Scéna ze stužkované, na kterou Bella nechtěla, ale nakonec přece (díky Edwardovi) přišla. Jenže tentokrát se nebudeme věnovat hlavnímu páru ságy, ale Alici a Jasperovi. Když Bella dorazila, už tančili. Co se jim honilo hlavou? Krátká pocitovka…
Předem díky za komentáře.23.01.2011 (15:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 3638×
Alice:
Rose při pohledu na slavnostně vyzdobenou tělocvičnu nakrčila nos. „To tu nemají nic lepšího?“
Měla pravdu – byli jsme zvyklí na nablýskané sály, ale tady se nic podobného čekat nedalo. Emmett se na nás šibalsky uculil, když ji do sebe zavěsil: „Snaha se počítá, ne? Tak pojďte, ať mají jasno v tom, kdo jsou hvězdy večera.“
Jasper se mi s úsměvem zadíval do očí a nabídl mi ruku. „Jdeme to tam rozzářit?“
Uculila jsem se a elegantním obloukem vložila ruku do té jeho. „To je nabídka, které nedokážu odolat.“
Všimla jsem si, jak se Jasper zhluboka nadechl, než jsme vstoupili dovnitř. Přitiskla jsem se k němu pevněji a tak, aby to nikdo jiný neslyšel (naše sourozence nevyjímaje), jsem zašeptala: „To zvládneš, uvidíš. Nebudeme tu dlouho.“
Jasper lehce kývl hlavou. Ztrápenost v jeho tváři vystřídala něha, když se ke mně sklonil a přejel mi rty po tváři až k uchu. „Já vím. Dlužíme to Edwardovi a Belle. Bude potřebovat podporu.“
Milovala jsem ho i proto, jak dobře rozuměl ostatním. Dokázal s nimi soucítit, porozumět jejich pocitům – nejen je cítit. Když se snažil, slepil jejich příběh dohromady stejně dobře, jako bych to udělala já nebo Edward pomocí našich talentů.
V duchu jsem popřála Edwardovi štěstí. Z toho, co jsem v průběhu krášlení z Belly vycítila a vytáhla, ji stužkovaná ani nenapadla. Stále si uchovávala naději na to, že ji právě dnes promění. Tak mladá…, tak naivní…, tak nepřipravená…, tak zamilovaná.
V tom Jasper uvolnil svou ruku, nepatrným pohybem mě protočil, až mé šaty zavlály, a jakmile jsem otočku dokončila, chytil mě do tanečního držení. S pohledem upřeným do mých očí a úsměvem, jež prozrazovaly jen koutky vytažené vzhůru (zbytek rtů jako by si nebyl jist, jestli se chce skutečně usmát) téměř nepohnul rty, když zašeptal: „Smím prosit, slečno? Je mi tu smutno, když se Vaše mysl toulá u Belly.“
Odhadl to přesně. Kdybych byla člověk, začervenala bych se. Dost bylo ostatních. Teď jsem se chtěla soustředit jen na nás. Na sebe a toho úžasného muže, který mě svíral v náručí. Zasloužil si to už proto, že přinesl oběť v podobě požáru stravující mu hrdlo, aby tu se mnou dnes byl.
Naše těla do sebe přesně zapadla a stačilo pár kroků, aby nám ostatní páry začaly ustupovat. Zachytila jsem pobavený pohled Emmetta před tím, než se k nám s Rose připojili. Nikdo nemohl pochybovat, kdo je pánem parketu…, ale o to nám nešlo. Tedy aspoň nám s Jasperem.
Vzájemně jsme se topili ve svých pohledech a slova byla v tu chvíli zbytečná. Sdíleli jsme myšlenky, emoce i srdce. Každý z nás vlastnil půlku toho druhého. Stali jsme se jedním a jako jeden jsme reagovali. Bylo to tak přirozené a nádherné. Kdybych bylo na mně, už nikdy bych se od něj neoddělila. Proč mít dvě těla, dvě hlavy, když vše nutné k životu byl on? Major Jasper Whitlock. Můj Jazz. Láska, osud, život.
Byla jsem si jista, že bych přežila bez vzduchu, bez jídla, pití, bez slunce…, ale bez něj? To jsem si už několik desetiletí neuměla představit.
Pluli jsme parketem a užívali si plynulost pohybu. Hudba, která hrála, nebyla sice tak docela vhodná pro námi zvolený způsob tance, ale kdo by se odvážil protestovat?
Z našich spojených rukou se mi do těla šířilo teplo a vibrace. Rozechvívaly celé mé tělo, až rezonovalo v souladu s tlukoty srdcí kolem nás. Je možné, že každé ze srdcí bije v jiném rytmu? Věděla jsem, že kdyby ta naše ještě bila, slyšeli bychom je jako jedno.
Koutkem oka jsem zahlédla Edwarda a Bellu. Jasper kývl: „Je nervózní, bojí se a nechce tu být. Mám Edwardovi pomoct?“
S úsměvem jsem nenápadně kývla a našla Bellin pohled. Edward už ji dovedl k okraji parketu, na němž jsme kroužili jen my Cullenovi. Povzbudivě jsem se na ni usmála a ona mi úsměv oplatila. Překvapeně, ale i rozzářeně. Jasperův dar ji zřejmě dostihl. Poděkovala jsem mu pohledem a pohlazením lehkým jako vánek. V tu chvíli jsem si byla jista, že všechno bude tak, jak má. Našli své štěstí a my máme tu výsadu být při tom.
Vytáhla jsem se na špičky a spojila jsem své rty s Jasperem. Překvapeně zamžikal – obvykle jsme svou lásku nevystavovali na odiv tak okatě, ale tentokrát mi to bylo jedno. Chtěla jsem se o svou lásku, o své štěstí podělit.
„Miluji tě, majore,“ zašeptala jsem, když jsem se od něj oddálila.
Usmál se a v očích mu vesele zablýsklo. „Miluji tě, věštkyně. Navždy.“
♦ THE END ♦
Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Smím prosit?:
TedaL Ty jsi do toho jejich vztahu pronikla až do morku Je to báječný. Stejně, ikdyž vím, že Rose Emmetta miluje přijde mi ten vztah spíš založený na sexu (což není nic špatného když máte Emmetta) ale ten Alice a Jaspera má mnohem větší hloubku, složitější podstatu a ty jsi to vystihla parádně. Brala bych víc okamžiků Alice a Jaspera i ve filmu. Jsou super pár.
Oni jsou úchvatný pár. To že svoji lásku bnedávají tolik na odiv je právě to co se mi tak strašně líbí. Oni jsou prostě naladěni úplně totožně. Nádherně napsané, krásně procítěné
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!