Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Sen noci Svatojánské 3

20.08.2010 (18:45) • Ivanka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1282×

Až si najdeš tu pravou lásku,

nedrž ji jen tak na provázku.

Chytni ji za ruku,

sevři pěsti,

ať ti neuteče to jediné štěstí.

Sen noci Svatojánské III.

Slunce se definitivně schovalo za obzor a kolem se začal prohánět vítr. Šero narůstalo, za chvíli se v něm ztratí i vlny. Na kraji útesu seděla drobná dívka, na sobě měla jen lehké černé šatky a přesto jí nebyla zima. Opřela se o skálu a hleděla do dálky, oči se jí pomalu klížily únavou. Párkrát zamžikala víčky a pak usnula.

Sen přišel po špičkách, vznikl jen tak z ničeho a přesto tam najednou byl. Plný obrovských barevných květin a motýlů. Kolem rostly dvoumetrové kopretiny a z dálky se ozýval rozjařený dětský smích. Jako by ožila, cítila se znovu jako malá a bez váhání se rozběhla za zvukem smíchu. Všechno z ní opadlo, znovu volná, bezstarostná, šťastná... Ten dávný sen z dětství se vrátil. Tam, kde se její noha dotkla země, se objevil nový trs trávy. Po chvíli radostného běhu se dostala ven z květinového lesa. Obrovské kopretiny nahradily keře sedmikrásek a zvonků. Na louce tančilo spoustu dalších dětí.

„Zlatá brána otevřena, zlatým klíčem podepřena…“ zpívaly rozpustile. Bez nejmenšího zaváhání se k nim po tak dlouhé době znovu připojila. Její smích zněl snovou krajinkou. Jako ony se snažila proběhnout pod dvěma dětskýma rukama, aniž by ji chytily. Jejich tváře znala už tak dlouho.

Bez varování všechno potemnělo. Dětský smích se vytratil, jeho místo na tváři vynahradil děs. Děti se rozutekly pod květiny, pryč z otevřeného prostranství, ale její nohy jakoby přirostly k zemi. Z lesa kopretin vyšla skupina. Od jejich jasně bílé pleti se odráželo slunce. Tváře měly kamenné, bez špetičky citu. A oči, oči se skvěly karmínově rudou barvou.

Vykřikla děsem a konečně se rozběhla. Bylo však pozdě na záchranu života, oni byli rychlejší, mrštnější. Paloukem se rozlehly vyděšené výkřiky. Na palouk vběhl ještě jeden upír. Podíval se jí do očí. Začala se topit v tom zlatu. Všechno jí v tu chvíli bylo jedno. Napadli ho a začali spolu bojovat. Už tím, že vstoupil na palouk, si podepsal rozsudek smrti. Oni byli v přesile a porazí ho. Její tělo začal rozechvívat neovladatelný třas, už i do snů se vloudila její pravá podstata. A pak… Nastal konec snu, tma. Konec pásky a nikde slovo The End. Otevřený konec, jehož prázdnota ji konečně vynesla na hladinu.

Nevěděla, co ji probudilo. V nosu ještě doznívala štípavá vůně ničitelů ze snu. Z lesa ji pozorovaly tři páry očí. Tiše se domlouvaly. Netušily, že by tu mohly narazit na vlkodlaka, ale byla to lákavá možnost. Aro je už přece dlouho chtěl prozkoumat, zjistit, co je zač ta divná odrůda… Ale Cullenovi, přece jenom je to moc velká smečka a vládci s nimi uzavřeli příměří. Vysoký černovlasý, asi vůdce, zaregistroval, že se probudila. Kývl na jednoho ze svých druhů a ten se bez váhání vrhl na palouk.

Bez většího odporu ji omráčil. Tak a zpátky do Itálie. Jenže se k jejich uším donesl jemný šelestivý zvuk. Cullenovi.

Alice

Stála jsem v přeplněné místnosti. Všude kolem se všichni bavili na Sethův účet, ale já měla oči jen pro jednoho muže. Jaspera. Právě se bavil s Nickem. Nick, jediná osoba, která mě znala ještě za mého lidského života. Byl blízkým přítelem upíra, který mě proměnil. To on mi pomohl dopídit se mé původní identity. Byl jako můj starší bratr, upír, na kterého jsem se vždycky mohla spolehnout. Zároveň se znal  s Carlislem a pravidelně si dopisovali. Viděla jsem na Renesmé, že na něm může oči nechat. Chudák holka, já osobně si myslím, že je snad gay… Moje uvažování přerušila vize:

Viděla jsem Volturiovy, konkrétně Felixe, Demetriho a dva poskoky, jak postupují lesem. Měli v plánu dostat se z Kanady rovnou domů, do Itálie, ale rozhodli se, že když už jsou tak blízko, zastaví se. Viděla jsem jejich rychlý běh, prožívala ho s nimi. Poslední, co mi vize ukázala, bylo to, že změnily směr kvůli čerstvé pachové stopě, stopě Leah.

„Kdybys mě nepřerušovala, už to víš. Takže, dostal jsem záchvat smíchu ze všech těch hrozných scénářů, co si představoval. On si to špatně vyložil, vrhl se na mě, já uhnul a on napálil do stromu,“ řekl právě Jacob.

„On má pravdu!“ vykřikla jsem panicky, „Volturiovi se nás rozhodli navštívit a při cestě k nám narazí na Leah!“

Bez váhání jsme vyrazili do lesa. Naše rychlost byla neuvěřitelná, ale přesto mi něco říkalo, že nebudeme dost rychlí. Děsila mě ta tma v mé hlavě. Byla tak těžká, neproniknutelná, ani jediný záblesk nějaké vize. Jakoby dneškem končil svět.

Les se kolem nás míhal a skupinu vedl Edward, po boku měl Jacoba a z druhé strany běžel Nick. On jediný se mu rychlostí dokázal vyrovnat. Běží s námi zachraňovat někoho, koho vůbec nezná. Ani jednou nezaváhal, klidně by obětoval život za cizince. Tomuhle se říká šlechetnost, nezištnost, čest a neskrývané dobro. On by neměl být upír, ale anděl. Kdyby mě tak slyšel Jasper…

Blížili jsme se k místu střetu. Uslyšela jsem její srdce. Díky bohu ještě žila, ale na jak dlouho? Vtrhli jsme na louku a uviděla jsem strašný obraz. Leah ležela v bezvědomí a nad ní se skláněl jeden z poskoků. Měl vyceněné zuby a pomalu se přibližoval k jejímu hrdlu.

Leah, holka, která nechtěně byla součástí naší rodiny a přesto nás nenáviděla. Tolikrát zachránila celou rodinu a obětovala by za nás svůj život, ale nikdy by s námi nežila. Všichni jsme si zamilovali její otevřenost, rozhodnost, ale nikdo by to nikdy nedal najevo. Milovali jsme ji a přesto byla naším nepřítelem. Ale stala se naší součástí, ochránkyní a sestrou, nemůže kvůli nám zemřít. Moje nohy nabraly neuvěřitelnou rychlost, ale přesto jsem neměla šanci zabránit tomu upírovi v útoku. Leah by tehdy asi zemřela, nebýt Nicka.

Ani nevím, kde se tam vzal. Prostě najednou stál před ní v obranné pozici. Nikdy jsem neviděla někoho tak bojovat pro cizího člověka. Bránil ji vlastním tělem. Riskoval svůj život při nebezpečných výpadech. Díky Carlisleovi se však nestrhla další bitka. Stoupl si mezi nás a Felixe s Demetrim. Nikdo si netroufl mu odporovat. Jacob se vrhl Nickovi na pomoc a Leah za nimi ležela jako hromádka neštěstí. Bez pohybu, jen její hrudník se mělce nadzvedával. To byla naděje. Viděla jsem na Carlisleovi, jak z dálky hodnotí její stav. Nakonec se pootočil k nám a kývl. Bude v pořádku.

Carlisle se nepotřebně nadechl a potom Volterským pokynul na pozdrav. Felix se zamračil, ale odpověděl lehkým pokývnutím. Demetri pokročil dopředu a naklonil hlavu na stranu. Všechny si nás zkoumavě prohlížel a až poté, co nezjistil žádné viditelné známky lsti, promluvil:

„To, co se stalo, bylo pouhé nedorozumění.“ No vida, když jim teče do bot, umí být taky zdvořilí. Nikdo z nás nepromluvil.

„Nikdo z nás nečekal, že v lese narazíme na vlkodlaka,“ promluvil znovu a kývl směrem k Leah, která se před omráčením ani nestihla přeměnit.

„Měniče,“ chytl se té drobné nesrovnalosti Edward a já se musela ušklíbnout. No jo, to je celej on.

„Měnič nebo vlkodlak!“ odfrkl si Felix. „Mně osobně je to jedno, zvíře jako zvíře, nepřítel jako nepřítel!“ Zezadu se ozvalo vrčení, ale Carlisle všechny umlčel jediným pohybem ruky.

„Naše přítelkyně přežila, proto nebudeme tuto bitku považovat za projev nepřátelství, ale prosili bychom, abyste příště před vaší návštěvou dali vědět,“ řekl smířlivě. Vsadila bych se, že kdyby Felix mohl, už by se rval, ale byl chytrý, to se mu muselo nechat. Došlo mu, že by to bylo pravděpodobně poslední, co by ve své věčnosti udělal. Slova se opět chopil Demetri:

„Samozřejmě, že vás budeme příště informovat. Tohle bylo pouze nedorozumění…“ Ta slova nechal vyznít do ztracena. Takže oni nás budou navštěvovat? To se máme na co těšit. Carlisle se rozloučil a šel prohlédnout Leah. Demetri a Felix se naposled koukli na kupku popela, to jediné zbylo z jejich přítele a rychle zmizeli v lese. Ve Volteře jim to dá Aro vyžrat, no jo, za těch pár staletí se hoch naučil zuřit. Jako kruh jsme obstoupili Leah. Ležela a do tváří se jí vracela barva.

„Bude v pořádku,“ odpověděl na několik nevyřčených otázek Carlisle.

„Myslím, že v tuhle chvíli Rose a Ness asi šílí strachy. Někdo by jim měl aspoň zavolat,“ zhodnotila jsem situaci v domě podle své vize a Emmett okamžitě zvedl svůj supermoderní telefon. Chvíli mluvil s Rose a poté, co hovor dokončil, vyrazil bez váhání domů. Moje vize potvrdila, že zítra jedeme na nákupy. Budeme potřebovat minimálně jednu novou postel a spoustu nočních košil…

Nick Leah opatrně vzal do náručí a všichni jsme se obrátili k domovu.

Pohled nikoho

Držel v náručí tu nejkrásnější a taky nejzvláštnější bytost na světě. Tam, kde se jejich tolik rozdílné pokožky dotýkaly, cítil její nadměrnou tělesnou teplotu. Její kůže přímo pálila. V hrudníku se mu rozpínalo něco zvláštního. Po těch staletích se zase cítil úplný. Bylo to krásné. Ona bylo to, co mu chybělo ke štěstí.

Co na tom, že byla vlkodlak a on upír. Tvořila přece jeho druhou polovinu, byla klíčem k společnému štěstí. Najednou se cítil víc člověkem, než za posledních pár staletí. Jeho srdce zase chtělo tlouct. Dát najevo to, co cítí. Podívali se vzájemně do očí a už nic na světě je od sebe nemohlo odtrhnout. Taková je síla otisku.

Ať se Aro i celý jeho upírský svět postaví na hlavu, ať si klidně zburcuje svoje armády. Může je zkusit zabít, ale nikdy nezničí jejich lásku. Protože láska, odhodlaní a naděje jsou ty nejsilnější zbraně na světě…

Konec

Autor: Ivanka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Sen noci Svatojánské 3: