Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Milovník zvířat

11.04.2012 (16:45) • AlisonDL • FanFiction jednodílné • komentováno 11× • zobrazeno 1768×

Milovník zvířat

To, že se s Edwardem Cullenem – upírem, který se živí krví zvířat - seznámím zrovna psí výstavě, jsem opravdu nečekala.

Jmenuji se Bella a tohle je můj příběh o mém milovníkovi zvířat.

„Abi! Vstávej, jedeme na výstavu!" zahulákala jsem snad přes celý byt na svou fenku boxera. Její jméno podle průkazu původu přesahuje snad celý řádek.

Ráno jsme vyjely opravdu brzo, snad kolem páté, abychom byly na výstavišti včas.

Když jsme se uvelebily u našeho kruhu - tam budeme bojovat o náš titul -  vešly do haly oni, tedy přesněji on a ona a jejich boxeří hoch jménem Damon.

Byli jako andělé a já jsem si byla jistá, že to jsou andělé. A nikdo by mi to nevymluvil.

Podle katalogu jsem si zjistila, že se jmenuje Edward, Edward Cullen. Musela jsem ho poznat. Jeho pohled mě spaloval, spaloval mé svaly, mé tělo, přála jsem si ho objímat. Huš, Bello! Na co to, proboha, zase myslíš? Vždyť ho ani neznáš, zažeň ty myšlenky!

Takže, když se usadili vedle nás, stále jsem se na ně dívala. A zadívala jsem se tak, až jsem zrudla jako rajče. Edward se na mě otočil a já, i když jsem moc chtěla, jsem nemohla odvrátit pohled zpět, topila jsem se v jeho očích barvy medového topazu. Jako bych byla uvězněná v medové studánce a nemohla se dostat na zem a ničeho se zachytit. Já jsem se v nich prostě málem utopila!

„Edwarde!" promluvila ta skřetí andělská dívka. „Připrav Damona, za chvilku to začne." Bylo vidět, že se těší.

Odtrhl pohled, já jsem se radši zvedla a šla vyvenčit Abi. Když jsem se vracela, Edward běhal v kruhu, zřejmě trénoval se svým psem. Měla jsem konečně možnost vidět ho v pohybu. Bože, on byl tak krásný!!! A jak bylo vidět, psí chlapec se líbil zase Abi.

Pohled Edwarda:

Když jsem ji uviděl, utopil jsem se, byl to snad sen či skutečnost? Mohl upír snít? Já jsem si byl jist, že jsem v tuhle chvíli snil, ba ne, byla to skutečnost.

Bella, jak se jmenovala, tam nesměle seděla, své hnědé vlasy měla rozprostřené po zádech a z horních vlasů měla rozkošný culík, který jí tak moc slušel. Její čokoládové oči – ach, ta barva! A v těch očích jsem se právě utopil, byla neuvěřitelně nádherná, hezčí a roztomilejší než všechny upírky světa. Ale byla jako anděl, který mi byl seslán, aby mne zničil. Její krev mě vábila, její tělo mě přitahovalo, bál jsem se, že se nepřemůžu, ale já ji chci, chci ji po fyzické stránce, ne po stránce… Ani jsem na to nechtěl pomyslet.

Už když jsem ji poprvé uviděl, jak nastupovala v první den k nám na střední do Forks, kam se přistěhovala za svou tetou, aby začala nový život, který jí zničil její „přítel", to slovo se mi pro něj hnusilo, tolik jí ublížil, tolik ji podvedl. Jak mohl někdo tohoto božského anděla podvést? Nejradši bych ho…

Pohled Alice:

A jsme tady, konečně ji potkáme, vyslala jsem tajnou myšlenku k Edwardovi, konečně spolu promluví a budou spolu navěky, ale na to jsem se snažila zapomenout, nechtěla jsem ho tím vším hned zatěžovat. Začala jsem si brblat arabskou abecedu a pak jsem se rychle odebrala do obchodu Gucci…

Pohled Bella:

Vstala jsem opět ze židle, a když se Edward vrátil na své místo, šla jsem. Teda spíš Abi šla, ne - ta přímo zdrhala, byla jsem z toho rudá až na pr…

„Abi! Stůj, kam zase letíš?" Doběhla jsem k nim a už už jsem si chtěla podat vodítko, ale ta úžasná elegantní ruka mě předběhla.

„Jsem Edward," řekl a podal mi vodítko, „koukám, že se tvá fenka zamilovala do našeho Damona," dořekl. A usmál se!!!

„Ehm, asi jo, mimochodem jsem Bella." A podala jsem mu ruku na seznámení, jeho ledová kůže se vpila do té mé teplé a já jsem ji nemohla odtrhnout. Vtom se přiřítila jeho sestra.

„Bello, tohle klíště je Alice a nemůže mě ani chvilku nechat být," řekl s úsměvem a šibalským kukučem.

„Ahoj, Bello, těší mě, že tě poznávám. A tebe též chlupatá potvůrko." Taky mi podala ruku na seznámení. A jako Edwardova, i její kůže byla ledová, ale zachovala jsem si klid.

„Nechceš se jít se mnou projít ven, než to začne? Ať si provětráme hlavy." A usmál se!!! Bože, on měl tak krásný úsměv, že jsem si z toho málem sedla na zadek.

„Ehm, ano, velmi ráda," řekla jsem prostě a vydali jsme se ven na čerstvý vzduch.

Když jsme došli na opuštěnou část výstaviště a usadili se na lavičku, přisedl si ke mně blíž.

Edward mi stále něco vyprávěl a já jsem byla ráda, že jsem ho mohla poslouchat, měl neuvěřitelně uklidňující hlas, vlastně od té doby, co jsem se s ním bavila, jsem zapomněla na stres, který mě ráno při odjezdu z domova přepadl, a více jsem se soustředila na Edwarda.

Seděli jsme u sebe velmi blízko, takže to muselo přijít. A také že přišlo.

Po chvilce se naše obličeje začaly přibližovat, když jsme byli od sebe jen pár milimetrů, do obličeje mi vdechl jeho omamující sladký dech - a věřte, že v tuto chvíli stát, tak podlamují se mi kolena. Přiblížil se tak blízko, že on byl ten, kdo se svými rty otřel o ty mé, pak se odtáhl, ale jen kousíček, aby zjistil mou reakci. Moje reakce byla naprosto neomluvitelná, já jsem byla ta, kdo si ho zpět přitáhl zpět ke svým ústům. Vtiskla jsem mu polibek a nemínila se odtrhnout. Edward se zapojil ihned. Jeho dech mě omamoval celou – ne, já jsem byla celá omámená.  Když jsem už nepobírala dech, musela jsem se odtrhnout. Edward si mě po chvilce ale přitáhl zpátky, ruce mi omotal kolem pasu, já jsem mu svými prsty zajela do vlasů, popolezla si k němu a zuřivě ho líbila. Jemu se to zřejmě líbilo a vůbec nezaostával, ba naopak, doháněl mě. Poté jsme se od sebe museli odtáhnout, abychom zkontrolovali své psí miláčky.

„Bello," řekl a vdechl mi do obličeje svůj dech, políbil mě, „musím ti něco říct, já, já,…" nedokončil a opět mě políbil krátce, ale tvrdě, nebránila jsem se.

„Počkej, než do něčeho spadneme, musím ti o sobě něco říct. Já jsem…" V hlavě se mi honily miliony myšlenek a snad jsem i věděla, co řekne.

„Upír," dořekla jsem za něj. Odtáhl se.

„J-jak to víš?" vykoktal ze sebe.

„Vím, já už to vím delší dobu, ale nikomu jsem to nikdy neřekla, to víš, já a moje teorie," políbila jsem ho, „mě dokážou dohnat k různým závěrům.“ A opět jsem ho políbila.

„Jacob mi vyprávěl před delší dobrou staré legendy a mluvil o vás, o vaší rodině.“

„Tak o tom si popovídáme,“ řekl.

„Víš, Bello, já nevím, zda je to pro tebe bezpečné, protože já jsem nebezpečný, jsem zabiják, mohl bych tě tak snadno zabít, jen mrknutím oka…“

„Hej, klid, nic se mi nestane, neboj, ty to zvládneš, já ti věřím.“

„Věřím ti, ano Edwarde?“ A políbila jsem ho.

Po chvilce jsme vstali s tím, že bychom se měli vrátit do haly, protože to asi každou chvilkou určitě začne, ale… Když jsem se podívala na hodinky, byly dvě odpoledne. Měli jsme jít na řadu v deset dopoledne! Nakonec jsme celou výstavu hodili za hlavu a s propletenými prsty jsme se vydali kupředu.  

„Bello, já vím, určitě je na to ještě moc brzo, ale miluji tě," řekl a políbil mě letmým polibkem.

„Miluji tě," řekla jsem se a též ho políbila.

Naši psí miláčkové si před námi společně hráli a my jsme vyšli vstříc našemu novému, láskyplnému životům ruku v ruce a i mým srdcem v jeho ruce.  A to ještě netušil, že budu jako on. Alice je totiž vychytralá potvůrka.

Pokud jste se dostali až sem, tak vám gratuluji, zvládli jste přelouskat mou povídku. Nápad na ni vznikl úplně nečekaně a věřte nebo ne, do půl hodinky jsem ji měla sepsanou.

Doufám a moc prosím, abyste zanechali komentář, velmi by mě potěšil.

S pozdravem, AlisonDL. 

Autor: AlisonDL (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Milovník zvířat: