Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Mlčením to nezmizí

04.02.2010 (15:30) • MisaBells • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3498×

Song pro povídku

Nemluvila se mnou. Mohlo to dopadnout podstatně hůř, když bych vzala v potaz skutečnost, že jsem porušila slib. Ostatně já s ní také nemluvila. I já měla svůj důvod. Moje dítě bylo šíleně paličaté.

Z líbánek se vrátila s Jacobem po měsíci a půl. Nebylo kam spěchat.

Po jejich návratu jsme se odstěhovali z Forks. Obrečela jsem to, jestli se to tak dá nazvat u upíra, ale nedalo se nic jiného dělat.

New Hampshire byl tabu. Bylo moc brzy na to, abychom se tam vraceli a tak padla volba na Aljašku, jak jinak. Proklínala jsem to místo. Možná kvůli tomu, kdo nás tam očekával. Tanya. Jenže Nessie se postarala o jiný důvod, který jsem měla momentálně v hlavě, než byla neskutečně krásná upírka lačnící po mém manželovi.

Nový dům byl velký a prostorný. Po dlouhém přemlouvání Nessie souhlasila, že zůstanou s námi, alespoň, než se ten „zádrhel“ vyřeší.

Seděli jsme kolem velkého kulatého stolu a pozorovali rojení kolem nás. Nová škola sebou přinášela nové tváře. Nové emoce a nové myšlenky.

„Pořád je to stejné,“ vrčela Rosalie, která už poněkolikáté slušně odmítla schůzku s jedním z těch odvážnějších. Přisedla si k nám a vzala si do ruky jablko.

„Tati, můžu?“ špitla Nessie a natáhla se k Edwardovi do tácu, aby mu vzala kus pizzy. Edward jen kývl. Její chuť k jídlu vzrostla. Sevřel se mi žaludek. Co bude dál?

Jacob spořádal svou porci a rozhlédl se po stole.

„Snědla si všechnu pizzu,“ protestoval a hledal, co se dá ještě sníst. Sledovala jsem je s obavou. Očividně ani jeden z nich nevypadal, jako kdyby se něco stalo. A to mi Jacob přišel víc vyděšený, než Renesmee.

„Kroťte se. Šuškají si o nás,“ zavrčel Edward, který seděl mezi mnou a Nessie. K tomuto datu to bylo přesně tři týdny a dva dny, kdy jsme s Nessie na sebe nepromluvily. Rvalo mi to srdce. Několikrát jsem to zkoušela vyžehlit, ale pokaždé jsme uvízly na mrtvém bodě.

„Mám trigonometrii, musím jít,“ houkla Nessie s plnou pusou a zvedla se od stolu.

„Opatrně, zlato, jo?“ Žádal jí Jacob a já jen protočila panenky. Nessie si toho všimla.

„Alespoň někoho zajímá, jak se cítím,“ sykla a odešla.

„Bells, už toho nech. Prostě jí to nevymluvíš. Chápeš?“ nabádal mě Jacob. Jenže já neměla chuť mluvit ani s ním. To on za to mohl. Samozřejmě za účasti Nessie.

„Máme několik měsíců, než budeme muset zase zmizet,“ pokračoval. Jenže mě vytáčel víc a víc.

„Rozmluv jí to,“ sykla jsem a vstala. Tím jsem mu dala najevo, že náš rozhovor končí. Edward jen zavrčel a byl mi v patách.

„Lásko, zpomal. Uklidni se. Vím, že se zlobíš, taky mám vztek, ale tímhle to nevyřešíme,“ šeptal mi do ucha. Měl pravdu, věděla jsem to. Já si tenkrát také stála za svým. Jenže Nessie je něco jiného. Je paličatá až moc.

„Co se má na mě co rozčilovat, že jsem jí neřekla o té gardě na ostrově? To její je horší,“ bránila jsem se. Musela jsem dát všechnu sílu do toho, abych nekřičela. Zmizeli jsme v učebně biologie a zalezli do zadního rohu.

„Tímhle nic nevyřešíme,“ opakoval Edward.

„Měla jsem ho zabít, jakmile se do ní otiskl. Jo, měla,“ zdůraznila jsem, když mi chtěl Edward oponovat.

„Podle Carlislea to bude v pořádku. Ale pokud chceš, rád ti s tím zabíjením pomůžu.“ Usmál se.

„Kde to bereš?“ vyhrkla jsem. Udivoval mě jeho chlad a klid. Nessie přijde s takovou hrůzou a on je v klidu. Když mu to řekla, prohodil křeslo oknem a roztrhal veškeré polštáře v domě a teď? Je klidný.

„Mám taky vztek, jenže to nemá cenu. Najdeme způsob, jak to zachránit,“ tišil mě. Naštěstí přišel učitel a náš rozhovor skončil. Nevnímala jsem, co vykládá. Motala jsem se v té minulosti. Od chvíle, kdy jsem to věděla až do teď. Tři týdny a dva dny. Potvrzeno, neschváleno. Rozhodně neschváleno. Nessie šíleně hazardovala. Nebylo možné jí to vymluvit. Sama se dokonce těšila, až to bude venku. Jacob z počátku nevěděl, před kým z nás se má chránit víc, ale nakonec ten vztek zůstal jen ve mně. Emmet se tomu vysmál. Esme s Carlislem byli v šoku, ale Carlisle v tom opět našel lékařský motiv. Rosalie se vžila do role, kterou tak důvěrně znala a Jasper s Alicí se distancovali. Alice se netvářila moc nadšeně, jelikož nemohla říct nic bližšího. Přeci jen to byla budoucnost i s Jacobem.

Když zazvonilo, trhla jsem sebou.

„Promluv si s ní,“ nabádal mě Edward sametovým hlasem, když mě strkal do učebny španělštiny, kde seděla Nessie. Obě jsme na sebe vrhly rozzuřené pohledy.

„Renesmee.“ Kývla jsem na ní a posadila se.

„Isabello,“ sykla Ness a odvrátila se. Bolelo to. Hodně to bolelo. Řešit tuhle záležitost ve školních lavicích byla hloupost. Koho to napadlo?

„Promluvme si, prosím,“ zašeptala jsem a upírala stále oči do lavice.

„O čem? Není potřeba mluvit. Nepřesvědčíš mě.“ Zpražila mě pohledem. Zalapala jsem jen po dechu.

„Jsi paličatá, jak dub. Copak to vážně nechápeš?“ Vléval se do mě vztek. Rozhlédla jsem se po třídě a hledala náznak toho, že moc křičíme. Nic.

„Chápu to. Ale neudělám to. Je to moje rozhodnutí. Tvojí volbu nikdo nezpochybňoval,“ obrátila to Nessie.

„To sakra zpochybňoval.“ Nessie vítězně povytáhla jedno obočí. Nachytala mě. Nemělo cenu se dohadovat. Měla to naučené a na každý můj argument našla další dva proti.

„Nessie, bojím se o tebe, chápeš?“ Zkusila jsem z jiného tématu, ale Nessie byla jako led.

„Jo, já vím, proto mi lžeš, posíláš za mnou gardu, anebo mě exiluješ do Evropy.“ Chytila jsem se za hlavu. Konec, tečka. Víc ani slovo. Tohle nemá cenu. Jsem ta nejhorší matka pod sluncem.

„To tě mám seřezat, aby si to pochopila?“ Neovládla jsem se.

„Zkus to.“ Vysmála se mi Nessie. Sledovala jsem její vzdorovanou tvář. Čokoládově hnědé oči, plné vzteku a odporu vůči rodičům.

Zvonek oznámil konec další hodiny. Bylo to moc rychlé. Ani jsem nepostřehla příchod učitele. Na chodbě čekal Jacob s Edwardem. Nessie chytila Jaka za ruku a táhla ho pryč. Já zabořila Edwardovi hlavu do košile.

„Doma to dořešíme,“ sliboval mi. Jenže moje kapacita výmluv a důvodů byla vyčerpaná. Síly mě opouštěly. Cestu do domu jsme strávili mlčky. Doma se všichni rozutekli a večer to nebylo o nic lepší. Jacob seděl u televize.

„Kde je Nessie?“ vyzvídala jsem.

„Nessie? No spí. Byla utahaná.“ Rozpomínal se Jake a přepnul na další program.

Vyšla jsem schody a zamířila k nim do pokoje.

Vzala jsem za kliku ve stejné chvíli, kdy se ozval křik.

Rozrazila jsem dveře a pozorovala Renesmee sedící na posteli a ztěžka oddechující.

„Jsi v pořádku?“ Přešla jsem pokoj a sedla si k ní.

„Měla jsem jen hnusný sen. Byla jsem vdaná za Connora a Jacob mě opustil a ty si dělala sestřičku v nemocnici a táta doktora a…“ Plácala páté přes deváté. Ztrácela jsem se v tom.

„Je to v pořádku, jsem tady, zlato. Byl to jen sen.“ Přivinula jsem si ji k sobě a Nessie mi zabořila hlavu do vlasů. Bylo zvláštní, co dokáže neshody odbourat.

„Odpusť mi to, ale já to tak vážně chci, mami,“ štkala Nessie. Dokázala jsem jí pochopit. I když jsem trnula hrůzou, co z toho bude. Bála jsem se o její život. Možná to byla sobeckost, protože jsem si nedokázala představit, že žiju bez ní. Kdyby se něco pokazilo, něco zvrtlo. Zavrtěla jsem hlavou.

„Já se omlouvám. Místo, abych ti byla oporou, ještě přilévám olej do ohně. Jen chci, aby si to pochopila. Mám neuvěřitelný strach.“ Vylévala jsem si srdce.

„Já vím, vždyť já taky, ale sama víš, jaké to bylo. Kdyby sis tenkrát neprosadila svou, co by bylo dnes?“ Zamyslela jsem se nad tím.

Co by bylo? Nesváry s Jacobem, rozbroje s vlkodlaky? Samota? Prázdno, které by mi vyplňoval jen Edward? Byla bych vůbec s ním? Byla bych vůbec upír?

„Potřebuju tě, maminko,“ vzlykla Nessie a pevněji mě objala.

„Já tebe taky, moje nezodpovědná, paličatá a těhotná Nessie,“ zašeptala jsem jí do vlasů.

další moje povídky

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Mlčením to nezmizí: