Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Oheň vítězí

28.02.2010 (11:00) • MisaBells • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3718×

Protáhla jsem se temnou uličkou až do další, směřující kamsi na jih. Nedokázala jsem se tomu bránit. Vábilo mě to a přitahovalo, jako můru světlo. Zatemnilo mi to mozek. Ta dívka s vlnitými vlasy, ženoucí tu vůni až k mému nosu. Byla mi povědomá. Nemohla jsem to nechat být. Sledovala jsem ji od chvíle, kdy mi zkřížila cestu za náměstím Voltery. Veškerá má přesvědčení v tu chvíli vzala za své. Zmizela, jako pára nad hrncem. Před očima jsem měla jen její hrdlo. Hladké a horké. Dokázala jsem si představit, jak jí krev pulzuje v žilách.

Přitiskla jsem se ke zdi, když se ohlédla za zvukem, který způsobil odkopnutý kamínek. Má chyba, soustředila jsem se na ni tak moc, až jsem přestala koukat pod nohy. Na okamžik se zarazila.

„Je tam někdo? Tati? Mami?“ Její srdce bilo na poplach. S chutí jsem vdechla novou vůni, její strach. Její obavu z toho, kdo ji sleduje. Měla právo se bát. Jediné, co mě tišilo, bylo, že se nebude obávat už dlouho. Dívka se rozeběhla směrem ode mě. Tiše jsem se ušklíbla. Hra na kočku a na myš. Jak zábavné. Jen kdyby to někdo viděl. K mému štěstí tu nebyl nikdo, kdo by mě zastavil. Přeskočila jsem párkrát ulici a do uší mě opět uhodil tlukot jejího srdce. Stále sama. Jediným skokem jsem ji zatarasila cestu. Ztuhla, když jsem se před ní vynořila ze tmy.

„Tebe doma neučili, že se nemáš toulat po nocích?“ Vysmála jsem se jí do vytřeštěných očí. Líně jsem se opřela o zeď a sledovala ji. Stála uprostřed cesty. Bez úsměvu, bez křiku, bez reakcí. Zvláštní dítě, pomyslela jsem si.

„Kdybych tě neslyšela, řekla bych, že jsi němá.“ Začala jsem nový rozhovor. Jak já si chtěla povídat. Nemluvila jsem s nikým už pár dní a očividně to mělo pokračovat. Nelíbilo se mi to. Dívka zavrtěla hlavou a nespouštěla ze mě oči. Pohodila jsem vlasy a usmála se.

„Bojíš se ráda?“ Naklonila jsem hlavu a doufala, že se chytí, že promluví, že mi konečně odpoví. Zavrtěla hlavou. Odfrkla jsem si.

„Kazíš mi zábavu, nevadí ti to?“ Sykla jsem nabroušeně a zkřížila ruce na hrudi. Dívka se kolem sebe rozhlédla, jako bych měla mluvit na někoho jiného, než na ní. Tlukot jejího srdce se uklidnil. Dokonce bych přísahala, že se přestala bát.

Vykročila jsem směrem k ní. Instinktivně ucouvla a zvedla ruce do obranného gesta. Místo ní jsem se však zarazila já. Na její tváři byl úsměv. Ona se mi smála!

„Přeskočilo ti? Čemu se směješ?“ Vrčela jsem na ni a zůstala stát na místě. Dívka se chytila za břicho a její hlas se roznesl potemnělou ulicí.

„Tobě se směju, vidíš tady snad někoho jiného?“ Rozhlédla jsem se, jako začátečník. Když jsem se otočila zpět na dívku, nebyla tam. Jen její hříva se mihla za rohem.

„Tak tohle nebylo vtipný!“ Křikla jsem a rozeběhla se za ní. Vyběhla jsem za roh.

S šokem jsem hleděla do tváře mohutné postavy. Velký tmavovlasý muž, s rameny snad přes celou ulici stál v čele. Po jeho boku vyčníval dlouhán s rozježenými vlasy. Jejich stíny se tyčily do pouličního osvětlení. Zpoza nich vykukovala tvář té dívky.

Couvla jsem. Tentokrát jsem byla zvěří já.

„Zabloudila si?“ Zasmál se melodický mužský hlas. Z neznámého důvodu jsem získala pocit, že dnešní noc je pro mě tou poslední…

Vběhla mi do náruče a málem vyjekla, jak se lekla.

„Nessie! Hledáme tě po Volteře už dobrou hodinu.“ Vyčítal jsem jí, ale ona se jen smála.

„Mám v patách Miu, tati.“ Snažila se popadnout dech. Svaly v těle se mi napjaly, jako struny.

„Mia?“ Vzal mi slova z pusy Emmet.

Co ta tu dělá? Malá a odporná sestřička Connora. Pokud tu je ona, je tu i on. Musí tu někde být. Copak se všechno točí vážně jen kolem Voltery?

Shnilé ovoce!

Zavrčela vedle mě Belly myšlenka a sama zmizela ve stínech uličky.

„Bells.“ Zakňučel jsem, jenže na víc už nebyl čas. Její shnilý pach ovoce. Říkala, že jej cítila minulou noc. Proč mě to nenapadlo? Podezíral jsem jí z pomatení a přitom jsem to byl já, komu přeskočilo, když věřil, že bude klid. Před námi se objevila malá postava. S ohlušující ránou vrazila do Emmeta, který se ani nepohnul. Povytáhl jsem obočí. Nessie jsem si přesunul instinktivně za záda.

Sakra…

Její myšlenky na mě div nekřičely. Vyžíval jsem se v tom.

„Zabloudila si?“ Rýpl jsem si do ní a její tělo se nahrbilo. Věděla moc dobře, že dneškem to pro ni končí. To ona byla tou, co zastírala mysl falešnou představou. Jen bylo otázkou, jak to dokázala.

„Dej mi jí.“ Sykla. Očividně nebyla připravená vzdát se své kořisti. K její smůle si vybrala špatnou oběť. Emmet se začal smát nad její opovážlivostí. Měla zemřít a stále prahla po Nessie.

„Od kdy piješ krev?“ Vysmál se jí Emmet. Mia se napřímila a ušklíbla, jenže než stihla promluvit, ozval se za ní jiný hlas.

„Podle mého od té doby, co se narodila, Emmete. Mně ji pije pěkně dlouho.“ Bella kráčela jak anděl pomsty. Ve světle lamp byla nadpozemsky krásná. Obklíčila Miu a ta neměla jedinou šanci na útěk.

Je moje.

Proto na nás neměla Mia vliv. Bella nás zahalila do svého štítu. Její myšlenka mi vrčela v uších. Důrazně jsem pokrčil rameny. Pohled malé zrzky kmital mezi námi.

„Já nejsem hledač. Nechte mě být, nic jsem vám neudělala. Mám jen hlad.“ Bránila se a přilepila svou drobnou postavu ke zdi. Snažila se krýt si záda, jenže komu to vadilo?

„A já nemám náladu na slovíčkaření. Jsi prostě stejná bestie, jako ta druhá zrzavá zrůda. Než ti ukroutím hlavu, řekni mi jednu věc. Jak?!“ Vrčela moje dračice. Emmet se tím bavil. Nessie se o Bellu bála a já nestíhal žasnout.

Dělej něco, táto…

Dívčí válka, to bude maso, škoda, že nemám kameru…

Drkl jsem do Emmeta, a ten se začal smát. Mia na něj nasměrovala oči, než se vrátila pohledem k Belle.

„ Jak? Co jak? Jak to udělal s tou malou? Vážně nevíte?“ Mia se konečně uvolnila. Očividně jí dělalo dobře, že jsme jí neprokoukli.

„Snad si nemyslíte, že budu tak hloupá a povím vám to.“ Zašeptala vztekle. Na jejím spánku se objevil kříž a její oči zčernaly. Velký bratr znejistěl. I při tom humoru si stále pamatoval jejich setkání v dobách, kdy byl člověkem. Pohledem jsem vyhledal Bellu, dívala se po nás znuděně, čímž mě nesmírně uklidnila.

Zkouší to, jak jinak…

Zívla v duchu.

„Přestaň, Mio.“ Zavrčela Bella a přenesla váhu z jedné nohy na druhou. Mia jen zmateně kmitala pohledem.

Ale jak to? Štít? Na víc osob? Nesmysl! To nejde…

Dedukovala. Ta hra mě přestávala bavit. Chtěl jsem dát Mie ještě šanci na obranu, ale Bella byla jiného názoru.

„Uděláme obchod,“ začala Bella a získala si pozornost všech, „ necháš se zabít a já ti slíbím, že ti bratříčka pošlu co nejdřív.“ Bella se usmívala. Mia však ne. Její myšlenky byly jedna velká urážka, což mě přimělo nahrbit se.

„Měla bys na to kývnout. Lepší nabídku už nedostaneš.“ Přesvědčoval ji Emmet.

Jenže Mia nejspíš tuhle tezi nesdílela.

„To těžko, jak chcete zabít Fénixe?“ Vysmála se Belle do tváře. Během sekundy se opět odrazila od zdi a snažila se přeskočit Bellu, aby se dostala pryč. K mému překvapení s tím Bella neměla nejmenší problém. Jen zvedla ruku a strhla tu malou potvoru k zemi. Chodník pod nárazem praskl a Mie se z hrdla ozval řev. Vtiskla se opět na zeď a vyčkávala.

„Tak znovu. Jak!“ Opakovala Bella. Mia vrtěla hlavou.

„To Connor.“ Sykla. Jenže jakmile to vyslovila, viděl jsem její myšlenky. To jméno ji přimělo vzpomenout si na jeden jediný den.

Les a louka, její kroky těžce se přibližující k malé hromádce v trávě. K vypálenému kruhu uprostřed louky. Zbytky košile jejího bratříčka.

„Connie?“ Vzlyká nad popelem. Její klouby blednou, jak zatíná ruce v pěst. Její oči se upírají za záda, do míst, kde jsme zmizeli my. Její oči tmavnou, na spánku ji vyvstává okřídlený kříž.

Vzpomínky se mísí, další patří do jiného času…

Mia sedí u stolu a píše vzkaz pro Nessie. Je rozhodnutá nedovolit Connora zemřít. Má ďábelskou radost ze svého plánu. Zničí nás přes Renesmee. Její sebevražda bude lepší než obyčejné zabití a co víc dožene ženu k sebevraždě, než vlastní selhání?

Poslední obrázek mi do hrdla žene obrovskou bublinu plnou vzteku…

Spermobanka ve Washingtonu. Jejich způsob rozmnožování. Zajištění, že budou po celém světě hledači. Jen si vyzvednout pár zkumavek a dostat se k Nessie. Malá iluze na toaletách při odletu na ostrov Esme. Jednoduché a rychlé. Jen odebrat vajíčko a pak ho při další příležitosti opět zavést, což se zdařilo na ostrově Esme. Jacob ji na jednu noc opustil. Tak málo stačilo a operace se zdařila. Pomsta vykonána. Nessie otěhotněla s Conniem. A nakonec ještě sladké sny plné znechuceného Jacoba a sladkého Connora.

Zařval jsem. Mia na mě třeštila oči v pochopení. Došlo jí to. Ve vteřině byla na nohou a pokusila se o nový útěk. Vypadalo to, jako předem domluvené cvičení. Bella věděla, co dělá, kdežto Mia se upřela jen k útěku. Pryč od nás. Věděla, že pokud bych ji dostal do rukou já, bylo by to děsivější.

„Nech mě!“ Křikla Hledačka a zastavila se. Bella se zaklonila a začala smát.

„Ty to stále nechápeš, viď, maličká. Já tě nemůžu nechat. Nedovolím ti, abys mi likvidovala mojí rodinu.“ Vrčela Bella. Mia vrtěla hlavou a hledala pomoc u nás.

„Já v tom nejedu. Connor to dělá, ne já. Omámil i mě.“ Vzlykala, jenže moje Bella už byla rozhodnutá. Ani jsem jí nemusel říkat, jak to bylo.

„Po tom vašem posledním představení je mi tvoje výmluva ukradená, Mio.“ Sykla.

Mia už nejspíš pochopila, že jí nikdo neuvěří. Její výraz se změnil. Začala se smát.

„Stejně vás zničí. Už se na to těší. A pokud to neudělá on, udělá to někdo jiný. Stačí dotyk a on se už dotkl. Sáhl na ní. Jeho plán je vyhladit poloupíry.“ Pošklebovala se. Jenže její slova o Connorovi nikdo nějak extra neposlouchal.

„Proč tu jsi ty! Proč si šla po Nessie?“ Křikla na ní Bella. Mia vypadala, že se stydí.

„Nepoznala jsem ji v té tmě. Jen jsem se chtěla najíst. A ona tak voní.“ Mia upřela oči na Nessie, která mi sevřela předloktí, a zabořila hlavu do zad. Natáhl jsem za sebe paže, abych ji objal. Mia to zkusila znovu. Odrazila se a vyskočila do vzduchu. Zaslechl jsem jen tichý vzdech mé Belly a následně viděl letící Miu. Isabella ji srazila k zemi, do míst, kde už sebou jednou praštila. Díra v zemi se prohloubila a několik dlažebních kostek vyskočilo ze svých míst. Emmet jednu z nich chytil do dlaně. Na tváři se mi rozlil úsměv, jako bezděčná reakce.

„Začala sis se špatnou rodinou.“ Sykla Bella. Byla nádherná. Život upíra vedla už několik let, její ladnost se vybrousila do takových kvalit, že by se jí do náruče ochotně vrhla celá armáda, jen aby je mohla kousnout. Instinktivně jsem podstrčil Nessie do náruče Emma, který ji zastínil pohled na tu scénu, jenž byla na spadnutí a já přidržel bránící se Miu. Jen to málo, co jsem mohl udělat, abych Bells nepředběhl. Tohle byla Belly pomsta. Nebyl žádný tanec, žádný sborový křik. Jen jeden, jediný. Ten, který přinášel smrt. Bella byla vzteky bez sebe. Pohltila ji zloba a pomsta za vše, co se stalo. Za noci plné děsů, za zkaženou svatbu Renesmee, za Jacoba, za sebe. V jednu chvíli jsem měl pocit, že v tom je i žal ze ztráty lidí, které milovala. Za jejich smrt Mia nemohla, ale byla po ruce. Jediným prudkým pohybem vrazila Bella Mie ruku do hrudníku. Oči zrzky se roztáhly do překvapeného pohledu. Nečekala to. Doufala v rychlou smrt a místo toho dostala muka.

Bella byla, jako posedlá. Vyrvala ji s řevem srdce a odhodila jej daleko za sebe. Jenže s tím neskončila. Rvala ji na kusy, trhala, drásala, a kdyby mohla, určitě by brečela. Cítil jsem to z ní. Její vztek nevychládal. Rostl s pocitem, že se jej nezbaví.

Náhle vše ustalo. Mia se přestala vzpínat a třást. Ticho, které následovalo, bylo hrobové. Jen tichý smích a pláč za mými zády mě utvrdil v tom, že jsem neohluchl. Ani jediná myšlenka, jediné slovo. Jen prázdno a ten smích.

„Vážně je mrtvá? Fakt?“ zašeptala po chvíli Renesmee a stále tlačila svou tvář do Emmetovy košile. Bella intenzivně přitakala a odvedla Nessie domů.

S Emmetem jsme zbytky těla vhodili do popelnice a podpálili. Nikdo oheň nepřežije. Jen Jane se to jednou povedlo, ale tenhle Fénix je vážně jen mýtus. Ulevilo se mi. Dvojčata byla mrtvá, jak zvláštní. Bylo po všem, tak co ten pocit?

Vrátil jsem se do pokoje a vyklonil se z okna naší ložnice, abych sledoval spící město.

„Ještě někdo?“ Zašeptal jsem do tmy. Poté jsem se vydal do chodeb hradu. Měl jsem před sebou spoustu práce. Nejprve vynadat Nessie za její toulání v ulicích, pak pomilovat svojí krásnou manželku a nakonec sbalit kufry na cestu domů.

Možná to udělám v jiném pořadí, pomyslel jsem si, když se přede mnou objevila Isabella s tajemným vyzývavým pohledem.

další moje povídky

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Oheň vítězí: