Čauky :).. kdo je tým Jake, tak asi bude vědět o čem mluvím.. když jsem viděla tuhle scénu v kině, nejedna slza mi ukápla.. bylo mi ho strašne líto, a tak jsem se rozhodla napsat to z jeho pohledu.. jinak prosím o komentíky i kritiku.. děkujůů pro Vás twilightchild =o*
17.12.2009 (16:45) • TwilightChild • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3323×
,,Ublíží mi? Přečti mu myšlenky,“ řekla Bella Edwardovi. Věděla, že se odpovědi nedočká. Přistoupila ke mně a zastavila se těsně vedle mého rozpáleného těla.
,,Jaku,“ vydechla, jakoby to nechtěla vyslovit. Viděl jsem, jakou potíž ji to dělá. Byla nejistá.. Nechtěla mi říct něco, co bych mohl pochopit špatně nebo by mi to působilo nějakou bolest. Podívala se mi do očí, aby ty slova, které mi chce sdělit měli větší účinek.
,,Miluju tě,“ řekla nahlas i před ním. Ale bylo vidět, že to nemyslí tak, jak jsem to cítil já. Zdráhavě jsem se nadechl. Nedokázal jsem vyslovit jediné slovo. Byl jsem zaneprázdněný myšlenkami, které mi bloudily hlavou a nedokázaly určit svou správnou podstatu. Díval jsem se do jejích nádherných hnědých očí a čekal… Bella hledala ta správná slova, ale já věděl, že ať to řekne tak či tak, nebude to to, co bych chtěl slyšet.
,,Tak mě, prosím,“ pokračovala po odmlce. ,,nenuť si vybrat,“ zase se zastavila. Sklonila hlavu, protože věděla, že mě tím přináší bolet. Že je to ona, kvůli čemu tak trpím.
,,Protože to bude on,“ kousla se do rtu a zase zvedla hlavu, aby se podívala na mou reakci. Věděl jsem.. Věděl jsem, že to řekne. Ale když ty slova byla vyřknutá z jejích úst, bylo všechno živější, reálnější…
,,Vždycky to byl on,“ sledovala můj obličej, jako by z něj chtěla vyčíst, jak jsem to přijal, co si teď myslím. Cítil jsem, jak do mé hrudi udeřila rána. Bolestivá rána… Byl jsem strašně vázán na osobu, která mě odmítala. Odmítala neustále, ale já ji pořád přesléchal. Nechápal jsem, jak jsem mohl být tak hloupý. Bláhově jsem se zamiloval. Kdybych tak mohl vzít ten čas zpátky a změnit minulost.
,,Bello..,“ Nic jiného jsem ze sebe nemohl vysoukat. Byl jsem ponížený, padala na mě tíha trýzně, kterou jsem si přinášel jenom já sám. Edward vytušil vhodnou chvíli k odchodu.
,,Sbohem Jacobe,“ řekl a vzal Bells za ruku.
,,Ty za ni nemluvíš!“ odstrčil jsem ho od ní. Nedokázal jsem překousnout, že ona bude s ním. Ale věděl jsem, že to tak bude, ať už udělám cokoliv. Začali ve mně převládat pocity hněvu a zlosti. Kdybych mohl, zabil bych ho. Ale to jsem nemohl. Zranil bych tak Bellu. A to jsem nechtěl.
Když do mě Edward vrazil svou studenou ruku, aby mohli odejít, vyvolalo to ve mně ještě větší vlnu žárlivosti a nenávisti. Nedokázal jsem se tomu ubránit. Vyskočil jsem do vzduchu a proměnil se. Byl jsem rozhodnutý mu ublížit. Nějak ho zranit…
,,Běž, jdi odsud,“ řekla starostlivě Belle ta pijavice a postrčila ji za sebe. Pche.. Jako kdybych jí chtěl ublížit. Jednoduchými skoky jsem se dostal blíž k němu. Z mé dutiny se ozývalo nenávistivé vrčení.
,,Dost! Přestaňte!“ mezi nás vstoupila Bella a rozpřáhla ruce. ,,Nemůžete zranit jeden druhého, aniž byste zranili mě!“ Viděl jsem její ustaranou tvář. To jsem nechtěl. Teď ubližuji já jí. Přestal jsem vrčet a i když mi to dalo spoustu práce, pomalu jsem se uklidňoval. Radši budu trápit sám sebe, než abych působil bolest jí.
Nikdy nebudu moct vztáhnout ruku na něj. Na upíra, kterého k smrti nenávidím. Protože bych tak ublížil Belle. Osobě, kterou z celého srdce miluji. Jak nespravedlivé!...
Cítil jsem, jak mi po očním víčku stéká slaná slza. Slza beznaděje a úplné bezmocnosti. Otočil jsem se, a co nejdříve jsem chtěl odsud zmizet. Slyšel jsem za sebou, jak Bella zvolala mé jméno. Dralo mi to srdce. Utíkal jsem, jak nejrychleji jsem mohl. Slyšel jsem, jak na zem dopadají kapky mých nesmyslných a bezvýsledných slz.
Tušil jsem, že mě někdo z naší smečky poslouchá. Nechtěl jsem, aby někdo prožíval to, co teď já. Doběhl jsem k pláži La Push a proměnil se do lidské podoby. Kopl jsem do pár kamínků, které mi stály v cestě. Popadl jsem tlustou větev, kterou sem zřejmě připlavila voda a rozlomil ji na dvě půlky.
Chvíli jsem se na ně díval ve svých rukou, a pak jsem jednu hodil do moře. Myslel jsem, že dopadne do vody dál, než skutečně dopadla. Hodil jsem i tu druhou. Dohodil jsem ji stejně, jak tu první. Začal jsem se užírat i v tomhle. Ta obrovská tíha všeho mě posadila na kolena.
Klečel jsem tam v tom mokrém písku a vnímal pravidelné vlnky omývající mi kolena. Dal jsem ruku pod vodu a, s úmyslem ji trochu vzít, jsem zvedl ruku. Má dlaň byla prázdná… Voda se mi prosila mezi prsty. Mohl jsem tento pohyb udělat ještě několikrát, ale výsledek by byl stejný.
Tak jako u Belly. Nikdy se ho nevzdá. Bude s ním, navždy… Zabořil jsem ruky do písku a poslouchal. Poslouchal jsem to ticho kolem. Tu samotu..
Autor: TwilightChild (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Poslední scéna NM z Jacobova pohledu:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!