Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nepříliš Veselé Vánoce - Nikdy znovu

Sraz Ostrava!!! 15

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nepříliš Veselé Vánoce - Nikdy znovuMáte zde pokračování mojí jednorázovky. Jedná se o špatný konec. Snad se vám bude líbit. Trochu jsem si hrála se slovy. A znovu se jedná o psaní do melodie, pusťte si ji. Vaše xlovexx

24.12.2009 (16:10) • xlovexx • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3373×

Nepříliš Veselé Vánoce – Nikdy znovu

Melodie

Měla to být tichá, klidná noc. Večer, kdy jsou všichni se svou rodinou. Večer, kdy celá rodina sedí u stromečku a smějí se. Ovšem v jednom městečku to nebyla pravda. Všichni lidé byly venku v zimě a křičeli stejné věty. Hledali dívku, která vyběhla ven. Už dlouho se nevracela a oni o ní měli strach. Zuřila ohromná sněhová bouře. Nikdo neviděl před sebe. Sníh se z mraků snášel v ohromném množství. Občas oblohu prořízl blesk s modrým nádechem a hrom přehlušil výkřiky lidí.

„Bello! Kde jsi? Bello! Vrať se!“ Křičeli všechny hlasy a lidé se rozhlíželi po okolí. Ovšem, oni už nikdy neuslyší její hlas, už nikdy neuvidí její tvář. Nikdo už nikdy nezahlédne červeň na její tváři. Už nikdo nespatří její úsměv a nezaslechne její smích.

Ona dívka totiž leží na jedné loučce uprostřed lesa a spí věčným spánkem. Leží tam v jemných modrých šatech a sladce sní. S jejími vlasy si pohrává vítr a rozprostírá je po polštáři z bílých vloček. Na jejích bílých rtech je mírný úsměv. Umírala klidnou smrtí s pohledem do očí, které tak dlouho toužila spatřit. Do zářivě zlatých očí její lásky, která odešla.

Na jejím těle už se skví peřina ze sněhu. Její rty mají bílý nádech. Ona už neví o světu. Už dávno nemá svůj dech.

Je spokojená a nic ji nebolí. Už dávno necítí tu prázdnotu. Už necítí tu tíhu na hrudi, už jen volně létá ve vzduchu.

Její srdce už dotlouklo svůj poslední úder. Už ho nikdo nikdy nerozchodí. Její oči se už nikdy neotevřou znovu a nebudou moci pohlédnout na ten zvláštní svět. Už nikdy nikdo nezahlédne šťastné hvězdičky v jejích očích. Už nikdy nikdo neuvidí jejich hloubku. Ani ten smutek, který z nich poslední měsíce vyzařoval, nikdo neuvidí a tolik lidí by jej nejraději znovu zahlédlo, než aby ji nikdy už znovu neviděli.

Mírný úsměv na jejích rtech byl tak zasněný. Po dlouhé době se tam znovu objevil, kdyby jen za jiné situace. Její tvář byla bledší než normálně, byla studená jako okolní sníh. Jakoby už příroda přijímala její tělo pod svou stáž.

Kéž by někdo ty rty mohl znovu políbit, aby ona věděla, že zde byla chtěná. Ale to už nikdy nikdo neudělá. Její tělo už nikdy nikdo nenajde. Na tom místě poleží celou zimu. Dnes v noci ji sníh celou zasype, a dokud zima nepřejde, nikdo její tělo neobjeví.

Lidé se ve městech už začínali rozcházet domů, báli se, aby se neztratil někdo další. Už jen jedna jediná osoba procházela po zasněžené ulici. V ruce držela lucernu, aby aspoň trochu tepla měla u sebe. Byl to otec dívky, která ležela na té louce. Měl o ní strach, bál se, ale stále pociťoval malou stopu naděje, i když už žádná dávno nebyla. Procházel ulicemi a nahlížel do zákoutí, do temných ulic města. Stále doufal, že ji najde. Chtěl zpátky svou milovanou dceru, chtěl ji mýt u sebe a starat se o ní.

Čas utíkal příliš rychle. V té zimě nikdo nemohl přežít. I její otec už vzdal hledání. Bylo chvíli před rozedněním. Odcházel domů a po jeho tváři slzy stékaly. V jejich domě vše bylo stejné, jako za jejího odchodu. Dárky narovnané na gauči vedle místa, kde seděla. Balicí papíry urovnané na zemi. Jen jedna věc ležela ledabyle pohozená. Obal z dárku, který otevřela před svým odchodem.

Bylo tiché, mrazivé ráno po štědrém večeru. Slunce si proklestilo cestu mezi mraky a první sluneční paprsky osvítily louku uprostřed lesa, osvítili i bledou tvář dívky, která zde spala. Oči měla zavřené a na rtech mírný usměv. Její tmavě hnědé vlasy byly rozprostřeny po bílém sněhu.

Ležela klidně, bez pohybu. Už nikdy nevstane, bude zde ležet na věky. Už nikdy nenasaje čerství vzduch do plic, už nikdy neotevře oči. Sluneční paprsky rozpouštěly sníh, který se na dívce usadil, ovšem voda hned zamrzala a tvořila tak okolo dívky ledovou rakev. Příroda věděla, co dělá.

Zafoukal vítr a ještě jednou, naposledy rozpohybovat tmavé kadeře dívky. Naposledy než i ony budou uvězněny v ledu. Spolu s kadeřemi se pohnul i papírek, který dívka svírala v ruce. Byl to dopis, který dostala k vánocům. Vzala si jej s sebou, jako památku na rodinu, kterou milovala.

Slunce stoupalo po obloze výše a osvěcovalo tělo ležící dívky. V její ruce se něco zalesklo. Byl to onen prstýnek, který dostala. Stejný, jako má její nejlepší kamarádka. Od teď už ho navždy bude svírat její dlaň.

Její výraz byl poklidný, radostný. Ležela uprostřed louky a snila svůj věčný sen.

Kdyby jen věděla, co její smrt způsobí. Na okraji lesa stál ten,

jehož lásku dívka vlastnila. Díval se na ní a pohybu nebyl schopen.

Sledoval její klidnou tvář, jak snila. Přál si, aby nebyl den.

A ona opravdu jen spala.

Sledoval její tvář a cítil neuvěřitelnou bolest. Chtěl, aby žila, proto odešel.

Chtěl, aby byla šťastná, měla děti a dlouhý život. Nevěděl, že by něčeho takového byla schopná.  Přešel k ní a pohladil ji po její tváři. Jeho ruka, ale sklouzla po ledu. Už se nebude moci dotknout jeji kůže. Už nebude moci ucítit její hebké vlasy ve svých rukou.

Klečel tam u ní a jeho tělo se otřásalo vzlyky. Věděl, že to je naposledy co ji vidí.

„Ještě jeden den lásko.“ Zašeptal k ní a pohladil znovu led, který se na její tváři skvěl.

„Ještě jeden den, tu s tebou zůstanu. Potom už spolu budeme navždy.“ Šeptal a díval se do klidné tváře své lásky. Neměl v úmyslu zůstat dlouho na světě sám. Chtěl jít co nejdříve za ní. Necítit tu bolest. Už nikdy více nezačít nový den bez ní.

Už nikdy více se nadechnout vzduchu, když její plíce dávno vypověděli službu.

Už nikdy více zahlédnout slunce na obloze, když její oči se neotevřou.

Už nikdy více nezaslechnout milované slovo, když její uši neslyší.

Už nikdy více být šťastný, když ona je mrtvá.

Zůstal vedle ní do západu slunce. Po té se vydal na cestu za svou smrtí.

 

Shrnutí

 

 

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nepříliš Veselé Vánoce - Nikdy znovu:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře