Bella žije se svou sestrou Scarlet a otcem Charliem v městečku Forks ve státě Washington. Jednoho dne dá Charlie Belle dárek, o kterém vůbec nic neví. Tudíž ani netuší, jak je pro Bellu nebezpečný. Z obyčejné věci se stane smrtelná záležitost. Ale někdo jí pomůže. Kdo to bude? Co je ta věc, co Bells dostane jako dárek od svého otce? A kdo se postaral o to, aby se ta věc dostala do rukou Belly? Povídka bude mít 3 části. Doufám, že se vám bude líbit. Kubicmar.
02.08.2012 (15:00) • x0kubicmar0x • FanFiction jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 1924×
Krvežíznivé monstrum 1. část
Bella:
„Scarlet?“ zavolala jsem do útrob domu. Přišla jsem ze školy a musím říct, že strávit celý den vedle Edwarda Cullena je celkem fuška. Pořád se na mě tak divně dívá, ale nemluví se mnou. Zvláštní.
„Scar? Jsi doma?“ Nikdo se neozýval. Měla by být doma. Vyběhla jsem do patra a zastavila u jejich dveří. V jejím pokoji bylo kupodivu ticho. Velké ticho, jako ticho před bouřkou. Otevřela jsem dveře a nakoukla do toho nehorázně neuklizeného pokoje. Táta si na úklid moc nepotrpěl, takže měla Scar volnější ruku. Já jsem na ni nestačila. Musela jsem se koukat pod nohy, abych o něco nezakopla.
„Mám tě!“ zařval roztomilý hlásek malé Scarlet a něco, nebo spíš někdo, po mně skočil. Tak tohle je moje malá sestřička. Seznamte se. Je jí pět let, ale nechodí do školky, protože táta říkal, že na ten půl rok, než nastoupí do školy, je to zbytečné. Takže je každé dopoledne sama doma, po obědě přijdu domů já a k večeru táta. Ve výjimečných případech se domů dostane po třetí hodině. Ale jí to asi nějak nevadilo. Vysmátá byla pořád.
„Ahoj, Scarlet,“ pozdravila jsem ji a sundala ze svých zad.
„Ahoj, Bello,“ opětovala mi pozdrav. Ještě jednou mě objala kolem krku.
„Scar? Kolikrát jsem ti říkala, aby sis tady uklidila? Nedá se tady ani projít,“ nadávala jsem.
„Jestli se ptáš na dnešek, tak pouze jednou. Ale co se mého života týče, tak jsem to ve třech letech přestala počítat. No, pamatuju si, že tenkrát to bylo něco přes dvě stovky,“ odpověděla a utíkala ode mě na míle daleko. A taky že věděla proč.
„Ty!“ zařvala jsem a se smíchem jsme se začaly honit.
Chytila jsem ji v kuchyni a odnesla do obýváku, kde jsem ji položila na pohovku a začala ji lechtat. Celým domem se nesl její zvonivý smích a já se smála s ní.
„Holky! Jsem doma!“ ozval se z předsíně tátův hlas. Rychle jsem vyhledala hodiny, které vysely nad televizí. Čtyři hodiny. Sakra, ani jsem neslyšela dveře v zámku. Okamžitě jsem pustila stále vysmátou Scarlet a běžela za tátou.
„Ahoj, tati,“ pozdravila jsem ho a z ruky mu vyrvala tašku s nákupem. Odnesla jsem ji do kuchyně a začala vytahovat nákup, který Scarlet dávala do ledničky. Měly jsme to perfektně nacvičené, takže nám to šlo od ruky.
„Bello, něco jsem ti přinesl. Koupil jsem to od nějakého chlápka na tržnici. Prý se ti to bude hodit,“ řekl Charlie a podal mi malou modrou krabičku s bílou stužkou. „Máš si to rozbalit, až budeš někde sama. Nejlépe na jedné z těch svých luk. Je to prý nádherný pohled,“ dodal a začal vybalovat věci z tašky místo mě.
„Ale…“
„Běž, já to tady se Scarlet nějak zvládnu. Hlavně si to běž vyzkoušet,“ řekl a přestal se mi definitivně věnovat. Připadalo mi to nějak divné. Ani nevím, co to je, ale pro klid tátovy duše jsem si oblékla bundu a vyrazila na odpolední procházku do lesa. Něco mi říkalo, ať se vrátím a vykašlu se na to. Ale poslechla jsem otce.
Došla jsem na jednu louku, která byla nejdál od domu. Sedla jsem si doprostřed a z kapsy vytáhla krabičku. Rozvázala jsem bílou mašli a sundala víko. Kontaktní čočky? Vidím ještě dobře. I tak jsem si nasadila první a překvapivě koukala na louku. Najednou byla úžasně prosvětlená sluncem a objevili se tu růžoví a světle modří motýli. V trávě narostly květiny různých barev. Podívala jsem se za sebe a uviděla naprostou katastrofu v podobě vypálené trávy. Neváhala jsem a nasadila si druhou čočku. Podívala jsem se opět za sebe a uviděla naprostý skvost pro oči. Všechno bylo zbarveno do sytých barev. Všude kolem byla nejrůznější lesní zvířata a běhala si tam a zpátky. Srnky se nerušeně honily mezi medvědy…
Postavila jsem se a rozběhla se přes louku do lesa. Na zemi byla spousta popadaných stromů, ale já jsem je obratně přeskakovala. Moje nešikovnost byla pryč. A dokonce jsem si všimla, že i moje rychlost byla mnohem rychlejší. Užívala jsem si vítr, který mi svištěl kolem uší.
Zastavila jsem až na turistické stezce. V dálce mezi stromy se procházel nějaký starý pán s berličkou. Najednou jsem měla před očima červenou mlhu, v krku mi vybuchl požár a v hlavě mi začalo třeštit. Čím víc se dědeček přibližoval, více to bolelo a rudá mlha se začala měnit v čistou čerň. Až mě černá pohltila úplně všude a víc už jsem o sobě nevěděla.
Jsem moc ráda, že jste se dostali až tady. Tato část je takový rozjezd, je krátká. Ale slibuji, že další dvě části budou delší. Byla bych moc ráda za komentáře, alespoň budu vědět, jak se vám líbí tato povídka. Zároveň se ale omlouvám, pokud tady bylo něco podobného. :)
Následující díl »
Autor: x0kubicmar0x (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Krvežíznivé monstrum - 1. část:
Vypadá to skvěle, těším se na pokračování :D
Páni, no tak na tohle se vážně těším, vypadá to skvěle :D
rychle! rychle! pokračuj!
Ty kks to je sila a to je len začiatok ... určite sa teším na ďalšiu
No páni!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!