Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Lovecká vášeň

13.09.2010 (20:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2548×

Kim držela v ruce pušku a postupovala vpřed stejným tempem jako její otec. Udržovali si takový odstup, aby se vzájemně viděli a zároveň pokryli co největší plochu. Táta na ni mávnul, aby dal najevo, že zatím na nic nenarazil. Kim se na něj usmála a gesto opětovala.

Měla oči jako rys, ale zatím neviděla ani náznak toho, co zabilo hlídače v sousedním okresu. Charlie Swan se zmiňoval o obrovských vlcích. Ti by se přece nedali přehlédnout, ne? A i kdyby, museli by narazit aspoň na jejich stopy. Nejspíš to byly jen povídačky a toho hlídače zabila zbloudilá puma nebo tak něco.

Ať to bylo jakkoli, Kim byla vděčná, že jim to dalo záminku vyrazit na lov.

Táta si přál kluka. Když se narodila holka, nesmutnil a vyřešil to tak, že ji učil všechno, co by učil syna. Máma se nedala a hustila do Kim pro změnu všechny znalosti holčičky. Občas měla Kim hlavu jako pátrací balón, ale nestěžovala si. Měla pozornost rodičů a jejich láska a společné chvíle jí zápřah vynahrazovaly.

Od malička milovala procházky po lese. Sotva byla dost velká, aby unesla zbraň, začal ji táta učit, jak se střílí. Brzy se do lovu úplně zamilovala. Raději většinou střílela jen na cvičné cíle než na zvířata, ale to jí nebránilo užít si lov jako ten dnešní. Už dlouho si s tátou takhle nevyrazili. I když teď samozřejmě nebyli sami. O kus dál se občas ozvalo křupnutí větvičky pod nohou Harryho Clearwatera a rojnice pokračovala dál.

Šerif Swan uspořádal tenhle lov, aby se pokusili zjistit, co je pravdy na řečích o vlcích a našli toho zabijáka, pokud je někde poblíž.

Terén začal být méně přehledný. Už jeden na druhého neviděli, a tak se čas od času voláním ujišťovali, že jsou stále všichni v pořádku.

Kim právě zahlásila, že stále nic neobjevila, když koutkem oka zahlédla pohyb. Byl tak rychlý, že vypadal jen jako rozmazaná šmouha. Co to mohlo být? Žádné zvíře se nedokáže pohybovat tak rychle. To přece nejde. Otočila se a přešla na místo, kde pohyb spatřila. Chtěla se ujistit, že se jí to jen nezdálo. Měly by tam být stopy, nebo ne?

Našla cosi, co se stopou moc nazvat nedalo. Sklonila se, aby si to lépe prohlédla. Bylo tam pár zlomených stébel a poměrně malý otisk. Nejpřekvapivější bylo, že vypadal skoro jako lidský. Tedy, jako by někdo běžel po špičkách a dotkl se země jen bříšky prstů a částí chodidla, kde jsou klouby. Zvedla se, aby našla další. Chvilku to trvalo, než ho objevila. Byl tak daleko, že by přísahala, že nemůže patřit k tomu prvnímu. Jenže vypadal úplně stejně – až na to, že ten první měl otisk palce vpravo a tenhle vlevo.

Už už otvírala pusu, aby přivolala otce, když ucítila stisk kolem svého hrudníku a druhá ledová ruka jí zahákovala krk. Zahlédla zavlátí zářivě rudých vlasů a v uchu zaslechla tichý ženský hlas: „To bych nedělala, zlatíčko. Aspoň pokud se chceš dožít večera.“

Ztuhla. Ne, že by se dokázala pohnout, i kdyby se o to snažila. Sevření té podivné ženy jí to nedovolovalo.

Nestihla ani zapřemýšlet, co to pro ni znamená, když uslyšela dunění. Znělo trochu jako zemětřesení. Žena se i s Kim bleskově otočila a ta tak měla možnost spatřit obrovského vlka, který se hnal přímo na ně. Vyděšenější už být nemohla. Ani žena však k tomu pohledu nebyla lhostejná.

Když vlk spatřil Kim, prudce zabrzdil a táhle zavyl. Netušila, co to znamená, ale žena zněla náhle spokojeně: „Ale ale, vlčátko, copak? Došel ti dech?“

Přesunula ruce tak, že jednu měla položenou na Kiminých zádech a druhou ji chytla za vlasy, až vyjekla a zaklonila hlavu, aby jí je nevytrhla. Konečně jí Kim viděla do tváře. Byla až neskutečně nádherná, ale její výraz nevěstil nic dobrého. Ušklíbla se pobaveně a prohodila spíš k tomu vlkovi než ke své zajatkyni: „Zachraň ji, jestli můžeš!“

Než dokázala Kim zaječet, mrštila jí proti stromu vzdálenému několik metrů. Kim instinktivně zavřela oči a připravila se na bolest. Ve zlomku vteřiny opět zaslechla dunění a doufala, že vlk dá přednost té ženě a nechá její (brzy rozbité) tělo na pokoji, aby měl její otec co pohřbít. Nepochybovala, že její život skončil. Poslední, co si uvědomila, byl tupý úder do spánku, který ji poslal do milosrdné temnoty.

Netušila, jak dlouho tak byla, ale první, co uslyšela, bylo protivné pípání. Z toho zvuku ji bolely uši. Nechtělo se jí otvírat oči, ale zároveň chtěla, aby ten zvuk přestal. Místnost, ve které ležela, jí byla neznámá. Podle stropu moc nepoznáte, ale dlouhé zářivky, které ji ozařovaly, ukazovaly na nemocnici. Přežila? Páni. To byl snad zázrak.

Přesunula svůj zrak níž a ujistila se, že pípání vychází z přístroje, který stál po její levici. Měl monitor, na kterém běhaly nějaké čáry. Br! Nemocnice neměla ráda, přestože v žádné ještě nikdy neležela. Pípání se trochu zrychlilo a Kim si uvědomila, že je nejspíš napojeno na její srdce. Konečně její pohled padl na tátu. Seděl vedle postele a držel ji za ruku. Na tváři se mu zračila úleva: „Zaplať pánbůh, Kim. Už jsme se začínali bát, že se neprobereš.“

Chtěla promluvit, ale nešlo to. Měla sucho v puse, a tak si musela odkašlat, než zvládla aspoň zašeptat: „Jak dlouho tu jsem?“

Tátova tvář prozrazovala úzkost posledních hodin, když přiznal: „Skoro 16 hodin. Měl bych najít doktora Cullena. Chtěl, abych mu dal vědět, když se něco změní.“

Zvedl se a Kim si až teď všimla kluka, který rozpačitě postával u dveří. Překvapeně na něj zírala. Měla pocit, že ho zná… No jasně – chodil s ní do školy.

Táta na něj kývl a potvrdil Kim, co si myslela: „To je Jared. On tě našel. Víš, nějak ses nám totiž ztratila. Kdyby nebylo jeho, nejspíš ještě ležíš omráčená v lese.“

Táta se na něj vděčně usmál a zmizel ven. Jared z ní ještě pořád nespustil oči. Doslova ji hltal pohledem. Nechápala to. Chtěl se ujistit, že je v pořádku? Ale to nevysvětlovalo jeho výraz. Jako by se od ní nedokázal odtrhnout. Je přece obyčejná holka. Ničím výjimečná. Ve škole si jí ani nevšiml, tak proč teď…?

Jeho oči jí připadaly podivně povědomé. Když se do nich zadívala, vzpomněla si na obrovského hnědého vlka, který pronásledoval tu ženu. Rychle zavřela oči. Zrovna tohle si nechtěla připomínat. Rozbolela ji hlava, jak se snažila potlačit myšlenky.

Najednou cítila letmý dotek horké ruky na své tváři a tichý chlapecký hlas, který se starostlivě ptal: „Chceš napít, nebo… mám zavolat sestru? Je ti špatně?“

Kim překvapeně otevřela oči a jeho tvář byla jen kousek od té její. Díval se na ni s tak úzkostlivým výrazem, jako by trpěl společně s ní. Čím déle se mu dívala do tváře, tím víc v ní klíčil pocit, že nechce, aby odešel. Co se to s ní děje? Jeho horký dotek zahnal její bolest. Cítila se jako znovuzrozená.

Právě ve chvíli, kdy se odhodlala zeptat, proč tu ještě je, se ozvalo zaklepání a dovnitř vstoupil blonďatý elegán. Kdyby na sobě neměl bílý plášť, řekla by si mu nejspíš o podpis. Vypadal jako hollywoodská hvězda. Usmál se na ni a přešel k její posteli. Položil Kim ruku na čelo, aby se ujistil, jestli nemá teplotu. Jeho dotek studil, jako by se právě vrátil z mrazu. Všiml si, jak sebou cukla a ruku stáhl. Zkontroloval záznam z přístroje a zeptal se: „Dobrý den, Kim. Jsem doktor Cullen. Jak vám je?“

Kim si uvědomila, že kromě doktora na ni zírá i sestřička, táta a Jared. Pozornost tolika lidí jí nebyla právě nejpříjemnější, a tak se snažila vyřídit to rychle: „Docela dobře.“

Doktor se jí zadíval do očí, jako by tak dokázal zjistit, jak je na tom doopravdy: „Byla jste chvíli v bezvědomí. Musela jste se pořádně uhodit. Pamatujete si, jak se to stalo?“

Ani teď se jí nechtělo vzpomínat. Její pohled bezděčně zalétl k Jaredovi, když prohodila: „Nejsem si jista. Něco si vybavuji, ale přijde mi to spíš jako sen - noční můra, než skutečnost. Poslední chvíle mám jako v mlze. Spíš si pamatuji pocity a pak… Je možné, že tam byl vlk a nějaká nadpřirozeně rychlá žena?“

Tentokrát Jared odvrátil zrak a Kim připadalo, jako by se začervenal. Potřásla hlavou – další záhada. Naštěstí z ní víc nedolovali. Táta výslech ukončil: „Asi se jí opravdu motá skutečnost se sny. Potřebuje si odpočinout.“

Doktor bez dalších poznámek přikývl: „Pro jistotu si tě tu necháme přes noc, Kim.“ Usmál se na ni konejšivě a pak se otočil na jejího otce: „Pokud se nepřihodí nic zásadního, můžete si ji hned po ranní vizitě odvézt.“

Kim si s tátou vyměnila úsměv, ale srdce se jí při tom slibu sevřelo. Nemusela příliš dumat nad důvodem. Tady mohl Jared zůstat bez problémů, ale doma… tam by ho její rodiče takhle určitě nenechali.

Doktor něco dopsal do papírů, které byly připnuty k destičce na její posteli, a rozloučil se. Táta ho doprovodil ven. Nejspíš chtěl ještě zjistit podrobnosti.

Kim byla ráda, že je nechal s Jaredem osamotě. Nebyl čas na ostych, a tak ze sebe vysypala: „Proč jsi tu vlastně zůstal?“

Jared se zatvářil málem bolestně: „Vadím ti tu? Chtěl jsem si být jist, že jsi v pořádku. Tam v lese jsi vypadala tak zranitelně… Bál jsem se, že jsem ti ublížil.“

Podívala se na něj tak překvapeně, že mu došlo, že právě prozradil víc, než měl. Na druhou stranu – ona byla ze Samova zákazu vyňata ve chvíli, kdy se to stalo…

Zachytil ji těsně předtím, než se její tělo stihlo rozlámat o strom. Ani tak to nebylo zrovna nejjemnější přistání. Upírka mezitím unikla, on se však za ní nemohl rozběhnout a nechat tu tu dívku v bezvědomí samotnou. Poslal ostatním členům smečky v myšlenkách, co se stalo a směr, kterým Victoria zmizela. Pak se přeměnil.

Sklonil se k ní, aby zjistil, jak na tom je. Chtěl se ujistit, jestli jí neublížil. Odhrnul jí vlasy z tváře a ve chvíli, kdy na ni pohlédl, jeho tělem proběhlo zvláštní chvění. Znal ji od vidění ze školy. Kim. Nikdy se na ni vlastně pořádně nepodíval. Až teď. A věděl, že jinou už nikdy neuvidí. Právě se otiskl.

Jak jí to ale vysvětlit? Jeho oči se dívaly tak prosebně, až ho Kim bylo líto: „Nevadíš mi tu. Vlastně jsem ti ještě nepoděkovala, viď? No, jen… je mi divné, že tu trávíš takového času s v podstatě cizí holkou…“

Ta slova ji zabolela, ale byla pravdivá. Vždyť si byli cizí. Skoro se neznali.

Jared se zhluboka nadechl a na chvíli zavřel oči, jako by mu to mohlo pomoci nalézt ta správná slova. Když je znovu otevřel, pomalu začal: „Věříš na lásku na první pohled?“

Kim málem zaskočilo. Čekala různé věci, ale tohle? Ani ve snu. Dokázala jen zírat, a tak Jared pokračoval: „Řekněme, že ten důvod, pro který tu jsem, je láska na první pohled, ale tisícinásobně silnější. Bolí mě, když musím odejít jen na okamžik. … Promiň, musím znít jako blázen.“

Nešťastně se podíval stranou, jako by si uvědomil absurditu toho, co řekl. Kim mu přesto naprosto věřila. Za tu dobu, co vnímala a dívala se na něj, totiž cítila, jak uvnitř ní vzrůstá stejný cit. Nechtěla, aby odešel, i když pro to neexistoval žádný rozumný důvod. Chtěla ho mít na blízku, jakkoli sobecké se to zdálo. A co víc – neměla na to mít žádné právo.  Sotva se na něj podívala, podobné myšlenky se jí ale vykouřily z hlavy. Na ně dva nejspíš neplatilo žádné pravidlo. Tisicinásobná láska na první pohled – to neznělo špatně.

Usmála se na něj a chytla ho za ruku: „Ne, víš, je to divné… Nechápu proč, ale cítím to stejně. Nechci, abys odešel. Je mi s tebou dobře. Jako bych byla teprve teď celá… a to jsem si nikdy neuvědomovala, že by mě kus chyběl.“

Jaredovu tvář rozzářil šťastný a úlevný úsměv: „Tos řekla přesně. Miluju tě, Kim. A nikdy to nebude jinak. Navždy!“

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Lovecká vášeň: