzy se přidáš ke svému bratrovi Yaha Utovi a budeš chránit náš kmen. Možná tě Duchové učiní alfou, kdo ví,“ pravil Taha Aki vážně. Do stanu vtrhli Lapu a Noshi. Ve tvářích měli vyděšený výraz.

„Jsou mrtví. Všichni. Ona je zabila,“ křičel Lapu hystericky.

„Kdo? Kdo je zabil?“ zeptal se Taha Aki naléhavě s pohledem upřeným na Noshiho.

„Studená žena,“ vydechl Noshi. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Yaha Uta roztřásl a explodoval do své vlčí podoby.

„Zasedání rady se ukončuje,“ zašeptal Taha Aki s očima upřenýma na východ ze stanu. Yaha Uta s rozzuřeným vrčením vyběhl ze stanu. Rozhlížel se kolem a snažil se zachytit štiplavý pach té Studené. Já jsem společně s Taha Akim, syny a staršími vyšla před stan. Sledovala jsem, jak se můj nejstarší syn neohroženě rozběhl najít tu zákeřnou Studenou.

Vydali jsme se za ním. Viděla jsem, že všude ležela polámaná těla s vysátou krví. Doběhli jsme k přístavu a sledovali vzteklého Yaha Utu. Bylo naprosto jasně zřetelné, jak moc toužil po pomstě. Ta touha ho hnala dál a dál. Dodávala mu potřebné odhodlání a bojovnost. Z tlamy se mu vydralo zlostné zavrčení.

Pohlédla jsem na scénu, která se odehrávala v řece. Někteří z naší osady se pokoušeli utéct za použití lodě. Zoufale veslovali, Studená žena však plavala ohromně rychle a zanedlouho roztříštila loď obrovskou silou. Svižně chytala uprchlíky a potom se při pohledu na vlka stojícího na břehu znechuceně zašklebila. Přestala se starat o pasažéry loďky a rychlým tempem plavala ke břehu. Yaha Utovi se zlostně zablýsklo v očích. Ještě jednou zavrčel a pak se vrhnul po Studené, která právě vylezla z vody.

Z vlasů jí odlétaly kapičky vody, když se také bleskově vrhla vpřed. Sledovala jsem tu rvačku se zatajeným dechem. Ani jsem se neodvažovala mrknout, abych tím nějak neporušila dosavadní vyrovnanost boje. Studená se snažila dosáhnout svými zuby na krk Yaha Uty a ten se pokoušel oddělit jí alespoň končetiny a znepříjemnit jí tak další krvelačné útočení. Studená byla rychlá, Yaha Uta zase silný. V tu chvíli mohla rozhodnout jedině nějaká drobná chybička. Doufala jsem, že tím, kdo bude chybovat, se stane Studená.

Naneštěstí pro Yaha Utu se Studené podařilo na půl vteřiny odvést jeho pozornost falešným útokem. V tuhle kratičkou chvilku, prchavý moment, se Studená ohnala a bez sebemenšího zaváhání prokousla Yaha Utovi hrdlo.

Zatmělo se mi před očima a cítila jsem, jak nevěřícnost pohlcuje všechny mé ostatní myšlenky. Ne, nemohl zemřít. Můj milovaný syn, duchovní vlk Yaha Uta. Potom nevěřícnost nahradil vztek, který vzápětí vystřídala bezmoc. Vždyť co jsem mohla ve své situaci dělat? Neměla jsem žádné schopnosti. Nebyla možnost, jak ochránit zbývající obyvatele osady.

Najednou jsem zaslechla, jak Taha Aki vzdorně vykřikl. Pomalým krokem došel blíž ke Studené a zadíval se jí do očí. Doslova se vzteky třásl, právě totiž spatřil, jak Studená zabila jeho syna. Tahle nezkrotná zuřivost mu dopomohla udělat něco téměř šíleného. Řekla bych nemožného. Šokovaně jsem zírala na svého milovaného muže. Během okamžiku se totiž změnil ve starého vlka se světlým čumákem. Vlk byl starý, vypadalo nemožně, aby něco svedl proti té zrůdné Studené. Ale byl odhodlaný. Odhodlaný pomstít svého syna a zároveň duchovního vlka.

Ohlédl se mým směrem a já spatřila v jeho upřímných očích tolik síly a citu. Pohled jsem mu oplatila a snažila se do něj vložit porozumění a vrátit mu aspoň z poloviny jeho lásku. Taky jsem se pokoušela vyslat jeho směrem sílu zvítězit nad Studenou. I když jsem věděla, že je to zhola nemožné. Musel by se stát nějaký zázrak, ale bylo těžké tomu uvěřit.

Taha Aki odvrátil hlavu znovu tak, že zpříma hleděl Studené do očí. Zlomyslně se usmála, z jejího chladného přístupu mi naskočila husí kůže. Už neotálel a jedním skokem se k ní vrhnul. Studená vyskočila, takže se srazili ve vzduchu a společně dopadli na zem. Následovaly výpady mířené většinou na krk toho druhého. Tady by se dalo doslova použít přirovnání „jít si po krku“.

Nedokázala jsem se dívat, jak mi Studená bere dalšího milovaného. Ten boj byl jasně prohraný už od počátku. Nemělo cenu snažit si namluvit něco jiného. A tak jsem se nešťastně rozhlédla kolem sebe. Moji ostatní synové stáli kolem mě a za nimi starší z osady. Pomyslela jsem na moji sestru Pavati a její dcery. Všechny ty životy by mohly být zmařeny jen kvůli pomstě té krvelačné ženy. To jsem prostě nemohla dopustit.

Otočila jsem se k jednomu ze svých synů a vytrhla mu z opasku dýku. Pomyslela jsem na to, že mají před sebou ještě celý život, za což stálo to, co jsem se chystala udělat. Než si kdokoli stačil uvědomit můj úmysl, rozeběhla jsem se s dýkou v ruce k Taha Akimu a Studené. Můj muž vypadal, že už dlouho nevydrží bojovat. Studená žena mě spatřila a jenom se posměšně usmála. Čekala, že se ji pokusím zranit dýkou. Jenže já jsem nechtěla zranit ji. Moje úmysly byly naprosto jiné.

Odhodlaně jsem pozvedla dýku. Pro další generace, pro lepší budoucnost, prolétlo mi hlavou. Roztřásla se mi kolena. Ne ze strahu, ale z rozčilení. Nakonec jsem se neudržela a skutečně klesla na kolena. Rozostřeným pohledem jsem naposledy spočinula na svých synech, jejichž oči se postupně rozšířily pochopením. Pohled jsem přesunula k prohrávajícímu manželovi a zadoufala, že moje oběť mu pomůže zvítězit. Snad dokáže zasadit tu smrtící ránu.

„Miluji tě.“ Slova mi tiše splynula ze rtů a poslední, co jsem spatřila, byla lesknoucí se dýka. Namířila jsem si ji proti srdci a trhnutím zápěstí jí pomohla dokončit její úděl. Svět potemněl.

Pavati:

Vracely jsme se z lesa do osady. Ošatky jsme měly plné léčivých bylinek dříve, než jsme předpokládaly, a tak jsme se i dříve vracely. Obzvlášť velkou radost jsem měla z jednoho úlovku - mé mladší dcery Nayeli a Sanuye trápily už nějakou dobu bolesti hlavy a já teď konečně našla bylinku, která by jim měla pomoci.

Překvapilo nás nečekané ticho. Spěchaly jsme k hlavnímu stanu, abychom se zeptaly Taha Akiho, co se tu stalo. Cestou jsme zahlédly na zemi bledé, zdeformované tělo. Má dcera Pavati zděšeně zaječela. Pořádně jsem si to tělo prohlédla. Byl to Huritt, Pavatin nápadník. Objala jsem vzlykající Pavati a snažila se ji utěšit. Žaludek mi svíral obrovský strach o Nayeli, Sanuye a mého manžela Noshiho.

Pustila jsem Pavati a spěchala dál. Kolem cesty a u stanů ležely další oběti. Všechny jsem je dokázala pojmenovat. Niyol, Pivane, Takoda, Doli... Mimiteh. Konečně jsem se dostala k hlavnímu stanu. Před ním ležela dvě těla. Tělo mého synovce Yaha Uty bylo různě potlouklé a podivně zdeformované, tělo mé milované sestry Talutah bylo téměř nedotčené - až na zkrvavenou dýku, která trčela z jejího srdce. Ta těla chránili tři vlci - nepozastavovala jsem se nad tím, kde se jich tu tolik vzalo, snažila jsem se najít Nayeli a Sanuye.

Našla jsem je u přístavu. Jejich bledá těla ležela bezvládně na molu. Vzlykajíc jsem zakryla ta těla svým vlastním. Nedovolím, aby jim ještě někdo ublížil. Už ne.

Tahle jednorázovka vznikla spoluprácí se Zoey. Za všechny komentáře (pokud tu tedy nějaké budou) moc děkujeme.

Autor: Bunny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Třetí žena: