Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nessie se vdává

05.06.2010 (15:30) • Gabriels • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3467×

Nessie se vdává

„Nessie, tak kde jsi? Pojď se už konečně připravit!“ popoháněla ji Alice, já jen přihlížela a dívala se, jak je Nessie šťastná, ale taky nervózní.

„No, už běžím, ale kdo bude vítat hosty?“ ptala se, když přišla za námi.

„Ty jsi nevěsta, musíš se teďka připravit. Může je přivítat Esmé, jo a mimochodem, přijdou až za dvě hodinky, takže neplaš!“ pokračovala Alice.

„No, tak jo, kam si mám sednout?“

„Sem, už jsem to celé přichystala.“ Ukázala Alice na stoličku. Potom začala nosit snad milióny kufříku s líčidly.

„To všechno budeš potřebovat?“ ptala se Nessie překvapeně, jako by tu Alici neznala.

„Jasně.“

„Teďka zavři oči,“ poručila jí Alice a začala štětečkem jezdit po obličeji, nanášela make-up, trochu růžové na líčka…

„Rose, mohla bys, prosím tě, udělat vlasy? Chtěla bych, aby to měla vyčesané, do takového složitého drdolu, vypadá to jako kytička… Pár pramínku bych chtěla jen tak volně natočené do prstýnků podél obličeje, děkuju.“

„Ty, Bello, můžeš pomoct Rose, nebo můžeš přichystat šaty, závoj, podvazek, náušnice, mám to uložené u mě v pokoji,“ řekla mi.

„Tak já budu dělat takovou všehochuť, ne? Přinesu to za chviličku a potom budu pomáhat Rose, co vy na to?“ ptala jsem se jich.

„Super,“ vypískla Alice a pokračovala ve své práci, Rose si taky začala hrát s Nessininými vlasy a já šla přinést šaty, cestou jsem se stavila za Edwardem, který se taky pomalu, ale jistě připravoval. Měl to hnedka, jen navlékl oblek a bylo…

„Miláčku.“ Přišla jsem za ním potichu a objala ho zezadu.

„Lásko, ten čas tak letí, co? Naše dcerka se nám vdává,“ šeptal mi Edward do ouška.

„Je to neskutečné a to jsme upíři, Nessie už nebude jenom naše, teď už bude žít svůj život,“ říkala jsem a přitom vzlykala, kdybych byla člověk, byl by pode mnou potok slz.

„Ale, lásko, bude pořád naše, akorát teďka tady nebude tolik často, je to špatné, ale má to i výhodu, jednu.“ Usmál se na mě a snažil se mi zvednout náladu.

„Jakou?“

„Můžeme být více spolu, my dva.“ Usmál se a políbil mě.

„To jo, já jsem jen teď strašně dojatá, když si vzpomenu, jaké to bylo malinkaté mrně, jak se batolilo, a dneska se nám vdává.“

„Je to neskutečné, ale je šťastná, tak jí to přejme,“ řekl mi Edward.

„Já jí to přeju, jsem šťastná, když jste oba šťastní,“ usmála jsem se na něho.

„Já už jdu za ní, jo? Pomůžu Rose s účesem, bude nádherná,“ řekla jsem a rozloučila se s Edwardem, dala mu polibek a šla.

„Rose, tak já to natočím, ty pramínky okolo hlavy, můžu?“ optala jsem se.

„Jasně, však víš, jak se to dělá,“ usmála se.

„Jasně,“ řekla jsem a začala kulmovat. Alice pořád líčila obličej, ale už jen dodělávala a doplňovala.

„Ještě tady to nakruť,“ řekla mi Rose, když jsem končila.

„Tak a hotovo,“ zavýskala Alice.

„Můžu se podívat?“ ptala se Nessie.

„Jasně že… ne!“ usmála se Alice. Nessie začala hledat zrcadlo po pokoji, ale Alice to měla pojištěný, všechny zakryla, nebo odnesla.

„Super!“ řekla poraženě Nessie a uraženě si sedla na sedačku.

„No tak, Nessie, Alice to musí udělat, i mě to udělala, bude to překvapení,“ vysvětlovala jsem jí.

„Tak v tomhle jsem mami po tobě, nesnáším překvapení.“

„To jo, pojď ke mně, dceruško moje,“ objala jsem ji. Objímaly jsme se docela dlouho, až nám do toho vkročila Alice.

„Prosím tě, pojď už! Musíme tě začít oblíkat.“

„Jo, už jdu,“ řekla Nessie, pustila se mě a stoupla si, abychom ji mohly připravit. Prvně se převrhla do bílého, krajkovaného prádla, dokonce i mně se líbilo, a to na to nejsem.

„Rose, otevřela bys, prosím tě, ten vak na ty šaty a opatrně je vytáhla?“ zeptala se Alice. Rose opatrně vytáhla šaty a podala je Alici.

„Děkuju. Nessie, mohla bys sis sem stoupnout?“ požádala ji Alice, ať si stoupne do šatů. Nessie opatrně dala nohy do šatů, Alice jí je natáhla až k pasu, ruce dala do ramínek… teď už jen zapnout.

Šaty byly nádherné, bílé, krásně, jemně zdobené a Nessie nesmírně slušely. Vypadala jako princezna.

„Ještě rukavičky,“ řekla jsem a už jsem je přinesla, byly hebké, taky bílé a sahaly až k loktům. U hřbetu ruky byly zdobené lesknoucími kamínky, vypadaly jako diamanty… Možná to jsou diamanty, Alice je schopna všeho.

Alice dala závoj, byl dlouhý po ramena, takový jednoduchý… a krásně ladil k šatům i k rukavičkám.

„Děkuju, ale můžu se už alespoň podívat?“ zeptala se.

„Ještě ne, ještě podvazek,“ řekla jsem a vzala podvazek, který jsem jí navlékla.

„Och…, tak to děkuju a už se můžu podívat?“ ptala se nedočkavě.

„Minutku, ještě to doladím,“ řekla Alice a začala přerovnávat lokýnky okolo obličeje.

„Ták, hotovo, už můžeš,“ povídala Alice a dovedla ji k velkému zrcadlu, které ale bylo přehozené látkou. Alice odkryla látku a Nessie začala udiveně stát.

„To jsem já?“ řekla udiveně, ale překvapeně, mile překvapeně.

„Ano, zlatíčko, jak se ti to líbí?“ zeptala jsem se jí.

„Je to nádherné,“ řekla.

„Moc vám všem děkuju,“ povídala Nessie a všechny postupně objala.

„Bello, nemohla bys, prosím tě, zkontrolovat ženicha? Jestli už je připravený?“ ptala se mě Alice.

„Jasně, ale teď mě ještě napadlo, že Nessie nemá žádné doplňky, jako třeba náhrdelník a náušnice,“ dořekla jsem to a už šla za naším ženichem.

„Ahoj, Jaku, tak jak to jde? Jsi připravený?“ ptala sem se ho.

„Jsem trochu nervózní, ale to asi každý před svatbou.“

„Když tě to uklidní, tak i Nessie je nervózní.“

„Fakt?“

„Jo, já vám to tak přeju, Jaku.“ Objala jsem ho.

„Děkuju… Děkuju, že jsem si ji mohl vzít, že jste mi v tom nezabránili, že jste ji pro mě nechali, já ji totiž tak miluji.“

„Prvně jsme se přes to museli jen přenést, byl to šok, aby moje dceruška chodila s vlkodlakem, přeci jen se nemáme snášet…, jsme proti sobě, ale to jak ty ji miluješ, je neskutečné, obětoval bys pro ni život, víme, že se o ni dovedeš postarat, že ji budeš milovat, že jí nikdy neublížíš, jsi pro ni ideální z téhle stránky. Trochu mi to připomíná mě a Edwarda, když jsem ještě byla člověk, prvně jsme se řídili rozumem, ale láska je silnější, láska hory přenáší,“ dořekla jsem svůj monolog.

„Strašně moc vám všem děkujeme,“ říkal Jake trošku více nahlas… Věděl, že ho všichni slyší.

„Jaku, prosím tě, jak to máš tu kravatu?“ ptala jsem se ho a zkoumala ten uzel, co tam uvázal.

„Já neumím vázat kravaty a poblíž nikdo nebyl, bylo mi hloupé otravovat s takovou prkotinou.“

„Prosím tě, za chvilku budeš členem téhle rodiny a tobě to je blbé… Dej mi to.“ Rozvázala jsem ten uzel, co tam navázal, a uvázala mu ji znova, přesně tak, jak se to má. No, hned to vypadalo lépe.

„To řeknu Nessie, aby tě to pěkně naučila,“ usmála jsem se na něho.

„Na to bude času,“ začal se smát.

Někdo zaklepal, byla to Alice, divím se, že zaklepala, tohle nemá ve zvyku.

„Za chvilku to začne, jo? Už buď připravený, budeš stát tady dole, u toho altánku.“

„Jasně.“ Alice už běžela zase nahoru, já jsem se s Jakem rozloučila a běžela za Nessie aspoň na chvilinku, než to začne.

„Ahoj, Nessie.“ Přišla jsem za ní, zrovna si obouvala boty na podpatku. Ještě, že mívala lekce od Alice, dokonce to dobře ovládala, chodila krásně a ladně, né jak já… takové nemehlo.

„Nessie, přišla jsem tě jen podpořit, Jake má taky menší nervy, to má každý, ale ty to zvládneš…, jsi přece Cullenová, i když za chvíli už nebudeš,“ povídala jsem jí.

„Budu Nessie Blacková.“ Usmála se při té představě.

Sešla jsem schody, chvíli jsem čekala, přivítala jsem se s pár hosty, vyhledala tátu a společně jsme čekali. Hudba se rozezněla a Nessie pomalounku scházela schody, Edward jí dělal rámě. Šli pomalounku do rytmu hudby, strašně jim to slušelo, slyšela jsem cvakání foťáků… Edward s Nessie došli k altánku, tam předal Nessie Jakovi.

Jake kývl a poděkoval. Mohl začít obřad.

„Tak jsme se tady sešli, abychom uzavřeli sňatek manželský…“

„Jacobe Blacku, berete si zde přítomnou Renesmeé Cullenovou za svou právoplatnou manželku a budete ji milovat na věky věků?“ zeptal se oddávající.

„Ano, budu,“ odpověděl Jake.

„A vy, Renesmé Cullenová, berete si zde přítomného Jacoba Blacka za svého právoplatného manžela a budete ho milovat na věky věků?“ zeptal se oddávající teď Nessie.

„Ano, beru,“ řekla šťastně Nessie.

„A nyní si vyměňte prstýnky.“ Jake vzal prstýnek do svých rukou a nevlékl ho Nessie, ta zase vzala jeho prstýnek a navlékla mu ho. Měli nádherné prstýnky…

„Teď si dejte váš první manželský polibek,“ řekl oddávající a Jake s Nessie se dlouze a vášnivě políbili.

Zašla jsem za Edwardem a řekla mu: „Slušelo vám to, jak jsi ji vedl.“

„Děkuju, miláčku… Těch svateb ještě bude…,“ usmál se.

„To mi chceš říct, že tenhle chaos se bude ještě někdy opakovat?“

„To si piš, Rose s Emmettem se už brali minimálně 30 krát.“

„No a co!“ ozvala se Rosalie.

Tak a byla hostina. My jsme s otrávenými výrazy přehazovali to hnusné jídlo v puse… Jen Nessie ho nemusela jíst, nenápadně ho dávala Jakovi, byl tak hodný…

Dojedli a rozezněla se muzika. Prvně bylo sólo našich novomanželů, tančili tak ladně… Potom nastal tanec Nessie s Edwardem a já s Jacobem. Jacob mě vedl, věděl, že já v tom přeborník nejsem, on taky nebýval, ale s Nessie chodili do tanečních, tak tam se něčemu přinaučil. Edward nás tam chce taky přihlásit, ale to se nestane, mně tanec nikdy nešel a taky nikdy nepůjde… Nic se nemění, i když jsem upír.

Dotančila jsem s Jacobem a už si chtěla jít sednout, jenomže, jen co jsem si sedla, za mnou přišel Edward a řekl: „Smím prosit?“ Natáhl ke mně ruku.

„Musí to být?“ zašklebila jsem se, ale šla jsem. Tančili jsme asi dvě nebo tři písničky, pak Edwardovi na rameno zaklepal Emmett. „Hele, brácha, nech Bellu i ostatním, jdi si zatančit se sestrou,“ odehnal ho. Takže jsem tančila s Emmettem, chtěla jsem si sednout, ale k tanci mě vyzval Jasper, takže jsem šla… Tančila jsem snad s každým i Nessie si ani sednout nemohla, pořád ji někdo zval k tanci…

Asi okolo jedenácté hodiny Nessie odjela společně s Jacobem, samozřejmě. A kam jeli? No přeci užít si své líbánky…

Budu moc ráda za komentáře, děkuji :)

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie se vdává: