Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Navždy spolu - 1. část

10.04.2011 (16:00) • NessieBellaCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1326×

Přešla jsem ulici a naposledy zamávala mamince a bráškovi.  Maminka mě už od dvanácti let nutí chodit na hodiny klavíru a od tří let na balet. Nevadilo mi to a ani teď mi to nevadí, klavír mě baví. Teď mám týden před svatbou s nejbohatším mužem tohoto města. Royce King. Máma říká, že mám být poctěna, že si Royce vybral právě mě. Jenže já nejsem poctěna, já jsem nesmírně šťastná, protože jsem se do Royce zakoukala hned, jak jsem ho uviděla.

Otevřela jsem masivní dveře hudební školy. Za chvíli mi to tady skončí, protože budu vdaná paní a budu mít jiné starosti, než je hra na klavír.

Z mých úvah mě vytrhl mladík, do kterého jsem vrazila, když jsem vcházela do třídy.

„Oh, promiňte, slečno, nevšiml jsem si vás,“ usmál se na mě. Krásnější úsměv jsem ještě neviděla.  Vlastně jsem neviděla krásnějšího člověka, měl zlaté oči, mužné rysy a poťouchlý výraz, někoho mi silně připomínal, ale nemohla jsem ho tak rychle zařadit.

„To nic,“ usmála jsem se a pohodila mou zlatou hřívou.

„Vy jste Rosalie Haleová, že?“ usmál se na mě.

„Ano, promiňte, ale já mám pocit, že vás odněkud znám,“ řekla jsem a svraštila čelo.

„No, jsem synovec Esmé a Carlislea Cullenových, znáte je?“ ptal se mě. Jak bych je nemohla znát? Když jsem si měla vybrat ženicha, Edward Cullen mi padl na mysl jako první. Jenže on neměl o Rosalie Haleovou, nejkrásnější dívku ve městě, zájem.  Edward mi připadal jako nejkrásnější muž ve městě, až do teď. Dokud jsem nepoznala jeho bratrance.

„Ano, znám je, moc milá rodina. Jak se tedy jmenujete?“ ptala jsem se.

„Jak jsem nezdvořilý! Jsem Emmett,“ usmál se na mě a podal mi ruku. Byla ledová jako kus ledu, nesměle jsem mu s ní zatřásla.

„Slečno Haleová!“ ozval se přísný hlas profesora Letteho.

„Musím jít,“ zašeptala jsem a vpadla do třídy.

„Máte zpoždění!“ konstatoval profesor.

„Omluvám se, zdržela jsem se,“ pípla jsem a raději začala hrát Mozarta.

„Zase špatně!“ okřikl mě učitel, až jsem nadskočila. Myšlenky jsem měla úplně jinde, myslela jsem, jen na Emmetta Cullena, ale tohle by zasnoubená dívka dělat neměla, zanedlouho budu paní Kingová, ale miluju Royce doopravdy?

„Rosalie? Jste v pořádku?“ zaklepal mi na rameno profesor.

„Cože?!“ vyjekla jsem.

„No, přestala jste hrát a měla jste nepřítomný výraz,“ vysvětlil.

„Aha, promiňte, jen jsem se zamyslela,“ omlouvala jsem se.

„Myslela jste na svatbu?“ ptal se mě.

„No, tak trochu,“ přikývla jsem.

„Pro dnešek to stačí, hrála jste dlouho, můžete jít domů,“ usmál se mile.

„Tak nashledanou, pane profesore,“ usmála jsem se zářivým úsměvem a odešla ze třídy.

„Hrála jste moc pěkně,“ slyšela jsem za sebou hlas. Přistiženě jsem sebou trhla. Otočila jsem se a viděla Emmetta.

„Vy jste na mě čekal?“ ptala jsem se.

„Ano, já vím, že se to moc nehodí, ale musel jsem vás ještě vidět,“ řekl bez zčervenání.

„To mě těší,“ usmála jsem se.

„Nechcete někam zajít?“ ptal se mě.

„No, musím za kamarádkou, ale až za hodinku,“ usmála jsem se.

„Tak fajn, zvu vás!“ usmál se. Pomohl mi obléct kabát a společně jsme vyšli ze školy.

„Co ráda jíte?“ ptal se mě.

„No, já vlastně ani nevím, nejčastěji jím zeleninu, abych nebyla tlustá do svatebních šatů,“ přiznala jsem.

„Ale to je nesmysl, jste hubená jako proutek, musíte si dát něco pořádného,“ řekl.

„Tak jo,“ souhlasila jsem se smíchem. Vzal mě do menší restaurace, s Roycem bychom tady nezavítali, já bych sem ani nikdy nešla, ale když jsem tady byla s Emmettem, tak nějak mi to nevadilo.

„Co si dáte?“ ptala se číšnice. Měla dlouhé hnědé vlasy až po pás, čokoládové oči a světlou kůži. Ujistila jsem se, že se na ni Emmett nedívá moc dlouho, ale mohla jsem být v klidu, měl oči jen pro mě, Rosalie Haleovou, nejkrásnější dívku v okolí. A já měla oči jen pro něj, EmmEtta Cullena, nejkrásnějšího muže, společně bychom tvořili dokonalý pár, jenže já jsem zasnoubená!

„Dáme si hranolky s dresingem a colu,“ řekl Emmett. Tohle jídlo jsem nikdy nejedla, nikdy by mě nenapadlo si ho dát, máma by mě hubovala, že si zkazím svou dokonalou postavu.

„Je to moc dobré, Rose, ochutnejte to,“ usmál se na mě.

„Prosím, nebudeme si hrát na dokonalý svět našich rodičů. Já jsem Rosalie,“ usmála jsem se a podala mu ruku.

„Emmett,“ usmál se na mě. Vzala jsem hranolku do ruky a strčila si ji do pusy. Čekala jsem, že to bude nechutný mastný kus, ale bylo to překvapivě dobré.

Autor: NessieBellaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy spolu - 1. část: