Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Po světě posledních 8 let chodil vůl... byl jsem to já

23.06.2009 (16:16) • Bellska • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4820×

Po světě posledních 8 let chodil vůl... byl jsem to já

Edwardův pohled:

Bylo to už osm let, osm douhých let co jsem byl bez ní a stále jsem na ní myslel. Má přítele? Jistě že, ona byla vždycky přece krásná, teď jí je 26, už bude mít manžela a dítě, možná dvě... bodlo mě u srdce. Dítě, určitě už má milující rodinu, má to co se mnou nemohla mít, udělal jsem správně že jsem jí nechal jít. Jenže i tak jsem se trápil, byla někoho jiného, dotýkal se jí někdo jiný, líbal, hladil... Ne. Nesmím. Nesmím pomyslet na to že bych se vrátil, že jí chci vidět. Jen vidět. Já jí přeci nechci zpátky, jen jí chci vidět, podívat se jak žije, co dělá. Nesetkám se s ní, ne z očí do očí. Jen se podívám jak žije, co dělá, koho si vzala. Nic víc! Rozhlédl jsem se po našem domě a pak se rozeběhl... možná už ve Forks nežije, nenáviděla to tu. Ale zkusím to a pak to budu zkoušet dál, na jiných místech, najdu jí. Neměl jsem na to právo, to jsem věděl, ale chtěl jsem se za ní vypravit. Jen se podívat co jsem udělal.
Do Forks jsem doběhl za dva dny, byla noc, nikdo si mě nevšiml a já stál pod jejím domem. Místo náklaďáčku tam stálo audi a3, tmavě modré s červenou autosedačkou uvnitř. Takže měla holčičku, ano ona, její vůně byla tak nádherná, ale ta autosedačka byla na předním sedadle, ona... ona neměla muže? Co se stalo? A Charlie? Věděl jsem, že neodejdu bez toho aniž bych se podíval dovnitř, ale věděl jsem, že až se podívám dovnitř bude těžké její byt opustit. Neváhal jsem a odemkl si dveře klíčem pod rohožkou.
Nic se tu nezměnilo, až na to že v kuchyni přibyla židlička pro dítě a okolo se válely hračky, kolik té malé může být? Hádal jsem to na 3-4 roky. Na poličce vedle linky stála fotografie Charlieho s černým pruhem v rohu... on zemřel? Vydal jsem se po schodech nahoru, z Charlieho ložnice byl malý pokojík, vše červené, růžové a žluté. U stěny stála postel, ale nikdo v ní nebyl. Dveře jsem zavřel a šel k ní do pokoje. Její pokoj byl zařízen jako malá ložnice a pracovna, žádná známka že by v domě žil ještě nikdo jiný než ty dvě. Bella spala na boku a objímala malou tří letou holčičku. Byla krásná, krásnější než když jsem jí opouštěl, posadil jsem se k ní a hleděl na ní ze spánku zašeptala tichounké
,,Edwarde" a já v tu chvíli pochopil jak jsem jí ublížil, když jsem odešel
,,Jsem tady a už tě neopustím, tedy pokud mě nevyhodíš" řekl jsem jí a lehl si k ní. Spala tak sladce a já se na ní jen usmíval, ona a to malé byly můj poklad a pokud mě Bella vyhodí ze svého života, budu je i nadále chránit, nikdo jim neublíží, políbil jsem jí do vlasů a kydž jsem se podíval na noční stolek uviděl jsem fotografii... mou fotografii v rámečku na jejím nočním stolku ...

Bellin pohled:

,,Mamí pán" zamumlala Samanta a ukázala na dveře od ložnice, ohlédla jsem se, ale nikdo tam nebyl
,,Jaký pán?" zeptala jsem se své malé holčičky
,,Ten" řekla a svou malou ručkou ukázala na fotografii na mém nočním stolku
,,Zlato ten pán to nebyl, něco se ti zdálo, běž do koupelny ano?"
,,Jo" zamumlala a vyběhla z pokoje. Vzala jsem do rukou jeho fotku, co asi dělá? A co asi Samanta myslela tím pán? Že by tu byl? Ne, on mě přeci nemiluje, nechce mě, řekl mi to a já se s tím smířila, jen se Samince něco zdálo. Určitě. Fotografii jsem odložila zpátky na noční stolek a šla za Samantou do koupelny.
Dny byly hrozné, pořád jsem cítila jeho přítomnost, jako by tu byl, zdály se mi sny, že leží u mě v posteli a líbá mě do vlasů, cítila jsem ho všude.

,,Mamí zoníííííííííí potááááááá" křičela Samanta jednoho deštivého dne z obývacího pokoje. Já měla ruce ve dřezu, na poštu je přeci brzo... a proč by zvonily?
,,Tak běž otevřít miláčku, já hned přídu" zavolala jsem na Samantu a utřla jsem si ruce do utěrky
,,Mamííí to je pán o obázku" slyšela jsem Samantu ode dveří, hrklo ve mě. Pán? Z obrázku? Rychle jsem běžela ke dveřím, co kdyby chtěl mé holčičce ublížit? Jenže ve dveřích stál... Ne. To... to přeci není...
,,Edwarde?"

Edwardův pohled:

,,Edwarde?" z jejích úst to znělo tak krásně, tak líbezně, jako by to řekl anděl
,,Bello já... mohu s tebou mluvit?"
,,Pojď dál" zamumlala a pustila mě.
,,Chtěl bych se omluvit a... já, promiň mi že... že jsem tě opustil, ale ty... chtěl jsem abys měla svůj život, šťastnější a... máš krásnou holčičku" řekl jsem a sedl si v kuchyni na židli
,,Děkuju" řekla , ,,Samanto běž si hrát do pokoje ano?"
,,Táta vás... opustil?" zeptal jsem se
,,Otec Samanty sedí ve vězení"
,,To je mi líto"
,,Nemusí, znásilnil mě" řekla, v tu chvíli to bylo jako by mě polili vařící vodou
,,Co?"
,,Šla jsem z práce a on mě zatáhl do tunelu a... Udala jsem ho, po pár dnech ho našli a ukázalo se že to neudělal jen mě. Zavřeli ho a já pak zjistila že jsem těhotná, ale nedokázala jsem si to nechat vzít... Nelituju toho, mám Samantu."
,,A měla jdi někoho? Já jen... opustil jsem tě protože jsem... chtěl jsem abys žil lepší život"
,,Opustil jsi mě protože si mě už nemiloval. Sám jsi mi to řekl, a ano, měla jsem pár známostí ale... oni nebyli... nebyli ty"
,,Miloval"
,,Co?"
,,Miloval a miluji tě, jen... jen jsem chtěl abys byla šťastná s někým normálním, abys měla děti a manžela a..."
,,Tak teď vidíš co se mi stalo, cos dělal ty?"
,,Prakticky nic, ach můj bože Bello odpusť" řekl jsem a přistoupil k ní
,,Já ti můžu odpustit, ale k čemu to bude?"
,,Miluješ mě?" zeptal jsem se s nadějí v hlase
,,K čemu to bude?" zeptala se mě
,,Jen mi řekni jestli mě máš ráda"
,,Miluju tě, pořád, jsem pitomá, ale vždycky když jsem byla s někm jiným myslela jsem na tebe"
,,Po světě chodil 8 let vůl... a byl jsem to já Bello, neměl jsem tě opuštět, prosím odpusť"
,,Je ti dávno odpuštěno, ale teď ... teď už běž jinak... jinak to bude ještě horší"
,,Chceš abych šel?"
,,Ne, ale ty stejně odejdeš a čm dív tím to bude lehčí pro mě, pro nás pro oba"
,,Ale já neodejdu, už nikdy víš? Stačí říct zůstaň a já se ani nehnu, budu už navždy s tebou a Samantou"
,,Nemůžeš s námi být navždy" řekla a podívala se do země
,,Proč?"
,,Protože... až si zase uvědomíš že jsi pro nás nebezpčný tak odejdeš a mě to bude bolet ještě víc"
,,Už nikdy tě neopustím"
,,Slibuješ?"
,,Přísahám" řekl jsem a políbil jsem jí. Znovu jsem si připomněl její chuť, chuť jejích rtů. Zamotala mi ruce do mých vlasů a podlomila se jí kolena, zachytil jsem jí a opřel o zeď. Nenasytně jsem jí líbal.
,,Mami?" zašeptala malá Samanta a já se od Belly odtrhl
,,To je táta?" Bella byla celá červená a sklonila se k malé
,,Když bude chtít" řekla
,,Budu táta" řekl jsem a vzal si malou do náručí, ,,jsi stejná jako maminka taky nevím co si myslíš"
,,Taky?"
,,Ano" řekl jsem Belle a usmál se na ní
,,Ceš vidět poháky? Mám je tam" řekla a ukázala na obývák
,,Dobře, půjdeme"
,,Edwarde?" ozvala se z kuchyně Bella
,,Ano?"
,,27"
,,Nechápu"
,,Bude mi 27 a nechci aby mi bylo víc... ani o den"
,,Ale co malá?"
,,Tu dobu co k ní nebudu moct by se o ní mohla postarat Esme, nebo ty, nebo..."
,,Tak se zabalte, jedeme k babičce"
,,Huráááááááááááá" zapištěla malá a seskočila z mé náruče na zem a běžela do pokoje, po cestě zakopla o schody
,,Je jako ty" usmál jsem se
,,Postará se o ní Esmé? Jestli ne tak najdeme jiné řešení"
,,Bude šťastná, Alice už jim to určitě řekla" Bella se na mě usmála svým kouzelným úsměvěm a já jí políbil.
,,Musím jít balit"
,,Já to budu mít za chvilku" zamumlal jsem a znovu naše ústa spojil v polibek...

druhá část: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/po-svete-poslednich-8-let-chodil-vul-byl-jsem-to-ja-2/

Autor: Bellska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Po světě posledních 8 let chodil vůl... byl jsem to já: