Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nessie a Jake

24.03.2011 (16:30) • Kejty • FanFiction jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 4607×

„Všechno nejlepší, Nessie!" zakřičela sborově má rodina. Ano, dnes slavím své osmnáctiny a taky to, že jsem přestala stárnout. Zůstanu krásná a dokonalá až na věky, stejně jako má rodina. Mám tím na mysli moji mámu Bellu, tátu Edwarda, dědečka a babičku Carlislea a Esmé, strýčky a tetičky Emmetta, Jaspera a Alice s Rose. Mám ještě jednoho dědečka, Charlieho, který je ale narozdíl od nás člověk, ale ví o světě upírů. A pak babičku, která je taky člověk, ale tu jsem nikdy nepoznala a zřejmě ani nepoznám. Dědeček Charlie už je hodně starý, ale mám ho moc ráda. Neustále ho navštěvuji ve Forks a při té příležitosti si dávám vždycky rande s Jakeem, mým vlkodlakem. Je to už pár let, co se do mě otiskl a před rokem, jsem se s ním začala poznávat intimněji. Chodili jsme spolu na diskotéky, do baru, na večeře a tak dále. Oba dva je navštěvuji jednou za týden, a to z jednoho prostého důvodu - bydlíme na Aljašce. Právě zítra odjíždím sama do Forks, kde mám sraz s Jacobem a samozřejmě také s dědečkem.

„Všechno nejlepší, drahoušku. Tady máš dárek od babičky a dědečka," usmála se mile Esmé a podala mi úhledně zabalený dáreček. Nedočkavě jsem roztrhala papír a otevřela krabičku. Byl v ní přívěšek na můj řetízek, kde už mám přívěšek od mamky a taťky a od Jacoba.

„Děkuji babi, děkuji dědo," poděkovala jsem jim. Je sice zvláštní říkat někomu babi a dědo, když jim je tak o deset let víc jak vám, ale já na toto oslovení byla zvyklá a oni se vždycky rozzářili, když jsem jim tak řekla.

„Všechno nejlepší, srdíčko. To máš od nás dvou," podával mi táta malinkou krabičku, také úhledně zabalenou. Taťka objal mámu a čekal, až otevřu dárek od nich. Viděla jsem, jak se mamka ušklíbla.

„Co je?" chtěla jsem vědět.

„Ale nic. Já bych pro tebe měla určitě lepší dárek, ale Edward na tom prostě trval," postěžovala si a všichni jsme se tomu museli zasmát. Máma byla pořád stejná, a proto ji taky můj táta tolik miloval.

Otevřela jsem pidi krabičku a musela se také ušklíbnou. Už chápu, proč ten úšklebek mamky. V krabičce byly totiž klíče od auta.

„Nejsi spokojená?" ptal se mě taťka s pozvednutým obočím.

„Ne, jen chápu máminu reakci," zamumlala jsem, „ale na autíčko se už nemůžu dočkat!" Táta se spokojeně usmál a políbil mamku na tvář.

♥

„Hlavně jeď opatrně, Ness!" dávala mi mamka kázání před tím, než jsem nastoupila do auta. Už se nemůžu dočkat Jakea a dědy...

„Neboj, mami," zamumlala jsem a dělala otrávenou. Pak jsem se ale usmála, aby to nepochopila špatně a sedla si za volant.

„Opravdu super auto," poděkovala jsem ještě jednou svým rodičům. „A vám ostatním také děkuji za dárky."

„Nemáš za co," odpověděla Esmé za všechny, „a pozdravuj!"

„Dej za mě pusu Charliemu," poprosila Bella a políbila mě na čelo.

„Pá, holčičko," políbil mě také táta. Naposledy jsem jim zamávala a pak šlápla na plyn. Cestu znám moc dobře. Ve Forks bych měla být tak na večer.

♥

„Vítej doma, zlatíčko!" přivítala mě vřelá a teplá náruč mého dědečka.

„Ahoj dědo," objala jsem ho, ale opatrně. Přece už nebyl nejmladší a já měla větší sílu než normální člověk.

„Pojď dál. Jen ti dám dárek, a pak už můžeš jít za Jacobem."

„To je dobrý, dědo," říkala jsem mu po cestě k jeho domu, „sejdu se s ním až ráno, abych mohla být celý večer s tebou."

„Jsi hodná, ale Jacob už mi asi stokrát volal, jestli si už náhodou nepřijala." Zakroutila jsem hlavou. Ale co. Takový už Jake prostě byl.

„Tak, tady máš dárek. Asi to není nic extra oproti tomu, co jsi dostala od svých rodičů, ale přesně tento dárek jsem dal Belle, když jí bylo osmnáct. Snad se ti bude líbit."

Vzala jsem si od Charlieho dárek a rozbalila ho. Bylo v něm fotoalbum a skromný fotoaparát.

„Děkuji moc, jsou úžasné," poděkovala jsem a objala ho.

„Jsem rád, že se ti dárečky líbí, a teď upaluj." Široce se na mě usmál.

„Tak dobře, však já se tu ještě ukážu," usmála jsem se a nechala se vyprovodit zpátky ke svému autu.

♥

„Nessie!" rozkřičel se Jake, jakmile mě spatřil a rozběhnul se ke mně. Vzal si mě do náruče a začal mě líbat.

„Stýskalo se mi," zamumlala jsem mezi polibky.

„Mně taky."

„Jaký máš pro mě dárek?" vyzvídala jsem už. Jake si vždycky vymyslel něco velice originálního.

„Ty nedočkavko," zachichotal se a vzal mě do náruče. Zanesl si mě do svého domku, kde mě postavil na podlahu.

„Chci, aby to byla výjimečná noc, Nessie," zamumlal s knedlíkem v krku. Aha. Pochopila jsem, jaký bude jeho dárek. Ale tohle jsem už dlouho chtěla.

Jake mě zavedl do svého pokoje, kde bylo tisíce svíček a poházené okvětní lístky z růže.

„Ach, to je nádhera," vydechla jsem.

„Renesmé Carlie Cullenová, prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou?" uslyšela jsem Jacobův hlas těsně za mnou. Srdce mi několikrát poskočilo. Myslel to vážně?
Prudce jsem se otočila a uviděla ho s malou, otevřenou krabičkou, ve které se třpytil... zásnubní prsten.

„Jacobe! Myslíš to vážně?" zeptala jsem se ho mírně šokovaně. Tohle jsem tedy vůbec nečekala.

„Jakože jsem vlkodlak," zasmál se a přistrkoval ke mně prstýnek.

Podívala jsem se mu do očí, přesně v tu chvíli, co se mi do očí podíval on a vydechla jsem: „Ano."

♥

Uběhlo pár let, co jsem si vzala Jacoba za svého muže a převzala tak jeho jméno. Nyní se celým jménem jmenuji Renesmé Carlie Blacková. Jak nádherně to zní, že?
Krátce po svatbě jsem se také k Jacobovi nastěhovala a opustila tak svoji rodinu na Aljašce. Ale teď jsem mohla být se svým vyvoleným, být s ním i v tom nejhorším a starat se o něj.
Nedávno jsme celý domek zrekonstruovali a rozšířili ho tak. Občas k nám jezdí na návštěvu moje rodina nebo Jacobova rodina a také Charlie, ke kterému mám teď mnohem blíž.

„Miláčku?" zavolal Jake z našeho obývacího pokoje. „Můžeš mi tady, prosím, na chvíli asistovat?"

„Hned jsem tam!" zavolala jsem a vypnula sporák, zamíchala s polévkou a poloupíří rychlostí odběhla do obýváku.

„Drž mi, prosím, nářadí, ať můžu připevnit ty závěsy."

„Jasně, jasně," přitakala jsem a zasmála se. Přesně takhle vždycky odpovídal Jake.

„Super, díky," řekl, když pověsil naše krásné závěsy a já zase odběhla do kuchyně. Dodělala jsem omáčku na těstoviny a zavolala: „Oběd!"

Šla jsem prostřít stůl a než jsem tam došla, seděl Jacob na své židli a culil se na mě.

„Víš, co bych si dal k obědu?" zeptal se uličnicky.

„Těstoviny?" zasmála jsem se položila před něj talíř a příbor. On si mě však nečekaně položil na klín a zašeptal mi do ucha: „Tebe." Skousl mi ušní lalůček a já se otřepala. Otočila jsem k němu tvář, abych ho mohla náležitě políbit. Když ale jeho ruce vyrazila na průzkumnou dráhu po mém těle, odtáhla jsem se a zasmála se. Jacob zavrčel, ale pustil mě a já mohla dojít pro první chod.

„Dneska jedeme na vlkodlačí večírek," připomenul mi a strčil si do pusy lžíci s polévkou.

„Nezapomněla jsem," zachichotala jsem se a věnovala se polévce, a né Jacobovi. Když jsem mu brala talíř ze stolu, plácnul mě po zadku. On si prostě nedal pokoj...

„Stejně bych byl radši tady. S tebou."

Zasmála jsem se. „Jako ostatně každý den, viď?" Z kuchyně jsem uslyšela zavrčení a pousmála se. Ach, jak já ho moc milovala.

„Dobré chutnání," popřála jsem mu a položila před něj talíř s těstovinami a omáčkou.

„Hm," zamumlal natěšeně a popadl vidličku a nůž, „dobré chutnání."

Do večeře jsme se s Jacobem jen tak váleli na pohovce, a pak se milovali. Když odbila pátá hodina, převlékli jsme se a vydali se na večírek.

„Šťastnej páreček Blackových přišel!" volal už zdálky Paul a objímal Jacobovu sestru. Se všemi jsem se pozdravila a posadila se vedle Jakea. Opékali jsme marshmallow, Jacobův táta nám říkal historky a všichni se smáli a radovali.
Zničehonic jsem si všimla nového, pohledného vlkodlaka. Jacob mi o něm vlastně doma říkal. Bylo mu dvacet a přestěhoval se z Atlanty. A oni ho vzali do party. Rozhodla jsem se, že se s ním půjdu seznámit, protože mi to přišlo slušné.

„Jdu se seznámit s tím novým. Brad se jmenuje, že?" zašeptala jsem Jacobovi do ucha. Přikývl a políbil mě.

„Žádné flirtování, lásko," pošeptal mi ještě a já se zasmála.

„Jsem jenom tvoje." Jacob se zářivě usmál a nechal mě jít.

„Ahoj," pozdravila jsem Brada a sedla si vedle něj. Otočil se ke mně a mile se na mě usmál.

„Ahoj, ty musíš být Renesmé Blacková, Jacobova manželka."

„Ano, to jsem," usmála jsem se, „takže, jak bylo v Atlantě?" pustila jsem se do konverzace.

„Krásně," povzdechl si, „ale ne tak krásně, jako jsi krásná ty."

Sklopila jsem oči, ale pousmála se. Komplimenty vždycky moc ráda poslouchám.

„Jsi poloupírka, že? Jaký to je? Je dobře, že nesmrdíš jako upíři, a že nestudíš jako upíři."

Zasmáli jsme se a já zpozorovala ostrý pohled Jakea. Hodila jsem ho po něm taky a věnovala se Bradovi. Byl tak milý a vtipný.

„Je to skvělé. Jsem ráda, že jsem poloupírka. Má to určité výhody," mrkla jsem na něj.

„Například jsi krásná," říkal, „nesmrtelná a rychlejší než člověk, ale zase ne rychlejší, jak vlkodlak."

Zasmála jsem se. „Ne, to ne." Zasmál se také.

„Nepůjdeme se projít?" usmál se a podal mi ruku.

Pokrčila jsem rameny. „Proč ne." Zvedla jsem se, ale za ruku jsem ho nevzala. Jacob byl až moc žárlivý, i když mezi Bradem a mnou naprosto nic nebylo.

Šla jsem tmou vedle Brada.

„Tak co?" šťouchla jsem do něj ze srandy. „Otiskl jsi se už?"

„Ne," odpověděl zklamaně a podíval se mi do očí.

„Neboj, to přijde," poplácala jsem ho po ramenou.

„Já v to doufám," řekl a zastavil se. Pak se rozhlédl kolem a přitlačil mě k nejbližšímu stromu.

„Co to děláš?" vyjela jsem po něm, ale zachovávala klid. Třeba to byla jenom sranda.

Zablýsklo se mu v očích. „Jak jsem říkal. Jsi krásná."

„Cože?!" vyjela jsem po něm a odstrčila ho. On mě snad chtěl svést? „Jsem vdaná!" připomněla jsem mu.

„Já vím. Nikdo se to nedozví," koukal smutnýma očima. Založila jsem si ruce na prsou a vážně ho odmítla: „Ne!"

On byl ale nepřesvědčivý a znovu mě přitlačil ke stromu a svá drsná ústa přitiskl na ty má.

„Co to děláš?!" odstrčila jsem ho a vlepila mu facku. Odběhla jsem poloupíří rychlostí zpátky k ohništi a hledala Jacoba. Nikde ale nebyl. Přišla jsem tedy k Billovi a zeptala se ho, zda neví, kde Jacob je.

„Připadal mi naštvaný, ale šel s Margaret do domu," odpověděl mi.

„Kdo je Margaret?" chtěla jsem vědět. I já jsem byla žárlivá.

„Sestra Brada. Přijela před chvílí."

Šla jsem naštvaně do domu a rozhlížela se kolem. Jestli je Margaret stejná jako její bratr, tak ať si mě nepřeje! Nikdo v domě viditelně nebyl, tak jsem se zaposlouchala a zrudla zlostí, když jsem uslyšela vzdechy a sténání. Vtrhla jsem do toho pokoje, odkud se ozývalo sténání a zůstala stát jako opařená. V posteli ležela nahá holka s mým, nyní nahým Jacobem!

„Co to-" zarazila jsem se v půli věty.

„Když můžeš ty, proč né já?" ušklíbl se Jacob a vnikl do ní. Po tváři mi stekla slza. Cože to řekl? A co to udělal? Rozběhla jsem se k auta a nastartovala. Až sem ke mně doléhaly mohutné přírazy a sténání.
Nechtěla jsem jet k nám domů. Jela jsem na Aljašku. Za svými rodiči, protože jsem se potřebovala vybrečet.

♥

„Cože ti udělal? Přímo před tvýma očima? Já toho čokla rozcupuju!" zaječel táta už ve dveřích, když si přečetl mé myšlenky. Máma se vyděsila, když uviděla mé napuchlé rty a červené oči.

„Co se stalo?" chtěla vědět a pevně mě objala. Ano, přesně tohle obětí jsem potřebovala. Tak jsem všem všechno vysvětlila a nechala se uklidňovat od své rodiny. Najednou se mi udělalo strašně zle a já se rozběhla na záchod, kde jsem se vyzvracela. Proč, proboha?

♥

O týden později jsem se na rozhodnutí svých rodičů vydala zpátky do Forks. Jela jsem s nimi, ale přesto bych radši na věky zůstala na Aljašce, pryč od Jacoba.

Do Forks jsme přijeli krátce po setmění. Rodiče zajeli přímo před náš dům a já pomalu vystupovala z auta. Táta vtrhl bez zaklepání do domu a já se s mamkou zastavila u auta.

O pět minut později vyšel z domu táta i s hrozně vypadajícím Jacobem, že jsem se na chvilku polekala, co mu táta udělal. Ale Jacob byl jen neučesaný, rty měl oteklé a oči červené. Trápil se stejně jako já?

„Omlouvám se, Nessie," promluvil hned, jak ke mně došel.

„Proč jsi mi to udělal, Jacobe?" vyčetla jsem mu stále nešťastně.

„Byl jsem v tu chvíli hrozně zmatený. Viděl jsem tě, jak se cucáš s Bradem a chtěl se ti pomstít," špitl.

„To tě nenapadlo, že to cucání s Bradem mělo pokračování, a že jsem mu ihned po tom, co se mi od něj podařilo odtáhnout, vlepila pořádnou facku?" zaječela jsem a do očí mi vyhrkly slzy. Všimla jsem si, že táta ani máma už tu nebyli. A auto bylo také pryč. Museli v tichosti odjet. Zřejmě nás nechtěli rušit.

„Ty jsi mu opravdu dala facku?" podíval se na mě s nadějí v hlase.

„Jistě!"

„Takže to líbání bylo z tvé strany nechtěné?" ptal se dál a na tváři se mu objevil malinkatý úsměv.

„Ano, Jakeu!" odpověděla jsem mu po pravdě. Zeširoka se usmál. Ale jak jeho úsměv přišel, tak také odešel. Sklopil zrak a zčervenal. Kdybych se na něj nezlobila, připadal by mi roztomilý.

„Jsem hlupák, Renesmé. Pěknej bídák. Odpustíš mi někdy?" zeptal se tiše a odvážně se na mě podíval.

„To nevím, Jacobe. Strašně jsi mi ublížil," odpověděla jsem mu a utřela si slzu, která právě ukápla z mého oka.

„Neplač," chlácholil mě hned a hladil mě po tváři, „udělám cokoliv, abych to mohl odčinit. Vím, že jsem hlupák, promiň. Je mi to tak líto!" omlouval se. „Promiň, promiň, promiň!"

Přemýšlela jsem, zda mu mám odpustit, ale vlastně mi nezbývalo nic jiného, když jsem pro něj měla ještě jedno překvapení.

„Dobře, Jakeu. Odpouštím ti. Ale jen díky jedné osůbce, kterou nade vše miluji," řekla jsem mu. Nechápavě se na mě podíval.

Konečně jsem si mohla sundat tátovu mikinu a odkrýt tak své velké bříško.

„Ness!" zakřičel a přikryl si pusu. „Ty jsi?" ptal se a ani otázku nedokončil.

„Ano, Jakeu. Čekám tvoje dítě," řekla jsem mu vážně a pohladila si bříško. Malý Jacob rostl trochu rychleji než normální lidi, protože jeho matka je poloupírka a otec vlkodlak.

„Páni," vydechl a váhavě položil jednu svoji ruku na mé kulaté bříško. „Bude zdravé?" zeptal se s obavami v hlase. Dobře, že jsem mu odpustila. Vím, že to bude ten nejlepší táta našeho dítěte.

„Ano. Bude zdravé a krásné," řekla jsem mile a krátce políbila svého manžela. Ano, odpustila jsem mu příliš rychle, a to hroznou věc, ale já si to vyberu někde jinde a někdy jindy. Teď je ale nejdůležitější malý Jacob v mém lůně, který bude potřebovat dva milující rodiče.

Doufám, že se Vám tato jednorázovka alespoň trošičku líbila. :)

Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jake: