Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Protože on už se nevrátí

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Protože on už se nevrátí

A je tu má třetí povídka...

Nebudu toho moc prozrazovat, protože by to kazilo to, o co jsem se snažila - tajemno.

Snad jen, že Bella probere uprostřed lesa a slyší hlas.

Budu vděčná za všechny komentáře.

Twinkle

03.05.2011 (15:45) • Twinkle • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 2044×

„Bello?” Zaslechla jsem podivný, jakoby dutý hlas. Byl mi něčím povědomý. Zvláštní, tichý ale neuvěřitelně čistý, dobře slyšitelný. Každá slabika byla vyslovena s dokonalostí nepatřící k lidství.

„Ach, Bello,“ opakoval. Nebo spíše opakovala? Byl velice vysoký, zvonivý a něžný a tyto vlastnosti bych přiřazovala k ženě, ale zároveň byl chladný a neochvějně přesvědčivý, což mě dost mátlo.

Rozhodla jsem se nespokojit jen se zvukem, chtěla jsem vidět i nositele toho půvabného vyjadřování. Ano, řekla jsem půvabného. Slyšela jsem sotva tři slůvka a už jsem si byla jistá, že je krásný.

Otevřela jsem tedy oči. Okamžitě jsem je zase zavřela a držela víčka pevně stisknutá, protože mě překvapilo přílišné množství světla, které se obvykle do mlhavého Forks nehodilo. Když jsem si byla jistá, že to zvládnu, pomalu jsem konečně otevřela oči a několikrát zamrkala, abych si zvykla na tu zář. Poprvé jsem se rozhlédla kolem sebe.

Napůl sedíce, napůl ležíce jsem se válela ve vlhké trávě, která rostla na většině plochy malé mýtinky uprostřed lesa. Sem tam mezi zelenými výhonky, jemnými jako dětské vlásky, vykukovaly květy lesních rostlinek. Přes listy stromů prosvítalo nazelenalé, ale i tak silné světlo.

„Bello? Bello!“ uslyšela jsem znovu a ten zvuk mě vytrhl z přemýšlení. Tentokrát byl naléhavější. Byla jsem tak očarovaná krásou tohoto místa, že jsem na malé tajemství a mé rozhodnutí ho odhalit zapomněla. Rozhlédla jsem se znovu, pečlivě jsem očima propátrala stromy tvořící temně zelený prstenec okolo kruhovité loučky.

Vstala jsem pevně rozhodnutá té záhadě přijít na kloub. Ovanul mě nepříjemně ledový větřík a já jsem se roztřásla zimou. Všechno najednou působilo tak nějak nepřátelsky. Cítila jsem se tu jako v pasti. V lese jsem se nevyznala, nemohla jsem utéct. Nebe ztmavlo, mraky zakryly sluníčko. Přišlo mi, že je tráva ostrá jako hřebíky, jarní kytičky už jsem neviděla a hřejivé světlo bylo pryč. Takhle se mi to tu nelíbilo. Nenáviděla jsem ten nebezpečný, temný les, nechtěla jsem tu být uvězněná.

„Bello, nedělej to,“ ozval se zase ten hlas. Zmateně jsem se otočila. Co nemám dělat?

„Sakra, kdo jsi!“ Byla jsem už vážně naštvaná. Také se to odrazilo od tónu mého hlasu, byl tvrdý a agresivní.

„Proč to chceš vědět?“ Další věta odnikud. Byla ve mně malá dušička. Co když se naštval?

„Mám strach,“ přiznala jsem. Nemělo smysl lhát. Ten člověk o mně očividně věděl všechno. Asi se mu mě zželelo, protože jeho odpověď, přestože zvláštní, byla kladná.

„Já jsem já.“

Přepadl mě divný pocit. Vysvětlení jsem měla kousek od sebe, skoro jsem se ho dotýkala a přesto ode mě bylo na míle vzdálené. Věděla jsem všechno, co mi bylo nejasné, a zároveň jsem neměla ponětí, co se děje. Bylo mi to nepříjemné a mátlo mě to. Prudce jsem se otočila. Nevěděla jsem, proč to dělám, neměla jsem k tomu důvod, podnět. Jenže v tu chvíli byly mé tělo a má mysl dvě naprosto rozdílné osoby.

Tentokrát jsem však spatřila něco jiného než temné stíny stromů. Mezi stromi se vyjímala bílá postava. Byla to dívka. Takže jsem se nemýlila. To její chladný hlas mě provázel celou tu dobu. Bylo zvláštní, že mě to ani nepřekvapilo. Necítila jsem vůbec nic.

Vystoupila ven ze stínu sromů a její pokožka se začala oslnivě třpytit. Zamrkala jsem, ale pohled jsem neodvrátila. Byla dokonale nehybná. Plavé vlasy jí visely nad pasem a bílé hadry, které měla na sobě, odhalovaly hubené paže a nohy. Zvedla pohled a podívala se na mě živýma, hřejivýma, temně hnědýma očima.

„Uteč,“ zašeptala, ale tón hlasu naznačoval, že kdyby mohla, křičela by. Nechápala jsem.

„Proč?“ Zavrtěla hlavou a zamrkala. Nechtěla mi odpovídat, nechtěla se mnou zrácet čas. Nejspíš taky chtěla utéct.

„On je tady,“ oznámila a zmizela.

Zatočila se mi hlava a podlomila se mi kolena. Zdálo se mi, že se kolem mě celý svět točí. Třásla jsem se, dělalo se mi špatně od žaludku. Radši jsem zavřela oči. Pak se vše ustálilo. Několikrát jsem zamrkala. Už jsem nebyla na louce, která, i když uvězňující, mi připadala rozhodně bezpečnější než temný les, ve kterém jsem se právě ocitla. Pomalu jsem si uvědomila, že tady by mé volání o pomoc nikdo neslyšel. Nestihla jsem utéct. Nepřežiji. Je to marné, ztracené, je to pryč, je konec.

Zvedla jsem se ze země. Půda tady byla černá a vlhká, takže moje oblečení vypadalo tragicky. Nezajímalo mě to. Vypnula jsem mozek.

Zaslechla jsem za sebou praskání větví. Zavřela jsem oči. Nechtěla jsem se dívat. Kdoví proč jsem se usmála. Nerozhodla jsem to, ale přijmula jsem cizí rozhodnutí. Odevzdaná, podřízená jsem byla připravená na smrt.

Odehrálo se to tak rychle. V temnotu po této události protínalo jen pár vzpomínek. Temná postava, blížící se ke mně. Skok. Krvavě rudé oči. A moje ruka, v níž zela krvácející, hluboká rána. Sbohem všichni. Sbohem nepřející, hrozný živote.

Poté se však stala neočekávaná věc. Andělský hlas volající mé jméno. Těšila jsem se do světa mrtvých. Ano, anděli, vem si mě. Už nechci dál žít.

Ruce, dotýkající se mého těla byly ledové, jenže za sebou zanechávaly horké cestičky. Ty se rozšiřovaly a žár mě pohlcoval celou. Mé tělo vzplanulo. Ta bolest byla nesnesitelná, ukrutná a já to nechápala. To by nemělo bolet. Jsem po smrti. Další ledové dotyky. Vytryskly mi slzy a začaly mi stékat po tvářích. Před očima jsem viděla dokonalou tvář. Edward. Můj Edward. Jeho zlaté oči se na mě dívaly něžně a omluvně.

„Ne!“ To ne! On byl jediné, na čem mi záleželo. Jeho jsem nechtěla ztratit. Chci žít!

(...)

Ozvala se hrozná rána a já ucítila tupou bolest na temeni hlavy. Ležela jsem na podlaze vedle postele. Musela jsem spadnout během toho hrozného snu. Zvedla jsem se a rozhlédla se po prázdné místnosti. Děsivá pravda na mě plně dolehla. Sedla jsem si na zem a ovinula si paže kolem břicha. Díra v mé hrudi se obnovila a nebyl tu žádný Jacob, který by tu bolest utlumil. Nikdo tu není. Ani nebude. Nikdy tu už nebude. Protože on už se nevrátí.

Autor: Twinkle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Protože on už se nevrátí:

 1
3. DarkFireflies
27.10.2011 [11:24]

DarkFirefliesWow, tak to bylo něco. Bylo to moc pěkně napsané, pocity a emoce tam byly hmatatelné, krásně se to četlo, bylo to plynulé a mělo to poutavý příběh a děj. Prostě a jednoduše, nemám absolutně nic, co bych mohla vytknout. Emoticon To Bellino procitnutí na konci... Myslím, že pro ni bylo nejlepší, že si to přiznala, ale přiznání je často taky velice bolestivé. A ta poslední věta tomu dodala tu pomyslnou korunku. Emoticon
Moc se mi to líbilo, bylo to velmi povedené. Klobouk dolů. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Twinkle
22.05.2011 [20:27]

Twinklepatulka13: Já už nevím, jak ti poděkovat...jsi vážně úžasná Emoticon

1. patulka13
22.05.2011 [20:26]

patulka13to je krásný... tolik emocí... normálně jsem se vžila do Belly... prostě krásné Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře