Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Na věčnost je mé srdce tvé a tvé je mé...

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Na věčnost je mé srdce tvé a tvé je mé...Edward a Bella se znali a milovali se. Edward kvůli Volteře odjel, ale dal ji slib, že se vrátí a už budou navždy spolu. Ale něco se stane a ze šťastného návratu se stane horor, který vše změní...

09.07.2011 (17:15) • stmivani158 • FanFiction jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 2561×


Píše se rok 1939, 20. října a  Bella Swan slaví své 17. narozeniny. Byl jsem její nejšťastnější dar.

 

Pohled Edwarda

„Edwarde! Ty ses vrátil,“ vypískla štěstím a vrhla se mi kolem krku, kde mi dlouhé minuty vzlykala do košile.

Zvedl jsem ji prstem bradu a uviděl jsem její krásné hnědé oči, byly to ty nejhnědší a nejkrásnější oči, v kterých jsem viděl tolik lásky a štěstí. Topil bych se v nich věčnost.

„Slíbil jsem ti to, Bello, že se vrátím a už budeme spolu,“ odvětil jsem s klidem a políbil ji na čelo. Byla tak bláhová, když si myslela, že se už nevrátím a nemiluji ji. Myslel jsem na ni den co den. Každou sekundu mé věčnosti. Každá buňka mého těla po ní toužila. Miloval jsem ji, dal bych svůj život za její. Pro ni bych udělal vše.

To byla poslední slova a poslední obětí mé nádherné Bells. Z ničeho nic se rozezněly sirény a rodinnou oslavu opustilo štěstí a zavládla panika a strach. Do dveří se vřítilo několik německých vojáku. Její oči mě prosily. Prosily mě o záchranu, ale já nemohl. Ona to věděla, proto nic neříkala. Nemohl jsem, aspoň teď a tady, před nimi. Hlavním důvodem byl Aro. Viděl by v mé mysli, co je mi nejdražší, a že jsme, celá rodina, porušili zákon o našem utajení v lidském světě. Ona, já a má celá rodina by na to tvrdě doplatili smrtí. To jsem nemohl nikdy dopustit.

„Bello poslouchej! Dívej se mi do očí! Já se pro tebe vrátím. Najdu si tě a budeme spolu už na věčnost, jak sis přála!“ slíbil jsem. Ještě jsem jí stihl dát přívěšek s nápisem „Na věčnost je mé srdce tvé a tvé je mé“, jako jsme si vždycky říkali, než usnula. Ještě jednou jsem ji sevřel v náručí a políbil. To bylo naposled, co jsem ji kdy viděl.

 

Pohled Belly

Slyšela jsem kolem sebe stovky hlasů, nářků, pláče a nadávek. Ale mým středem vesmíru byl on. Edward, vrátil se. Vrátil se, jak mi slíbil. Teď už jsem věděla, že si mě najde a přemění. Nasedla jsem s ostatními do velkého černého auta. Jeli jsme hodiny a hodiny. Jeho slova útěchy jsem si pořád přehrávala, abych nezešílela z hysterického pláče a křiku. Když už se všechny hlasy utišily, auto zastavilo. A opět nastal šílený řev a chaos.

Vzala jsem si přívěšek do dlaní a zavřela oči. Představovala jsem si jeho oči. Jeho krásné medové oči, naplněné láskou, odhodláním. Jeho úzké jemné a sladké rty. Nic jiného jsem si nepřála, než aby to skončilo, a já ho na ně políbila a byla s ním.

Všechny ženy, děti a několik mužů, vyskákalo z vozů a seřadili se, u velkých mohutných dveří. Tentokrát jsem si hrdě přívěšek vystrčila ze svetru. Šla jsem po nádvoří. Pořád nás nějaký voják popoháněl, ale nikdo jeho německým slovům nerozuměl. Zastavili jsme před velkou halou, u které byl komín, z kterého se kouřilo. Teď jsem tam měla jít i já a sto dalších dětí, žen a mužů. Bylo mi jasné, že teď už je konec. Nikdy ho už neuvidím. Jen on by všechno změnil. Slíbil to! On by obrátil konec k lepšímu. Zoufale jsem se rozhlížela a čekala, že si mě odvede. Že vtrhne do davu a přehodí si mě přes rameno a uteče, jak to dělával, když jsem trucovala, nebo že uvidím jeho siluetu, jeho běh, ladný, ale jistý krok. Prostě něco, ale nic se nestalo. Podle mých očekávání nás nahnali jako ovce na porážku do haly. Sklopila jsem oči a čekala na smrt. Bez něj život nemá cenu. S tou myšlenkou jsem překročila práh.

 

Pohled Edwarda

Doběhl jsem a bolestně zařval. Nestihl jsem to. Mé srdce puklo na milion kousíčku. Vzlykal jsem, řval jsem její jméno. Padl na kolena pod náporem bolesti, z její ztráty a kolíbal se. Opakoval jsem si jediné, že je živá. Představoval jsem, jak ji unáším a ona se směje. Její smích. Trhaly mnou vzlyky. Ta bolest byla nepopsatelná, sevřel se mi krk a já měl pocit, že mi snad něco vybouchlo v hrudi.

Uslyšel jsem Alici, jak lomcuje s dveřmi a její hysterické řvaní a vzlyky. Zavřel jsem oči a dál si namlouval, že to není pravda. Vybavoval jsem si její dlouhé hnědé vlasy, s mahagonovým nádechem. Jak se jí v loknách vlnily po lopatky. Jak krásně voněla po rozkvetlé louce, jahodách a pomerančích. Ty nejkrásnější oči, do kterých když jsem se podíval, div se mi nepodlomila kolena.

Kolíbal jsem na studené zemi a přál jsem si jediné, aby se z komína nezačalo kouřit. Doufal jsem, že to Alice stihla. Neotvíral jsem oči, nechtěl jsem vědět pravdu, ale smítka z kouře mi začala padat do tváře. Byl konec.

 

Každý rok, v tu samou hodinu, tam chodím a klečím na nádvoří. Prosím o odpuštění a čekám, až vyjde moje Bella.

 

Jednou jsem zase klečel na tom místě. Zavřel jsem oči a prosil o odpuštění. Ucítil jsem ruku na svém rameni. Teplou křehkou ruku. Neotvíral jsem oči. Nechtěl jsem, aby se můj přelud rozplynul. Její teplé rty se otřely o ty moje. Cítil jsem její dech a vůni.

„Bello, moje Bello, odpusť mi,“ prosil jsem ji a zabořil si hlavu do jejích vlasů. Nasál vůni malin. Je tady, nikdy už ji nepustím.

„Edwarde, to víš, že ti odpouštím. Odpustila bych ti vše, protože tě miluju,“ šeptala a schoulila se mi do objetí.

„Na věčnost je mé srdce tvé,“ řekl jsem a doufal, že si vzpomene.

„A tvé je mé,“ odpověděla a já věděl, že tohle není přelud. Otevřel jsem oči a uviděl ty hnědé korálky zalité slzami. Byla pořád stejná jako v den, kdy jsem ji spatřil naposled.

„Jdeme domů, Edwarde?“ zeptala se mě s nadějí v očích.

„Ano, jdeme,“ opověděl jsem ji a políbil.

 

Pohled Alice

Ten den se můj bratr zhroutil a moje sestra i kamarádka zamřela. Nikdy jsem se z toho nevzpamatovala, ale měla jsem Jaspera. Edward neměl nikoho. Den co den se zavíral v pokoji. Nikdy nevycházel. Krev jsme mu nosili a nutili i prosili pít, ale nic nezabíralo. Po pár neúspěšných pokusech si s ním šla Rose promluvit, nikdy neřekla, o čem mluvili, ale od té doby se pár loky napil, ale i tak ji nikdy nedopil. Každý rok chodil na to stejné místo, kde zemřela, a čekal, až vyjde.

Jednou přišel domů a volal na celý dům, že je Bella zpátky a že mu odpustila. Nikdo vedle něj ale nestál. Jasper nám řekl, že je šťastný, proto jsme jej nechali. Chodil na lov, bavil se s námi, už se nezavíral v pokoji a dokonce zase hrál na piano.

Zase chodí po domě a povídá si s Bellou. Šťastně se směje a šeptá, jak ji miluje. Nikdy se už neprobudil z té agónie.

Je šťastný a nám to láme naše mrtvá a studená srdce…

 

 

Já vím, že je to smutná povídka a hodně z vás se asi naštvalo při tom konci. Ale berte to tak, že Edward i přesto štěstí našel a je šťastný ve svém vlastním světě.

Je to moje první povídka. Tak budu ráda za komentáře.

Díky :)

Autor: stmivani158 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na věčnost je mé srdce tvé a tvé je mé...:

 1 2   Další »
14. kvikinka
15.03.2013 [23:10]

Paaaaaaaaniiiiiiiii Emoticon Emoticon

13. kachnullka
28.08.2011 [21:32]

kachnullka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Sima777
21.08.2011 [14:55]

Sima777 Emoticon

11. BellaSwan1992
31.07.2011 [1:40]

BellaSwan1992Páni, tohle bylo nádherné! Totálně originální a šíleně smutné, brečela jsem, a to se stává jen čas od času. Bylo to velmi dojemé, smutné a krásné. Moc se ti to povedlo! Emoticon Emoticon Emoticon

10. míša
13.07.2011 [13:49]

Bylo to nadherne a moc smutne,ale prima napad.Jo a umis moc pekne psat.:-D

9. IsabellaMarieLilyVolturi
10.07.2011 [13:53]

IsabellaMarieLilyVolturiKrásné a opravdu moc moc smutné. Nádherně jsi to napsala. Ty pocity byly dokonale rozepsané. Nádhera! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. aliyce
10.07.2011 [11:22]

aliycenádhera Emoticon Emoticon Emoticon

7. Elizabet
10.07.2011 [11:19]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Alem
10.07.2011 [10:32]

Nádhera!!! Emoticon Emoticon

5. Paes
10.07.2011 [8:19]

Paesmoc pěkný, chudák Edward, zblázni se z toho, ale pro něj je to asi lepší Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře