02.04.2010 (11:00) • VerunkAlice • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1852×
Přiletěla jsem do Seattlu celá natěšená.
Říkala jsem si, že je dost možné, abych je potkala již dnes. Ten sen přeci musel být nějaká znamení, no ne?
Jinak si ten krásný a dlouhý sen, ale také záhadný, tajemný a dech beroucí sen, nedovedu vysvětlit.
Ale kromě Charlieho jsem na letišti neviděla nikoho povědomého.
Jeli jsme domů, hovor se odehrával přesně tak, jak se mi zdálo.
On se ptala já odpověděla… nic extra, ale bylo to další znamení a to se pořítá.
Přijeli jsme domů do Forks, vše bylo na stejném místě jako ve snu.
Ale jak to?
„Tak co, Bello? Jak se těšíš do nové školy?“ zeptal se Charlie u televize.
„No docela hodně. Těším se na nové spolužáky…“ nechala jsem tu větu viset ve vzduchu.
„Já myslel, že nejsi moc společenský typ od té…“ nedořekl větu.
„Od čeho?“ nechápala jsem.
„No to je teď jedno.“
Co to s ním jen bylo?
Odešla jsem nahoru, do svého pokoje.
Procházela jsem se po pokoji. Nebyla jsem tam nejméně čtyři roky, ale pokoj vypadal jako by tam někdo byl ještě před dvěmi týdny.
„Tati?!“ zavolala jsem dolů na otce.
Něco, ale bylo jinak. Můj hlas! Copak se zvonečky vrátily?
„Ano, Bells?“ ozvalo se od schodů.
„Ty jsi tady uklízel?“
„Ne. Naposledy jsi tu uklízela ty, ale nechápu, že se tady ještě zdržuješ.“
Já? Zdržuji?
Má snaha rozluštit tuto záhadu byla nepřemožitelná. A tak jsem také podlehla.
„Tati, řekneš mi prosím, co se stalo v průběhu minulých let?“
„Jistě, Bello.
Je to už pár let, tak pět šest určitě, co jsi se sem přistěhovala. Nechtěla jsi sem, ale udělala si to kvůli matce.
A pak jsi zde potkala jednoho kluka. Edwarda Culena.
Začaly jste spolu chodit, ale pak ses s ním rozešla a jela jsi do Phoenixu. Tam ses zranila. Ale vrátila ses zpět.
Půl roku jste byli s Edwardem v pohodě. Pak, ale přišel zvrat.
Tvé osmnácté narozeniny.“
Tušila jsem, že mi tohle bude nepříjemné. A také, že bylo. Bylo to dokonce živější než jsem očekávala. Bylo to jako vzpomínka a ne pouze sen.
„Pak, no, Cullenovi se odstěhovali. Ty jsi z toho byla celá špatná… Začala jsi kamarádit s Jakem.Už si začínala být v pohodě, ale pak nás navštívila Alice Cullenová.
Druhý den, když jsem byl na Harryho pohřbu a pak jsem se vrátil, tak jsem našel prázdný dům. Byla jsi pryč.
A pak, po třech dnech ses tu objevila s Edwardem. Vrátili se všichni…
Opět jsi na nich začal být závislá. Dítě, víš jak jsem se bál, co se s tebou stane, pokud tě znovu opustí?“ díval se mi do obličeje.
„Ne, nevím,“ sklonila jsem rozpačitě hlavu.
„Měla jsi zaracha, ale kvůli dobrému chování jsi dostala volnost. Začal jsi něco podnikat se starými kamarády… A pak ses usmířila i s Jakem. Odmaturovala jsi… Alice ti uspořádala nějaký večírek, je to tak?
Jake se zranil, pamatuješ si to?“
„Ano,“ špitla jsem.
„Potom, co se uzdravil, utekl z domova. Mezitím ses ty zasnoubila a dostala jsi nové auto.
Vdávala ses… jen co jsi odjela na svatební cestu, Jakob se ukázal. Škoda, že jsi ho neviděla.
Když ses vrátila zpět ze svatební cesty, tak jsi byla nemocná. Nesměl jsem ti zavolat ani navštívit tě.
Jenže pak, jednou ke mně přišel Jakob s tím, že mi chce něco ukázat. On se přímo před mýma očima proměnil ve vlkodlaka! Ty jsme někdy nedávno předtím lovili. Řekl mi, že nic není tak jak se zdá.
Jel jsem za tebou. A ty jsi byla tak krásná, jenom pleť jsi měla bledší a blátivě hnědé oči.
Byla jsi upírka a měla si malou dcerku Renesmé.“
„Cože? Copak se mi to ještě zdá?
Ale, ale vždyť jsem se už probudila…
Nebo to nebyl sen?
Kdoví…
Autor: VerunkAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Pohádkový sen, část 2.: