Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » My memories stay forever

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

My memories stay foreverPřidávám další smutnou jednorázovku. Psala jsem ji na rychlo a doufám že se bude líbit. Doufám že budou komentíky. crystal

25.10.2009 (10:30) • Crystal • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4633×

!!HUDBA - odkaz!!

Pohled nikoho:

V ateliéru sedí žena ve středním věku. V určitém období jejího života začala malovat a z toho období se nikdy nedostala. Nikdy nevychází z domu, pouze sedí a kreslí. Její obrazy jsou slavné, ale o autorce nikdo nic neví. Nikdo neví, jak vypadá, kde bydlí. Znají pouze obrazy a jméno Isabella Marie Swan. Je známá po celém světě, ale nezajímá jí to. Ona o slávu nestála a ani nestojí. Chce pouze ještě jednou v životě vidět, dotknout se ho a naposledy políbit svou jedinou lásku. Vždy tu osobu milovala a nikdy nepřestala.
Na jejích obrazech se objevují jen určité osoby, kterým není nikdy vidět do tváře. Tyto obrazy jí nahrazují jejich fotografie, které nemá.
Nikdy nenakreslila postavě na obrazu tvář, až na jeden.
Sedí na židli a kreslí portrét překrásného muže. Ten portrét je dokonalý, ale sotva ho dokreslí a podívá se na něj, roztrhá ho a po tvářích jí zakout stékat slzy.

Pohled ženy:

… vybarvila jsem jeho oči. Vždy byly tak krásné a dokonalé, překrásné topazové.
Obraz jsem dala na stojan a odstoupila jsem, abych své dílo mohla zhodnotit.
Podívám se na něj a sklopím hlavu.

Jeho dokonalost se nedá nakreslit, je to nemožné.. pomyslím si a povzdychnu.
Udělám pár kroků a natáhnu ruku a uchopím do ní papír s jeho portrétem.
Zavřu oči a jedním plynulým pohybem ho roztrhnu vejpůl. Pak jsem ho se slzami v očích vyhodila.

Dnes mám výstavu – zase. Ale já na ni nebudu, nikdy na své výstavy nechodím. Vždy jen dodám obrazy a popisy k nim a dál se nestarám. Občas jich pár prodám a za peníze kupuji barvy. Pokud se dobře pamatuji, naposledy jsem prodala obraz, který jsem nazvala Soumrak.

Je na něm dívka na louce, přesto blízko stromů. Vedle ní stál chlapec, on byl ovšem ve stínu.
Oba se drželi za ruku a společně pozorovali západ slunce.

Ten obraz jsem měla opravdu moc ráda, pokud se pamatuji koupila ho nějaká rodina.
Vlastně ani nevím jak se jmenovali, ani nevím jak vypadali. Mluvila jsem s nimi pouze přes telefon. Chtěli vědět, jakou jsem měla inspiraci. Zrovna tohle téma jsem rozebírat nechtěla.
Tvrdila jsem jim, že musím jít a obraz jim pošleme poštou.

Vzala jsem nový papír a zase si sedla na židli. Nejprve jsem si tužkou nakreslila tvar hlavy a poté rozvrhla.  Potom jsem začala kreslit oči, nos a ústa. Pak přišly na řadu vlasy.

„Nejsem na tebe naštvaná, ani se nezlobím. Jsem ráda a jsem vděčná za to že jsi mi věnoval alespoň chvíli své věčnosti.“ začala jsem mluvit k podobizně. Natáhla jsem ruku a bříšky prstů jsem lehce přejela po jeho rtech. Pár slz se mi prodralo z očí a dopadly na výkres.

„Vždy jsem tě milovala. Jsem ti moc vděčná.. Děkuji ti za tvůj čas který si se mnou trávil i když jsi nemusel. Děkuji ti za vše. Já vím, opustil jsem mě, ale já to chápu, proč bys taky měl zůstávat s někým koho nemiluješ.  S někým, s před kým nemůžeš být sám sebou a musíš se kontrolovat. Chápu tě a odpouštím.“ řekla jsem se vzlyky.
„Ty jsi byl jediný, kdo se dokázal dostat do každé mé vzpomínky i myšlenky..“ dodala jsem.
Znovu jsem se dala do kreslení.

Najednou se mě zmocnil divný pocit, možná by se dal nazvat předtuchou.
Najednou jsem si strašně přála podívat se na svou výstavu. Poprvé za svůj život.

Rychle jsem vběhla do své ložnice a otevřela skříň. Sice sem neměla moc oblečení, ale asi před rokem jsem si koupila „záložní“ šaty pro nečekané události.

Vyndala jsem ze skříně černé šaty a silonky stejné barvy. Rychle jsem se oblékla a šla do koupelny. Pročesala jsem si vlasy a vytvořila na svém obličeji přirozeně vyhlížející make-up.
Když jsem skončila, vzala jsem ještě ze skříně kabát a šla. Místo kde se konala výstava jsem měla kousek, ani jsem nemusela jet autem.

Brzy jsem dorazila na místo. Vešla jsem dovnitř s překvapenou tváří. Byla tu překrásná výzdoba a tolik, tolik lidí.

Začala jsem se procházet, musím uznat, že některé obrazy se mi opravdu povedly…
…. jen kdyby nevzbuzovaly tolik smutných vzpomínek. Přemáhala jsem slzy. Nemohu si dovolit, ne tady když je zde tolik lidí.
Z podnosu jsem si vzala sklenku vína a procházela se mezi obrazy.
U jednoho jsem se musela zastavit. Můj oblíbený -  byla na něm dívka s kaštanovými vlasy a před ní sedm lidí, kteří k ní byli otočeni zády a odcházeli.

Jen jedna slza. Jen jedna mi vyklouzla a spadla na zem.  Pomalu jsem přešla k dalšímu.
Opět na něm byla stejná dívka, v rukou držela fotografii.
Periferním viděním jsem si všimla ženy, která přistoupila k obrazu a bedlivě si ho prohlížela.

„Nádherný obraz, že? Autorka umí dokonale malovat…“ řekla žena povědomým hlasem.
Otočila jsem hlavu a tam stála ona. Byla to Esme, která stále hleděla na obraz.
„Esme…“ vydechla jsem. Ona se otočila a překvapeně se na mě podívala.
Můj pohled byl vyděšený a panický. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byli tu všichni i ON.
Po tváři mi začaly stékat krokodýlí slzy.
„Bello!“ řekla  s úsměvem. Já ale začala panikařit. Vyděšeně jsem se rozhlížela a hledala východ se slovy „Musím pryč, pryč!“ šeptala jsem. Po chvíli jsem našla dveře a vyběhla ven.


Pohled nikoho:

Isabella přiběhla udýchaná zpět do domu. Nahlas vzlykala a na zem dopadalo čím dál víc slz.
Tento den se stalo mnoho dobrého i zlého. Kdo by čekal, že takto zareaguje když uvidí svou lásku. Ten den ho viděla poprvé po dvaceti letech, ale bohužel také naposledy ve svém životě.
Již ho nikdy nespatřila a ani jeho rodinu. Nikdy nevycházela ze svého domu.
Již nikdy nepoznala lásku.

Pořád jen seděla na židli a snažila se zachytit jeho dokonalost.

Žena se nikdy nedozví, jak silné byly mladíkovy city k ní. Nikdy se nedozví pravdu.
Nedozví, se že nebyla jen pouhé povyražení. Že jeho láska k ní byla velmi silná a opravdová.
Ona budu truchlit po zbytek života, on po zbytek věčnosti. 
Již nikdy se neshledají, neobejmou ani nepolíbí.

_______________________
Shrnutí

 

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek My memories stay forever:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře