Láska je chrám… V Půlnočním slunci Edward s Alicí přinutí Jaspera změnit názor na odstranění Belly po tom, co zjistí, že něco tuší. Co kdyby však svůj slib, že Bellu nechá na pokoji, nesplnil?
Předem díky za komentáře.08.02.2011 (18:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2656×
Věnováno Adě1987 za nápad a stálou podporu. :o) Díky moc.
Jasper:
Okamžik jsem se vpíjel Alici do očí a pak jsem nepatrně přikývl. Oba si s Edwardem oddechli a rozhovor se rychle stočil k obyčejným věcem. Nikdo nechtěl myslet na tu lidskou dívku, která měla v rukou náš osud.
Pozdě k ránu mi to však nedalo. Vyběhl jsem na krátký lov - jako každou noc od chvíle, kdy jsem začal s ostatními chodit do školy. Byl jsem si jist, že kdybych byl jen trochu žíznivý, neodolal bych té spoustě čerstvé krve, která se mi denně nabízela v podobě spolužáků. Ulovil jsem malého srnce a moje nohy se samy stočily k domu šerifa Swana. Věděl jsem, kde je. Žil jsem tu přece už dva roky a Forks bylo opravdu malé město.
Na okamžik jsem se zastavil ve stínu stromů, abych nasál atmosféru a ujasnil si, kde mám hledat. Mohl jsem nepozorovaně projít celý dům, ale nechtěl jsem riskovat, že mě zaujme krev Isabellina otce. Naštěstí to ani nebylo zapotřebí. Oknem otevřeným dokořán se ke mně dostala nezaměnitelně sladká vůně. Tak tam je tedy ta potížistka.
Stačí pár kroků, jeden výskok a malý pohyb. Smrt nastane okamžitě. Nic neucítí. Zlomený vaz, vysátá krev, polička, která jí jakoby náhodou spadne na hlavu tak nešťastně, že ji rozdrtí… Můj vojensky trénovaný mozek mi servíroval desítky způsobů, jak se zbavit problémů a každý stejně dobrý, stejně uvěřitelný jako ty předešlé. Tyhle myšlenky ale běhaly jen na pozadí mé mysli – hlavní pozornost jsem věnoval otázce, jestli je to správné. Ještě ze začátku večera jsem si byl tak jist... Představovala nebezpečí prozrazení, a proto musela být odstraněna. Vojenské myšlení mělo své výhody, ale i omezení. Kdybych byl s Mariou, neřešil bych to a prostě ji zabil. Jenže já už s ní nebyl. Byl jsem s Alicí a ta doufala, že bude mít šanci tu dívku poznat. Spřátelit se.
Alice pro mě znamenala všechno, tím jsem si byl jist. Jenže chci riskovat kvůli možnému přátelství své lásky existenci nás všech – ji nevyjímaje? A pak tu byl můj adoptivní bratr Edward. Takové emoce jsem z něj za dobu, co se známe, ještě necítil. On… zaváhal jsem. On k ní cítil něco hodně se blížícího tomu, co já k Alici. Poznal jsem to a nemohl jsem to zapřít. Ale stejně… nebylo to přirozené. A určitě ne opětované. Jak by mohla lidská dívka cítit něco tak posvátného?
Pro mě byla láska požehnáním, chrámem, ve kterém jsem se denně modlil. Nevím, čím jsem si ji zasloužil, ale Alice byla to nejlepší, co mě mohlo potkat. Ona byla moje odměna, výhra, největší poklad. Udělal bych pro ni všechno. Tohle Edward nemohl cítit k obyčejné holce – navíc k takové, která ho lákala svou krví. Bylo by to popření svátosti toho, co jsem cítil já sám, co cítili ostatní z rodiny ke svým protějškům.
V tu chvíli jsem se rozhodl. Nepotřeboval jsem další ujištění, zkoumání faktů. Prostě jsem se odrazil a dopadl na podlahu v jejím pokoji. Spala tvrdě, jen občas sebou trochu trhla, jako by se jí zdál obzvlášť živý sen. Její vůně naplnila celý pokoj a rozpoutala v mém hrdle požár, ačkoli jsem téměř plaval v krvi. Jak by mohla její existence ospravedlnit ohrožení tolika dalších? Ne, nezaslouží si žít. I osud se mnou souhlasí – jinak by jí nedal do vínku tak úžasnou vůni. Naposledy jsem se na ni podíval. Byla tak bezbranná, křehká, člověčí… Své rozhodnutí už jsem ale vzít zpátky nemohl. Nechtěl bylo přesnější. Sklonil jsem se k ní a nechal se pro jednou ovládnout dravcem v sobě.
Když v ní nezbyla ani kapka krve, zaslechl jsem venku pod oknem zoufalé zavytí: „Néééé!“
Nepotřeboval jsem hádat, kdo to byl. Edwardův hlas bych poznal kdekoli. Je mi líto, bratře, ale Alice je pro mě vším. Nevystavím ji nebezpečí pro nikoho!
♦ THE END ♦
Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Love is a temple:
No, jsem si jistá, že už jsem to komentovala, ale okavidně ne... Nevadí.
Jo! A je po ní. Přesně tak. Može si za to všechno sama. Nemá tak vonět. Achjo, doopravdy Bellču nemám rád. Je to pěkně napsané. Líbí se mi Jazzovo strategické uvažování. Akorát netuším, jak to chtěl zaobalit pak, když ju nakonec vypil do poslední kapky. Teda ne že by mi to vadilo. Akorát je mi možná trochu líto Edwarda. Ale nevadí, Jazzovy důvody byly naprosto dokonalé. Jak všechno na něm
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!