28.01.2010 (22:00) • xMisulkax • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1780×

Omlouvám se, Bello

Byl pěkný, avšak zatažený březnový den.

Venku se ozývali ptáčci, kteří si pohvízdávali svou melodii jara.

Vítr foukal, ale nebyla vichřice.

Byla zima, ale nebyl mráz.

Tehdy jsem ji poprvé uviděl.

Byl studený říjnový den.

Vítr foukal a přinášel s sebou podzimní ochlazení.

Tehdy jsem ji viděl naposledy. Tedy alespoň živou.

Jak hloupě jsem se zachoval. Co všechno jsem zničil. Co vše mohlo být. Co vše by bylo, kdyby… V hlavě se mi hemžily snad miliony myšlenek, které se týkaly jediného jména, jediné bytosti, na které mi záleželo víc, než na vlastním životě. Bella. Bella Swanová. Dívka, která si získala mé mrtvé a chladné srdce. Dívka, kterou jsem z vlastního strachu opustil.

Tehdy to pro mě bylo jediné řešení, které jsem viděl. Opustit ji. Nechat jí prostor pro nový život. Život beze mě. Chtěl jsem jí dát možnost, aby poznala něco nebo někoho nového. Chtěl jsem, aby byla šťastná a místo toho jsem ji zabíjel. Bylo to nejtěžší rozhodnutí, které jsem kdy udělal. A bylo to rozhodně nejhloupější rozhodnutí, které jsem kdy udělal.

První dny, když jsem se svou rodinou odešel z Forks, byly jako by kus mě chyběl. Jako bych měl díru v hrudníku. Strašně mi chyběla. Ona byla moje slunce v zamračeném dni. Ona byla můj zvuk v tichu. Ona byla vše… Avšak jediný důvod, který mě držel mimo Forks byl ten, že jsem doufal, že je šťastná a že zapomene. Jak bych chtěl vrátit všechen ten promarněný čas…  Vše kolem mi ji připomínalo. Všude jsem viděl její oči, úsměv, slyšel tlukot jejího srdce, cítil její vůni i přesto, že byla tak daleko. Byl jsem jako tělo bez duše, nebo duše bez těla. Věděl jsem, že ona časem zapomene nebo doufal jsem, že zapomene, ale věděl jsem, že já nikdy nedokážu zapomenout… Nikdy.

Je mlha. Lidi nevidí na krok. Já však vidím dobře

Skrz tmavá mokrá mračna, neprochází skoro žádné světlo na malé městečko Forks. Po několika letech, jsem opět zde.

Fouká silný vítr, který ještě rozdmýchává smutek.

Prší.

Hustý dým smutku obklopuje mou prázdnotu, když stojím nad tím malým pomníčkem.

Nad pomníčkem na kterém je napsáno Bella Swanová * 13. září 1987 -  17. března 2010 - Zemřela tragickou smrtí.

Když jsem od ní odešel, věděl jsem, že se bude trápit. Věděl jsem, že bude na dně. Ale nevěděl jsem, že se zabije. Skočila z útesu. A nebyl tam nikdo, kdo by ji zachránil. Nebyl jsem tam ani já. Když mi to Alice řekla, už bylo pozdě. Její srdce už navždy dotlouklo. Její smrt zpečetila osudy nás obou. Když žil jeden, žil druhý. Když se trápil jeden, trápil se i druhý. A když zemřel jeden, zemře i ten druhý. Nedokážu bez ní žít. To vím.

Když jsem jí na hrob položil bílé a červené růže, pomodlil jsem se, omluvil se a rozloučil se, slíbil jsem jí ještě jednu věc. A to, že se jednoho dne určitě sejdeme a bude nám přáno více lásky, než zde na tomto světě.

Alice a Esmé mě objaly. Ani jedné nebylo lépe než mě, ale hůř také ne. Rosalie tichoučce pofňukovala Emmettovi do košile a i Emmett dnes neměl úsměv na rtech jako vždy. Všichni jsme Bellu milovali. Všichni ji milovali.

I když jsem věděl, že to, co se chystám udělat, jim způsobí ještě větší bolest. Ale já nedokážu žít s vědomím, že já žiju, když Bella ne.

Musím jet navštívit Ara.

Doufám, že i přesto, že je tahle povídka smutná, že se vám líbila... Doufám, že ano

Autor: xMisulkax (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Omlouvám se, Bello: