Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Leah

Edward


LeahTaková obyčejná jednorázovka o Leah:)

Leah

Konečně mi končila hlídka! Poslední dobou mě už vážně nebavilo běhat po lese. Asi hlavně proto, že ve vlčím těla jsem se snažila nepřemýšlet. Bylo to těžké, ale musela jsem to dělat. Nechtěla jsem, aby mě zbytek mé smečky zase nenáviděl. Ale byly to už dva roky od mé první proměny na vlkodlaka, dva roky, a já za celou tu dobu ani s nikým nechodila. Do nikoho jsem se neotiskla a nikdo se neotiskl do mě. Měla jsem pravdu, jsem geneticky slepá ulička. Ten pocit byl šílený a já vážně nechtěla, aby společně se mnou trpěli i moji bratři.

Teď jsem odběhla do křoví, abych se proměnila a oblékla se. Nezamířila jsem domů – jako obvykle jsem se raději vydala hlouběji do lesa, kde byla ,,moje“ skalka. Vyšplhala jsem až na vrcholek, sedla si do tureckého sedu a rozplakala se.

Měla jsem pocit, že opravdu zešílím. Proč? Proč jsem se musela stát tou pitomou zrůdou? Proč nemůžu být člověk a žít s někým šťastně až do smrti? Proč je to všechno tak hrozně složité? Nevěděla jsem. V hlavě mi létalo tisíce otázek, a já neměla ani jedinou odpověď. Už několikrát mě napadlo, že bych s tím skoncovala. Ale jak? Nemohla jsem se nijak zabít, a navíc, jak bych to mohla udělat Sethovi? Mámě? Jednoduchá odpověď – nemohla. Nezbývala mi teda asi nic jiného než tiše trpět. To byl také těžký úkol, ale mě se zatím doařilo ho víceméně úspěšně plnit. Ale přede mnou se neprostíral jeden  lidský život, který bych prostě přetrpěla, ale věčnost. Vždyť vlkodlaci nestárnou. Ale já bych dala cokoliv za to, aby to tak nebylo. Tyhle myšlenky mě trápily, ale nebylo v mích silách dostat je ven z hlavy. Pouze na hlídkách se mi to docela dařilo, takže o mém pláči nikdo nevěděl. To byla alespoň nepatrná úleva. Nepřála jsem si jejich soucit ani nic jiného.

Z přemýšlení mě ale něco vytrhlo. Po dlouhé době jsem dostala nečekanou chuť jít domů. Povzdechla jsem si, ale nijak se tomu nebránila. Slezla jsem z mého místečka a vyrazila za mámou.

Šla jsem docela dlouho lesem, než jsem dorazila na cestu. S nově nabitou energií, která se ve mně vzala bůhvíkde, jsem šlapala do města. Teprve před odbočkou k našemu domu jsem si uvědomila, že mě to táhne jinam. Dál a dál po cestě, směrem do města. Podvolila jsem se docela ochotně – vždyť poprvé po dlouhé době mě něco opět zaujalo. Zaujalo natolik, že každým dalším krokem jsem přestávala myslet na svoji bolest. Byla to úleva. Nevýslovná úleva. Zrychlila jsem. Natolik jsem se vyžívala v té bezbolestnosti, že jsem si ani nevšimla, kam jsem to vlastně došla. Najednou jsem ale stála před Samovým domem. Chtěla jsem odejít, ale nešlo to. Všechno mě táhlo dovnitř, do těch dveří. Už jsem nedokázala odolávat. Natáhla jsem ruku a zmáčkla kliku. Dveře cvakly a otevřely se. Ztuhla jsem. Na sedačce seděli Emily a Sam. Oba na mě překvapeně hleděli, ale já je neviděla. Neviděla jsem nic kolem sebe. Všechna má pozornost se totiž soustředila na to, co držela Emily v náručí. Bylo to miminko, zamotané do modré deky. Na nic jiného už v mé hlavě nebylo dost místa. Konečně jsem pochopila, proč existuji. Proč existuje Země, lidé, vesmír. Proč každý den vyjde slunce. Proč se v noci na obloze třpytí hvězdy. To všechno se dělo kvůli tomu děťátku. Děťátku, které bylo milionkrát důležitější než to všechno. Děťátku, které otevřelo očička, a jehož obličejík se rozjasnil, když mě spatřil. A já věděla, že už na světě nikdy nebudu sama. Vždycky bude existovat ON a já udělám vše, co je v mích silách, aby byl šťastný. V tu chvíli jsem poprvé pocítila sílu otisku. Láska,  která najednou byla v mém srdci, byla jako oceán. A já ho celý dala tomu chlapečkovi.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Leah:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!