Uvažovala jsem, jak vlastně vznikl původní obal Zatmění, a napadla mě tahle povídka. Jednou se Stephenie rozhodne jít do parku načerpat inspiraci na psaní Zatmění. Tam ji ale čeká zvláštní překvapení... No, čtěte dál a dozvíte se, o jaké překvapení se jedná, a jak Stephenii napadne zrovna stuha. Vaše zmijeee.
11.04.2011 (19:00) • zmijeee • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2328×
Seděla jsem na lavičce v parku a rozhlížela se kolem. Bylo nádherné červnové odpoledne a všichni vyrazili ven užít si paprsků slunce. Před dvěma hodinkami jsem se vrátila od kadeřnice, a jelikož jsem neměla co na práci, tak jsem uvařila oběd, dala prát oblečení, uklidila dům a vyházela nepotřebné krámy. A stejně mě nic nedokázalo zabavit natolik, abych nezačala přemýšlet o dalším dílu Stmívání. Tak jsem se sebrala a šla do parku odpočinout si a snad přijít i na něco kloudného ke psaní. A nedočkala jsem se. Naprosto nic mě nenapadalo a má jindy tak moc zasněná hlava byla dneska jako na potvoru naprosto vymetená. Povzdechla jsem si, zavřela oči a soustředěním se začala mračit. Když to nejde po dobrém, tak musím trochu přitvrdit. A... nic. Už hodinu jsem seděla na té samé lavičce a snažila se přijít na tu samou věc. A pořád nic. Kousla jsem se do rtu a naposled se snažila vyždímat ze své hlavy co nejvíc. O pět minut a rozkousaný ret později mě už tělo přestalo poslouchat. Ruce uvolnily napjaté sevření, zuby přestaly drtit rty a i přes můj odpor a snahu na něco přijít jsem musela uznat, že to jen předstírám. Že ve skutečnosti se mi nechce teď na nic přijít a že je mi úplně fuk, jestli se to ostatním nebude líbit. Tak o co se tu vlastně snažím? Zatřásla jsem hlavou, abych z ní vyhnala dotěrné myšlenky. Konečně mi bylo dopřáno rozhlédnout se okolo sebe, aniž bych byla vynervovaná. Konečně mi bylo dopřáno podívat se na svět stejně jako ostatní. Podívat se na něj letníma očima. Viděla jsem matky, jak si hrají se svými dětmi a jak starší děti běhají okolo mě a hrají si na babu. Foukal lehký svěží větřík a pohrával si s větvemi stromů, šaty všech přítomných a bronzovými vlasy jedné holčičky. Nejprve jsem si jí vůbec nevšimla až po tom, co se okolo ní začaly shromažďovat všechny děti, které se před chvilkou vesele honily mezi stromy. Ani nevím, odkud se děvčátko vzalo, ale okamžitě dokázalo okouzlit celé své malé publikum pouhým pohledem čokoládově hnědých očí. Upoutala veškerou mou pozornost, takže jsem si nevšimla, že ostatní dospělí v parku ji vůbec nevnímají, jen já jediná na ni zírala, jako by byla zlatý pětimetrový slon. Přesně v ten okamžik holčička s bronzovými vlasy vytáhla z kapsy šatiček s květy nádhernou temně rudou stuhu. Ladnými pohyby, až moc ladnými na obyčejného člověka, začala stužkou lehce vlnit ve vzduchu a vytvářet tak tvary neobvyklé krásy. A stejně rychle jako tvary vytvářela tak je i jediným cuknutím rukou zničila, aby mohla vytvářet další a další obrazce. Jako když za mraky najednou vykoukne slunce, tak stejně rychle se opět obnovila má fantazie. Najednou jsem přesně věděla nejen, o čem bude třetí díl Stmívání ale i čtvrtý a mnoho, mnoho dalších. Ta chvíle se stala naprosto neuvěřitelnou, tolik věcí se stalo v tu jedinou magickou minutku…
Viděla jsem Bellu, jak společně s Cullenovými se sklání nad novinami, na kterých je velký titulek o záhadných vraždách v Seattlu.
Přesně ve stejném okamžiku holčička udělala přímo profesionální otočku a za doprovodu vlnící se stuhy a její ho smíchu jsem si všimla jakéhosi třpytu na její kůži.
Viděla jsem vlkodlaky z La Push, jak se smějí společně s Bellou, a Jacob rudne ještě do tmavšího odstínu, než má jeho kůže obvykle.
Holčička svou otočku dokončila a láskyplným pohledem se podívala do zvířecích očí, které se ukrývaly v nedalekém keři.
Viděla jsem divoké kočičí oči a záplavu rudých vlasů, jak vyděšeně a naštvaně zároveň utíkají před bledým blonďákem a šedivým vlkem.
Zpoza nedalekého rozložitého stromu také něco zazářilo. Holčička ve svém tanci se stuhou neustávala.
Mladá novorozená upírka se zoufalým výrazem se krčila vedle nehybného těla jednoho z mrtvých Viktoriiny armády. Blonďatý upír zatím trhal hlavu jinému novorozenému. Upírka vykřikla.
Zaměřila jsem svůj zrak na dvě postavy pod stromem, ženu a muže. Jejich kůže se slabě leskla stejně jako kůže holčičky. Jediné, co jsem v tom šeru dokázala rozeznat, byly hnědé vlasy ženy a bronzové vlasy muže, holčiny vlasy. Ta sevřela v jedné ruce zlatý medailonek, který se jí houpal na krku.
V tu chvíli mi všechno zapadlo do sebe. Nemohla jsem tomu uvěřit. Zuby nehty jsem se snažila držet reality, ale má fantazie jako by se dočista zbláznila a začala si dělat, co chtěla. Podlehla jsem.
Jacob, Bella a Edward stáli na hoře a křičeli na sebe. Bella na Jacoba, Edward na Jacoba a Jacob na Edwarda. Seth si tlapami zakryl uši, i tak to ale nepomáhalo, a tak odešel trochu dál. Někdy mezi záchvaty vzteku a dotčenosti Jacob Bellu políbil. Edward oněměl a Bella byla momentálně zaneprázdněna něčím mnohem zajímavějším než obyčejnými slovy. V lese zavyl vlk.
Chytila jsem se za hlavu, kterou jsem měla jako střep a klesla na kolena. Všechno okolo mě se točilo ve zmatených kruzích. Dvě postavy pod stromem, vlk, holčička, medailonek, stuha, smích, bronzové vlasy, třpyt, hnědé oči, holčička, stuha, vlk...
V tom zmatku jsem se nějakým záhadným způsobem zvedla na nohy a dala se na útěk z parku. Vyběhla jsem ze vstupní brány a běžela domů. Už nikdy jsem se nechtěla zastavit.
Bylo nádherné červnové odpoledne a všichni si užívali slunečních paprsků, jak jenom mohli. Matky nazlobeně křičely na své děti, ať nejedí hlínu a listí, starší děti si pak hrály na babu nebo na schovávanou. Větřík vlál a pohazoval si s bronzovými vlasy holčičky, která právě běžela bok po boku velkému vlkovi do stínu rozložitého stromu za svými rodiči. Poté se tato prapodivná skupinka dala na odchod z parku. Vykonali to, co měli vykonat. Už jich nebylo potřeba, mohli si zas dál vychutnávat ten kus věčnosti, který před nimi ještě ležel...
Na stromě povlávala rudá stužka, která jediná byla svědkem celé události. Bohužel neuměla mluvit, aby dokázal každému na světě o svém svědectví říct. Ale to vůbec nevadilo, jelikož za pár měsíců se měl stejně celý svět dozvědět přesně to samé, co věděla stužka. A to jen díky Stephenii a její sáze Stmívání.
Vítr zafoukal silněji a rudou stužku roztrhl přesně uprostřed…
Autor: zmijeee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Stuha:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!