Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Rumor

14.04.2012 (16:00) • Paes, TorencCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 37× • zobrazeno 5543×

Crrr!

„Kam odcházíš?“ lapala jsem po dechu ze sna. Ten nejúžasnější sen prořízl zvuk mého budíku. Poslepu jsem tápala rukou po tom krámu, který vydává ten otřesný zvuk. Byl někde na mém nočním stole. Samozřejmě jsem měla oči ještě zalepené, navíc se mi nechtělo vstávat, takže jsem ho shodila na zem. To ho sice neumlčelo, ale já si ho hmatem našla a konečně ho vypnula. Rozlepila jsem oči, a slepě na ten potlučený budík zírala. Chudák, už byl notně omlácený, skoro pokaždé jsem ho shodila na zem. Párkrát to schytal i o stěnu, když se mi nedařilo ho vypnout, tak jsem s ním prostě mrštila vší silou. Kupodivu to vždycky přežil a dnešek nebyl výjimkou. Vstala jsem, abych rozhrnula závěsy. Venku bylo zamračeno jako skoro každé ráno v Seattlu. Povzdechla jsem si.

„Bože, jak se mi tam nechce!“ Ale to jenom do doby, než jsem si vzpomněla, s kým mám dneska přednášku. Jenom jeho představa mi vykouzlila úsměv na tváři.

Otočila jsem se na chodidle a namířila si to do obýváku.

„Kruci,“ zaklela jsem. No, jasně! Musím vzbudit Jess. Tělem jsem otočila prudce doprava. Kdyby mi Jessica vypadla z hlavy, zase by přišla pozdě na přednášku. Nebyla totiž schopná sama vstát. Ve škole jí za to hrozí vyloučením, tak jsem se nabídla, že ji budu budit. Otevřela jsem dveře jejího pokoje a vpadla do naprostého chaosu. Měla tu neuvěřitelný bordel. Ale nezbývalo mi nic jiného než si ho nevšímat. Těch pár metrů k její posteli byla džungle, kde by se ztratil i otrlý domorodec. Dvakrát mi noha klopýtla o její boty, které měla všude rozházené. Když jsem se dobojovala až k její posteli, stále spala. Měla neuvěřitelně tvrdý spánek.

„Jess, vzbuď se,“ drcla jsem do ní prstem, ale odpovědí se mi dostalo jen jakési zamrmlání a otočení na bok, „Jessico! Okamžitě vstaň!“ zařvala jsem jí do ucha. Ona? Naprostá ignorace. Jako třešinkou na dortu se po mně ohnala a vrazila mi takovou facku, že jsem málem skončila někde v jejím haraburdí. Pomalu, ale jistě, jsem začala nabírat rudý odstín a kdyby mohla, tak mi dokonce uchází pára z uší. Zkoušela jsem to po dobrém, ale jak chce. V té chvíli by se mě mohl bát samotný Áres. Nasupeně jsem vletěla do koupelny, kde jsem sebrala největší kýbl, a pustila do něj ledovou vodu. S mírnou pomstou v očích – chrst na Jessicu ledovou spršku. „Máš to i s donáškou!“ zaprskala jsem.

„Ááá!“ zařvala a vyletěla z postele jako čertík z krabičky.

„Zbláznila ses?“ řvala na mě jak pominutá. Já se mohla kochat tím, jak z ní kape voda, ale neubránila jsem se škodolibému úsměvu nad dobře provedenou prací.

„Nezbláznila… Ty mě zase nemáš co fackovat,“ odpověděla jsem naprosto klidně. Něco zasyčela, ale to už jsem byla právě na odchodu. Nechala jsem ji, aby se osušila. Zatímco jsem se šla věnovat své ranní očistě. Po umytí zubů jsem přemýšlela, zda se mám nalíčit nebo ne. Po dlouhém překecávání sebe sama jsem se rozhodla pro změnu obličeje. Vyčistit pleť o neplechy přes noc, make-up… Pak stíny s linkami a nakonec extra řasenka, která dělá překrásný řasy. A to jenom kvůli největšímu proutníkovi na škole. Po tom, co jsem slyšela, jak si s ním některé užily, jsem ztratila veškeré iluze o tom, že by si mě mohl vůbec všimnout. Neměla jsem zájem být jedna z toho tuctu, co měl v posteli.

Jedna noc. Bez zábran a pak jen vyprávět spolužačkám, jaký byl, co dělal. Nebo naopak, jestli nebyl úplně mimo mísu. V některých situacích jsem si připadala jako v mateřské školce, ale lásce k němu jsem se nedokázala ubránit. Nasoukala jsem se do úzkých riflí, ve kterých si připadám nejlíp. Na tělo jsem natáhla rudý top kolem krku, ale abych náhodou nezmrzla, tak mi ze skříně přišel vhod černý pulovr, který obepínal mé křivky. Hřeben prohrábl moji hnědou záplavu a já je nechala volně dopadnout na záda.

Dobelhala jsem se do kuchyně, kde moje ruka automaticky popadla rychlovarnou konvici.

„Kafe,“ pípla jsem pro sebe. Bez něj nejsem schopná fungovat. Jessice přistálo do hrnečku taky a já doufala, že si ji tím alespoň trochu usmířím. Neměla jsem ráda tichou domácnost. Celá zamračená vtrhla do kuchyně, popadla plný hrnek a bez jakéhokoliv slova zasedla za stůl. Okatě mi dávala najevo, že se se mnou nemíní bavit.

Bylo mi jasné, co jí rozváže jazyk. V duchu jsem si povzdechla, ale moje mysl byla pevně odhodlaná.

„Jaký si měla včera večer?“ nadhodila jsem. Než bych napočítala do tří, už mlela pantem.

Byla jsem zvyklá ji poslouchat jen napůl ucha, protože se to opakovalo pořád dokola. „Věřila bys tomu?“ povídala v mezičase, co jsem si v hlavě srovnávala svoje myšlenky. Jí stačilo jenom mé kývání hlavy a občasný povzdech. Od té doby, co se s ní Mike Newton na střední rozešel, kvůli Lauren (její bývalé kamarádce), rezignovala na lásku a kluky využívala jen na sex. Takže skoro každý večer se vykradla ven, šla do baru, kde někoho sbalila, rozdala si to s ním - na záchodcích nebo v jeho autě - a celá spokojená se vrátila nad ránem s blaženým úsměvem na tváři.

Takže zatímco vzdychala, jaký měla úžasný orgasmus, já si vypila kafe. Podívala jsem se na mobil, abych zjistila, kolik je hodin. Sice jsem měla ještě půl hodiny, ale rozhodla jsem se jít.

„Jess, už půjdu,“ oznámila jsem jí. Přednášky jsme neměly stejné, takže tam nebudu muset poslouchat pokračování jejího nočního výletu. Něco odpověděla, ale to už šlo mírně mimo mě. V hlavě mi běhalo tolik situací. Jaké by to bylo, kdyby tu byl místo ní Edward. Úsměv se mi rozlil na rtech. Tu představu jsem se snažila potlačit, protože nebyla vůbec slušná. Jemu bych dovolila snad…

„Haló, vrať se zpátky na zem,“ hulákala Jess a mávala mi přitom rukama před očima. Párkrát jsem omámeně zamrkala, zatímco jsem se snažila přijít na to, co říkala.

„Nejsi náhodou zamilovaná?“ rýpla si do mě. Nikdy bych to nepřiznala, zvlášť ne Jess, protože by to věděli všichni. Tu holku mám ráda, ale svěřovat se jí moc nemůžu. Nebyla to její chyba, prostě byla taková.

„Prosím tě, vždyť na škole není nikdo zajímavý,“ odpálkovala jsem a raději sahala po vhodných botách. Popadla jsem kozačky a sehnula se dolů. Nebylo mi vidět do obličeje, takže Jessica nemohla vidět, že se červenám jak rak, který se právě vaří v páře.

 „Cullen by stál za hřích,“ povzdechla si. Tváře nabíraly vysokou teplotu, ale po jejích slovech hořely čím dál víc, ani bych se nedivila, kdybych vzplála.

„Nemyslím si. S takovým, co se vyspí snad s každou? To není pro mě,“ lhala jsem jí přímo do tváře, ač mi bylo jasné, jak moc toužím po jeho polibcích. Vášnivých objetích a nekonečné slasti…

„Tím si nejsem jistá, já jsem ho ještě nesbalila,“ odpověděla s lhostejným pokrčením ramen, ale potom se na mě dlouze zadívala takovým věcným pohledem. Měla jsem pocit, že mi vidí až do žaludku.

„A cos mi to vlastně předtím říkala?“ snažila jsem se rychle odvrátit konverzaci od tématu, které bylo pro mě velmi citlivé.

„No jo, že prší,“ řekla jakoby nic. Jenom jsem protočila oči a chňapla po deštníku. Tohle dokáže člověku znechutit den. Vydaly jsme se do školy, která byla naštěstí od naší koleje pět minut chůze. Déšť byl hustý, takže kdybychom to riskly bez deštníků, byly bychom na kost mokré. A samozřejmě můj outfit by byl ten tam.

V areálu školy se ode mě Jess odtrhla. Ona měla přednášku o architektuře v pravém křídle areálu, zatímco já o psychologii, a to v hlavní budově. Věděla jsem, že se zase setkáme po škole, takže mi ani naše odloučení srdce netrhalo. Popoběhla jsem. Vlezla do budovy a pořádně se rozhlédla. Sice jsem měla ještě spoustu času, ale ta touha po suchém prostředí byla obrovská. „Hlavně touha vidět Cullena, co?“ říkal mi hlásek v hlavě.

Vydala jsem se ke skříňkám, kde moje oči hledaly ty správné knihy na hodinu. Vzala jsem je a pádila jsem si to dlouhou chodbou přímo naproti mně. Okolní stěny byly dost mdlé a ošuntělé. Staré obrazy, které patřily do pravěku, křičely: „Sundej mě dolů!“ Proti mně se vyřítila uklizečka, která stírala tu silnou vrstvu nánosu z venku. Její nepřítomný pohled mi napovídal, že asi po dnešku moc příjemná nebude.

Blížila jsem se k učebně a mé prsty pomalu doléhaly na rám dveří. Ruce hned kmitaly pryč a já pravou nohou vstoupila do učebny plné lidí.

„Je tady!“ křičela jsem uvnitř sebe. Oči se rozhlédly po učebně – abych nezírala jen jeho směrem. Pravá noha vystřídala levou a já si sedala na své místo. Po pravé straně seděl on. Vždycky jsem si dokázala vybrat místo, pokud šlo o předmět, kde měl být i on.

Během několika minut do třídy vešel učitel a začal hledat. Nikdo nechápal, co se děje, ale ukázal zrovna na mě. Podíval se do svých lejster a zvedl hlavu zpátky. „Slečna Swanová,“ kývla jsem na souhlas, „pojďte,“ špitl skoro neslyšně.

V hlavě se mi vyrojil takový zmatek, že jsem nedokázala myslet. Bylo tam prázdno. Pustina. Úplné aleje zejícího písku, které přemílá vítr ze strany na stranu. Nemám ráda, když mě volá na zkoušení. A ještě ke všemu, když mám na sobě celkem sexy oblečení. Noha šmikla druhou a já padala na zem. Rychlostí blesku jsem semkla víčka, tak, abych neviděla, co se mi blíží k obličeji. Nic! Kupodivu se nic nedělo.

„V pořádku?“ ptal se mě sladký, medový hlas. Oči jsem zase otevřela a uviděla ho. Stál nade mnou. Skláněl se. Objímal mě. Sice ne doslova, jak jsem si vysnila, ale byla jsem v jeho sevření.

„Ano?“ zamumlala jsem nepřítomným hlasem. Galantně mě postavil zase na nohy a posadil se.

„Slečno,“ zopakoval učitel Donovan, kterému se ani za mák nelíbilo, že si musí znovu získat pozornost, protože můj pád sledoval úplně každý. Naposledy jsem se podívala na Edwarda, usmála se, narovnala si svetr a jako by se nic nestalo, pokračovala ke katedře.

„Rozdejte tyhle opravené testy,“ místností se začal rozléhat hukot, „jsou z minulého týdne. A jako vždy…“ Polkl. „Za jedna. Excelentní výkon, slečno Swanová,“ pochválil mě profesor. Vzala jsem stoh testů a postupně ho roznášela ke každému studentovi zvlášť.

Nestačila jsem dojít ani k prvnímu studentovi a hned mi pohled zabloudil k Edwardovi. Jeho oči se setkaly s mými. Notnou chvilku jsem se do nich dívala. Skoro tak, že jsem zabořila půlku těla do stolu přede mnou. Ostatní studenti se začali chichotat a moje tváře začaly hořet. Byla jsem si jistá, že to není takové roztomilé zardění, co se vidí u princezen v pohádkách, ale nefalšovaná červeň, takže se moje tvář mohla vydávat za přezrálé rajče. Nejvíc mě dostala jeho reakce. Jeden koutek svých smyslných úst nadzvedl v takový „křivý“ úsměv, jak jsem si ho sama pojmenovala. U každého jiného bych takový úšklebek označovala za arogantní, ale u něj ne. Raději jsem od něj odtrhla oči, sebrala zbytek své hrdosti a pokračovala v rozdávání. Nakonec mi zbyl jediný papír, aniž bych se musela podívat na jméno, věděla jsem, čí to je. Zaprvé, ten dokonalý rukopis má jenom jedna osoba na světě a zadruhé, jenom u Edwarda jsem ještě nebyla. Najednou mě polil studený pot, srdce mi bušilo rychle a hlasitě, jako by nastala jeho poslední hodinka. Mírně roztřeseně jsem přistoupila k jeho místu. Otočil se ke mně, pořád s tím svým krásným úsměvem, a natáhl se pro test. Jak jsem mu ho podávala, tak se naše ruce dotkly. Jeho pokožka byla nepřirozeně ledová. Při našem dotyku jsem pocítila malý elektrický výboj, který se mi usadil až v žaludku. To mě trochu vylekalo, proto jsem rychle stáhla ruku zpět. Byl to spíše reflex, ale z jeho tváře zmizel úsměv a místo něho se mu usadil posmutnělý výraz, který ode mě odvrátil překvapivě rychlým pohybem. Zachmuřeně jsem se odebrala zpátky na své místo. Cítil to taky, anebo si to můj mozek jen vybájil? Dotkla se ho moje reakce? Opravdu jsem nevěděla, co si o tom myslet. Jak si vysvětlit zase jeho reakci. Pomalu, ale jistě, jsem se v tom všem začala ztrácet a v hlavě mi vznikal naprostý chaos.

Celou přednášku jsem protrpěla jako ve snu. Snažila jsem se neotáčet jeho směrem, ale neudržela jsem se. Co na tom bylo nejhorší? Vždy mě nachytal. Někdy jsem se otočila zpět a cítila jeho pronikavý pohled na svých zádech. Bála jsem se jeho pohledu. Vyletělo by mi srdce z hrudi neznámo kam a už by se nikdy nevrátilo. Jeho pohled s mým se setkával docela často. Jenže já nejsem ta odvážná a vždycky odvrátím tvář jinam. Byla jsem natolik zamyšlená tím, proč si mě začal najednou všímat, že jsem propásla konec přednášky. Teoreticky mi to vlastně došlo, až když jsem si všimla, že všichni balí a odcházejí ze třídy. Rychle jsem naházela věci zpět do tašky a dovolila jsem si poslední pohled na něj. Jenomže to, co jsem uviděla, mě přimrazilo na místě. On seděl na svém místě, na tom by nebylo nic divného, ale nad ním se skláněla blonďatá Shannon. Tu holku jsem nesnášela, byla falešná a na koho dostala zálusk, ten neměl šanci jí uniknout. Očividně se jí zachtělo Edwarda. On jenom seděl, usmíval se a něco jí řekl. Zřejmě to bylo něco vtipného, protože se začala hloupě chichotat. A jediná věc, co nesměla chybět, bylo její dlouhé háro. Ladně si ho prohrábla. V duchu jsem si přála, aby se jí tam zasekla ruka i s prstýnkama a musela ji celou ostříhat. On se od ní odvrátil a jeho překvapený pohled spočinul na mně. To mě probudilo k životu, takže jsem se otočila na patě, abych byla co nejdál od něj a Shannon. Málem jsem cestou porazila pár spolužáků, ale bylo mi to jedno. Jenom jsem zamumlala omluvu, zatímco mě častovali naštvanými pohledy.

Rychlostí blesku jsem zmizela z velké budovy a namířila si to do kampusu. Míjela jsem stovky zamilovaných lidí, co se na chodníku líbali nebo objímali. Bylo mi to dost líto, ale dělat jsem s tím nic nemohla. Blížila se moje kolej. Můj pokoj, kde se budu moc uklidnit a pořádně zakřičet.

„Aaa,“ zařvala jsem z půlky plic a sesunula se k zemi, jakmile jsem zavřela dveře. V hlavně mi běhalo tolik otázek, nadávek, a já nevím čeho ještě. V ten moment jsem si opravdu připadala jako zamilovaná husa, která neví, co chce. Z očí se mi spustily slzy, které mohly zaplavit i Atlantik. Brečela jsem jak malá holka. Holka, které sebrali hračku na hraní. V mém světle to byl právě Edward. Nečekala jsem, že mě to takhle sebere, ale jak byste reagovali vy? Kdyby se vedle vaše milého objevila jiná žába s dlouhýma nohama, vyzývavou postavou a oblečením. K tomu blondýna…

Sáhla jsem do tašky pro kapesník a vyndala papírový kapesníček. Otřela si uslzené oči, unudlaný nos a zvedla se.

„Bello, dýchej…“ zašeptala jsem si pro sebe. „Jedna, dva, tři… čtyři… pět.“ Nádech a výdech. Zklidnila jsem svoje pocity a šla se umýt. Když jsem se podívala do zrcadla, vypadala jsem jako jezinka, která se neumí namalovat.

V ústech mi kolovala divná pachuť, tak jsem si vyčistila zuby a znovu namalovala svůj obličej. Tentokrát jsem si dala opravdu záležet. „Už mi nikdo neublíží!“ opakovala jsem dokola svůj monolog. Fakt začínám bláznit. Možná by mi pomohl doktor. Zazubila jsem se do zrcadla a dostala tak hned lepší náladu.

„Bello, Bello…“ křičela Jessica na celý pokoj. Protočila jsem oči v sloup, ale neozývala jsem se. „Bellooo,“ protáhla mé jméno.

„Tady jsem.“ Vrátila jsem se k zrcadlu a končila své umění. Na to, že jsem neměla žádného kluka, namalovat jsem se zvládla perfektně.

„Mám perfektní nápad,“ vypálila na mě najednou. Podezíravě jsem si ji měřila pohledem. „Rande,“ pípla.

„Rande?“ zopakovala jsem jako papoušek.

„Pětiminutová rande. Ty budeš sedět u jednoho stolu, kolem tebe se budou točit kluci a ty možná najdeš toho pravého,“ vychrlila na mě. Dostala jsem takový šok, že jsem se pár setin vteřiny ani nepohnula.

Ale v hlavě mi to začalo šrotovat. Teoretické rande naslepo. Žádný Cullen. Žádné trápení. Jiné myšlenky, které se nebudou točit jen kolem něho.

„Jdu do toho,“ vyprskla jsem, ale hned zase sklopila zrak.

„Tak tě musíme upravit,“ zaštěbetala a popadla tmavší stíny. Z toho mého veledíla udělala kouřové stíny, zvýraznila linky, které udělala mírně širší. A ještě jednou vzala řasy tou perfektní řasenkou… Udělalo to ještě lepší a hustší řasy, než jsem si udělala sama.

„Ty jsi kouzelnice.“ Nenacházela jsem žádná vhodná slova pro její umění.

„Ani se nehni!“ rozkázala. Vtrhla do šatníku, kde našla černé, úzké kalhoty, které na konci měly zip. Obyčejné bílé tričko a šedivý svetr pod zadek. „Ještě tohle,“ zavýskala a vytáhla saténový šál, který byl dlouhý jak týden před výplatou.

„Tohle mi bude jako slušet?“ zaprotestovala jsem.

„Nemel a oblíkej se!“ Založila si ruce na prsou a čekala. Protestně jsem se do všeho nasoukala, ale kupodivu měla pravdu. Slušelo mi to a ne málo. Jess si mě sjela pohledem jako výtah, jenž jezdí nahoru a dolů.

„Ještě tohle!“ zabrblala si pro sebe a ohnula se do své skříně. „Obuj si je,“ zavelela a vrazila mi do rukou černé boty na podpatku.

„Mám se v tom zabít?“ řekla jsem žertovným tónem. Jessica na mě udělala kyselý ksicht, já se ale nechtěla hádat.

„Vypadá to fakt dobře,“ přitakala jsem. Jessica se ještě sehnula a rozepnula zip. Byly mi vidět kotníky, ale udělalo to skvělý efekt.

„Takže pokud jsi spokojená, jdeme!“ zavelela a postavila se ke dveřím. „Otoč se.“ Ukázala prstem dokolečka. „Stůj.“ Chytila mě za ramena a sáhla mi do vlasů. Udělala pár tahů a nějak mi je tam zašmodrchala. „Podívej se do zrcadla.“ Přistoupila jsem k němu a nestačila zírat. Tohle jsem byla opravdu já?

„Jess,“ špitla jsem a sáhla si na vlasy. Držely. Vypadalo to perfektně. „Tak jdeme, nebo si to rozmyslím.“ Vzala jsem za kliku a už jsme si to razily na rande.

Nasedly jsme do Jessičiny modré Audiny, kterou dostala k ukončení střední školy. Její otec vybral stejnou modř auta, jakou měly její oči, takže k ní auto perfektně ladilo. Připoutala jsem se, zatímco Jessičino auto tiše naskočilo. Byl to nezvyk. Moje auto vždy vydávalo burácivé zvuky, ale co bych mohla chtít od stařičkého náklaďáčku? Sice už byl zralý do šrotu, ale já to auto miluju a jen tak snadno se ho nevzdám. Jess v autě nadšeně pokračovala v rozhovoru z rána, co mi ještě nestihla říct. Podivovala jsem se, že toho má ještě tolik na srdci. Vždyť ráno o tom mluvila dobrou půlhodinu. Nadšeně jsem jí přikyvovala, zatímco v duchu jsem uvažovala, jestli jsem zamkla dveře. Když už jsme přijížděly k danému cíli, usoudila jsem, že ty dveře jsem opravdu zamkla, abych to mohla konečně vypustit z hlavy.

„Nakonec jsem mu musela říct, že se s ním už nechci vídat. Měla jsi vidět jeho výraz, vypadal jako štěně, které ztratilo pánečka,“ zasmála se. Raději jsem se přidala k jejímu smíchu, aby to vypadalo, že opravdu vím, o čem je řeč. Zaparkovala u restaurace, jejíž jméno mi nic neříkalo. Do téhle části města nejezdím, ale Jess už tohle město prošmejdila skrz na skrz. Když jsem vystupovala, nevšimla jsem si veliké kaluže, která byla pode mnou, a šlápla jsem do ní. V botě jsem měla najednou menší jezírko, proto jsem zaklela takovým způsobem, který se spíše hodí na dlaždiče než na dámu, za kterou jsem dnes byla. Jess ihned propukla v hurónský smích, zatímco já si vyzouvala botu, abych z ní tu vodu dostala. „Velmi vtipné,“ zavrčela jsem na ni.

„To si piš,“ přitakala, zatímco si utírala slzy z očí. „Máš štěstí, že jsem použila voděodolnou řasenku,“ dodala, když byla spokojená se svým vzhledem v bočním zrcátku.

„Škoda, že jsi nepoužila i voděodolné boty,“ vzdychla jsem a nazula jsem si ji zpět na nohu. Při každém kroku jsem slyšela, jak mi v ní čvachtá, ale Jess mě ujišťovala, že si to jenom namlouvám. „To určitě,“ proběhlo mi v hlavě, ale navenek už jsem to nechtěla komentovat.

Restaurace vypadala zevnitř větší než zvenku, ale přesto působila útulným dojmem. Možná za to mohlo světlé dřevo, které pokrývalo stěny a provonělo celou restauraci svou vůní, anebo oheň, který plápolal v krbu na pravé straně místnosti. Větší hlouček lidí se mačkal uprostřed místnosti, zjevně nervózní, protože se všemožně ošívali, jakoby měli blechy. Sama jsem měla svědivý pocit a nutkání se všude poškrábat jsem se snažila ignorovat. Bylo nás tu asi dvacet, z toho jen devět kluků. Byla jsem zvědavá, jak se to organizátoři budou snažit vyrovnat. Do restaurace vešla žena ve středních letech a hned se hnala na malé pódium, které stálo po levé straně. Zapnula si mikrofon, který měla před sebou. Změřila si nás pohledem a přes tvář se jí mihl uštvaný úsměv. Odrůstající blond vlasy měla ulízlé v pevném drdolu. Připadalo mi, že má poněkud silnou vrstvu make-upu, ale asi se snažila zamaskovat svůj věk. Slušivý zelený kostýmek jí obepínal tělo na správných místech. Ovšem, co chtěla zamaskovat, bylo stejně vidět. Zhluboka se nadechla a vydechla.

„Dámy a pánové,“ zaznělo v sále, „vítám vás na desátém ročníku Rande naslepo,“ výskala na plné kolo. „Přejdeme rovnou k pravidlům, protože každý rok vítáme nové členy.“ Zhluboka se nadechla a sepnula ruce. „Každá dáma bude mít své číslo a svůj stoleček, kde se budou pánové střídat po deseti minutách.“

Rozhlédla se po místnosti a přistrčila mikrofon blíž k ústům. „Pravidla chování snad nemusím vysvětlovat. Nebudeme trpět žádné vulgarity ani sexuální projevy.“ Sálem se rozezněl dámský smích.

Někteří muži si uraženě odfrkli, ale po pronikavém pohledu od dámy na pódiu se jakoby scvrkli. Ponižující pocit, který dáma v zeleném vyvolala, zpražila je tak, že se všichni pánové snažili být neviditelní.

„Pokud někdo přece jenom poruší pravidla, bude okamžitě vyloučen. A jako důsledek jeho počínání bude mít zákaz na dobu dvou seznamek pro mladé. Jeho jméno se zaznamená do systému a bude striktně dodrženo. Pokud se tohle bude opakovat podruhé, jeho vstup na tento pozemek bude trestně stíhaný!" Po tomto prohlášení už nikdo ani necekl a všichni pozorně poslouchali.

Organizátorka se nadechovala, aby nám řekla ostatní pravidla, která byla určitě velmi zajímavá, když někdo otevřel hlavní dveře od restaurace. Dáma na pódiu se nejprve dívala naštvaně, že si někdo dovolil ji vyrušit, ale její výraz ihned zjihl. Všichni se po tom zvuku otočili jako na povel a některé dámy vydaly tiché a obdivné „ááách". Zvědavostí jsem se otočila, ale to, co jsem spatřila, mě málem položilo na zem. Bezostyšně tam stál Edward Cullen! S lehce provinilým výrazem za sebou zavřel dveře a pomalu vykročil k nám. Drcla jsem do Jessicy, která stála jako solný sloup, naklonila jsem se k ní a zašeptala: „Vidíš ho taky?“ prskla jsem. Měla jsem dojem, že se mi to jen zdá, ale Jessica kývla na souhlas. Edward se usmál.

„Přece to nemohl slyšet? Určitě ne,“ uklidňovala jsem se v duchu. Ale tam někde hodně vzadu v  hlavě hlodal červíček pochybností.

„Omlouvám se, že jsem přišel pozdě. Můžu se ještě zapsat?“ otázal se jeho medový hlas, ke kterému přidal ještě oslnivý úsměv.

„J-jistě,“ zakoktala a ukázala na stolek, kde se zapsal a dostal pořadové číslo. Já jsem se nezapisovala, ale bylo mi úplně jasné, kdo v tom má prsty. Jess všechno obstarala.

„Takže to zkrátíme, nějak nám utíká čas. Myslím, že hlavní pravidlo jsem vysvětlila, takže se dámy můžou posadit ke stolkům. Pánové si sednou ke stolkům s číslem, které se shoduje s tím, které mají na papíru. Po gongu máte deset minut na poznání protějšku, až vyprší čas, oznámím to znovu gongem. Potom si pánové sednou k další dívce podle hodinových ručiček. Doufám, že je to všem jasné,“ vychrlila na nás informace a jelikož všichni vypadali, že to chápou, pokynula nám se posadit.

Nadechla jsem se a hledala očima svoje místo. Nemusela jsem ho hledat moc dlouho, protože jsem stála přímo u něj. „Ahoj, já jsem Jimmy…“ hlesl hlas celkem pohledného mladíka. Ovšem moje oči se pořád toulaly někde u Edwarda. Připadalo mi, že mluví pořád jen on, a vůbec mě nevnímá. Čekala jsem docela otázky typu… „A co děláš ty? Jaké jsi znamení? Kolik ti je?“ Ale nějak jsem se toho vůbec nedočkala. Letmo kolem mě proběhlo asi pět kluků. Každý mlel jen o svých bývalkách, autech a všech klučičích, nezajímavých věcech.

„Ahoj, já jsem Denny,“ špitl nesměle hnědovlasý vysoký kluk. Hodila jsem po něm oko a podala mu zdvořile ruku.

„Těší mě. Já jsem Isabella, ale klidně mi říkej Bello,“ pípla jsem sladce. Tenhle kluk mě docela oslnil. Jeho vystupování, chování... To jsem ale ještě nečekala, co ještě přijde.

„Máš ráda sex?“ vybrebentil lechtivou otázku, jako by se nechumelilo. V tom okamžiku jsem pohledem hledala Edwarda. Kdyby se mě na tohle zeptal on… Vlastně ani nevím, co bych mu na to řekla.

„Proč tě to zajímá?“ Když jsem dokončila otázku, došlo mi to. On je ten typ na jednu, maximálně dvě noci. „Pokud si myslíš, že bych s tebou hned vlezla do postele, tak se laskavě vrať na zem. Nejsi nijak hezkej, natož přitažlivej,“ obořila jsem se. Tahle otázka mě ale opravdu vytočila. Po tomhle rande bych se ani nedivila, kdybych s klukama nadobro skončila. Po čase, asi půl hodiny, se vystřídalo dalších několik pánů. Jeden mi přišel, že je spíše na chlapečky, ale zkoušel to zamaskovat. Druhej byl totálně, ale neodvolatelně stoprocentní metrosexuál. Byl líp upravenej než kterákoliv ženská tady v sále.

Pomalým tempem se ke mně blížil Edward a jeho dokonalý tělo. On byl celý dokonalý. Jeho úsměv, oči, vlasy…

„Ach…“ povzdechla jsem si. Prohrábla vlasy a přivítala další rande.

„Jsem Jacob,“ řekl ležérním hlasem. Celkem vysoký, svalnatý a dost pohledný mladík.

„Ahoj, Bella.“

„Jaké jsi znamení?“ Teda, první koho zajímá, co nebo kdo jsem.

„Panna,“ opáčila jsem. Ale ouha… Pohled mi zabloudil na Edwarda. Naše oči se střetly. Nedokázala jsem se odtrhnout.

Nestačila jsem se ani rozkoukat a mířil si to ke mně Edward.

„Zhluboka se nadechni, vydechni… Je to jenom chlap…“ Srdce se mi divoce rozbušilo. Zrovna se dalo na maratónský běh. Kdyby mohlo, uteče mi přímo z hrudi. On byl tady. Šel rovnou k mému stolku. Usmíval se. S rukama si moc starosti nedělal.

„Ahoj, Bello,“ zazvonil mi jeho hlas v uších. „Rád tě vidím,“ hlesl a posadil se. Dlouze se mi zadíval do očí a já zkameněla.

„Edwarde,“ řekla jsem zdvořilým hlasem. Čekala jsem, co se bude dít, ale ani jeden z nás neměl tu odvahu začít.

„Bello, chtěl bych ti něco říct…“ Posmutněl. Bylo mi ho líto, ale nechtěla jsem mu dát nic zadarmo.

„Tak povídej,“ pobídla jsem ho.

„Chtěl, přál bych si, abys se mnou šla na normální rande. A ne tohle stupidní zesměšňování,“ řekl pohrdavě.

„Proč si myslíš, že bych s tebou někam šla? Tvoje reputace není nijak valná a chvalná. Otočit se a vyspat se s každou sukní, co se namane. Půlka školy si o tobě vypráví různý historky. Jak to děláš. Jaký jsi v posteli a já nevím, co ještě,“ chrlila jsem jednu větu za druhou. Sice potichu, aby nás nikdo neslyšel, ale stačily mi jeho uši. „Takže si opravdu myslíš, že ti budu věřit, že mě chceš pozvat na normální rande? Nejsem holka na jednu noc! To si uvědom. Mě nedostaneš, Edwarde Cullene.“ Poslední slovo jsem doslova zakřičela. Zvedla jsem se a bez jakýchkoliv poznámek nebo náznaků odešla.

Vyndala jsem z kabelky mobil a zavolala taxíka. Netrvalo moc dlouho a jeden okamžitě stavěl u patníku. Nasedla jsem a sledovala dlouhou cestu domů. V hlavě mi putoval jeden obraz za druhým. Jeho oči, když jsem vyprskla tu ohavnou pravdu. Taky jeho pohled, který jsem cítila na svých zádech.

Blížila se poslední zatáčka a zazvonil mi mobil.

„Nejsem ten, za kterého mě máš ve škole… Jsou to jen hnusný pomluvy!“

Odfrkla jsem si. „Kde vzal moje číslo, kruci?!“ zaklela jsem. Zaplatila jsem taxíka a pelášila se domů uklidnit. Bylo fajn mít pokoj pro sebe. Mít místo, kde se člověk může uklidit. Dneska jsem se sebou nijak neotálela. Shodila jsem ze sebe šaty a zalezla pod sprchu. V rychlosti si umyla make-up a upravené vlasy. Vlezla do županu a zalezla rovnou do postele. Chtěla jsem mít od všech svatej klid. Bylo toho na mě dneska nějak moc. Netrvalo moc dlouho a Jessica se dožadovala pozornosti v podobě neustálého a protivného klepání na dveře.

„Bello…“ špitla.

„Nespím…“ zašveholila jsem protivně. Jessica se posadila ke mně na postel a čekala, až začnu vyprávět. Marně.

„Co se stalo?“ vyzvídala.

„Já ti to nedokážu vysvětlit,“ vzdychla jsem zkroušeně.

„Tak to neokecávej,“ dloubala do mě různými argumenty.

„Já nechci! Prosím, jdi, chci spát.“ Vzala jsem polštář a přikryla si s ním hlavu. Ona odešla. Já po několika minutách usnula.

Ráno mě čekal řvoucí budík. Tentokrát jsem s ním opravdu mrštila o zeď tak, že se rozletěl na malé kousíčky.

Bez jakýchkoliv průpovídek jsem vstala a oblíkla se do školy. Jak se mi tam nechtělo. Bylo mi jasné, že to moje vystoupení včera bude mít nedozírné následky. Vlezla jsem do koupelny, kde jsem provedla ranní očistu. Dooblíkla jsem se, popadla tašku a letěla do kuchyně pro kafe. Měla jsem ho uvařený a nalitý v hrnku. Nikde nikdo…

„Jess?“ zavolala jsem. Bez odezvy. Udělala jsem ranní rituál a pustila se ke dveřím. Obula se a namířila si to do kampusu. Každý, koho jsem potkala, na mě koukal jak na zjevení. Něco se změnilo. Každý mě najednou poznával, zdravil mě, ba co víc. Usmívali se na mě.

Kolem mě sem tam proletěl nějaký ten papír, kterého jsem si ale nevšímala. Když jsem vešla do budovy, porazil mě pohled, který mi mířil přímo do očí. Připadalo mi, jako by Edward přesně věděl, jak vysoko oči mám.

Sehnula jsem se pro jeden z těch letáků a zaměřila se na úhledné písmo, které patřilo jemu. Mému bohovi, který stejně vlastnil moje srdce dávno předtím, než tohle provedl. Bezmyšlenkovitě jsem sjížděla písmo, ale nečetla to. Vtom se za mnou všichni rozestoupili. Cítila jsem pohled na svém těle. Neodvážila jsem se otočit. Co kdyby to byl nějaký nejapný vtip od holek?

„Říkal jsem ti, že nejsem takovej, jak si tady každý myslí,“ vyslovil. Mé nohy mě nechtěly poslouchat, zkameněly.

„Tohle se mi zdá, že jo?“ ptala jsem se šeptem sebe. Edward mi položil ruku na rameno a já se otočila. Tohle bylo znamení, že se mi to nezdá, že on je skutečnej a je tady.

„Bello, nikdy jsem s nikým ze školy nespal, ani na rande jsem s nikým nešel,“ křičel přes celou chodbu, aby ho každý slyšel. Začala jsem se červenat. Přišlo mi to romantické, ale zároveň v hloubi duše jsem tomu nemohla uvěřit. Sklopila jsem zrak na podlahu, ale jeho ruka se podsunula pod mojí bradou a zlehka ji zase zvedl. Díval se mi do očí. Tak upřímně. Tak romanticky. Tak jako nikdo před ním.

„Edwarde…“ Nadechla jsem se. „Proč já?“ ptala jsem se zmateně.

Pousmál se. Své prsty začal sunout na zátylek a pomalu si mě tak přitahoval. „Protože ty jediná mě skutečně miluješ. Nikdy jsi nedala najevo, co cítíš, jen proto, abys nezranila své srdce. A tebe jedinou jsem skutečně chtěl. A to do svého života. Ty jediná, pokud chceš, patříš do mého srdce, mého života a do mé rodiny.“ Letmo mě políbil. Nestihla jsem si promyslet žádnou jinou odpověď než mu polibky oplácet.

 Najednou se odtáhl, podíval se na všechny okolo, pak na mě. „Vidíš, jak se rychle šíří fáma, když některá nedostane to, co chce?“ A vrátil se k mým rtům.

Konec

S TorencCullen doufáme, že se vám povídka zalíbila. Budeme moc rády, když nám zanecháte jakýkoliv komentář.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), TorencCullen, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Rumor: