Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Na 1. května

08.05.2011 (15:15) • forewertwilight • FanFiction jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 3512×

Procházela jsem se po parku a dívala se, jak si lidé kolem mě užívají. Dávali si polibky pod rozkvetlými třešněmi nebo jabloněmi a bylo jim fuk, jestli je někdo vidí nebo ne.

Já mám svého milého také, ale je pryč. Nepřekvapí mě, ale řekla jsem mu, kde jsem, avšak on toho nevyužije.

Údajně odjel pryč na schůzi, ale co já vím, kolik je na tom pravdy? Třeba mi lhal a jel si za nějakou jinou.

Život mi přiděluje hodně zkoušek, ale já je překonávám s hlavou postavenou. Nikdy se nevzdávám. Člověk by to dělat neměl. Stála jsem pod krásnou třešní a dívala se, jak slunce zapadá. Na zemi byly všude větvičky, takže nebylo div, když někdo šel, tak praskaly. Najednou se ozval i praskot za mnou. Otočila jsem se, ale byl to jenom starý pár, který si to kráčel kolem.

Povzdechla jsem si a otočila se zpět. Prasknutí se ozývaly stále znovu a znovu a já se přestala otáčet. Vstala jsem a posadila se na blízkou lavičku. Byl tu tak krásný klid a slunce mi svítilo na tvář a já zavřela oči a nastavila mu svou tvář. Najednou se přede mnou objevil stín.

„Mohu si přisednout?“ zeptal se mě mladík. Byl krásný, ale bledý.

„Jistě,“ přitakala jsem, protože samotné mi tu bylo smutno.

„Krásný den, že ano,“ řekl. Pokývala jsem hlavou.

„Co tak krásná žena jako vy tu sedí tak sama?“ zeptal se na odvážnou otázku. Pohlédla jsem na něj a usmála se.

„A proč tak krásný mladík jako vy sedí tu dnes tak sám?“ zeptala jsem se pro změnu já.

„Ten mladík nemá s kým být, tak se šel sám projít, ale co vy?“

„To samé, nemám s kým být, a tak jsem se šla projít. Dnes je opravdu krásně, tak proč zůstávat doma?“

„V tom s vámi souhlasím. Jsem Edward,“ představil se. Byl odvážný a to se mi líbilo.

„Bella,“ řekla jsem.

„Těší mě.“

„Mě také.“ Přikývla jsem.

Bylo opravdu velice příjemné tu sedět s někým, kdo je na tom stejně jako já.

„Směl bych tě někam pozvat?“ zeptal se mě. Krásně se usmál a ten úsměv mě omámil, takže jsem souhlasila.

„Bello, šla bys se mnou do kavárny na kafe?“

„Jasně a moc ráda,“ souhlasila jsem. Vyšli jsme a cestou si povídali o všem. Znala jsem ho teprve hodinu, ale připadalo mi to jako celý život.

„Je mi s tebou opravdu dobře,“ řekla jsem, když jsme odešli s kavárny. Kráčeli jsme cestou a zastavili se u rozkvetlé jabloně. Nevěděla jsem, jestli to byl záměr nebo ne.

„Mně s tebou taky. Docela bych byl rád, kdys se mnou šla ještě někdy,“ řekl.

„Moc ráda bych s tebou šla, ale nemám moc času, ale na tebe si ho najdu. Tady je moje číslo na mobil,“ řekla jsem a podala mu malý papírek.

„Děkuju. Prozvoním tě a ty si mě uložíš. Ano?“

„Dobře,“ přikývla jsem.

„Omlouvám se, ale budu muset jít,“ řekl a já posmutněla. „Ale neboj se, ještě se uvidíme.“

„Dobře,“ přikývla jsem a snažila se na sobě nedát znát, jak je mi líto, že už musí.

„Směl bych tě políbit?“ zeptal se. Přišlo mi divné, proč jsme se zastavili přímo tady. Neodpověděla jsem a rozhodla se k činu. Naše rty se spojily do polibku. Objal mě a polibky mi oplácel. Byla jsem šťastná. Potkala jsem muže svých snů a bylo mi jedno, že podvádím Jacoba.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Na 1. května: