Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Příběh sester Brandonových

14.08.2010 (20:00) • Aliceee • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2131×

Jsou to tři dny, co se mi narodila malá sestřička... Mimochodem jmenuji se Cynthie Brandon a je mi 8. Můj tatínek vlastní docela úspěšnou firmu a maminka byla vždy se mnou doma. Teď nám do rodiny přibyla ještě malinkatá sestřička Alice Mary Brandon.

Je roztomiloučká. Na hlavičce má kraťoučké černé vlásky. Má malinkaté prstíky a nožičky na kterých se ještě neudrží... Právě spinká, má našpulenou pusinku a pravidelně oddechuje. Je to prostě dokonalé miminko. Také bych si přála mít někdy takové roztomilé dítě. Ale teď k věci, za chvilku přijedou moji prarodiče, aby mamince pomohli s domácností a se mnou, alespoň pár týdnů, protože se maminka bude muset věnovat hlavně Alice...

Jsem dostatečně velká na to, abych sestřičku uhlídala, a tak mi maminka dovolila ji vzít sem na zahradu. Na mé oblíbené místo... Je právě jaro, takže je tu příjemně. Všechno kvete a já mám v náručí malého andílka. Moji sestřičku. Ani nevíte, jak snadno si mě za jeden den omotala kolem prstíku...

„Cynthie! Přijeli prarodiče! Dones sem malou Alice,” zavolala na mě moje maminka.

„Ano, maminko.” Vzala jsem Alice a pomalu jsem s ní šla do domu. Mezitím se ten andílek vzbudil, ale neplakal.

„Dobré odpoledne!” pozdravila jsem moje prarodiče, jako každá správně vychovaná mladá dáma.

„Dobré odpoledne, Cynthie! Jak dlouho jsme tě neviděli? Rosteš nám do krásy a za chvilku už ti budeme moct jít na svatbu! Jsi už velká slečna a proto věřím, že se o sestřičku budeš pečlivě starat, když bude potřeba!”

„Děkuji, babičko! Budu se snažit být Alice dobrou starší sestrou,” odpověděla jsem jí a přitom jsem Alice podala mamince.

„Tak mi ukažte tu mladou slečnu!” řekla babička a já odešla do svého pokoje. Kdybych tak měla co dělat... Teď se tady mohu jen unudit k smrti. Ještě že už mám sestřičku... Můžu se o ni starat a až bude větší, tak si s ní budu i hrát... Mohla bych si jít zajezdit na koni, i když nesnáším, že musím jezdit jak dáma.

O 6 let později, oslava narozenin...

Ano, je to tak, od toho dne, co se má sestřička narodila, uplynulo 6 dlouhých let. Ještě pořád si pamatuju na její první slůvko. Na její první krůčky. Byla roztomilé dítě, ale byl to andílek s duší malého čertíka. Dala nám všem pěkně zabrat, ale musím uznat, že se již chová jako mladá slečna. Tedy snaží se chovat jako mladá slečna.

Pořád dokola říká, že chce mít vlasy jako já... Já mám dlouhé vlasy po pás s barvou po otci, tedy světle hnědé. A Alice má vlasy po matce, černé a také poměrně dlouhé, kroutí se jí kolem obličeje po malých vlnách. Její oči jsou hnědé a pořád má svůj krásný úsměv. Náš malinkatý andílek Alice!

Mně bude brzo 14 let a za pár let si již budu muset vybrat ženicha. Přeci jen nemůžu zůstat matce a otci na krku. Teď se musím připravit na oslavu. Přijdou tam důležití lidé a já musím vypadat bezchybně, abych otci neudělala ostudu...

Vlasy jsem si zčesala do drdolu a vzala si své oblíbené šaty. Jsou růžové, mají korzet a pod korzetem se rozšiřují. Vypadají vznešeně, a tak si s nimi připadám jako opravdová princezna. Ještě si vezmu můj medajlonek a půjdu najít sestru. Musím ji také připravit. Od nikoho jiného se nenechá ustrojit, myslí si, že žádná z našich chův nemá styl... Náš andílek si toho navymýšlí, ale má na to právo. Dnes je její velký den!

„Mario? Můžete jít, já se o sestřičku postarám...” řekla jsem sestřině chůvě, když jsem dorazila do jejího pokoje. Ona jen kývla a odešla.

„Sestřičko! Pojď! Dáš mi do vlásků zase kytičky? A vybereš mi šaty? Prosím...”

„Jistě, Alice. Sedni si a já přinesu šaty!” řekla jsem jí a za pár minut jsem jí už nesla růžové šaty. Do jejích vlasů jsem vpletla malé kytičky. Vypadala kouzelně.

„Tak co? Líbí se ti to?”

„Ano, líbí se mi to, sestřičko a moc! Děkuju!”

„Není zač, ale už pojď, za chvilku začne oslava!” řekla jsem jí a odvedla do velkého sálu, kde na nás čekala matka s otcem.

„Moc vám to sluší, děvčata! Hosté zde budou za chvilku,” řekla matka a měla pravdu, za 10 minut začali přicházet první hosté... Byli to samí významní hosté a mé sestře přinesli mnoho krásných darů… Byla nadšená, moc jsem jí to přála. Moje malá sestřička si to zaslouží…

V Cynthiiných 18 letech, na její oslavě...

Dnes slavím 18. narozeniny. Pamatuji si na všechny mé oslavy, ale tato je něčím výjimečná. Ano, je. Dnes mě měl Felix požádat o ruku. Bude to dobrý muž a má i významné postavení. Takže mi ho otec s matkou schválili… Byla jsem strašně šťastná, že zrovna on bude mým mužem. Tak strašně jsem se bála, že mi ženicha vybere můj otec, a já si ho našla sama. Když jsem ho uviděla poprvé, tak byl na oslavě Aliciných 9. narozenin se svými rodiči.

A ona? Alice je teď 10 let. Je to mladá slečna, která má velmi dobrý vkus. Pořád si musí kupovat nové šaty. Vlasy si nechává stříhat, aby je neměla zbytečně dlouhé, ale kvůli rodičům si je nedává ostříhat úplně na krátko… Už je bohužel nemá kudrnaté.

„Važení hosté. Ráda bych Vám představil Felixe Hudsona. Mohla bys přijít sem, Cynthie?“ řekl můj otec. Chtěl všem oznámit naše zasnoubení.

„Felixi, mohl bys ses ujmout slova?“ dodal můj otec, když jsem přišla k nim.

„Jistě, pane Brandone. Dobré odpoledne. Jsme tu kvůli oslavě Cynthiiných 18. narozenin a já při této příležitosti požádal Cynthie o ruku. Takže se budeme brát.“ Všichni nám začali postupně gratulovat… Byla jsem s Felixem šťastná a můj život odteď neměl ani jedinou chybičku. Měli jsme dokonalou svadbu a hodláme si pořídit rodinu, sice až za dva, tři roky, ale to je jedno…

Ale co kdyby se po pár letech chybička našla?

Po 3 letech od Cynthiiny oslavy…

Alice je právě 13 let a já se musela s Felixem nastěhovat zpátky k rodičům… Proč? Alice začala bláznit… Matka ji chtěla dát do blázince, ale to jsem já nedovolila! Snažila jsem se matku přemluvit, že je to mnou… Sestra žila celý život se mnou a já se jednoho dne sbalila a odešla za Felixem. Doufala jsem, že se to zlepší a z Alice se stane zase ta malá usměvavá holčička… Tedy už mladá usměvavá dáma.

Alice jsem přemluvila, aby o těch přeludech, co má ve snech, mluvila jen se mnou… Ale jednoho slunečného dne se vše pokazilo…

Táta a Felix byli v práci, já jsem před dvěma týdny zjistila, že konečně čekám s Felixem dítě… Vše bylo zase dokonalé! Bydleli jsme sice s rodiči, ale to nebyl problém. Měli jsme vlastní pokoj, koupelnu, šatnu… A rodiče nám slíbili za pomoc s Alice i vlastní pokoj pro dítě…

„Cynthie? Je ti dobře?“ zavolala na mě matka, protože jsem se dlouho nevracela.

„Ano, já jsem jen dostala žízeň! Víš, teď musím pít za dva!“ odpověděla jsem jí.

„Mami! Babička! Babička dostala infarkt!“ zničehonic začala panikařit Alice. Pomyslela jsem si, že jestli se to vyplní, tak jako vše ostatní. Teď už nebudu moct Alice nijak zachránit! Bože, za co nás trestáš?

„Alice! Nevymýšlej si!“ odpověděla jí pouze matka a vešla do domu… Druhý den ráno nám tatínek přišel oznámit, že babička dostala infarkt a odvezli jí do nemocnice… Bylo to s ní prý hodně zlé… Matka se sesypala a už nepodlehla... Jsou to dva dny, co jsme se dozvěděli pravdu o babičce a teď s matkou odvážím moji malou sestřičku Alice do blázince… Nedokázala jsem dodržet slib, co jsem dala babičce… Nebyla jsem pro ni dobrou starší sestrou.

„Alice, omlouvám se… Nedokázala jsem pro tebe být dobrou sestrou. Doufám, že se mi někdy podaří tě odsut zachránit, ale to bude těžké! Udělám vše, co budu moct! Měj se dobře! Mám tě ráda, sestřičko!“ řekla jsem jí, když si ji odváděli do toho ústavu… Dala jsem jí poslední pusu na tvář a objala ji. Plakala jsem. Moje milovaná sestřička kvůli své schopnosti musí jít do blázince. Zacházejí tam s blázny otřesně… Chudák sestřička!

„Ne! Mami, setřičko, pomozte mi! Ne! Prosím! Já se zlepším… Prosím! Nezavírejte mě tam! Prosím…“ To bylo poslední, co jsem Alice viděla a slyšela její hlas. Nepodaří se mi ji odtamtud zachránit a už vůbec ne, když jí jdu pozítří na pohřeb…

Pohřeb Alice, pohled neznámé osoby

Dívka, která před třemi dny zemřela, žije. Ale je v blázinci a její rodiče ji prohlásili za mrtvou. Její sestra plakala po celý čas obřadu, a když lidé odcházeli a loučili se s mladou, nádhernou dívkou jménem Alice Mary Brandon, hodila jí na rakev květinu a neustále se jí omlouvala. Osud dal Alice výjimečnou schopnost. Předpovídat budoucnost a ona se kvůli této schopnosti ocitla v blázinci… Všichni na pohřbu plakali, protože Alice byla výjimečná slečna, kterou si hned každý zamiloval. A jen kvůli matčině doměnce, že je blázen, se dostala do toho otřesného blázince, kde s ní zacházejí jako kdyby blázen byla… Tento osud si Alice Mary Brandon nezasloužila!

A co se stalo s její rodinou?

Její rodiče se nesmířili s tím, že je jejich dcera blázen. A proto otec začal pít a matka se po roce zabila… Cynthie se přes to velmi těžko přenesla, ale její malou dcerunku pokřtila jménem Alice… Felix byl zoufalý ze své ženy a z toho, co se stalo její sestře Alice, ale nedal na sobě nic znát, a tak pomohl Cynthii se přes to přenést… Mnohokrát se pokoušeli zjistit, co se s Alice děje, a chtěli ji vzít do své péče, ale po 3 letech se přestali snažit dostat ji z blázince a posílat jí dopisy, které stejně nikdy nedostala… A tak Cynthie mohla své dcerce Anně Alice Hudsonové jenom vyprávět o její úžasné a nadané tetě Alice…

A tak skončil příběh Alice Mary Brandon… Ale skončil opravdu Alicin příběh špatným koncem?

Doufám, že se Vám moje první jednorázovka líbila, a že stála aspoň za smajlíka... Děkuju předem za všechny komentáře :).

Autor: Aliceee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh sester Brandonových: