Pouze vaše představa? Celý svět je jedna velká představa... Nečekejte smích, ironii ani dvojsmysly. Dnes ne. Dnes nahlédnete do imaginárního světa netknutého prostorem ani časem. Představím se vám v trochu jiném světle, do kterého mě postavila Nothingisimpossible se svým havranem. Proto je tento krátký příběh/zamyšlení plný fantazie hlavně pro ni, ale také pro ty, kterí se na svět občas nebojí pohlížet jinýma očima. Pozor, vážně u toho možná budete muset přemýšlet, jinak to moc nemá smysl .)
24.02.2010 (15:30) • Mnaaau • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1443×
Tolik stromů opadalo tichým šepotem od té doby, co jsi mne opustil. Tolik nevyřčených slov směřovaných k tobě bylo ztraceno v překladu. Tisíc mil mě od tebe dělí a přitom se zdáš na dosah ruky. Odešels. Nic nezůstalo. Avšak já stále cítím tu plíživou přítomnost tvé dekadentní vůně, která mi je navždy zapovězena. Dotýká se mě tvá ztracená blízkost a já nevím jak dál unesu svou nevyhnutelnou a všudypřítomnou bolest. Vím, že mne stále miluješ a přál by sis být se mnou, ovšem nebylo nám to souzeno. Byli jsme vytrženi ze své náruče patetickou hříčkou života.
Dnes by byly tvé narozeniny. Nechtěl bys je slavit. Ale já tě musím aspoň ještě naposledy spatřit. Překonám tu děsivou propast, co nás dělí a vydám se na dalekou cestu. Poletím na křídlech ptáků a vítr bude mým spojencem. Vydám se za tebou Edwarde. Abych ti předala svůj poslední dárek z lásky.
Svou cestu jsem započala v srdci vážky, protože jsem sama na vážkách kolik jsem toho ještě ochotna snést. Jednou jsme ji, třpytící se a třepetající křídli, viděli spolu na louce, pamatuješ? Je krásná jako tenkrát.
Prozradila jsem jí, že jsem se za tebou vydala s dárkem, protože máš narozeniny. Dlouho jsme letěly beze slov. Nakonec se ke mně vážka naklonila a řekla:
„Ne zcela chápu tvá slova. Nejméně však chápu to, že ses za ním vydala.“
„Jistě, že jsem se za ním vydala. Co je na tom nepochopitelného?“
Mlčela. Teprve po chvíli znovu promluvila.
„Může nás vzdálenost opravdu dělit od toho, koho milujeme? Chceš–li být s Edwardem, nejsi už vlastně s ním?“ Zastavili jsme až u sovího hnízda, kde mě vážka opustila.
„Vydala jsem se s dárkem za Edwardem, protože má narozeniny,“ sdělila jsem sově, jen co mě chytila do svých drápů a nesla dál pod modrou oblohou. Po tom, co mi řekla vážka, mi to "vydala jsem se" znělo trochu zvláštně, ale chtěla jsem být správně pochopena. Opět jsme naší cestu sdíleli mlčky. Až když jsme se přibližovali ke skále, kde čekal orel, konečně promluvila.
„Ne zcela chápu tvá slova. Nejméně však chápu to, že má narozeniny.“
„Jistě, že má narozeniny. Co je na tom nepochopitelného? Chci oslavit den, kdy se započal jeho život, protože je i mým životem.“
„Existuje opravdu den, kdy jeho život začal? Nemyslíš si, že tu byl vždy? Dřív, než veškerý čas? Možná jsi to jen nevnímala.“
Orel byl moudrý. Když jsem s ním letěla, přemýšlela jsem, co mu řeknu, aby poznal, co jsem se naučila. Má předešlá slova se zdála nyní tak hloupá.
„Orle, proč se mnou letíš, když sám dobře víš, že tu Edward se mnou stále je a vzdálenost nehraje žádnou roli?“ zeptala jsem se.
On jen zakroužil vzduchem, zamával křídly a klidně odpověděl.
„Protože důležité je, abys to všechno sama v sobě cítila a poznala pravdu. Není jednoduché ji najít. Budeš ji postupně odhalovat na zemi, ve vzduchu, pomocí lidí, ptáků…, ale pamatuj, to že ji nemůžeš naleznout kolem sebe neznamená, že není v tobě samé.“ Udělal ve vzduchu pár rychlých pohybů a odnesl mě zpět domů.
Teď nastal čas Edwarde, abych ti předala svůj dárek. Všechny věci ze skla, kovu i dřeva se rychle rozbijí a já ti chci dát něco, co přetrvá. Něco lepšího. Něco, co už ti nikdo nemůže vzít. Polibek, který ti dá zvláštní moc. Jakmile se dotkne tvé tváře, uvidíš svět mýma očima. Unikneš větru. Můžeš se vznášet na křídlech ptáků třeba celou noc a všechny tvé obavy a smutky se rozplynou tak, jako ty mé. A kdykoliv budeš chtít, ač vzdáleni, budeme spolu.
Čím více budeš s ptáky létat, tím se budou zdát více neviditelnými, až se nakonec rozplynou. Už je nebudeš potřebovat, kdykoliv budeš moci vzlétnout sám a potěšit mne svou přítomností. Stačí na mě jen pomyslet.
Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Miles from where you are:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!