Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Not strong enough

03.04.2011 (19:00) • EleanorBrandst • FanFiction jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 6634×

Odmítla mě. Neusmívá se na mě. A je to dobře. Neměla by se mnou být. Jenže já žít bez ní nemůžu. Zkoušel jsem to a stále zkouším. Nedokážu od ní odejít.

Od té doby, co jsem ji zachránil před tou dodávkou, kterou řídil Tyler, se mnou kromě jednoho „ne“, patřící mé pozvánce na ples, nepromluvila. Držela se ode mě dál, jako kdyby věděla, že jsem upír. Varoval jsem ji přede mnou a ona poslechla. Měl bych být šťastný, ale nejsem.

Každý den ji pozoruji a hlídám. Její vůně už mi nedělá problémy. Už neslintám, když kolem mě projde, teda aspoň po upírsku. Jako muže mě dostává do kolen. Stačil by jeden jediný úsměv a byl bych v ráji. Ale ona je prostě jediná, kdo mému kouzlu odolává, nebo se umí tvářit, že odolává.

Sedíme spolu na biologii a já vždy poslušně mlčím a vdechuji její překrásnou vůni. Chcete mi říct, že jsem úchyl? Tak to jste asi nebyli klukem v pubertě, a že já se v ní zasekl. Asi nevíte, jaké to je být celý život puberťák. Tolik by mi to nevadilo, ale v poslední době se můžu označit za nadrženého puberťáka.

Isabella Swanová je prostě má noční můra. První mě nechá se mučit její nehoráznou vůní v plné třídě a tím mi strkat žhavé uhlíky do krku a nakonec, když už tu bolest překonám, tak nastaví svůj výstřih do mého zorného pole a ze žízně je najednou něco úplně jiného, plno v kalhotách.

Nikdy předtím jsem takovou reakci na holku nezažil. Moje tělo ji chtělo - jak hladově, tak tělesně. Už zase jsem utekl jako malý kluk na záchod a snažil se zchladit. Sice mi to jako upírovi moc nepomáhalo, ale aspoň jsem se pokoušel.

Vyšel jsem ze záchodu a zamířil si to na tělocvik. Moc dobře jsem věděl, že tam bude taky, a ty její volné tepláky zakrývají jen zadeček, který si pak můžu představovat jakýkoliv.

„Uff, už zase,“ zamumlal jsem si. Snažil jsem se myslet na něco jiného a po nějaké chvíli jsem se uklidnil. Vyrazil jsem na tělocvik a doufal, že ho přežijí všichni ve zdraví. V šatně jsem se převlékl a vyšel za ostatními. Dnes jsme hráli basketbal. Moc jsem se nesnažil a flákal. Neměl jsem proč. Hodina probíhala docela dobře, aspoň dokud se slečny na kraji tělocvičny protahovaly a mně nešly do zorného úhlu. Jenže pak se rozběhly a morálka obou týmů klesla. Jako první běžela Jessica a vystrkovala dopředu svá vycpaná prsa. Kdybych neměl upíří zrak, možná bych jí sežral, že má dokonalou postavu. Ostatní holky běžely v chumlu a za nimi se courala Bella s Angelou. Obě mlčely a Angela občas chytla za ruku Bellu, když zrovna zakopla. Měla starost, aby si při běhu něco neudělala. Měl jsem ji za to moc rád.

Pozoroval jsem Bellu s Angelou, když mě něco lehce mezi nohama pohladilo. Vyděšeně jsem se podíval, kdo mi to tam šahá, a z myšlenek Bena jsem zjistil, že jsem dostal basketbalovým balónem mezi nohy. Podle něho jsem se měl v bolestech svalit na zem. Urychleně jsem zaskučel a složil se hraně k zemi. Podle všeho nejrychleji zareagovala Jessika, která se ke mně hnala s tím, že mě utěší. V její hlavě jsem jen viděl: „Chudáček, ještě ho nestihl ani pořádně využít a už ho o něj chtějí obrat.“ Měl jsem co dělat se nerozesmát a utéct, ale pak mě dorazila má noční můra v podobě Isabelly Swanové. Přinesla pytlík s ledem a hodila mi ho mezi nohy. Jo, tak s tím mě opravdu zchladila. Nakonec mi kluci pomohli zvednout se ze země a odvedli mě na lavičku, a já dále s pytlíkem s ledem mezi nohama pozoroval ostatní. Sledoval jsem Bellu a říkal si, že ten pytlík s ledem si tam budu muset nějak přidělat na stálo, takhle jsem ji totiž mohl pozorovat bez toho, abych se ztrapnil nebo někomu ublížil.

Když hodina skončila, tak jsem odešel do auta a čekal na ostatní. Alice si mě při příchodu s Jasperem s úsměvem měřili a Rose s Emmettem měli na práci úplně jiné záležitosti. Tak jako vždy. Sourozenci, bez nich by byl život nudný.

Dorazili jsme domů a já se vydal do svého pokoje trápit se noční můrou jménem Isabella. Připadal jsem si naprosto bezmocný vůči ní. Pořád jsem ji ve své hlavě viděl a čekal, kdy i ona omámeně na mě jukne a řekne ano, na cokoliv, co si budu přát. Jak hříšné myšlenky, že?

Nemohl jsem vystát sám sebe, a proto jsem se vydal na lov. Ulovil jsem nějakou tu srnku a pak běžel zpět. Jenže nohy mě táhly jinam. K ní. Ani nevím jak, ale skončil jsem pod jejím oknem. Bylo pootevřené. Neodolal jsem a vlezl k ní do pokoje. Po pokoji měla lehce rozházené učebnice a na sobě vytahané tričko a tepláky. Byla zamotaná v dece a tiše oddychovala. Ten pohled ve mně vytvářel pohodu a klid. Stál jsem tam a sledoval ji. Byla tak krásná a každý pohyb a intenzivnější vzdech mě k ní vábil jako k siréně. Najednou jsem se načapal, že stojím přímo nad ní a hodlám se dotknout její tváře.

Přetočila se na bok a nechtěně mi tak ukázala, že nemá podprsenku, protože jedno její ňadro se vydralo ven z výstřihu. Konsternovaně jsem na něj hleděl a v rozkroku jsem zase ucítil napětí. Chtěl jsem v ten moment radši utéct, než dojde k tomu, že se jejího ňadra budu chtít dotknout a ochutnat její bradavku. Ale když jsem byl na odchodu, tak mě nečekaně zastavila její slova, která vypustila ze rtů.

„Ach, Edwarde,“ vydechla a mým tělem projel neovladatelný proud vášně. Ani nevím jak, ale znova jsem stál u ní a tentokrát už jsem nebyl silný bránit se jí. Ze spánku znova vydechla a její vůně mě ovanula. Už jsem se od ní nedokázal držet dál a ochutnal její rty. Pomalu a opatrně. Bál jsem se, abych jí neublížil. Jen co jsem se jejích rtů dotkl, tak mi odpověděla dalším vzdechem.

„Edwarde.“ Čímž mě naprosto zbavila mých zábran. Musel jsem jí dát víc a víc získat. Zlehka jsem začal narážet na její rty a občas jí nechal vydechnout. Na chvilinku jsem její rty opustil a chtěl jí nechat chvilku klidu. Pořád vypadala, že spí, a já jsem tenhle krásný sen nás obou nechtěl nijak pokazit. Jenže jakmile jsem opustil její rty, vyletěly obě její ruce do vzduchu, zajela mi do vlasů a přitáhla si mě znova na rty. Pro mě to byl téměř příkaz k tomu, abych pokračoval a já se prostě neovládal. Nebyl jsem silný na to se od ní odlepit a jít pryč.

Opatrně jsem se při polibcích natiskl na její tělo a pomalu zajel pravou rukou pod její vytahané tričko. Ale v tu chvíli se něco pokazilo. Bella sebou trhla a najednou se drala z mého objetí.

„Probudila se,“ vyvstalo mi v hlavě.

„Tohle není sen,“ řekla vyděšeně a odsunula se na druhou stranu postele. Nevěděl jsem, zda mám rychle utéct nebo co dělat dál. Nakonec jsem zůstal stát a čekal na její rozespalou reakci. Můj kamarád mezi nohama byl žhavý, jak nikdy předtím a já měl opravdu problém mu přikázat, aby toho nechal. Prostě toho nenechal a hlásil se nadále o slovo.

Bella mě obezřetně sledovala a pak pošeptala.

„Řekl jsi, že jsi pro mě nebezpečný, a že se mám od tebe držet dál. Tak proč ty mě nenecháš být? Když se snažím vykonat tvá slova?“ zeptala se mě.

„Bello, já bych rád. Jenže já se od tebe nedokážu držet dál. Nejsem dost silný.“ S těmi slovy jsem padl na kolena a kdybych mohl, tak bych snad vzlykal. Překvapivě jsem po chvíli ucítil, jak mě Bella bere do náručí a já se jí schoulil na klín. Houpala mě ze strany na stranu jako malé dítě a já byl téměř ten nejšťastnější upír na světě. Prohrabávala mi vlasy a já dýchal její omamnou vůni. Po nějaké době přestala a já se jí podíval do tváře. Byl jsem tak blízko, že jsem ji klidně mohl políbit a já ji políbil. Naše rty se spojily a pomalu jsme se dostávaly do situace, když si myslela, že spí. Znova jsem zajel pod její vytahané tričko pravou rukou a ona lehce zasténala. Trochu se nahnula k mému oušku a pošeptala.

„Nechci tě zastavovat, ale co tvůj rozkrok po dnešním basketbalu? Budeme moct pokračovat?“ Na její slova ten dole zareagoval dalším pnutím v kalhotách a já věděl, že dneska už mě nic nezastaví.

„Uzdraveno,“ vrátil jsem jí ihned a ona zčervenala jako dozrálá jahoda.

„Ale jak to,“ vykoktala nakonec ze sebe. Poťouchle jsem se usmál a informoval ji.

„Jedna z mých super schopností.“ A pokračoval jsem dál v líbání jejího výstřihu.

„Jedna z tvých super schopností, hmmm,“ zavzdychala.

„Ty ostatní ti předvedu teď,“ chlubil jsem se a přesunul ji více do prostředku postele. Svým tělem se na mě tiskla a nohama mě objala kolem pasu. Natiskla se rozkrokem na mé choulostivé místečko a já jí opatrně sundal tričko. Byl jsem zvědavý i na její druhé ňadro.

Opatrně jsem ji položil do polštářů a začal si hrát s jejími bradavkami. Bella byla velmi šikovná, ani jsem nepostřehl, když mi sundala košili. To, že mě svléká, jsem postřehl, až když se jala rozepnout mi kalhoty a rukou provokativně zajela níž. Odpovědí jsem ji do úst zavzdychal a ona s malým úsměvem pokračovala dál.

Nehodlal jsem dlouho čekat na další krok a začal jí sundávat tepláky. Sotva jsem se držel, abych z ní její oblečení nestrhal.

Byli jsme nazí a šlo do tuhého. Mé sebeovládání bylo ta tam. Nemohl jsem dál čekat. Už nikdy víc jsem se od ní nemohl držet dál a tímhle mé ovládání skončilo. Rozhodl jsem se nežít bez ní.

„Bez ní už žít prostě nebudu! Ať mě to stojí, co to stojí!“

Shrnutí

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Not strong enough: