Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Přísahám

17.07.2009 (19:00) • • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2346×

Přísahám

Jsou to už roky, ale já stále cítím tu omamnou vůni, slyším jeho sametový hlas, jako by tu byl stále se mnou a stále mi opakoval to co již tolikrát „Miluji tě. Nezapomeň, ať se stane cokoliv.“ A já jsem přísahala, že budeme navždy spolu, myslím, že již tenkrát jsem v hloubi duše tušila, že lžu. Opustila jsem ho, odešla jsem od něj bez nějakého pořádného vysvětlení. Ale stále cítím, že je tu se mnou, jako můj strážný anděl.

Stále cítím jeho polibky na svých rtech, které byly tak něžné, opatrné. Každé pohlazení bylo jakoby do vás někdo pustil elektrický proud. Doteď si vzpomínám na den, kdy jsme se seznámili. Nastoupila jsem zrovna na novou školu v mém novém domově. Byla to druhá hodina historie. Když na mne pohlédl, viděla jsem pouze vražedný pohled v jeho dokonalé tváři, ale i přesto už jsem věděla, že jsem do toho anděla nejspíš zamilovaná. Ten den jsem se také dozvěděla jeho jméno. Edward. Bylo dokonalé stejně jako jeho nositel. Poté se ve škole několik dní neobjevil a já si zakázala připustit myšlenku, že já bych byla důvod jeho absence.

Jako už po několikáté jsem vstoupila do učebny, kde se konala druhá hodina. Spatřila jsem svého souseda a myslela, že mám halucinace. On se na mě usmíval. Šla jsem si k němu sednout, byla jsem tak vyvedená z míry, že jsem ani nedokázala pozdravit. Hned jak jsem dosedla, představil se mi a povídal si se mnou. A zatímco povídal a já bezmyšlenkově přikyvovala, měla jsem co dělat abych se neutopila v jeho kouzelných, hlubokých očích. Podobná situace se opakovala skoro denně, ale to už jsem dokázala odpovídat na jeho případné otázky, a že jich nebylo málo. Pamatuji si, jak jsem se ho jednou v jídelně zeptala, proč nikdy nejí. Řekl mi, že jednou, až bude ten správný čas, mi vše vysvětlí. Jenže má zvědavost byla nepřekonatelná, to Edwarda donutilo, že mě jednoho nádherného dne, pozval na „svou“ louku. Byla překrásná, posetá miliony květů, ale jen do té doby než jsem ve slunečních paprscích zahlédla Edwarda, zahanbil tu louku svou krásou. Jeho kůže se leskla jako tisíce diamantů a vytvářela duhu. Hned po tom co mi vysvětlil, že je upír, pověděl mi, že mě miluje. Byla jsem v tu chvíli tak neskonale šťastná.

Ale nic není vždy tak dokonalé, to jsem si uvědomovala již od samého začátku, věděla jsem, že jednou přijde konec, ale přišel brzy, moc brzy. Po několika měsících, které byly jako z pohádky, nastal mnou obávaný zvrat. Na návštěvu k jeho rodině přijela garda z Itálie v čele s Vollturiovými. Těmi nejobávanějšími upíry. Nechtěli připustit, aby člověk jako já, věděl o jejich světě. Poskytli nám ultimátum.  Buď jsem se měla stát upírem, nebo zemřít, abych nemohla vyzradit tajemství. Mnohokrát jsem se s Edwardem pohádala, nechtěl ze mě udělat monstrum, jako byl on. Nejspíš nerozuměl mým slovům „Chci být s tebou navždy, to snad víš.“ Je možné, že jsem byla sobecká, ale zahrnuje se do sobectví i touha žít?

Edward měl poslední příležitost, ale stejně jako všechny předešlé i tuto promarnil. Má nejbolestivější vzpomínka se stala na naší louce, tam jsem mu řekla, že bude lepší, když odejdu a nikdy už se neshledáme. Nenáviděla jsem se za slova, která jsem mu řekla, když se mně snažil zadržet. „Nemiluji tě. Už ne. Je mi to líto. Odpusť.“ S poslední silou vůle jsem zadržovala slzy, které v půli cesty co nejdál od něj, spadaly na zem, kde jsem se sesypala. Chtěla jsem zemřít. Nezasloužil si slova, kterými jsem ranila nejen jeho, ale i sebe. Mé srdce se rozpadlo na miliony kousků. Netuším, jak jsem se dostala zpět domů, ale ihned jsem si zabalila své věci, a přestěhovala se zpět ke své matce. Nikdy jsem se nevrátila do města, kde jsem způsobila tolik bolesti mé nejmilovanější osobě.

Popravdě, doufala jsem, že si Edward našel nějakou upírku, která by byla hodna jeho lásky. Ne jako já. Ale tato představa se rozplynula, když mi po letech přišel dopis od jeho otce. Nevím, kde sehnal mou adresu, ale to bylo nepodstatné. V dopise stálo, úhledným písmem, že Edward odjel do Volltery žádat o smrt, k mému zděšení mu Vollturiovy vyhověli, i když dlouho váhali. Věděla jsem, že nebýt mě, mé lži a jeho rozhodnutí neudělat ze mě monstrum, vše by bylo jinak. Mohli jsme být šťastní a spolu.

Jediné co teď cítím, je slabý tlukot mého srdce, vím, že se můj život schyluje k pomalému a velmi bolestivému konci, který si jistě zasloužím, za to, že jsem opustila svou jedinou životní lásku. Jestli se s Edwardem někdy znovu setkám, a on mi odpustí, neodejdu od něj a nikdy víc mu neublížím. To přísahám.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Přísahám: