Nechci prozrazovat o čem je tahle jednorázovka. Už by to nemělo takové kouzlo. Domyslete si sami jestli to končí happy end-em. --- Název jsem si půjčila z písničky Môj Bože z Bathory.--- Omlouvám se všem co ví o křesťanství víc než já a nebude jim něco z toho sedět.--- Je to moje první "pocitovka" tak to trochu omluvte.
12.01.2010 (13:45) • Ishka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1369×
Uběhlo už několik let od té nehody, nehody z mé a otcovi velké hlouposti.
Seděl jsem v poslední lavici baziliky sv. Petra ve Vatikánu.
Ručičky hodin se pomalu blížili ke 12. hodině, venku panovala tma, lidé byli zalezlí ve svých více či méně teplých domovech, Bůh rozhazoval po celém Vatikánu sníh, jen já nelidský blázen, jsem seděl v potemnělé bazilice.
Ticho občas protrhlo některé z mých slov.
„Necháváš mě trápit pane Bože. Vždy jsem byl Tvým věrným služebníkem a za tohle mě stihl tento nekončící trest? Osvoboď mě prosím, můj Pane. Vždy jsem hledal Tvou lásku a nehřešil jsem.
Proč musím trpět za mého otce? To on Tě můj Pane zrazoval, když zabíjel tvé výtvory, ač dobré nebo špatné.“
Přál jsem si aby mi slzy mohly smáčet ruce sepnuté k modlitbě. Přál jsem si zemřít v pokoji a víře v jediného Boha.
„Prosím, můj Pane, vyslyš mé kajícné prosby a dovol mi umřít, dovol mi klanět se t v nebi, nebo trápit se pro tebe v pekle. Nenechávej mě již více prožívat tento očistec. Jsem jen slabý nelidský tvor, vím že si jednou najdu cestu k tobě, přesto tě však prosím o vysvobození.“
Pak jsem několik minut mlčel a jen koukal před sebe. Poté jsem vstal a už snad po sté jsem si šel prohlédnou křížovou cestu.
Jak jen to bylo možné, záviděl jsme Ježíši že mohl jen tak obyčejně umřít a jít rovnou za svým otcem.
„Jste tady Carlisle?“ ozval se za mnou medový hlas.
„Jistě, Mono. Jako byste mohla pochybovat,“ odpověděl jsem a zakoukal jsem se znovu na obraz Ježíše ležící své matce v náručí.
„Aro si prosí Vaši přítomnost,“ řekl Mona a položila mi ruku lechce na rameno.
„Jistě, můžeme jít,“ odpověděl jsem potichu a naposledy pokleknul před oltářem.
Vyšli jsem u Vatikánu a zamířili do Voltery.
Mona vedle mě běžela tiše, nesnažila se navázat konverzaci, za to jsem ji byl nekonečně vděčný.
Chtěl jsem přemýšlet. Přemýšlet o mém hloupém otci který mě připravil o normální, jednoduchý a smrtelný život. Nebýt jeho, nikdy bych nemusel vlézt za tím upírem do kanalizace, upír by mě nepokousal a já bych mohl žít. Mohl bych mít velkou rodiny-děti, vnoučata a ,kdyby dal Bůh, možná i pravnoučata.
Ale vše se rozplynulo. Jsem teď upír. Upír který musí zabíjet, nebo být zabit.
Už stokrát jsem přemlouval Ara aby mě zabil, aby mě zbavil mého utrpení, on však vždycky jen odmítá.
Nechápe jak bych mohl chtít zemřít. Já zase nechápu jak on může chcít žít.
„Přál jste si se mnou mluvit, pane?“ zašeptal jsem.
Oslovovat Ara pane, mi přišlo děsivé. Já měl jen jednoho Pána.
„Uvažoval jsem o tvém přání zemřít.“
„Rozhodl jste se ho vyplnit?“ zadoufal jsem a popošel o pár kroků k podiu s trůny.
„Pokud si to opravdu přeješ?“
„Ano nic na světě si nepřeji víc.“
„Tak tedy prosím.“
Domluvil, přistoupil ke mně a uchopil mě za hlavu...
Autor: Ishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Môj Bože:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!