Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Slibuju!

16.11.2009 (09:40) • ZdeLla • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3142×

Slibuju!

Dívala jsem se dolů a přála si to mít co nejrychleji za sebou. Stála jsem na nějakém mostě a přelézala zábradlí. Řeka pode mnou tiše plynula a paprsky měsíční záře se od ní ladně odrážely. Byla krásná, temná, jasná noc, ve které byly slyšet jen šplouchající vlny a můj dech. Užívala jsem si ten pocit. Pocit totálního štěstí z přicházející ulevy. Tam dole pode mnou mě čeká vysvobození.

Můj zrak spočinul na noční obloze, která neměla ani jeden mráček. Hvězdy a měsíc v uplňku osvětlovaly krajinu pod sebou a mně se naskýtal krásný výhled na okolní krajinu. Plně jsem si to užívala, protože toto jsou mé poslední okamžiky v životě. Vzpomínala jsem na něj. Na toho, který udělal takovou díru v mé hrudi, že už jí nic nedokáže zacelit. Vždycky když jsem na něj myslela se dostavila mučící bolest. Teď se však té bolesti bát nemusím. Až skočím žádnou bolest neucítím. Přítomna bude jen temnota, do které budu upadat.

Moje mysl zabloudila i k našemu prvnímu polibku, setkání s jeho rodinou a k těm proklatým narozeninám. Kdybych nebyla taková nešika, seděli by jsme teď na naší louce a vychutnávali si pohled na jasný měsíc. Ale nic takového se teď neděje. Zachvíli bude po všem a já už neuvidím Charlieho, Reneé, Phila, Angelu, Jessicu, Mika ani JE.  Ty, kteří mi tak ublížili a já je za to nedokážu nenávidět. Všechny je mám stejně ráda a mého anděla pořád stejně. Nikdy bych ho nepřestala milovat. Nikdy bych nedokázala žít normální život bez něj. Bez toho kdo do mého života přinesl světlo. Nechápu, jak si mohl myslet, že bych mohla začít žít normální život. Po jeho odchodu jsem měla a mám potíže žít vůbec život jako takový, natož normální.

Moje dobré vzpomínky s ním začaly mizet a já se chystala ke skoku. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.

„Sbohem Charlie, Reneé, Phile. Sbohem má nejdražší lásko, můj anděli. Nikdy jsem tě nepřestala milovat." řekla jsem a nadechla se a přichystala ke skoku.

„Nedělej to, prosím." řekl ten nejnádhernější hlas a já se otočila, abych ho spatřila.

Pomalu jsem se otáčela a už jsem ho skoro uviděla, když mi uklouzla noha a já padala. Myslela jsem, že to je můj vytoužený konec a já se k němu blížím, ale jeho ledová ruka mě zachytila. Jeho ruka mě zachytila, ale já tu jeho ne. Jelikož jsem měla spocené ruce, Edwardova po té mé pomalu klouzala.

„Bello ne! Nepouštěj se! Belli chyť se! Vrátil jsem se! Prosím!" řekl a já bych v tu chvíli udělala pro ten hlas cokoli.

Chytla jsem ho a on mě pomalu vytáhl nahoru. Už jsem byla v bezpečí na silnici a poprvé jsem ho uviděla. Byl ještě krásnější než předtím. Měla jsem pocit, že se mi srdce rozskočí radostí z našeho shledání. Uslyšel mé srdce a usmál se mým usměvem. Vzal mou tvář do svých dlaní a pomalu se ke mě přibližoval. Moje srdce ještě zrychlilo a jeho usměv se ještě více rozšířil.

Zastavil se pár milimetrů před mým obličejem a já tu vzdálenost mezi námi prolomila. Byl to ten nejkrásnější polibek, který jsem kdy od něj dostala. Nemohla jsem tomu uvěřit. Náš polibek byl ze začátku lehký a váhavý, ale po pár okamžicích si mě Edward začal více tisknou na sebe a jeho polibky byly čím dál naléhavější a vášnivější. Byla jsem překvapená. Tohle si ještě nikdy nedovolil kvůli touze po mé krvi, ale teď na to asi nebral ohledy. Byla jsem za to šťastná, a tak jsem mu je vroucně oplácela.

Myslím, že by to zašlo i dál, kdyby se Edward neotočil a za ním nestála Alice a celý zbytek jeho rodiny. Vůbec jsem si nevšimla jejich příchodu a Edward očividně také ne.

„Měl bys nám z ní taky kousek nechat." řekla se svým okouzlujícím usměvem Alice a už se drala před Edwarda, aby mě mohla obejmout. Poté nastalo dlouhé přivítání a já už začala být unavená.

„Měla by jsi si odpočinout. Musíš být unavená. Dovezu auto." řekl můj anděl a já mu byla vděčná.

Aliciny  nekonečné otázky mě docela vyčerpali. Za několik minut stál Edward se svým Volvem přede mnou a já už nasedala.

„Můžeme jet k vám?" zaptala jsem se a čekla na kladnou odpověď. „ A co Charlie." zeptal se s obyvami Edward.

„Řekla jsem mu, ať mě nečeká." řekla jsem a víčka se mi klížily. Edward se již více neptal a mi jeli k němu domů.

Probudil mě až ledový dotyk jeho rukou. Nesl mě k němu do pokoje a nádherně se usmíval. V okamžiku jsem ležela na jeho posteli a on mě vášnivě líbal. Nečekala jsem to, ale polibky mu stejně tak oplácela. Jeho ruce jezdily po celé délce mého těla a já se chvěla vzrušením. Jeho vzrušení už bylo také cítit, a tak chytl lem mého trička a pomalu sunul výše. Zvedla jsem ruce a moje tričko v mžiku leželo na zemi a jeho také. Naše rty se na okamžim rozpojily a on si mě se zájmem prohlížel. Na rtech se mu objevil neodolatelný usměv a potichu zašeptal:

„Jsi nádherná." Na nic už jsem nečekala a jeho rty si přitáhla zpátky. Ležel na mě a lokty se opíral, aby na mě moc netlačil. Chytla jsem ho za ramena a převrátila ho na záda. Stálo mě trochu usilí, ale to mi ani trochu nevadilo.

Sedla jsem si na něj obkročmo a pobaveně se na něj koukala. Nevěděl co má ode mě čekat. Začala jsem ho zase líbat a rty sjížděla čím dál níž. Každý kousek jeho hrudi jsem políbila a on i to vyloženě užíval. Zastavila jsem se u pásku jeho kalhot. Pomalu jsem ho rozepla a bylo vidět jak ho mučí ta doba. Jeho pásek ležel na zemi vedle našich triček a  já se vydala zpátky k jeho rtům. Ani jsem k nim nedošla a už jsem ležela zase pod tíhou jeho těla. Moje podprsenka ležela už na zemi a mé kalhoty taky. Začala jsem mu rozepínat knoflík u kalhot, ale moc mi to nešlo. Musel mi pomoct. Naše rty se ani na okamžik nerozpojili. Jediné co nás ted dělilo bylo naše spodní prádlo, které za pár sekund leželo taky na zemi.

Všechno bylo roztrháno, jelikož Edwardova nedočkavost byla tak velká, že to z nás všechno doslova ztrhal. Pomalu a něžně do mě vnikl a já se neubránila malému stenu. To ho ještě více povzbudilo a začal více přirážet. Naše těla se pohybovala v dokonalé souhře. Ani mezírka nebyla mezi našemi těli. Obě splynula v jedno. Oba jsme dosáhli vrcholu ve stajné chvíli. Edward se svalil těžce vedle mě a a rychle oddechoval stejně jako já. stulila jsem se mu v náručí a skoro neslyšně zašeptala:

„Děkuju." Trochu se usmál a já za několik málo chvil usnula.

Probudila jsem se do slunečného rána. Rozhlédla jsem se kolem sebe a hledala svého anděla. Nikde jsem ho neviděla a tak mě začala pohlcovat panika. Rychle jsem se zabalila do deky, jelikož jsem byla stále nahá a běžela se kouknout dolů, jestli není dole. Moje panika závratně stoupala. Doběhla jsem do obýváku. Emmett seděl na gauči a mával na mě. Já však jako bych ho neviděla. Běžela jsem do kuchyně a tam stál on. Stál před sporákem a připravoval mi snídani.

Oknem sem doléhalo několik paprsků, které se odráželi od jeho dokonalé hrudi. V tu chvíli se mi podlomila kolena a já se sunula k zemi. Ta panika ze mě spadla a já padala s ní. Zachytili mě všyk ruce mého aněla a já se jen zmohla na usměv. Odnesl mě nahoru do pokoje a tam jsem se také nasnídala. Lívance, které Edward připravil byly vynikající.

„Co teď s námi bude?" Musela jsem se zeptat, nedalo mi to. „Už budeme navždycky spolu. Už tě nikdy neopustím. Slibuju!"

Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Slibuju!: