Hodně otřepané téma. Bella po odchodu Edwarda. Ale Edward se nevrátil a Jacob si také nenašel cestu do Bellina srdce. Bella se naučila předstírat, že zvládá žít normálně. Ale osud to takhle nechce a zbaví Bellu trápení...
Moje první povídka na tomhle webu. Tak směle do kritiky... :)
Jen bych chtěla upozornit, že oddělovačem se vždy změní pohled.
09.11.2010 (21:30) • Caira • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2433×
Dnes je to přesně rok, co odešel…
Před pár dny dívka oslavila své devatenácté narozeniny. Rozhodla se uspořádat dámskou jízdu.
„Je pátek, začíná víkend. Ideální čas na oslavu mých narozenin,“ řekla si, hořce se usmála a začala obvolávat kamarádky a vymýšlet s nimi program na odpoledne a večer.
Celé odpoledne se úžasně bavily. Teda většina z nich. Ona se tvářila, že ji to také baví. Obešly všechny butiky ve městě a nakonec si šly sednout do jejich milované kavárny. Sedly si do boxu v zadní části kavárny, povídaly si a smály se. Později si k nim přisedlo pár milých kluků, kteří si s nimi začali povídat a posléze nenápadně flirtovat. Jednou jsme tady byli spolu, když mi ještě tvrdil, že mě miluje, napadlo ji.
Odpoledne přešlo ve večer a večer v noc, která pomalu přicházela ke svému vrcholu. Byl čas rozloučit se. Vydala se domů. Cesta jí netrvala dlouho. Od domova už ji dělil jen nevelký park. Rozmýšlela. Má jít kratší cestou přes park nebo tou delší okolo?
Přes park. Když půjdu přes park, budu do pěti minut doma, přesvědčovala sama sebe. Na rtech se jí objevil nejistý náznak úsměvu.
Vydala se tedy do temného parku. Nebe pokrývaly mraky. Měsíc nesvítil, vítr nefoukal. Byla to klidná noc. Možná až příliš. Nebála se. Proč taky? Neměla důvod. Dnešní den byl nejlepší za poslední rok. Ona stejně neměla co ztratit. Další plachý úsměv. Lehce zafoukal vítr. Nebyl studený. Přesto potáhla za lehký svetřík a přitiskla si ruce k tělu. Nebyla jí zima, ale po zádech jí přeběhl mráz. Uslyšela za sebou kroky. Zrychlila. Kroky se vzdalovaly. Připomnělo jí to tu noc v Port Angeles. Tu noc kdy zjistila, co je on vlastně zač.
Šla jsem najít nějaké knihkupectví, ale ztratila jsem se ve městě. Pronásledovali mě ti hnusní chlápci. Málem mě dostali. Naštěstí se tam objevil on a zachránil mě. Vzal mě na večeři a řekl mi o svém daru. Cestou domů mi v autě řekl, co je vlastně zač. A ten večer jsem si naplno uvědomila, že ho miluju…
Nechala stéct jednu slzu po tváři. Šla stejnou rychlostí, dokud nezahlédla první světla z ulice. Vydechla úlevou. Už jen kousek k domovu. Zpomalila do normální chůze. Zhluboka se nadechla. Na okamžik zavřela oči. Vydechla. Otevřela oči a…
Usmál se. Jen jeden jediný úsměv. Opojný pocit vítězství. Vždycky to tak cítil. Pokaždé, když se zahleděl do těch vyděšených očí, věděl, že vyhrál. Věděl, že vyhraje i dnes.
Zarazila se. Spatřila někoho před sebou. Uviděla jeho tvář. Jeho vítězný úsměv. Jeho planoucí oči. Něco jí nešeptávalo, že by měla křičet, utíkat, bát se. Pochopila, co je zač. Nedokázala nic. Nemohla se pohnout. Nedokázala myslet. Pouze upřeně pozorovala lovcovy černé oči. Vypadá přesně jako James tenkrát ve Phoenixu. Ale dnes mě nikdo nepřijde zachránit, napadlo ji v tu chvíli. Potlačila slzu nad vzpomínkami a povytáhla koutky do hořkého úsměvu. Tentokrát jsem na to sama.
Jeho úsměv se rozšířil. Věděl, že vyhrál. Udělal jeden pomalý krok vpřed.
Zpozorovala, jak se nepatrně pohnul. Pochopila. Je konec.
Něco se změnilo. Dokázala se pohnout. Pouze zavřela oči a čekala na smrt. Beze strachu. Když už brzy zemře, mohla si dovolit vzpomínat.
To nádherné odpoledne strávené na louce. Celé odpoledne jsem sledovala, jak si paprsky slunce hrají na jeho jiskřivé kůži. Jak mě rychlostí světla snesl z louky zpět k autu. Jak mě poprvé políbil… Moje nejkrásnější vzpomínky na život. Na něj. Dnes si můžu dovolit říct to. Moje nejkrásnější vzpomínky na Edwarda.
V hrudi začínala cítit otevírající se a krvácející ránu. Když už to má skončit, tak ať. Budu na tebe dávat pozor, má lásko. Budu tě pozorovat z nebe. Poslední slůvka loučení jí proběhla v hlavě. Sbohem, miláčku, vždy budeš v mém srdci. Čas strávený s tebou byl nejlepší v mém životě. Bez tebe to stejně nebyl život. Teď budu konečně vysvobozená. Sbohem, lásko. Miluji tě, Edwarde Cullene.
Naposledy se usmála a udělala krok vstříc smrti…
Vzdala to? Ne. Ona chce zemřít. Tentokrát to bude klidné. Jako celá tahle noc. Udělal další krok vpřed připravený to ukončit...
Autor: Caira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Osudné setkání:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!