Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Osudová věc - Osudové setkání

04.07.2010 (15:15) • MetlosCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3680×

Bella:

Už jsou to 7 měsíců, co mě Edward opustil. Dnes je 5. dubna. Stále o tom přemýšlím, myslím na ně, myslím na něho. Sedím na židli v pokoji a koukám z okna.

Charlie mě chtěl poslat za mamkou, ale řekla jsem mu, že tady dodělám školu.

„Edwarde, miluji tě a vždy budu,“ řekla jsem do prázdna.

Najednou mě cosi osvítilo a mě se zjevil… Anděl?

A začal na mě mluvit.

„Vzchop se, dělej to, co vždycky bavilo tvou nejlepší kamarádku, tohle si vždy přála, aby si to taky někdy dělala,“ a byl pryč. Co to mělo jako znamenat?

Ale měl v podstatě pravdu. Musím se vzchopit. Nemůžu tady přece trčet až do smrti.

Pojedu někam, kde bych mohla dělat párty apod. Akcičky a taky navrhovat pokoje. Nevím, co to do mě vjelo, ale to, co připadalo Alici zábavné a mě předtím ne, tak teď mi to připadalo jako nejlepší věc na světě.

Vyběhla jsem schody. Charlie ještě nebyl doma.

Sedla jsem k počítači a začala hledat práci na téma designérka.

A ehjle, hned první odkaz byl, že V New Yorku v proslulém obchodním centru hledají někoho, kdo by mohl navrhovat pokoje, akcičky, párty… Nepotřebujete žádné zkušenosti, když se dobře projevíte při zkoušce.

Napsala jsem tedy na zadaný e-mail žádost.

Byla to jedna z nejlepších firem takového druhu.

Šla jsem dělat večeři a tvářit se jako obvykle. Jakože nic. Nemůžu se s otcem přece loučit a navíc by mě nemusel pustit. Charlie by se o mě bál a určitě někomu nařídil, aby mě hlídal.

Udělala jsem špagety s boloňskou omáčkou. Než se to uvařilo skočila jsem se podívat, jestli mi nepřišel e-mail, ale kdo by mě tak asi přijmul, určitě už napsal někdo jiný žádost dříve.

To co tam, ale bylo, mě zaskočilo.

Bylo tam napsáno, že mě přijímají a abych nastoupila nejlépe dnes a nejpozději do dvou dnů.

Seběhla jsem po schodech dolů a naložila špagety na talíře.

Usedla jsem k jídlu a začala se tvářit jako vždy a pár sekund na to, přišel Charlie.

„Ahoj, Bello.“

„Ahoj, tati,“ řekla jsem mu a uvědomila jsem si, že tohle jsem neřekla už hodně dlouho.

Charlie se udivil, ale dál to radši nerozebíral a usedl k jídlu.

Celou dobu mě pozoroval, jestli mi je dobře nebo tak něco, ale dobře mi není od doby, kdy Edward odešel. Já jsem mu už dávno odpustila.

Dojedla jsem a myla po sobě talíř. Charlie mi pak přihodil ještě ten svůj a šel si sednout k fotbalu.

Domyla jsem nádobí a šla nahoru.

Chtěla jsem začít balit, ale jakmile jsem otevřela šatní skříň, zhrozila jsem se. Vytáhla jsem vybledlé oblečení. Nakonec jsem našla jenom pár pěkných kousků, které mi darovala Alice.

Sbalila jsem si těch pár věcí, co jsem tady měla a hlavně album mých vzpomínek.

Měla jsem tam všechny lidičky a upíry, které mám ráda.

Dala jsem tašku pod postel a začala psát dopis.

Tati,

nemohla jsem to tady už vydržet a stěhuji se pryč. Neřeknu kam, ale už tam mám práci. Nerada se s někým loučím a asi ti taky dojde proč.

Neměj o mě strach a ani se mě nepokoušej hledat. Už jsem plnoletá, takže si můžu dělat, co se mi zachce.

Tvá Bella

Dala jsem dopis do obálky a přihodila jsem ho do tašky. Už dlouho pracuji v obchodě, kde se prodává sportovní nářadí a oblečení. Vydělávala jsem si tam slušnou sumu peněz a celou dobu jsem si to šetřila.

Mělo by mi to tedy vystačit na vlak, oblečení, jídlo a aspoň na zálohu na byt.

Potom už si doufám budu vydělávat nějaké peníze.

Osprchovala jsem se, vyčistila zuby a oblékla pyžamo. Hupsla jsem do postele a po chvilce usnula.

Byla sobota a Charlie jel brzy ráno na ryby.

Vstala jsem, vyčistila si zuby a sbalila si kosmetiku.

Oblékla jsem si oblečení, které vypadalo slušně.

Vzala jsem si cestovní tašku dolů, byla lehká i s notebookem.

Nasnídala jsem se a položila dopis na stůl.

Zamkla jsem dům a ještě jednou jsem se na něho podívala a zvážila, jestli dělám dobrou věc a vyšla jsem. Chtěla jsem se ještě projít po Forks a hlavně po té cestičce po, které žádný Cullen nepojede nejmíň 100 let.

Chtěla jsem se stavit ještě ke Cullenům domů. Od jejich odchodu tam nikdo nebyl.

Vzala jsem si klíč, o kterém jsem věděla kde je a odemkla. Jakmile jsem vešla do domu, ucítila jsem vůni těch, kteří tady byli.

Vešla jsem k Edwardovi do pokoje a nadechla se. Tahle vůně mi chyběla a chybět bude.

Podíval jsem se pozorně a zjistila, že je to tady stejné, jako když jsem tady byla naposledy.

V den, kdy na mě zaútočil Jasper.

Nebudu tady věčnost. Prošla jsem si celý dům a nakonec mrkla do garáže. Byl tam Edwardův černý Aston Martin, který tady asi musel nechat.

Řekla jsem si, že ho stejně asi potřebovat nebudou tak si ho vypůjčím a potom, jak budu mít svoje auto, ho vrátím.

Dala jsem si tedy svůj kufr do kufru a nasedla. Otevřela jsem garáž a nastartovala. Motor zavrněl a já šlápla na plyn. Vyjela jsem z garáže a zamkla celý dům a dala klíč tam, kde jsem ho našla.

Podívala jsem se na jejich dům, tak jako na ten Charlieho a odjela.

Jela jsem tedy do New Yorku. Cestou jsem dýchala Edwardovu vůni a nemohla si dovolit otevřít okno. Všechna vůně by byla pryč.

V dáli se začaly rýsovat obrysy budov nebo spíš mrakodrapů. Tohle ve Forks neuvidíte ani za 50 let.

Když jsem vystála dopravní špičky, dojela jsem k té budově. Plno lidí z ní chodilo s plnými taškami, nejčastěji s oblečením.

Pomyslela jsem na Alici. Ta by se tady v nakupování vyžívala.

Zajela jsem do podzemní garáže. Za asi 10 minut jsem našla místo na parkování. Vyjela jsem výtahem do poschodí, kde sídlila firma a došla na jejich recepci. Za pultem seděla dívka, která byla asi o 3 roky starší něž já.

„Dobrý den, jsem Isabella Swanová a měla bych tady začít pracovat.“

„Jo jasně. Šéf už tě čeká. 1. dveře vlevo,“ byla na mě milá. Ukázala do menší chodbičky. Poslechla jsem její rozkaz a vydala se tam.

Zaklepala jsem na dveře a otevřela je.

„Dobrý den jsem Isabella Swanová,“ řekla jsem mu.

„Ano, ano posaďte se. Jmenuji se John Smith, ale můžete mi říkat Johne,“ řekl mi, já přišla ke stolu, podala mu ruku a posadila se.

„Takže pojedete na adresu, kterou vám za chvíli dám. Je tam jedna spolupracovnice. Máte ji pomoct s nachystáním svatby a zároveň, na ní můžete být přítomná. Pozvali vás. To bude vaše zkouška. Celou dobu vás bude pozorovat a mě pak řekne, jak jste si vedla.“ Podal mi papír s adresou a papír, na kterém je napsáno vše pro tu instruktorku. Jsem zvědavá, kdo to bude.

„Zatím na shledanou,“ řekla jsem mu, když jsem odcházela z místnosti.

Nasedla jsem tedy do svého autíčka. No teda do Edwardova, ale on už ho potřebovat nebude, tak si ho přivlastním. Ne, že bych kradla, zvláště věci od Cullenů, ale auto jsem potřebovala a oni ho určitě potřebovat nebudou. Když tak, tak si koupí nové.

Jela jsem podle GPS. Dům byl na předměstí v lese. Vedla k němu cesta podobná, jako měli Cullenovi ve Forks. Dojela jsem před dům, který se moc nápadně podobal tomu, ve Forks, který patřil Cullenům. Asi ho navrhovala Esme.

Vystoupila jsem z auta a šla ke dveřím.

Zazvonila jsem.

Někdo otevřel a já nevěřila svým očím, že ji ještě někdy uvidím.

„Bello,“ vykřikla a už mě drtila v náručí. No jo, mateřská Esme.

„Co tady děláš?“ zeptala se mě a já jí podala papír.

„Jo Alice, něco říkala, že k nám někdo přijde, ale kdo by čekal, že ty budeš něco takového někdy dělat,“ řekla a vedla mě do domu.

V obýváku u televize neseděl nikdo jiný, než Emmet s Jasperem.

„Hele Jaspere vzpomínáš na ni, naše setřička. Přece jenom bychom si měli rozmyslet, jestli bysme Edwarda neměli uškrtit za to, co jí udělal. Škoda, že tu není,“ tvář se mi na chviličku zkřivila bolestí, Esme na něho zavrčela a Emmet s Jasperem mě začali drtit v náručí. Tvář se mi zase rozjasnila, ale poté zase zkřivila, protože jsem skoro nedýchala.

„Emmete, nemůžu dýchat.“ Ihned pochopil a s Jasperem se ode mě odtrhli.

Najednou přilítla od někud Alice s Rose a Alice mě začala taky drtit.

Rose na mě jen kývla, ale v obličeji jsem ji viděla, že je trochu šťastná, že jsem se vrátila.

„Jdeme na to?“ zeptala se mě a já jen přikývla.

„Pojď,“ šla jsem za ní.

Otevřela dveře, byl to skorý holý pokoj, kromě sedačky a poličky s knihami a CD. Cítila jsem i tak Edwardovu vůni.

„On tady není, že?“ zeptala jsem se.

„Ne. Jezdí sem jenom tak, jednou za měsíc, ale zítra by měl na tu Emmetovu svatbu přijet,“ řekla a to mě aspoň trochu utěšilo, že ho aspoň uvidím.

„Po kolikáté se bude ženit?“ zeptala jsem se ji a vzala nějaké krabice a ona taky. Změnila jsem směr konverzace. Obě nás to bolelo.

„Po třetí,“ šla dolů a držela přede mnou krok, abych se jí neztratila.

Usmála jsem se sama pro sebe.

Začala jsem tedy zdobit a Alice se nestačila divit, stejně pak jako Emmet, Jasper, Esme a Rose to taky překvapilo, že dokážu něco takového dělat.

Asi v 19:00 dorazil Carlisle.

Přivítal mě s otevřenou náručí.

Řekli, že tady můžu přespat a jelikož už to všechno Alice věděla tak měla pro mě i šaty. Strašně se mi líbily.

Spala jsem nakonec u Alice a Jaspera v pokoji, kteří mě tu nechali samotnou, abych se mohla osprchovat a spokojeně usnout.

Osprchovala jsem se a v pokoji našla noční košilku. Oblékla jsem si ji a zalehla. Za chvíli jsem usnula.

Probudila jsem se a otevřela oči. Promnula jsem si je ještě jednou, jestli to, co vidím, je pravda. Byla.

Přede mnou seděl v křesle Edward a s lehkým úsměvem se na mě díval.

„Ahoj,“ řekla jsem mu a nečekala, že mi odpoví.

„Ahoj, můžu s tebou mluvit?“ zeptal se mě a já byla ráda, že na mě vůbec promluvil.

„Jo, proč ne?“ řekla jsem mu a nevěděla, co od něho čekat.

„Tak se obleč. Já tě počkám dole,“ řekl a zmizel.

Poslechla jsem ho tedy a oblékla se do toho, co mi připravila Alice.

Bylo to modré tričko s velkým výstřihem a džíny.

Umyla jsem si ještě zuby a vydala se dolů.

Měla jsem trošku hlad, ale to jsem neřešila.

Esme mi stejně udělala rohlík se sýrem, tak jsem to tedy snědla. Edward už čekal netrpělivě před domem a všichni v domě dokončovali poslední úpravy před svatbou.

„Pojď,“ pokynul mi a já šla vedle něho. Šli jsme potichu. Byl to jako před 7 měsíci. Taky mě zavedl do lesa a opustil mě, jenže teď to udělat nemohl. To jsem zvědavá, co mi chce říct.

Zastavili jsme na malé mýtince. Obrátil se ke mně čelem.

„Bello, omlouvám se za to, co jsem ti udělal. Za všechno. Myslel jsem, že tě uchráním, ale ne. Kdybych věděl, že se Victoria vrátí, nikdy bych neodcházel. Lituji toho, že jsem tě opustil. Nechci, aby si mi odpustila, jen chci, aby si mě pochopila. Tam v lese jsem ti lhal a nevěděl, že mi tak lehce uvěříš. Já jsem tě vždycky miloval, miluji a vždycky budu milovat, to si pamatuj,“ řekl mi a mě to začalo šrotovat. No jo. Když jsem šla na naši louku, chtěl mě “spapat Laurent, ale zachránili mě vlkodlaci z La Push“.

„Já už jsem ti dávno odpustila,“ řekla jsem to, co jsem mu chtěla říct.

Začal se pomalu ke mně přibližovat. Zastavil se asi 10 centimetrů od mé tváře. Ovanul mě jeho studený a sladký dech. Neváhala jsem a překonala těch 10 centimetrů a spojila naše rty v jedny.

Naše jazyky do sebe zapadaly jako puzzle.

Ani jeden nedokázal přestat.

Edward udělal to, co se nikdy neopovážil.

Vjel mi rukou pod tričko a já se pod jeho chladným dotykem ošila.

Abych nebyla pozadu, udělala jsem to samé.

Hladila jsem jeho svaly.

Polibky začaly být dravější a vášnivější. Hladovější. Edward mi sundal triko a svalil se na zem a mě sebou lehce vzal sebou.

Pomalu jsem mu rozepínala knoflíčky u košile. Pak jsem mu ji s jeho pomocí stáhla.

Edward se hodně kontroloval. Nevím, kde se to v něm vzalo. Opustil mě kvůli tomu? Že věděl, že k tomu jednou dojde a nějak se prostě musel připravit. Dál jsem to nerozebírala, protože jsem si chtěla užívat každý jeho dotyk.

Edward mi rozepnul podprsenku. Sjel s polibky přes krk, klíční kost až k mým ňadrům a začal je dráždit. Nadechla jsem se.

Tiše jsem sténala.

Už jsem to nemohla vydržet a svlékla mu kalhoty i s trenkami. Moje nešikovnost, byla rázem ta tam.

Edward následoval mého pohybu a svlékl mi džíny s kalhotkami.

Po dlouhé době otevřel oči a podíval se do těch mých. Věděla jsem, proč to udělal.

Lehce jsem kývla a pomalu do mě vniknul.

Prohnula jsem se v zádech.

Začal se ve mně pohybovat.

Jakmile jsme došli k vrcholu, z obou se vydral hlasitý sten. Byl to nepopsatelný pocit.

Svalila jsem se z Edwarda vedle a dala si hlavu na jeho hruď.

Obejmul mě rukou.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem.

„Já tebe víc,“ řekl a já radši neprotestovala.

Zjevil se mi poté ten anděl, kterého jsem viděla těsně před mým odjezdem z Forks, kvůli kterému jsem opět s Edwardem. Usmál se na mě a já na něho a zmizel…

KONEC

Chcete ještě pokráčko? Byla by to Emmettova a Rosina svatba a taky budoucnost Edwarda a Belly.

Autor: MetlosCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Osudová věc - Osudové setkání: