Znovu jsme jí ublížili, tentokrát svým návratem. Byl jsem ochotný chránit ji před všemi, ať už upíry, vlkodlaky nebo lidmi, byl jsem ji ochotný uchránit před čímkoli, jen ne sám před sebou... Ne, nelíbí se mi to, ale já to pokračování slíbila. Dávám ho sem, i když není pěkné. Je krátké, je nudné a v podstatě se nedozvíte nic nového... Když to čtu, asi začnu řvát zoufalostí. Nemůžu tomu přijít na chuť a neumím psát, ne neumím. *hloupá, hloupá, hloupá*
11.09.2010 (20:45) • Henna • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1836×
Staré dobré časy
(pro uvedení do děje doporučuji přečíst povídku Studánka smutku, na kterou Staré dobré časy volně navazují)
Černé oči, místy protkané neobvyklými zlatými žilkami, upřeně sledovaly bílou zeď, jenž zdobil obrovský, na první pohled honosný zlatý rám, ve kterém se vyjímala nádherná fotografie, portrét dívky. Kaštanové vlasy jí volně spadaly do čela a tvář zdobil roztomilý ruměnec. Čokoládové oči byly dokonalou kopií jejích citů, směli jste zahlédnout lásku, něhu, radost a jiskřičky zloby. Nenáviděla překvapení, a oslava se mezi ně nepochybně řadila.
Zato jeho oči, ty byly ztělesněním smutku. I v nich se odrážely emoce, nenávist k sobě samému, žádná radost, a žádná láska, ta zůstala daleko ve Forks. Jiskra se vytratila toho dne, co ji opustil. Toho dne, co jí lhal.
Čas... Co je to a co znamená pro nesmrtelné? Co znamená pro ty, kteří navždy zůstanou takoví, jako v den své smrti, v den ztráty své duše? Je to jen nic nebo něco? Svůj život jsem nechával líně plynout, svěřil jsem ho do rukou osudu... Našeptávalo-li mi mé podvědomí lov, šel jsem lovit, pokud mi říkalo vzpomínej, vybavil jsem si ji.
Utápěl jsem se v sebelítosti a byl jsem si toho vědom, stejně tak, jako toho, že za všechno můžu já. To já jsem ji opustil a srazil na kolena, to já jí lhal a tvrdil, že pro mě byla pouhopouhou hračkou. A ona uvěřila, rychle, snadno...
***
Utíkal jsem daleko od dívek a dam, které se snažily zapříst rozhovor. Odjakživa jsem nenáviděl společnost, tyhle snobské akce, přetvářku a ty reakce plné okouzlení... Po mém odchodu se tahle nechuť ještě více znásobila, už jsem se nenamáhal předstírat úsměv a nesděloval milým tónem ne.
Pravdou bylo, že jsem byl mrzutý a mou náladou jsem dokázal všechny okolo sebe dokonale odrovnat a otrávit... Už sem nebral ohledy na nikoho, vyjma mé rodiny, proč bych se měl starat o jejich štěstí, když já sám jsem trpěl?
***
A pak jsem spatřil to, v co jsem vždy tajně doufal, do pasu jí spadaly kudrnaté tmavě hnědé vlasy, tělo obepínaly dlouhé modré plesové šaty, v ruce držela škrabošku o několik tónů tmavší a byla... překrásná, byla krásnější než kdy dřív.
O setinu vteřiny později si nás všimla, usmála se a nasadila masku... Pomalým plynulým krokem se vydala k nám...
***
„To je ale dlouho, co jsme se neviděli, Carlisle,“ pronesla. „Jsem Isa An. Předpokládám správně, že jste se přišli podívat na to, jakou jste ze mě udělali trosku?“
Maska spadla na zem, ale jediné, co mě zajímalo, byly její oči... Červené a opuchlé od pláče, plné smutku, plné bolesti... A byla to naše práce.
„Promiň Bello, bylo to pro tvé dobro,“ šeptl jsem, když odcházela... Staré dobré časy, kéž bych vás uměl vrátit...
Autor: Henna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Staré dobré časy:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!