Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Snad jednou...

01.10.2011 (20:00) • EleanorBrandst • FanFiction jednodílné • komentováno 22× • zobrazeno 3700×

Jako vždy jsem byl tahán po nákupech Alicí a snažil se ignorovat všechny ženské pohledy a myšlenky. Ne pokaždé se mi podařilo přejít jejich představivost. Jednou jsem byl podle všeho nahoře, podruhé dole, potřetí hlavou mezi jejich nohama. Prostě hnus. Doteď nechápu, jak po tomhle mám někdy mít s nějakou ženou sex.

Jen si to představte, že její myšlenky vám budou přesně říkat, co máte dělat. Děsivá to představa. Proto se každé nadržené ženské s radostí vyhýbám. Ještě bych měl podotknout, že mužům vlastně taky. Když na to dojde. To utíkám jako motorová myš.

Asi je to tím, že jsem stále nepotkal tu pravou, ale můj zájem o sex je prostě na bodu mrazu. Zajímalo by mě, zda se to jednou změní, nebo jestli náhodou při proměně v upíra nedošlo k nějaké chybě. Carlisle tvrdí, že ne, ale já začínám mít po sto letech trochu pochybnosti. Ale stále doufám, že snad jednou se dočkám té pravé. Prostě snad jednou…

Tvářil jsem se unuděně a nevnímal okolí, když do mě najednou narazila nějaká dívka. Měl jsem chuť na ni vyjet, ale zastavily mě její myšlenky.

„Ježiš, ten je tvrdý jako skála,“ zaznělo jí nejprve v hlavě a já se zarazil. Nic ve smyslu, že by to udělala naschvál. Proto jsem se trochu zklidnil a usoudil, že do mě asi fakt narazila nerada. Potom vzhlédla, podívala se mi do tváře a já uslyšel její zrychlující se srdce. Otráveně jsem se na ni podíval, zahleděl se do jejích čokoládových očí a ona téměř z posledních sil vykuckala:

„Promiň,“ omluvila se a já jí jen kývl, že jsem slyšel a doufal, že mi zmizí ze zorného pohledu. Udělala tak, ale v její hlavě jsem uslyšel jen: „Arogantní blbec,“ čímž mě naprosto uzemnila. Otočil jsem se za ní a sledoval, jak jde dál. Ještě z dálky jsem zpozoroval, že má problémy s koordinací a usoudil, že do mě určitě úmyslně nenarazila. Takže by mi ten „Arogantní blbec“ za mé chování opravdu patřil?

„Koho pozoruješ?“ uculovala se na mě Alice a já jen zavrtěl záporně hlavou, aby to nechala být. Neměl jsem v plánu svěřovat se jí s tím, že podle nějaké holky jsem arogantním blbcem. Alice se v tom dále nerýpala, věnovala se zkoušení oblečení a blbě se u toho uculovala, jako by přesně věděla, co se stalo.

…

Druhý den ráno jsme dojeli před školu a z myšlenek spolužáků jsem zachytil, že na školu nastupuje nové děvče. Nezajímalo mě a já hodlal znova přežít očistec s názvem škola. Celý den jsem byl úplně mimo, proto jsem nezaznamenal, kdo je tím novým děvčetem, dokud jsem nedorazil na biologii, kde bylo jediné volné místo vedle mě a já zase uslyšel v něčích myšlenkách nadávku ze včerejšího dne:

„Tak to si dělají ze mě prdel, ne? To mám jako sedět vedle toho arogantního blbce?“ A v ten moment jsem vzhlédl od stolu. Byla to ona. Rozhlížela se zoufale po třídě a hledala jakoukoliv záchranu, jenže já moc dobře věděl, že žádné jiné volné místo nenajde. Nakonec si rezignovaně povzdechla a přišla zatím k mé lavici.

„No ahoj,“ spustila na mě hned a já jí to mínil hned oplácet.

„No ahoj, slečno nemotorná.“ Prostě jsem si to nemohl odpustit. Nevím, kde se to najednou ve mně bralo, ale měl jsem hroznou chuť ji neustále štvát. Ona na mě vykulila oči a trochu vyjeveně si vedle mě sedla zase s myšlenkou „Arogantního blbce“ a já se tomu měl chuť pořádně zasmát.

Po chvilce jsem si usmyslil, že by ze mě moje matka Esmé radost neměla a hodlal jsem si dívku vedle sebe usmířit. Otočil jsem se na ni a ignoroval její myšlenky, protože řešila, jestli k večeři bude vařit kuře nebo steaky. Prostě nic pro mě, ačkoliv to asi byla první holka, která v mé přítomnosti byla schopná myslet na něco jiného, než na sex. O to jsem ji měl radši.

„Omlouvám se za tu předchozí eskapádu,“ snažil jsem se ji upoutat a ona na mě zaostřila. „Edward,“ představil jsem se a podal jí ruku. Ona chvíli zaváhala.

„Bella,“ vrátila mi a tím mi umožnila další pohled do jejích krásných čokoládových očí s myšlenkou. „Pro mě budeš stále arogantní blbec“. Povzdechl jsem si a její myšlenku raději ignoroval. Z nějakého důvodu mi bylo líto, že mě vidí v tomto světle a mohl jsem jen doufat v budoucí změnu.

…

A dny ubíhaly. Její myšlenky o mně se neměnily a já z toho byl čím dál častěji méně svůj. Dobře. Zuřil jsem. Pokaždé, když jsem odkudkoliv uslyšel „arogantní blbec“, chtělo se mi zabíjet. Poprvé, co mě po několika desetiletích nelákala k zabíjení žízeň, ale nepříčetnost a zuřivost. Tahle dívka ve mně vzbuzovala city, které jsem jako upír nikdy nezažil. Dost často jsem si připadal jako chodící schránka bez náplně a teď sice cítím, ale ne to, po čem jsem toužil. Chtěl jsem cítit lásku, ne zuřivost či nepříčetnost. Šílel jsem z toho.

Dnes jsem nikam nepospíchal a tvářil jsem se jako člověk, proto jsem se loudal. Nakonec jsem ve třídě zůstal jen já a Bella. Přemýšlela zrovna nad tím, kdy udělá domácí úkol, když si nechtěně shodila učebnici na zem. Urychleně jsem, jako správný džentlmen, zvedl její učebnici a podal jí ji s úsměvem. Na což místo děkuju mě v její mysli pohltila vlna „arogantních blbců“ a v ten moment jsem vybouchl.

„Proč? Já se opravdu snažím být na tebe milý,“ utrousil jsem skoro s vrčením a čekal, jak bude reagovat. Zmatkovala a nevěděla, co tím myslím, a já jsem najednou musel vymyslet lež, která by vše vysvětlila.

„Proč se vždycky na mě díváš tím pohledem, že jsem ten největší arogantní blbec ve Státech?“ vysvětlil jsem jí a ona vykulila oči.

„Fakt se tak tvářím,“ ujelo jí v mysli a přemýšlela urychleně a zmatečně nad tím, jak mi to vysvětlit.

„Tak proč?“ Nevydržel jsem čekat a ona zpanikařila. Rozhodla se mi říct pravdu:

„Protože jsem se do tebe zamilovala a nechtěla jsem, aby ses ke mně choval stejně jako k ostatním holkám ve škole. Ničilo by mě to,“ hlesla nakonec a já jsem tam najednou stál jako opařený. Viděla můj výraz a zmateně řekla:

„Zapomeň na to. Nic jsem ti neřekla,“ pronesla urychleně a zmizela ze třídy.

Shrnutí od EleanorBrandst

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Snad jednou...: