Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Taneční hodiny pro Bellu 3. část

23.06.2011 (15:45) • Marvi • FanFiction jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 1867×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

První část zde: Taneční hodiny pro Bellu

Druhá část zde: Taneční hodiny pro Bellu 2

Edward:

Vysadil jsem Bellu a jel domů, s tím že brzy za ní přijdu.  Jen co jsem vešel do dveří, přiřítila se Alice a začala mi spílat, že jsem si pěkně zavařil a jí vlastně taky, neboť má neustále různé vize o našem svatebním tanci. Z některých kreací, které mi přehrávala, nebýt upír, by mi běhal mráz po zádech. Nezbývalo mi než ji dát za pravdu a odporoučet se jí z dohledu. Proto jsem šel radši na lov. Jedna srnka mi pro dnešek stačila a vydal jsem se zpět za Bellou.

Bella:

Jen co mě Edward vysadil a ujistil, že přijde, jsem si myslela, že Charlie bude u televize, ale zmýlila jsem se. Seděl v kuchyni, kolem sebe měl spousty papírů, asi řeší nějaký případ, jak mi řekl Edward. Skoro vůbec nezaregistroval, že jsem přišla domů. Zjistila jsem, že alespoň jedl a radši jsem jej nerušila.

Využila jsem toho, že nesedí u televize a podívala se na Dirty Dancing, abych získala inspiraci. Ke konci filmu jsem se lekla. Někdo tleskl a zavýskal:

„Jo! Číšník, že mě to nenapadlo dřív,“ byl to táta opírající se o futra dveří.

„Co?“ řekla jsem nechápavě.

„Číšník,“ řekl a zubil se Charlie. „Mám rozdělaný nějaký případ a na číšníka jsem úplně zapomněl, hned zítra ho vyslechnu…“ poslední části věty jsem skoro nerozuměla, protože začal zívat.

„Radši půjdu spát, mám toho pro dnešek dost. Dobrou noc, Bell.“

„Dobrou, tati, taky už půjdu,“ odpověděla jsem mu.

Když jsem vcházela do svého pokoje, opět jsem se vyděsila, Edward už ležel v posteli a čekal na mě. Jakmile uslyšel mé zrychlené srdce, byl u mě a objímal mě.

„Snad ses mě nelekla,“ řekl a usmíval se při tom.

„Ne, to ne, jen mě před chvíli vyděsil táta, kdybych tě neznala, řekla bych, že jste se domluvili. Ale budeš muset ještě počkat, sprcha mě volá,“ sotva jsem to dořekla, uháněla jsem do koupelny.

Jen co jsem byla zpět u Edwarda, přepadla mě únava. Sice jsem si s ním chtěla povídat, ale velmi rychle jsem usnula. Ráno mě probudila zář, nebyly to sluneční paprsky, ale můj Edward. Usmívala jsem se na něj a on si toho vůbec nevšiml, byl zamyšlený.

„Na co myslíš?“ zeptala jsem se ho.

„Dneska nebude výjimečně pršet, ale svítit slunce. Nemůžeme jít do studia, což tě určitě velmi těší, ale já jaksi nemůžu ani domů…“ dodal naoko smutně, ale oči mu jen jiskřili.

„A z toho vyplývá co?“ dělala jsem, že nechápu.

„Že budeme přemýšlet co s naším domácím úkolem.“

„Ale Edwarde, škola už skončila, copak máš Alzheimera?“ nevycházela jsem z údivu.

„Já nemyslím školní úkoly, ale úkol od Johnnyho,“ nedal se Edward. „Takže šup z postele, vše připravím a ať jsi za chvíli dole.“ A v mžiku byl pryč. Někdy mě ta jeho rychlost štve.

Dala jsem si pěkně na čas, přece nebudu už teď skákat, jak on píská, to by tak hrálo. Musí se nechat, že na nic nezapomněl, dole byla přichystaná snídaně a celý obývák byl vyklizený, pomalu mi docházelo proč. Edward to s tím domácím úkolem myslí hodně vážně. Ach jo…

Ani nádobí mě nenechal umýt, prý abychom zbytečně neztráceli čas.

Přešel do obýváku, pustil hudbu a ukazováčkem mi pokynul, abych přišla za ním. Opičák jeden, beztak to pochytil od Johnnyho. Velmi neochotně jsem k němu došla a začali jsme tančit základní sestavu. Edward se snažil zařadit i nějaké otočky, nejdřív jsem se zamotávala o vlastní nohy, ale když to neustále opakoval, mé nohy se naučily navzájem si nepřekážet. Začínala jsem se do toho dostávat. I Edward si toho všiml a kouzelně se na mě usmál.

„Slunce bude svítit celý týden,“ zašeptal mi při tanci Edward. Strnula jsem uprostřed pohybu.

„To chceš říct, že tu celý týden budeme takhle šaškovat?“ udiveně jsem se ptala.

„Ne, to ne, neboj, trošku ti upravím denní režim, abychom mohli po večerech do studia,“ šeptal.

„To nemyslíš vážně?“ začala jsem nabírat dech, abych to rozdýchala.

„Bells, ber to jako jeden z kompromisů, který je třeba, já ti za to slíbím, že ne všechny tvé nápady ohledně sestavy změním.“

„Dobrá, tak závěrečnou zvedačku zachováme.“

„Tu zvedačku?“ ptal se udiveně.

„Ano, přesně tu.“

„Tak to teda ne, ta je nebezpečná, už při náběhu se ti může něco stát,“ odmítal Edward.

„V tom případě se nebude měnit, žádný denní režim,“ odpověděla jsem.

Edward vypnul hudbu, a začal stěhovat náš obývák do původního stavu. Vůbec jsem nevěděla, co bude následovat. A tak jsem si šla sednout do kuchyně. Za chvíli tam byl i Edward. Dlouho jsme mlčeli a každý se věnoval svým myšlenkovým pochodům. Asi po hodině se Edward ujal slova.

„Dobrá Bello, zvedačku teda zachováme, ale další prvky budou jen na mě.“

„S Johnnym máte jinou dohodu, ne? Já mám rozhodovat, co budeme tancovat,“ řekla jsem naštvaně a odešla do svého pokoje, s pořádným třísknutím dveří. Za chvíli Edward opatrně klepal na dveře a žadonil:

„No tak Bells, nerozčiluj se. Já to myslel dobře. Předvedu ti, co bychom mohli tancovat a ty sama řekneš ano nebo ne. Můžu vejít?“ prosil. Jen co uslyšel mé kroky, směrem ke dveřím, neváhal a drtil mě v náručí.

„A co s tvým denním režimem?“ díval se na mě s otazníky v očích, „jak ses rozhodla?“

„Když jsme u našich „kompromisů“ přistoupím na to. Ale nevím, jak to vysvětlím Charliemu,“ poraženě jsem dodala.

„Neboj, toho si vezme na starosti Alice,“ spiklenecky na mě mrkl.

Nevím, co Alice tátovi namluvila, ale byl v pohodě. Vůbec mu nevadilo, že místo noci, spím ve dne. Přesto mu to nedalo, a každé ráno, při svém odchodu do práce nakoukl, jestli jsem ve své posteli. Edward slunečné dny trávil doma a navečer přijel, nebo jsem už během odpoledne jela já za ním. Toho vždy využila Alice a nechtěla mě pustit ze svých spárů.

„Co jsem komu udělala!!!“

Večery a noci jsme trávili v tanečním studiu u Johnnyho a Frances. Pro mě to byla muka, ale všichni mi tvrdili, že se lepším. Johnny a Edward diskutovali o naší choreografii, přiznám se, hodně jsem se jim do toho míchala, možná mě už mohli mít i plné zuby, ale mohli si za to sami. Johnny nám poradil, abychom zvedačku trénovali ve vodě.

Jen co to počasí dovolilo, byli jsme s Edwardem u vody, nakonec mě z ní musel Edward tahat ven, prý abych se nenastydla… Taky jsem už mohla normálně spát i v noci. Vše se vracelo relativně do normálu. Akorát do svatby zbývalo pár dní.

V tanečním studiu

Když jsme s Edwardem byli na třetí regulérní taneční hodině, společně s ostatními účastníky tanečního kurzu, nevěděla jsem, co mě na konci čeká. Ono to nevěděl skoro nikdo. Krom tří upírů. Do konce hodiny zbývalo 15 minut, když ji Johnny ukončoval:

„Dnešní hodina, byla báječná, všichni jste skvěle tančili a byla radost na Vás pohledět,“ lišácky se při tom usmíval.

„A proto mám pro Vás dnes malé překvapení. Chtěl bych Vám ukázat, jak je možné naučit se tancovat, během dvou týdnů. Neboť v tomto kurzu jsem si všiml výrazného talentu jednoho páru a ten Vám teď předvede, co umí. Bello, Edwarde, mohu Vás poprosit, abyste přišli sem za mnou na podium?“

„Co to má znamenat?“ těkala jsem pohledem mezi Edwardem a Johnnym. „Já nikam nejdu.“

Sotva jsem to dořekla, byla jsem ve vzduchu. To mě Edward popadl a donesl na podium. Tvář jsem schovala do jeho ramene. Sál začal povzbudivě hvízdat.

„Edwarde, já tohle nepřežiju, chci utéct,“ žadonila jsem jej.

„Nic takového miláčku, musíš si zvyknout, na svatbě bude taky plno lidí, navíc tihleti jsou úplně cizí, neznají nás. Musíme si to někde nacvičit a toto je vhodná příležitost,“ něžně mi vysvětloval, zatímco mě pořád držel.

„Nech se vést mnou a hudbou, spolu to zvládneme,“ sotva to dořekl, hudba začala hrát.

V úvodních tónech skladby Edward pomalu poklekl na jedno koleno, tak abych mohla pohodlně sedět. Pohledem mě vyzval, že můžu vykročit a vyzvedl jednu ruku tak, abych jej mohla obkroužit a on se pak mohl postavit a zaujmout taneční postoj. Když jsme tančili, základní mambo krok naproti sobě, moje nohy samy věděly co dělat, vůbec jsem netušila, jak to dělám, ale rozvlnila jsem celé tělo a Edwardovy oči jen jiskřily. Při otočkách jsem se taky nezamotala a při zvednutí u Edwardova boku, kdy mě držel a otáčel se pouze on, jelikož já jsem byla ve vzduchu, začala jsem mírně kopat nohama, jako bych chtěla běžet, něžně do rytmu hudby. Pak mě jemně postavil před sebe a mohli jsme pokračovat opět naproti sobě. V zápalu energické hudby jsme tančili po celém pódiu, stihla jsem zaregistrovat i pískot a potlesk, všech přítomných pod pódiem, brzy jsem pochopila proč. Johnny a Frances se k nám přidali a tančili na opačném konci pódia. Edward začal náš tanec směřovat ke středu pódia, to samé dělal i Johnny a Frances. Edward mě vyzval k další otočce, a když jsem ji dotočila, byla jsem v tanečním držení s Johnnym, prostě si jen vyměnily partnerky. Musela jsem být rudá, až za ušima, protože se Johnny usmíval, jak měsíček na hnoji. Naštěstí mě netrápili dlouho a opět provedli otočku a já byla šťastná jak blecha u svého Edwarda. Ke konci skladby mě Edward vyzvedl z parketu nad sebe a točil se na místě. Pak mě nepostavil na zem, ale nechal v náručí a já si opět schovala tvář do jeho ramene a on mě odnesl za oponu do zákulisí.

Hned jsme uslyšeli potlesk a jásot, někteří i pískali. Johnny se ihned chopil slova:

„Ano, i tak je možné se naučit tancovat, dovolte, abych Vám představil Bellu a Edwarda.“ Ruku v ruce jsme vyšli na podium, poklonili se a zářili úsměvy. „Takhle se naučili tancovat během dvou týdnů, a to si opravdu zaslouží potlesk,“ a přidal se k nim.

Jakmile se sál vyprázdnil, z očí mi začaly metat blesky.

„Jak jsi mi to mohl udělat, Edwarde?“

„já za nic nemůžu, opravdu, to byl Johnnyho nápad,“ bránil se.

Otočila jsem se tedy na svého tanečního mistra. Ten začal pomalu couvat s rukama v obranném gestu. „Ale no tak Bello, přece to nebylo tak strašné, a viděl jsem na tobě, že sis to i užívala. Byla to nádhera, věř mi, a pokud i tak zatančíte na svatbě, tak mě snad Alice nezabije,“ culil se.

„Upíra tak snadno nezabiješ,“ opáčila jsem suše.

„Jak tak koukám, Edward měl povídavou,“ odpověděl Johnny. Edward se jen pokřiveně usmál.

„A to jsem mu zpočátku nevěřila,“ přiznala jsem se.

„To věřím, Bello. Snažíme se s Francis od lidí nelišit. Že jsi to ty, tak ti prozradím některé naše fígle. Oči máme normální, protože používáme čočky, jsou hodně odolné. Ale to ti jistě Edward vysvětlil. A co se tlukotu srdce týče, to je naše kow-how,“ a začal se potutelně usmívat. „To ti prozatím neprozradím, a můj teplý dotek, kterého sis možná taky všimla, s tlukotem srdce souvisí.“

„To mi jaksi uniklo,“ přiznala jsem se, ale vzápětí jsem začala vzpomínat, že Johnnyho dotek je opravdu normální, jako u ostatních lidí.

„Ještě mi, Bello, dovol, abych Ti, spolu s Frances, pogratuloval k tvému tanečnímu úspěchu, neboť tohle byla Vaše poslední návštěva u nás. Jsi výjimečná a mám z Vás dvou upřímnou radost. Předčili jste naše očekávání a na Vaši svatbu se opravdu těšíme,“ loučili se s námi s úsměvem naši taneční instruktoři.

Den D

Svatba byla nádherná, Alice si dala opravdu záležet. Obřad, hostina, hostné, vše úžasné a dokonalé. Mě teď akorát čekalo peklo. Peklo na tanečním parketu. To co nám Johnny vyvedl v tanečním studiu, bylo oproti tomu, co mě čeká teď čajíček. Byla jsem tak mimo, že jsem nevnímala ani Alice, která se mě snažila dostat do domu, abych se převlékla do šatů, pohodlnějších pro tanec. Nakonec mě tam musel odvést Edward, samozřejmě že poslušně čekal za dveřmi. Doufala jsem, že bych mohla nějak utéct, ale Alice se na mě hrozivě dívala, tak jsem ty představy radši vzdala.

Když jsme se opět vmísili mezi svatebčany Johnny nás vyhledal a dával nám nějaké pokyny, které jsem já vůbec nebyla schopná vnímat, Edward mu pokyvoval, občas se zamračil, ale jinak byl na rozdíl ode mě klidný.

Johnny vyšel na pódium a chtěl nás ohlásit, ale celé publikum jej předběhlo a začalo skandovat a dožadovat se tance novomanželů. Chopil se mikrofonu a nebylo jej vůbec slyšet, teda lidé jej neslyšeli, upíři asi ano, protože já s Edwardem jsme stoupali po schůdcích za ním. Johnny odešel a já tam zůstala stát s Edwardem před očima všech přítomných. Najednou mě zachvátila vlna klidu a pohody. Určitě to byl Jasper, snažila jsem se jej vyhledat a poděkovat, ale nestihla jsem to, hudba začala hrát.

Edward mě lehce pootočil na sebe, zaujali jsme své taneční postoje, usmíval se na mě tak, že já jsem mu musela úsměv oplatit. Vyčkávala jsem na jeho znamení, které přišlo dřív, než jsem čekala, přesto jsem pohotově začala tančit. Základní krok byl celkem v pohodě. Jednoduché otočky kupodivu taky, začala jsem se dostávat do varu, moje tělo reagovalo na hudbu a Edwardovi jiskřilo v očích. Chvíli jsme tančili čelem k publiku, které se také nechalo strhnout a tleskalo do rytmu. Vychutnávali jsme si plody naší píle. Edward mě vyzvedl a udělal dvě otočky. Při tom jsem si všimla, že jeho dotek mě vůbec nechladí, právě naopak mě hřál, dalo by se říci, že studená jsem byla já. Během tance jsem mu zlehka položila hlavu na hruď a slyšela tlukot jeho srdce. Edward se na mě samolibě usmál a hned na to udělal několik otoček, přitom se stíhal otáčet i sám. Pak mi dal signál k našim sólům, myslela jsem, že zůstanu stát jak tvrdý Y na pódiu, naštěstí se tak vůbec nestalo a sama jsem rytmu hudby předváděla naučené kreace. Když jsem byla na druhém konci pódia než Edward, pevně se mně podíval a vyzval k zvedačce. Rázně jsem k němu vyběhla a odrazila se před ním. Jeho reakce byly samozřejmě pohotové a vyvažoval mou stabilitu, takže jsem nepřepadla. Naše publikum začalo křepčit, po chvíli mě Edward propustil na pevnou zem, a v těsném objetí jsme tančili základní krok. Ostatním to už nedalo a začali tancovat spolu s námi, někteří odvážlivci i na pódiu. Očima jsem konečně vyhledala Jaspera a poděkovala mu, on se na znamení pousmál. Edward se usmíval taky a já se ho začala vyptávat na tlukot srdce a teplotu jeho kůže.

„Johnny mi prozradil své know-how,“ a tvářil se při tom samolibě.

„A prozradíš ho i mně?“ ptala jsem se s otazníky v očích.

„Tak pojď se mnou, trošku se jim ztratíme z dohledu,“ a lišácky na mě mrkl a při tom zlehka políbil.

Podařilo se nám nepozorovaně se vytratit. Edward si začal svlékat košili.

„Edwarde, tady ne, co kdyby někdo přišel?“ byla jsem zaskočená.

Edward jen protočil oči. „Lásko, já ti to chci jen ukázat. Vidíš ty drátky?“

„Vypadá to jako pager,“ hádala jsem.

„Skoro jo, za pasem mám baterie a mezi lopatkami něco jako kardiostimulátor, vidíš?“ Na souhlas jsem přikývla. „Díky tomu mé tělo vibruje a zní to, jako by mi tlouklo srdce, díky těm vibracím se moje kůže zahřívá. Divím, se že sis toho nevšimla už včera. Aby má kůže byla stejně teplá jako ta tvoje, musel jsem mít tento přístroj dýl na sobě.“

„Víš, asi jsem z toho našeho tance byla tak mimo, že jsem skoro nic nevnímala,“ přiznala jsem se.

„Ale to, že je z tebe paní Cullenová si snad pamatuješ ne?“ tvářil se smutně.

Pohladila jsem jej po tváři a dodala: „Tohle bych nikdy nemohla zapomenout,“ usmála jsem se a políbila jej.

„Tak tady jste!“ zvolala Alice, „nechte si to na líbánky a navíc, už je po vás sháňka. Všichni vám chtějí pogratulovat k tanečnímu výkonu. Hlavně Johnny se nadýmá pýchou.“

„Vždyť už jdeme,“ dodala jsem a Edward se začal upravovat, tak aby mohl před naše hosty.

K-O-N-E-C

Pokud jste došli až jsem, gratuluji Vám a Děkuji, že jste to vůbec četli.

Autor: Marvi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Taneční hodiny pro Bellu 3. část: