Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Lekce života v pořadí již třetí aneb Polibek je kumšt

24.11.2009 (07:45) • Popoles • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 10923×

Lekce života v pořadí již třetí aneb Polibek je kumšt

Edward mašíroval ve svém pokoji tam a zpět a v hlavě mu pořád hlodal brouk, kterého mu tam nasadila jedna rázná osoba s lopatou. Prý bedna shnilých rajčat. A ten odpor, co z ní cítil... opravdu líbá tak špatně? Vždyť Bella si nikdy nestěžovala.

Pravda, párkrát omdlela, ale to přece bylo z toho jak se jí to líbilo... nebo snad né? Hmm... Potřebuje nezávislý odborný posudek a případně i erudovanou pomoc.

Jenže koho požádat o instruktáž?

Nejdřív ho napadla Rose, ale po zachycení jejich myšlenek týkajících se Emmettova malého přítele a jeho umístění mezi dveřmi a futrem, tuto myšlenku rychle zavrhl. Co kdyby ty dveře použila na něj. Při té představě se mu ruce instinktivně přitiskly ochranářsky do potencionálně ohrožené oblasti.

Takže Rose ne. Co Esme? Hm... je sice ochotná, ale taky trochu nechápavá. Minule mu sebrala z ruky AB máslo a místo aby dokončila výuku Carlislea, demonstrativně rozmáčkla čtvrtkilovku v ruce a strčila jí do těsta.

Pak tu ještě byli Jasper a Alice. Zrovna se věnovali tématu na které Edward myslel... jenže nějak divně. Co to proboha...

Jasper právě klečel na čtyřech před Alice a náruživě oblizoval její vysoké kozačky. Ona naopak pusinkovala... to je karabáč?

A co to s ním právě provádí? Hmm... že by trénovala na polykače mečů?

Edward vrhl pohled na svůj botník a vzorně vyčištěné nedělní polobotky. To taky asi nebude ono.

Na Emmetta raději ani nepomyslel. Jeho nálada poté, co ho Rose přistihla s nahou Jessicou v náručí a demonstrativně mu postavila u postele zákaz vjezdu, který ukradla u silnice, se nebezpečně blížila bodu varu.

Takže už zbývá jen Carlisle. Edward zauvažoval, zda by si neměl přichystat nějaké pomůcky.

Pro jistotu znovu prolistoval již notně ohmatanou brožuru Umění onanie aneb jak se škrtí užovka.

Bohužel užovky líbání asi moc nedají.

Pak si vzpomněl na tu nafukovací pannu, co Emmett schovával v garáži. Jenže zrovna včera jí Emm zničil, když si od Edwarda půjčil již zmiňovanou publikaci. Ta rána málem nadzvedla střechu.

No nic, Carlisle mu určitě řekne, pokud bude potřebovat rekvizity.

Edward si dodal odvahu a vykročil směrem k pracovně. Váhavě zaklepal.

„Carlisle, neměl bys prosím na mě chvilku čas? Potřebuji s něčím pomoci.“

Carlisleovi se živě vybavila poslední věc, se kterou za ním Edward přišel a neúspěšně se pokoušel předstírat smrt. Pak si uvědomil, že už je to pasé a povzdechl si.

Co jsem komu udělal? „Pojď dál, Edwarde.“

Edward v rozpacích zíral na Carlisleovy rty.

„Co je? Mám tam zbytky od večeře?“ zeptal se Carlisle a jazykem si je objel. Edward fascinovaně zíral na toho růžového hadimršku.

„Tak ven s tím,“ pobídl ho Carlisle.

Edward si zmateně rozepnul poklopec.

„Néé s tím!“ zarazil ho Carlisle. „Řekni mi, s čím jsi chtěl pomoci.“

„No,“ kroutil se Edward, „víš, mám pocit, že se Belle nelíbí, jak líbám. Potřeboval bych radu, jak na to.“

Carlisle se chytil za hlavu: „Proč já“? A vyčítavě se zahleděl vzhůru. Místo vševidoucího oka však viděl jen vševidoucí vztyčený prostředníček.

„Tak dobře, pojď ke mně.“

Edward přistoupil těsně k němu. Nechtěně ho ovanul svým dechem.

Carlisleovi se postavily všechny chlupy do pozoru a mdloba mu ťukala na pravé rameno.

„Ježiš, to je teda síla. Víš, co je to kartáček, ty čuně? Táhne ti z pusy, jak z dva týdny chcíplé pumy. Makej si ty zuby vyčistit. No nečum na mě a švihej!“

Edward se kajícně odebral do koupelny, nalil si do pusy ústní vodou s názvem Hádvěesóčtyři a ušima vypustil přebytečnou páru. Pro zvýšení efektu a přitažlivosti si vykloktal nulou negativní.

Takto očištěn se vrátil do pracovny celý natěšený na další lekci.

Carlisle při pohledu na jeho úsměv málem oslepl. Kristebože, už je tady.

„Dobře, tak se ke mně postav. Tak. A rozkroč se. Jednak to zvýší stabilitu a jednak lépe poznáš, kdyby se to tvé partnerce nelíbilo... pro začátečníky doporučuji nosit suspenzor.“

Edward postupoval dle pokynů.

„Tak, pro začátek mi ukaž, jak jsi líbal Bellu. Abych mohl vypracovat seznam špatných úkonů.“

Carlisle si přichystal tužku a poznámkový blok.

Edward neváhal a přisál se ke Carlisleovi, jak zvon k odpadu.

Po chvíli zhrozeného a velmi, velmi nechutného ticha, přerušovaného jen zvuky srkání, sání, polykání a plesknutím padajícího bloku se Carlisle zapřel a s mlasknutím, jako když uvolníte zátku z lahve, se odtrhl.

„Aha... Chápu,“ zasípal a s obličejem bělejším než jeho poznámkový blok válející se na zemi, běžel do koupelny.

Žaludek byl bohužel stále o krok napřed. Nakonec zaklekl u mísy a řádně se pob... pomodlil. „Panebože, fuj. ...a večeře je v hajzlu."

Carlisle se pak pomalu vrátil do pracovny s výrazem odsouzeného při pohledu na elektrické křeslo.

„A co vyčistit zuby?“ nadhodil Edward drze.

Tiché zavrčení ho varovalo, že hodina by taky mohla skončit amputací některého Edwardova údu. A obával se, že nohy a ruce by to zřejmě nebyly.

Edward tedy znovu zaujal pozici a přiblížil svá ústa k učiteli. Jakmile ho ale zasáhl Carlisleův dech, promptně následoval jeho předchozí běžecké vystoupení a s žaludkem na svých rtech se nedobrovolně zbavil toho chutného medvídka, co měl jako zákusek.

„Tak a jsme si kvit, Carlisle,“ řekl Edward poté, co si svorně vykloktali ústní kyselinou.

„Edwarde, tvůj způsob líbání, zdá se mi poněkud podivným. Měli bychom na to jít od začátku.“

Edward nadšeně kýval a hned zaujal pozici.

„Tak, uvolni mimické svaly, rty i jazyk,“ řekl Carlisle při pohledu na Edwardův vypjatý výraz.

Edward se pokusil splnit pokyn a po uvolnění výše uvedených skupin svalů se jeho obličej přeměnil na masku chovance ústavu pro postižené nejvyšším stupněm demence. Z koutku mu kapala slina.

„Kristova noho. Po kom to pako je?“ povzdechl si Carlisle.

„Tak jinak - zatřes pro uvolnění obličejem... jako čert, když blekotá.“

Edwardův pohled se rozjasnil pochopením a z jeho ústní dutiny se vydralo blekotání doprovázené vysokofrekvenčním třesením hlavy ze strany na stranu.

Samozřejmě, že zapomněl zavřít pusu, takže ohodil Carlislea celým obsahem slinných žlaz od hlavy až k patě.

Carlisle se znechuceně otřel. Už chtěl kapesník schovat, když se všimnul Edwarda. Na uchu mu visela slina. Mlčky mu podal kapesník. Edward si decentně utřel koutky úst a snažil se kapesník Carlislovi vrátit. Ten jen fascinovaně koukal na jeho ucho. Slina se kývala do rytmu Edwardova dechu. Carlisle nakonec vyškubnul kapesník z Edwardových prstů a utřel mu ucho, div mu ho neutrhl. Za co, za co mě trestáš? Vysílal v duchu. Edward na něj jen zmateně civěl.

„Jdem na věc, ať to máme za sebou,“ řekl Carlisle a sledoval chtivý výraz, který se objevil na Edwardově tváři.

„Né na tu věc!“ opravil se zděšeně. Edward zhasl jak žárovka.

„Takže pomalu přibližuj svá ústa k jejím,“ řekl Carlisle. Naváděl ho jak letadlo na přistání.

„Jauůů, řekl jsem k jejím, tím myslím ústům, ty pako, a pusť mi hernajz ten nos!“

„Ústům? Tos neřek,“ uraženě skuhral Edward.

Carlisle si třel otisk Edwardova chrupu na svém nose.

„Znova a pomalu – ústa k ústům. Tak je to správně,“ zamumlal. „Jemně se o ní otřeš rty... co to...né, ty vemeno. Tam až později.“

Vytáhl Edwarda z kleku, pomýšleje na to, že tuhle výuku by si možná i nechal líbit. Esme na to totiž moc nebyla.

Edward se tvářil zklamaně.„Tak tedy později, no.“

„Ach jo, takže, otřeš rty o její rty a pohladíš jí jazykem koutek... úúústaúú“, vyhrkl Carlisle a mnul si koutek oka, do kterého se zapíchl Edwardův zmatený jazyk.

Opakovali scénu znovu, tentokrát se už Edward strefil.

„Dobře, když jí jemně polaskáš, měla by pootevřít rty. Ty pak zasuneš jazyk dovnitř.“

Edward se do toho pustil velmi nadšeně.

„Eduhggwarge?“ pokusil se Carlisle vyslovit, ale s Edwardovým jazykem vylupujícím mu mandle, to šlo špatně. Konečně se odtrhl a chvilku tu krční prohlídku rozdýchával.

Carlisle pomalu začínal být zoufalý. „Tak jinak. Představ si to jako parkování auta do garáže, tam taky nevjedeš na pětku se stodvacítkou na tachometru, že?“

Tohle bylo bližší Edwardovu chápání.

„Pomalu vjíždíš a zase couváš,“ poradil mu učitel této poněkud zvláštní autoškoly.

„O tom couvání platí to samé,“ řekl Carlisle, když Edwardovi vytahoval zapadlý jazyk z krku.

„A taky musíš myslet na to, že ona se potřebuje občas nadechnout,“ připojil Carlisle další radu.

Edward se poškrábal za uchem.

„To nemůže dýchat nosem?“

„Ne, jestli nechceš, aby ti do obličeje funěla jak maratonec před kolapsem.“

„Tak. Teď to zkus celé znovu, soustřeď se a hlavně pamatuj - pomalu a jemně.“

Znovu se k sobě přisáli.

Carlisle si po chvíli se vzrůstajícím – doslova - údivem pomyslel, že toho kluka snad konečně něco naučil.

Edward byl se svým výkonem také spokojen... a nejen Edward, poněkud překvapivě se probudil k životu i malý Ed.

Ten byl sice zmaten neobvyklým protivníkem, který mu vyšel v ústrety, ale řekl si no co, a vyzkoušel pevnost elastanu Edwardových kalhot.

V tom se otevřely dveře a na scénu vstoupila Esmé.

Nevěřícně zírala na vášnivě se líbající dvojici, jako kdyby se před ní zhmotnili všichni Volturiovi najednou, oblečeni do sukýnek hula-hula a přitom prováděli indiánský obřad přivolání deště.

Carlisleovi se v hlavě rozsvítil červený poplach a okamžitě se odtrhl od Edwarda. Jeho oči se střetly s Esminými vykulenými koly od vozu.

„A jsi v prd...,“ zamumlal Edward.

„A jsem v prd...,“zamumlal Carlisle a horečně uvažoval, jak vysvětlí jazyk v puse svého syna.

Nakonec mu bleskl hlavou spásný nápad.

„Nechceš se přidat, zlato?“

Shrnutí Popoles

Shrnutí AliceBrandon

Autor: Popoles (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Lekce života v pořadí již třetí aneb Polibek je kumšt: