Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Není strom, jako strom

30.09.2009 (10:45) • Lury • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 4175×

„Odcházím od tebe!“ zařval Edward a jeho slova naplnila místnost.
„Cože?“ ozvala se Bella a zvedla hlavu.
„Polož tu hlavu.“ Výhružně Edward a ukázal na své vrcholné dílo.
„To je tvoje? Promiň, uklízela jsem a chtěla jsem to vyhodit. Vypadá to jako chuchvalec srsti z té lasičky cos měl na večeři.“ Informovala ho a vytáhla ji z krabice s nápisem: nakrmte africkou vesničku.
„To je podobizna Esme, vždyť jsem ti říkal, že chodím do výtvarného kroužku.“ Řekl a jeho dokonalé obočí se výhružně svraštilo. Bella nechápala a nepřirozeně zvedla horní ret, což jí znemožnilo mluvit. Tohle jen mylně utvrzovalo Edwarda v tom, že ho nevnímá. Ale ona ho vnímala, a co víc, snažila se odpovědět, jenže při nadzvednutí horního rtu se uvolnila její rovnátka na noc a začala se dusit.
 „O tom právě mluvím.“ Hlesl Edward, snažíc se vytáhnout svou ruku po rameno zaraženou v Belliných útrobách.
„Vůbec mě neposloucháš a navíc mě už nebaví tě pořád zachraňovat…to je samé: Edwarde pomoc, předklonila jsme se, mám hlavu v polévce a nemůžu dýchat. Edwarde podívej, koupu se a přitom si suším vlasy. Edwarde, bolí mě hlava, dám si kyanid…“ Bella chtěla něco namítnou a při vyslovení ostrého R vyflustla jeho ruku.
„No super, tohle si ale vypereš!“ rozzuřeně Edward utírajíc si z rukávů její žaludeční šťávy.
„Tohle byla košile z letní kolekce pro muže od DG.“ Svleče si ji a hodí Belle na hlavu. Kolébavou chůzí kráčí ke dveřím, chvatně uchopí kliku a plynulým pohybem otevře dveře. Popelář vyvážející popelnici Edwarda zahlédne. V tom si s křikem zakryje oči, a své horečné pobíhání v kruzích zakončí skokem do dvou tunové popelnice plné sloních klů. Edward si uvědomí, že je odpoledne, a že nemá košili, couvne a zavře dveře. Podívá se na Bellu, která se již vyprostila ze spárů košile a prohodí jen pár slov na vysvětlenou: „No…tak až večer.“

Po Edwardově odchodu se Bella psychicky zhroutila a rozhodla se někomu svěřit. Obětí se stala Alice.
Bella naklusala do Cullenovic haciendy, namířila si to přímo do Alicina pokoje. Otevřela dveře a na posteli sedí zaneprázdněný Jasper. Zastavila se uprostřed kroku, její tělo se začalo samovolně chvět a cítila se uvolněnější než kdy předtím. S hrůzou zjistila, že je vzrušená…a vzrušení i chvění jejího, teď již bezmocného těla, se stupňovalo a dosáhla vrcholu. Se vzdechy a pocitem uspokojení omdlela. Jasper uslyšel tupou ránu, otočil se a uviděl Bellu na zemi. Odložil Playboye a šel směrem k ní.
Do pokoje přitančila Alice zrovna ve chvíli, kdy Jasper tahal Bellu za nohy směrem k posteli.
 „Né, přišla jsem pozdě!“ zděsila se Alice a v mysli si znovu vybavila onu vizi, kde je Jasper zaneprázdněn Bellou.
„Jak jste mohli…a ještě na mém tyrkysovém koberci z Ikei.“ Ještě dobrou chvíli sužuje ty dva proudem výčitek a nadávek, poté opustí pokoj upíří rychlostí a proletí fialkovými dveřmi z Jisku.
Jasper si až po chvíli uvědomí, kolik nábytku stihla Alice rozbít a proč to vlastně udělala a začne ho sužovat bolest z Aliciných slov a zlost na Bellu. Bella se vynoří z podtrosek dveří a malé knihovny a se šibalským úsměvem míří znovu k Jasperovi. Jasper kolem ní bezeslov projde a až ode dveří na ni přes rameno houkne: „Teď ne, bolí mě hlava. Jdu se uklidnit nakupováním nového nábytku.“ A odejde. Belle to ovšem nestačilo a tak sužuje Jaspera nemravnými návrhy celý týden. Pomáhá jí to zapomenout na potíže s vypráním Edwardovi letní košile. Jaspera však její přítomnost frustruje a je mu více než nepříjemná. Při jednom z Belliných marných pokusů přimět Jaspera k dalšímu, pro ni příjemnému, citovému výlevu se Jasper odhodlá vzdorovat. S očima vytřeštěnýma a s hrůzou ve tváři se otočí na Bellu, která v ruce svírá Playboye z nejnovější limitované edice a promluví k ní s naprostým klidem v hlase:
„Bello, ty jedna sprostá, sobecká, špinavá, ufňukaná, psychicky labilní, nevychovaná děvko. Vypadni! Vypadni, než, než se opravdu naštvu.“ S pocitem, že o ní ví víc než ona sama odejde Bella z pokoje. Zdrcena fakty a vyvedena naprosto mimo realitu, si nevšimla, při scházení schodů, hučivého zvuku. Z paralelního světa ji probralo ženské pištění, duté rány a poté smrad pálených pneumatik. Do centra děje přihopsá jako žába Alice.
„Měla jsem vidění. Bella půjde po schodech a vrazí do Rosali, která si fénuje vlasy. Tu to překvapí, upustí fén, ten jí spadne na nohu a propálí punčochu, zavrávorá, skutálí se po schodech až do krbu, kde si opálí svou blonďatou hřívu.“
„Jejda.“ Vykrká Bella a zaraduje se, protože celý minulý týden strávila pokoušením se vykrkat různá slova. Odcupkala do pokoje a tam se snažila vykrkat celé Edwardovo jméno. Alicin zrak spočinul na plešaté lesklé hlavě Rosali.
„Jsem asi zase přišla pozdě.“ Zavrčí Alice a odskáče zpět do svého pokoje.

Po večerníčku někdo zaklepe na Belliny dveře. Do pokoje vejde Rose s jednou ze slušivých Emmetových kšiltovek. Bella už se viděla na skřipci, když v tom Rose pronese: 
„Přišla jsem ti poděkovat, díky tomu incidentu na schodech máme teď s Emmetem tak krásný vztah.“
„Pro tebe všechno.“ Hlesne šokovaná Bella.
„Můžu ti snad ještě nějak pomoct?“
„No…vlastně ano. Jelikož se chci teď plně věnovat rozvíjení našeho vztahu s Emmetem, mohla bys mi zajít koupit alespoň 60 boroviček.“ Bella to odsouhlasí jen proto, že si to s Rose nechce rozházet.

Pí pí pí pí pí ...Bella nacouvá s náklaďákem značky Becher na příjezdovou cestu. Rosali jen tak v latexovém korzetu a bičem v ruce, vyběhne ven, aby si prohlédla borovičky a poděkovala Belle.
„Tak tady je máš.“ Řekne Bella a jednou rukou otevře ohromný nákladový prostor až po okraj nacpaný bednami s borovičkami.
„Bello!“ zahřmí Rosali.
„Ty nechápavá trubko! Já chtěla 60 mladých boroviček do svého borovicového háje! Co jsi myslela, že budeme dělat s 60ti litry borovičky…párty pro notoriky?“ to už Bella nevydrží a rozpláče se.
„Co s tím mám proboha dělat?!? Jo a nemysli si, že ti proplatím účtenku.“ Rose výhružně švihne bičem ve vzduchu. Bells se natolik vyděsí, že ve snaze uprchnout nastoupí do náklaďáku a uhání pryč.
O 170 kilometrů později ji konečně dojde benzín. Plna zármutku, hořkosti, lítosti a nenávisti sama k sobě, si otevře nejbližší flašku borovičky. Pomalu si začne uvědomovat, co všechno se stalo: Edward ji opustil, Alice ji nenávidí, Jasper se jí vyhýbá a Rosali se jí snaží zabít. Opět si mohutně zavdá z flašky. A znovu, a znovu, a znovu…po vypití asi půlky přívěsu, přestává vnímat dění okolo. Upustí nedopitou flašku, zavrávorá a s hlasitým žuchnutím upadne do kartonových beden. Svět okolo ní se nezvladatelně točí. Alkoholická clona zastiňuje nově vyvstalé problémy a starosti. Cítila se volná, ale něco v ní ji stále svazovalo. Rozmáchlým gestem se pokusila uchopit další litřík opojného moku. Avšak nepovedlo se a Bella pomalu upadala do bezvědomí. Svět se přestal točit.
V tom se plátěná střecha náklaďáku roztrhala a dovnitř vpadl rozjařený Edward.
 „Zlato jsem doma. Cítil jsem tě až sem. Přivezl jsem ti vítané z Itálie. Zlato?“ Edwardův zrak spočinul na bezvládném těle jeho přítelkyně.
„Bello? Bello! Přišel jsem se ti omluvit, byl jsem hlupák, když jsem odešel. Nemůžu bez tebe žít, nejde to. Moje dny jsou tak strašně prázdné, když nejsi vedle mě.“ Padl na kolena vedle ní.
„Bello.“ Hlesl a hřbetem své chladné ruky přejel po jejím líci. Mírně se zachvěla. Její čokoládové oči ho spalovali pod příkrovem černých řas.
„Nikdy tě nepřestanu milovat. Miluji tě navždy.“ Zachroptěla a z posledních sil k němu pozvedla pravou ruku. Jemně ji uchopil a přitiskl na tvář.
 „Promiň mi to.“ Řekne a jeho sametový hlas se mu vzlykem zlomí. Ucítil, jak se mu její ruka vysmekla ze sevření a samovolně padá k zemi. Jindy jiskrné hnědé oči byly nyní prázdné a bez výrazu.
„Ne.“ Řekne bolestným hlasem a vezme její nehybné tělo do náruče.
„Bello.“ Vyřkne ještě naposled její jméno. Pomalým plynulým pohybem se sehne a políbí ji do vlasů, jako to dělával, když usínala. Do přívěsu připlachtila Alice.
„Měla jsem vidění.“prohlásila. „A…sakra! Zase jdu pozdě.“

Autor: Lury, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Není strom, jako strom: