Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » My Baby

26.08.2010 (16:15) • Annalyne • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2095×

Rosalie

Ve svých rukou jsem držela malé stvořeníčko. Renesmé. Moji neteřinku. Malé sluníčko. Které se na mě usmívalo tím nejkrásnějším úsměvem, který jsem kdy viděla. Jestli to Bella přežije, tak se jí musím omluvit a poděkovat jí, že přivedla na svět Renesmé. Malinká se mi v náruči zavrtěla a zívla.

„Emmette, podívej,“ zašeptala jsem svému manželovi, který se zvedl a v mžiku byl u mě. Malá se ještě jednou zavrtěla a pomalu jí klesala víčka. „Není nádherná?“ zašeptala jsem a pohoupala ji.

„Jo, to je,“ odpověděl mi a usmál se na ni. Najednou se jí zklidnil tep a ona usnula.

„Usnula,“ zašeptala jsem k Esmé. A ta se mi podívala do náruče.

„Máš pravdu. Jdi ji uložit do postýlky,“ řekla mi a já šla po schodech nahoru do pokoje.

Když jsem Renesmé uložila, tak jsem šla zpátky k ostatním a sedla si na pohovku vedle Emmetta. Byl tam Edward. Ale Jacob ne. Uf. Pohlédla jsem na všechny a viděla, že byli šťastní až na Alice, ta byla nějaká ztuhlá. Najednou se k ní otočil Edward.

„Alice, co se děje? Nemůžu ti číst myšlenky,“ zeptal se jí a všichni se na Alice podívali.

„Já měla vizi, ale nejspíš to je jen omyl,“ řekla nám a usmála se. Ale tohle nebyl ten Alicin radostný úsměv, ale nejistý jakoby nevěděla, jestli to, co viděla, se stane nebo ne. Nechala jsem to být. Máme malou holčičku a nechci si tu radost nějak zošklivit.

Alice

Moje vize, Renesmé. To nemůže být pravda. To by Bella neustála. Prosím, ať je to jen omyl.

Jasper

Seděl jsem klidně s celou rodinou v místnosti a užíval si tu atmosféru. Všichni byli moc šťastní, ale nejvíc Rose. Ta pořád mluvila o Renesmé. Ale najednou se mi v hlavě objevil pocit strachu a bolesti. To bylo divné. Kouknul jsem na všechny, ale byli v pořádku. To je zvláštní. Jestli tohle není jejich pocit, tak to musí být pocit Belly nebo Renesmé. Ale najednou, jakoby zázrakem, jsem ten pocit už necítil. Jenom radost. Ale najednou Edward ztuhl a ostatní s ním.

„Já nic neslyším,“ zašeptala Rosalie a rychlostí blesku vystřelila z Emmettovy náruče. A my za ní. Najednou se zastavila u dveří pokojíčku. Nic nebylo slyšet. Jenom Bellino sténání. Rosalie pomalu otevřela dveře dětského pokojíčku a my jsme pomalým krokem vešli dovnitř. Esmé si přikryla pusu rukou a začala vzlykat Carlisleovi do košile. Všichni se tvářili smutně. Rose se rozvzlykala tak, jakoby chtěla brečet, proklínala se, že si nenechala Renesmé v náruči a že ji dala mimo rodinu. Nevydržel jsem to. Ty pocity od rodiny a taky ten pohled. Pohled na malou holčičku v klidu spící. Ale mrtvou. Byl jsem si jistý, že až se Bella probudí, tak to nepřežije. Bude se cítit milionkrát hůř než Rose. Přišla o dítě. A ani o tom neví. Najednou jsem vyběhl z pokoje. Nedokázal jsem zvládnout pocity mojí rodiny. Nemohl jsem přijít na to, jak se ve vteřině všechno změnilo. Ještě před chvílí jsme byli šťastná rodina, která si užívá přítomnost nového člena rodiny. A teď? Všichni truchlí. Jsem zvědavý, kdo vysvětlí Belle tu zprávu. Ale jedno vím jistě. Já to nebudu.

O 3 dny později…

Bella

Chtěla jsem křičet, kopat a prosit o smrt. Ale nemohla jsem. Necítila jsem konečky prstů. Jenom svoje splašené srdce a ten oheň. Bolest sice malinko ustupovala, ale nestačilo to. Věděla jsem, že kdybych zakřičela, tak by si Edward vyčítal, že mě proměnil a to nesmím dovolit. Stejně bych s mým stavem momentálně nic neudělala. Musím čekat. Nevím proč, ale slyšela jsem nějaké kroky. Něco mě chytlo za ruku a začalo ke mně mluvit. Edward.

„Lásko, neboj, za chvíli to skončí,“ řekl mi, ale nějak smutně. Asi trpí se mnou. Nevím. Najednou ale oheň začal pomalu ustupovat. Už jsem mohla pohnout konečky prstů. A tak jsem zkusila otevřít oči. Všechno bylo jiné. Ostřejší a jasnější. Narovnala jsem. Byla jsem překvapená tou rychlostí. Podívala jsem se na rodinu. Všichni se tvářili ostražitě a nějak smutně. Byli tu všichni, až na Jaspera. Otočila jsem se na Edwarda.

„Chci vidět naše dítě,“ řekla jsem mu šťastně. Moje děťátko. Sluníčko. Prostě ji chci vidět.

Edward se nadechl a odpověděl mi: „Za chvíli, teď si skočíme zalovit,“ řekl mi a vzal mě za ruku.

Při lovu

„Edwarde, prosím, už jsem se napila, můžeme jít domů?“ Zadívala jsem se mu prosebně do očí.

„Ne, ještě si něco ulov, lásko.“ Podíval se na mě těma karamelovýma očima a já se rozhodla, že

si ještě něco ulovím. Když jsem dosála srnu, tak jsem ji odhodila a šla lehkým krokem k Edwardovi.

„Promiň, ale jestli teď hned nepůjdeme domů, tak půjdu sama a ty víš, že mě nezastavíš,“ dokončila

jsem svůj proslov a čekala na jeho odpověď. Edward popošel tři kroky ke mně a díval se do země.

„Radši bych zůstal tady, protože doma nic dobrého nečeká,“ zašeptal tak že by to lidské ucho neslyšelo.

„To není pravda, čeká tam na nás naše dítě,“ řekla jsem mu a chytla ho za ruku. „Pojď domů, prosím,“ zašeptala jsem. A on se na mě podíval.

„Tak jo,“ řekl a rozeběhl se.

Když jsme byli před dveřmi domu, tak jsem se na něj podívala a usmála se. Ale Edward nic. To je zlé. Takhle se ještě nikdy nechoval. Když otevřel dveře, tak se na mě sesypala celá rodina.

„Jaký byl lov?“ Usmála se na mě Rosalie. Chovala se nějak divně. Ale odpověděla jsem jí.

„Jo, dobrý. Edward je dobrý učitel,“ řekla jsem jí. A hledala po místnosti svoji holčičku. Ale nikde nebyla. Podívala jsem se na Esmé.

„Esmé, prosím tě, kde je Renesmé?“ zeptala jsem se jí s úsměvem. Najednou jí úsměv z obličeje vyhasl.

„Bello, pojď si prosím sednout,“ řekla mi a táhla mě k sedačce. Posadila jsem se a rodina taky. Edward si sedl vedle mě a chytil mně za ruku. Carlisle si sedl naproti mně a spustil.

„Bello, když tě Edward proměnil, tak všechno bylo v pořádku. I dítě.“ Když řekl dítě, tak jsem zpozorněla. Ta atmosféra tady. Něco se muselo stát. „Potom ale nastaly komplikace,“ nedořekl to, protože jsem mu skočila do řeči.

„Co je s Renesmé?!“ zeptala jsem se trochu hystericky. Začala jsem panikařit. Co když se jí něco stalo? „Já nevím, jak ti to říct, byla moc slabá a nezvládla to.“ Podíval se na mě soucitně. Uvědomila jsem si to. To ne. Kdyby zrovna teď mohli upíři brečet, tak bych brečela. Pustila jsem Edwardovu ruku a podívala se na něj.

„Prosím, řekni mi, že to není pravda,“ zašeptala jsem. A podívala se na rodinu. Rosalie najednou vstala a začala křičet na Alici.

„Ty jsi to věděla! Proč si nám nic neřekla?!“ zeptala se jí a Emmett ji chytl do náruče.

„Rose, nech toho!“ řekl jí a ona se uklidnila a šla pomalým krokem ke mně.

„Bello,…“ začala, ale já jsem vstala ze sedačky. A spustila na všechny.

„Vy jste to věděli a tahali mě za nos!“ zakřičela jsem na všechny.

„A ty,“ hodila jsem vražedný pohled k Edwardovi, „proč jsi mi nic neřekl?“ zašeptala jsem smutně a otočila se.

„Bello!“ zakřičela na mě Alice, ale já jsem běžela do lesa vybít si svou zlost. Zastavila jsem se u jedné skály a praštila do ní. Všude jsem kolem sebe mlátila. Když jsem se malinko uklidnila, tak jsem běžela k útesům. Minule to nevyšlo a ani teď to nevyjde. Sedla jsem si na její okraj a vzlykala. Nechtěla jsem se vrátit k těm lhářům. A tak jsem se rozhodla. Pojedu do Volterry. Snad mě Aro přijme.

O 15 let později…

Nikdy jsem se nesrovnala s tím, že jsem přišla o dítě. Ve Volteře je to fajn. Na lidskou krev jsem si zvykla rychle. Edward do teď neví, kde jsem. A to jsem ráda. Kdyby mě viděl, že jsem skončila takhle. Tak by si to nikdy neodpustil. Takhle je to pro nás oba snazší. Radši jsem jim napsala dopis, že jsem utekla na Aljašku a že se už nikdy nevrátím. Jak říkám, ve Volteře je to fajn. Aro, mě přijal jako dceru rychle. Zjistilo se, že mám dar psychického štítu. To byl důvod, proč mi Edward nemohl číst myšlenky. A doteď jsem za to ráda. Nikdy bych nevěřila, že se mi tohle někdy stane. Naivně jsem si myslela, že upírství bude krásné a jednoduché. Omyl. Lituju toho, že jsem přijela do Forks a díky tomu ztratila svůj život a skutečnou rodinu. Ale kdybych nepotkala Cullenovi, tak bych se nikdy nedověděla, jak je život krutý a nelítostný. Když si myslíte, že lítáte moc vysoko, tak ani nevíte, jak rychle můžete spadnout. A já spadla moc rychle.

Autor: Annalyne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek My Baby: