Čauwec.. tk tady máte ode mě další jednorázovku :).. je o tom jk Bella skáče z útesu a vzpomíná na chvíle s Edwardem.. Jake ae nebude zrovna poblízku, aby ji zachránil.. prosím o kometíky a taky kritiku 8),, děkuju vaše twilightchild =o*
17.11.2009 (10:30) • TwilightChild • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1484×
Poslední krok
Dívka na kraji svých sil, se rozhodla ukončit svůj život. Už nemůže déle na tomto světě být. Žít bez něho. Bez svého života. Říká se, že si každý člověk musí uvědomit svoji podstatu života, protože bez ní už nemá cenu žít. Ona věděla, co je jejím světlem. A taky moc dobře věděla, že to světlo ztratila. Opustil ji. Nechal ji tam bezmocnou a bez viny. A vzal si její srdce sebou. Může někdo žít bez svého srdce?
Dívku uhodila další bolestivé rána. Viděla před sebou andělskou tvář. Tak jak si ji ještě pamatovala. Hnědé karamelové oči, od kterých nelze odtrhnout pohled. Jednoduše tě zhypnotizují. Bronzové až kaštanové vlasy, rozházené na všechny strany. Ta dokonalá tvář bez jakékoli křivky. A pak ten nádherný pokřivený úsměv deroucí srdce. Dívce se podlomili kolena a ona padla na tvrdou kamennou zem útesu.
Vlasy jí povlávali ve vzduchu a otírají se jí o obličej celý pokropený slzami. Její oči sledovaly nekonečný oceán. Na jeho konec neviděla. Kdyby tak mohla a jedním krokem se dostala až za něj. To bylo však nemožné a ona to věděla. Bylo to nemožné stejně jako kdyby její život dostal druhou šanci a ona mohla začít od začátku. Byl konec. To, co jí drželo při životě, je ztraceno. Někde za tím oceán a možná ještě dál.
Slunce, které přestávalo hřát, se lehounce dotklo hladiny moře. Pomalu se rozplývalo v tunách mořské vody. Ale ráno bude vidět zase. Za to dívka ho už neuvidí. Ani nemá chuť prožít další ráno, bez něho. Bez své lásky. Bez…
Nemohla na to myslet. Zapudila myšlenky, i když jí to sebralo spoustu síly a zase se postavila. Nohy už skoro necítila, jak se s nimi drala až na vrchol tohoto útesu. Ale ona to zvládne. Musí…
Udělala krok a pocítila další úder do jejího bezvládného těla. Opravdu chce, aby takhle zničila svůj život. Stojí za to její nicotný život? Tak ztratí všechny vzpomínky, na to, co už nemá. Co se jí rozplynulo pod rukama. Nemohla nic dělat. Nemohla to chytit a vzít si to zpátky. Byla moc slabá. Bezmocná…
Ale byla silnější, než je teď. Teď už nemá žádnou vůli. Vůli, aby se to pokusila přestát. Proč jí to udělal? Proč ji tu tak nechal? Ona mu však nic z toho za vinnu nedávala. Nedokázala to. Nemohla… Na to ho měla až moc ráda. Ráda? Ona ho milovala. Dala by za něho svůj teď nepotřebný život. A tak se taky stane.
Dívka udělala další krok a podívala se dolů, jak do kamenné zdi narážejí čím dál větší a větší vlny studené vody. Na to však nemyslela. Na to, jak ledová ta voda je. Na to, jak zakončí svůj život. Myslela jen na to, jak se zbaví všeho utrpení, které jí do teď sžíralo. Tolik po tom toužila. A teď ji od toho dělil jen nepatrný kousek.
Ještě naposledy si přehrála poslední vzpomínku. Viděla ho, jak mizí v lese. Jak se ho pokouší zastavit. Ovšem bezvýsledně. Ona nic nezmohla. Zůstala tam samotná bez něho. Bez svého srdce. Už si nepamatovala, co se dělo dál. Tento okamžik ji vyrazil duši. Nemohla vnímat nic jiného, než tu neuvěřitelnou bolest někde uvnitř svého bezvýznamného těla. Byla to bolest na pohled neviditelná skoro všemi přehlédnutá. Ona jediná však věděla, jaká skutečně je. Jak je ničivá a vražedná.
Už ji nechtěla snášet. Nechtěla trpět. Podívala se ještě na zbývající kousek slunce a naposledy si představila jeho tvář.
,,Miluji tě, Edwarde…“ naposledy vyslovila jeho jméno. Naposledy spatřila svůj svět. Z očního koutku se jí vytlačila poslední slza a kanula jí po tváři. Udělala ještě jeden avšak poslední krok…
Šaty jí vlály pod přílivem větru, který tento pád doprovázel. Dívka si vychutnávala své poslední rozhodnutí. Věděla, že se rozhodla správně. Tato chvíle trvala jen několik vteřin, ale pro ni byla nekonečná. Nechtěla dál padat, ale chtěla vzlétnout. Jakoby nabrala zase svou ztracenou sílu. Svou vůli…
Ale teď již nebylo cesty zpět. Ale ona to tak chtěla. V posledním slunečním světle byla vidět padající černá silueta patřící dívčině postavě.
Ještě naposledy se nadechla a pak dopadla do tmavé bouřící vody, kterou měla celou dobu pod sebou. Pocítila nehoráznou nutnost dostat se odsud pryč. Pokoušela se plavat, avšak proudy byly na ni až moc silné. Nedovolili jí změnit rozhodnutí.
Dívka podlehla a nechala se unášet krutým osudem. Ale ona to tak sama chtěla. Tak to mělo být. Před očima jí proletěl celý život. Prohlédla si dávno ztracené vzpomínky. Byly tam pěkné a i špatné. Nevěděla kam zařadit vzpomínky s ním. Zase si vybavila jeho obličej. Slyšela jeho hlas. Slyšela ho volat její jméno. Při pohledu na něj se ztrácela v temnotě mocné vody.
Autor: TwilightChild (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Poslední krok:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!