Na žádost pár lidiček jsem se rozhodla napsat pokračování k minulé jednorázovce. Viola vypráví svůj příběh. Co se s ní nakonec stalo? Dostala svou odměnu? Vaše Kika57.
22.08.2011 (15:15) • Kika57 • FanFiction jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 1516×
Dnes… Opět… Opět musím opouštět zdi krásného hradu ve slunečném městě jménem Volterra. Musím opět do nějakého vzdáleného města nabízet lidem nezapomenutelnou prohlídku. Někdy lidé byli důvěřiví a šli se mnou i bez nějakého dlouhého přemlouvání, ale také jsem byla zvyklá na záporné reakce. Ne jednou mi byly do tváře vmeteny slova hněvu a urážky. Ne každému se chtělo jít tři dny, aby se podíval na nějaký hrad…
Oblékla jsem se a vydala se k recepci. Už druhým měsícem tam sedává Jane. Vysoká, štíhlá hnědovláska. Byla fajn, ale moc dlouho tu nevydrží. Volturiovi tu zaměstnávají lidi, aby to nebylo moc nápadné. Naslibují jim věčný život a ty káči jim to věří. Důvěřivě slouží a po půl roce doslouží jako potrava. Já jsem měla výhodu… Já jsem jako jediná byla výjimka. Sloužím Volturiům už něco málo přes rok a již brzy se stanu jednou z nich. Nastoupím do služeb a budu bránit své pány. Budu stát po boku mého Demetriho…
„Dobrý den, Violo. Přeji hodně úspěchu?“ sledovala jsem její závistivý a škodolibý úsměv. Neměly jsme se rády. Řekla jsem jí narovinu, že tu moc dlouho nevydrží… Když někdo neunese pravdu…
„Děkuji,“ odsekla jsem. Vydala jsem se k bráně. Jen, co jsem ji otevřela, mě oslepilo zářící slunce. To je to jediné, co mi na lidství přijde krásné. Sluneční paprsky se dotýkají mé kůže a po nějaké době se barva mění na bronz. Milovala jsem to teplo, ale kvůli němu se toho klidně vzdám!
Šla jsem ke kočáru a kočí mi otevřel dveře. Už z té dálky jsem si všimla, že někdo v něm sedí. Však přes černý plášť jsem jej nemohla poznat. Zvědavostí jsem přidala do kroku. Nasedla jsem do kočáru, s očekáváním jsem čekala, až kočí dveře zavře a já nahlídnu do tváře návštěvníkovi.
„Dobrý den,“ promluvil onen dokonalý hlas.
„Demetri…“ vydechla jsem a sledovala, jak pomalu sundává kapuci ze své hlavy. Ta zmizela na jeho zádech a odhalila jeho černé vlasy dosahující ramena. Koukala jsem na jeho olivovou pleť s křídovou bledostí, kde vynikly jeho oči vínové barvy. Fascinovalo mě, jak během několika vteřin dokázaly změnit barvu.
„Jsem rád, že tě opět vidím,“ dotkl se mé ruky.
Zachvěla jsem se. Věděla jsem, že každou chvilku vyskočí a půjde zpět. Je to jedno… Jsem ráda za každou chvilku strávenou s ním. Oba dva jsme natolik časově vytížení, že jsem ráda, že se někdy potkáme…
Potichu jsme si povídali, ale opravdu během chvilky vyskočil. Mrzelo mě to, ale až budu jako on, tak mu vše vynahradím. Budu s ním každou chvilku a zahrnu ho veškerou láskou…
***
Tato výprava je opravdu úspěšná. Procházela jsem hradbami města asi se třiceti lidmi. Hltali každé mé slovo o tomto městě.
„Jestli budete chtít, můžu se dojít zeptat do krásného a opravdu starého volterského hradu, jestli bych vás mohla provést.“ Toto zabírá pokaždé. Zní to, že tento hrad je opravdu nedostupný a každý se tam chce podívat, když už ušel takovou dálku.
„Ano!“ jásali lidi a já je vedla k hlavním dveřím.
Zabrala jsem za kliku a otevírala je. Vedla jsem je chodbou k recepci. Za sebou jsem slyšela vzdechy úžasu a závisti…
„Vítejte, Violo… Už se na vás čeká,“ přivítala mě Jane a já se na ni usmála. V jejích očích jsem poznala závist a překvapení. Ještě nikdy jsem nepřivedla tolik lidí. Vždy přišlo maximálně dvacet a dnes? Třeba dostanu od Ara odměnu a budu upírem již dnes!
„Teď se podíváme do nejstarší části hradu. Je to…“ Můj výklad přerušil zvuk otevírajících se dveří. Podívala jsem se na toho, kdo je otevřel, a spatřila mého upíra.
„Děkuji, Demetri,“ usmála jsem se. Jeho karmínové oči se vpíjely do těch mých a já měla pocit, že každou chvilku omdlím. Toužila jsem se k němu rozejít, obejmout ho a už nikdy nepustit…
„Vítej, Violo! Koukám, že vedeš hosty.“ Z plna hrdla se Aro začal smát. Jako pokaždé řekl tu samou větu.
„Jistě, můj pane.“ Zdvořile jsem se uklonila. Byla jsem ráda za každé jeho oslovení. Doufám, že dostanu alespoň pochvalu za to, co jsem dokázala.
„Eleazare?“ Zaměřil se na jiného upíra. Nevím, co přesně dělal, ale pokaždé chodil mezi lidmi. Občas někoho z nich proměnili a to mě mrzelo… Proč mě ještě ne?
„Jistě,“ odpověděl.
Sálem se rozeznělo zděšení a panika. Nikdo nečekal, co se bude dít, jen upíři a já. Já jsem jako jedna z mála zasvěcena do jejich tajemství. Já o nich vím!
Upír, Eleazar, mezi námi procházel a zastavil se u jedné německé dívky. Mluvili spolu a zaráželo mě její sebevědomí. Byla drzá. Ta dlouho nepřežije.
„Ona!“ vykřikl a hned na to se všichni rozeběhli a začali zabíjet lidi. Všechny až na mě a ji. Zarazilo mě to. To ji chtějí přeměnit? Snad ne!
Aro k ní popošel a něco jí řekl. Z ničeho nic se k ní naklonil a kousnul ji. Okamžitě dopadla na zem a svíjela se v křečích. Z jejich úst se ozýval ohlušující křik… Mnění se…
„Violo?“ Aro začal promlouvat ke mně. Nestávalo se to často…
„Ano, pane?“
„Odvedla jsi skvělou práci, má drahá. Už je čas.“ Okamžitě mě pohltila radost. Konečně je to tu! Budu stejná jako ona a budu s nimi navždy…
„Demetri?“ vyzval mou lásku.
Ten šel lidským krokem ke mně. Takže on to udělá? Byla jsem ještě šťastnější. Pro něj bych položila život. Když došel ke mně, vzal můj obličej do svých dlaní a koukal se na mě. Poté se sklonil a ucítila jsem ostrou bolest na mém krku. Bolelo to. Pomalu jsem upadala do temnoty… Nemá přeměna bolet? Nemám cítit spalující bolet? Takto zněly mé poslední myšlenky, než jsem naposledy uviděla tvář mého milovaného a zahalila mě tma…
Tuto kapitolu bych chtěla věnovat holkám: ada1987, N1I1K1O1L, DarkFireflies a hlavně patulce13. Kvůli vám je tu pokračování... Snad máte radost. :)
Tak co na to říkáte? Byl osud jedné lidské dívky příliš krutý?
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Máš smůlu, Violo!:
no teda to je úžasné možná je lepší, že ji nedošlo, že umírá, takhle to pto ni bylo klidnější jen tak dál
Nádhera. Chudák Viola vůbec si neuvědomila, že je stejně naivní jako Jane. Jen by mě zajímalo, co k ní cítil Demetri - jestli to byla jen hra, nebo trpěl, když ji musel zabít. Skvělý nápad, skvělá povídka.
patulka13: Jo... opravdu zemřela Díky moc za krásné slova... Jsi zlatíčko
Bubulienka: Že už tě nebolej ruce Tvoje chvála... Nemám co dodat. Jsem ráda, že tě příběh takto dostal... Díky!
DarkFireflies: Světluško, světluško... Co mi to děláš? Už jsem to psala, jak se mi tvůj komentář líbí. Je úžasnej a vůbec zmatenej. I tobě patří díky!
Veubella: Jsem ráda za tvůj komentář. Díky.
Victoria1: Jsem ráda, že i když jsi spěchala, tak jsi zanechala opravdu krásný komentář. Díky moc za chválu!
ada1987: Od někoho, kdo píše jako ty taková pochvala?! Díky. Snad se k té povídce dostanu co nejdřív! Jsem na ni opravdu zvědavá
N1I1K1O1L: Mohl by ji zabít klidně Aro, ale to by nebylo ono navíc Demetri k ní vůbec nic necítil. Pouze ji bral jako hračku a bavil se jejími reakcemi na něj Moc děkuji!
souhlasím s holkama
bylo to opravdu nádherný
myslela jsem si, že ji zabijou, ale že ji zabije Demetri?
docela kruťas
a taky děkuju za věnování jsi zlatíčko
jak už jsem ti několikrát psala, jsi talent na psaní a tahle jednorázovka je toho důkazem
krasa! máš naozaj talent! chudera Viola, trochu mi pripomína Gianu z mojej poviedky Desivý denník Gianny Tonnini. a dakujem za venovanie.
Nádherný, dokonalý, úžasný a ještě lepší než první část. Chudák Viola. Perfektně jsi popsala její pocity i její lásku k Demetrimu a já už budu radši končit, protože docela spěchám.
Opravdu super příběh.
Opět to bylo nádherné. Chudák Viola. Milovala Demetriho a on ji zabil.
Bylo to fantastické!
Kiki,
to bylo absolutně dokonalý! Jestli jsem si myslela, že se ti žádná povídka nemůže povést více než Vítej, Heidi!, asi jsem se právě vyvedla z omylu. Bylo to skvělé! Situace z minula, ale psána první osobou... Dodalo to tomu na dokonalosti. Je to nádherné, krásně napsané, popsané do detailů. Myslela si, že ji necháš zabít, ale i tak mě to nakonci překvapilo Chudák holka, myslela si, že bude narozdíl od ostatních ušetřena...A houby! Zabili ji stejně jako všechny ostatní . Chudák holka, ale vážně, kdyby jsi si nechala žít, asi by to nebylo ono. Líbilo se mi, jak si popsala její lásku k Demetrimu. Bylo to napsané citlivě, výstižně a ten nápad byl originální. Co to plácám! Celá povídka byla nápaditá
Ani nevíš, jakou jsi mi pokráčkem udělala radost. Tvůj profil jsem stále kontrolovala a najednou...
Věnování? Hrozně moc ti děkuji, ale vůbec si ho nezasloužím! Děkuji ti moc
Tak to shrneme, jo? Vím že je ten komentář hrozně zmatený, ale píšu ve spěchu a navíc jsem se ještě nedostala z toho šoku, který se mě chytl, když jsem to dočetla. Je to totiž absolutně geniální. Vážně! Mě by to nikdy nenapadlo! Jsi skvělá! Bylo to krásně napsané a bylo to celkově geniální a nápadité.
Ta jednorázovka byla krásná, skvělá, nádherná... Ne byla dokonalá.
A jak já píši na konci opravdu skvělých povídek - nezbýván mi nic jiného než ti tleskat, klanět se a závidět ti tvůj úžasný talent!
Wow. Asi som práve omdlela. Tak som sa začítala, tak som čakala, čo sa stane s Violou a Demetri ju zabil. To je priam hrôzostrašné. A ona sa tak tešila, že bude upírka. Úplne perfektné. Žiadna chyba. Krásne opísané, krásne vystihnuté pocity. Violu mi bolo strašne ľúto, pretože tak ľúbila Demetriho a on ju zabil. Takisto som bola celý čas napätá. Čakala som, čo z toho bude. Čakala som, že ju premenia, ale aj som si hovorila, že keď ju nepremenili vtedy, keď tam prišla, tak na čo ju chcú? Aro to trochu pokašľal.
Úplne úžasný príbeh, krásny, tajomný, napínavý, láskyplný, uveriteľný, srdečný. Príbeh ako od spisovateľa. Úplne som sa ponorila do deja. Vedela som si to živo predstaviť. Violine myšlienkové pochody boli úžasné. Úplne úžasná jednorázovka. Klaniam sa. Máš môj obdiv.
páni... děkuji za věnování a... o-o-o-ona ze-zemřela? jen tak? a to ji zabil Demetri? vždyť... tos ji opravdu zabila???? pořád tomu nemůžu uvěřit... ale i přesto, že jsem tohle nečekala, je to opravdu nádherný! máš talent na tohle! a jsem ráda, že jsi přidala pokráčko... udělala jsi mi radost... a... ona fakt zemřela! to je ale šok! nádherný, úžasný, suprovní, exceletní, famózní, perfektní, báječný a mě už dochází slov... nejlepší!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!