Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kráska a Emmett - 2. část

02.03.2012 (16:15) • IsabelMasen • FanFiction jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 2012×

Bella

Vyběhla jsem z domu a nasedla do auta. Ben se posadil vedle mě a zmateně mě pozoroval. Nastartovala jsem a rychle odjela z toho hrozného místa. Co jsem to proboha udělala? Usmívala jsem se na jiného muže. Jako kdyby Jacob nikdy neexistoval. Rozplakala jsem se a děkovala bohu, když jsem dojela k domku. Zastavila jsem a plně se poddala bolesti a zoufalství. Na tváři jsem ucítila lehký dotek a setkala se s pohledem svého syna. Měřil si mě smutným pohledem plným bolesti.

„Neplakej, maminko. Taky mi moc chybí, ale nepláču. Táta by to nechtěl,“ zašeptal a pevně mě objal. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila vůni, která vycházela z jeho malého teplého tělíčka. Voněl jako on. Třešně a dřevo. Zamyslela jsem se nad jeho slovy a věděla, že má pravdu. Jacob neměl rád pláč a jakékoliv negativní emoce. Kdykoliv mi bylo smutno, snažil se mě rozveselit a přivést mě tak na jiné myšlenky.

„Máš pravdu,“ vydechla jsem a políbila ho na tvář. Otřela jsem si mokrou tvář a pousmála se.

„Líbí se ti tu?“ zeptala jsem se a podívala se na domek. V porovnání se srubem nebyl nijak krásný, ale mně přišel kouzelný. Můj syn se na něj podíval a povzdychl si.

„Není to tak velké jako dům té paní, ale je to tu hezké,“ zasmál se a vyběhl z auta. Když přeběhl ke dveřím, uvědomila jsem si, že pořád nemám klíče. Když jsem zbaběle utekla, nechala jsem za sebou Esmé i s tím kouskem kovu, který jsme tak potřebovali. Vystoupila jsem a přemýšlela, co budeme dělat. Na příjezdové cestě se objevilo černé auto a já pohlédla do očí Edwarda Cullena. Vystoupil, usmál se a přešel ke mně.

„Něco jsi zapomněla,“ řekl a do dlaně mi vložil klíč. Usmála jsem se na něj a přešla ke dveřím. Odemkla jsem je a uviděla přesnou kopii našeho domova v Port Angeles. Přála jsem si, aby to tu bylo jako doma, a to se povedlo.

„Esmé je vážně šikovná,“ vydechla jsem a pohladila koženou pohovku, která stála naproti krbu. Ben prozkoumával nový domov a já slyšela jeho spokojený smích. Otočila jsem se na Edwarda a pozvala ho dál. Posadil se na židli v kuchyni a pozoroval mě, jak se snažím uvařit čaj. Ruce jsem měla zmrzlé, takže mi to moc nešlo.

„Ukaž, já to udělám,“ řekl a vzal mi z ruky konvici s vodou a dva sáčky čaje. Posadila jsem se a sledovala ho, jak se mrštně pohybuje po kuchyni a na talířek pokládá sušenky, které byly uloženy ve spíži. Vše položil na stůl a já zavolala svého syna. Posadil se, napil se čaje a ukousl si sušenky. Než jsem se nadála, znovu se rozběhl do domu a já jen pobaveně kroutila hlavou.

„Máš úžasného syna,“ řekl Edward a usmál se.

„Moc se omlouvám, že jsem tak rychle zmizela,“ zašeptala jsem a napila se teplého čaje.

„Nic se neděje. Esmé sice byla trochu smutná, ale určitě jsi k tomu měla své důvody,“ pověděl mi a já pohlédla do jeho zlatých očí. Měl je stejné jako jeho bratr. Hluboké a upřímné. Nevím proč, ale najednou jsem měla chuť se podělit o své trápení s tímto neznámým chlapcem. Potřebovala jsem, aby pochopil důvody mého chování a sdělil je své matce, kterou jsem si tak oblíbila.

„Zemřel mi manžel. Je to pár měsíců zpátky a pořád to bolí. Přijeli jsme sem s Benem, abychom zapomněli a vyléčili naše zlomená srdce a pochroumaná křídla,“ řekla jsem a použila větu z jedné knížky, kterou jsem koupila Benovi. Edward si povzdychl a pohladil mě po dlani.

„To je mi moc líto,“ vydechl a já zalitovala toho, že jsem vůbec něco řekla. Nenáviděla jsem ten pocit, když mě někdo lituje. Zvedla jsem se a přešla k oknu.

„Nelituj mě,“ přikázala jsem mu a rukama si objala hrudník.

„Promiň, nechtěl jsem tě rozzlobit,“ omlouval se. Otočila jsem se a jemně se usmála. Úsměv mi oplatil a zvedl se.

„Už bych se měl vrátit. Přeji hezkou noc a sladké sny,“ řekl a zasmál se. Zavřel za sebou dveře a já se pořád usmívala. Možná to tu nebude tak hrozné, jak jsem si myslela. Uklidila jsem hrníčky, talířek a porozhlédla se po domě. Byl dokonalý. Čtyři místnosti a dvě koupelny. Pokoj pro Bena byl velký, barevný a veselý. Moje ložnice byla sladěna do černobílé a dodávala mi pocit, že jsem pořád ten člověk, kterým jsem byla, než jsem sem přijela. Jedna koupelna byla sladěna do žluta a druhá do červena. Kuchyně byla prostorná a obývací pokoj zářil všemi barvami, které jsem tak milovala. Vybalila jsem těch pár věcí, které jsme si přivezli, a nad krb položila fotku Jacoba. Vedle ní jsem dala fotku mě a rodičů a jako poslední krb ozdobila fotka Bena jako miminka.

Umyla jsem svého syna, uložila ho do postele a přečetla mu pohádku. Poslouchal, hladil mě po ruce a každým pohybem své malé ručičky mi dokazoval, jak moc mě má rád. Když jsem dočetla, políbila jsem ho na čelo a popřála mu dobrou noc. Zavřela jsem dveře a usmála se. Ben ležel v posteli, zabalený do deky, a smál se. Přešla jsem do své ložnice a navštívila koupelnu, kterou jsem si okamžitě zamilovala. Umyla jsem se, oblékla se do pyžama a lehla si. Pohlédla jsem na Jacobovu fotku a usmála se.

„Líbilo by se ti tady. Je tu hodně zvěře, lesy jsou tu čisté a hluboké. Zítra se pojedeme podívat do města a něco málo nakoupíme,“ povídala jsem mu a po tváři mi stekla jedna neposedná slza. Setřela jsem ji a slíbila si, že ta byla poslední. Poslala jsem mu vzdušný polibek a zhasla. Položila jsem hlavu na nadýchaný polštář a těšila se na to, co se mi bude zdát.

Stála jsem v lese a pozorovala stromy a rostliny, které se schovávaly pod pokrývkou sněhu. Utrhla jsem kus kapradí a zapletla si ho do vlasů. Běhala jsem po lese, jen v šatech a bosa. Za sebou jsem uslyšela tichý smích a rychle se otočila. Pohlédla jsem do spokojených očí Emmetta Cullena a sebejistě k němu přešla. Rozevřel náruč a já do ní skočila. Několikrát se se mnou zatočil a každým pórem jsem vsakovala tu lásku a spokojenost, která kolem nás panovala.

„Miluji tě,“ zašeptal a sklonil se k mé tváři. Už už jsem cítila jeho rty na těch svých, ale z toho dokonalého snu mě probudil hlas mého syna. Rozlepila jsem víčka a několikrát zamrkala. Když jsem se probrala, pohlédla jsem na Bena.

„Co se děje?“ zeptala jsem se a posadila se.

„Máš návštěvu,“ prozradil mi a usmál se. Zvedla jsem se, pohlédla z okna a na příjezdové cestě spatřila červený džíp, o který se opíral muž, o kterém se mi zdálo. Srdce se mi rozběhlo neuvěřitelnou rychlostí a na tváři se objevil úsměv, který nešel dát pryč. Rychle jsem se zavřela v koupelně, umyla se a trochu upravila. Ze skříně jsem vyndala kalhoty, svetr a modrou bundu. Poslala jsme Bena zpátky do postele a seběhla schody. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře. Přešla jsem k němu a usmála se. Úsměv mi oplatil a já ztratila nit.

„Dobré ráno,“ popřál mi a já kývla hlavou. Měla jsem plnou hlavu jeho dokonalého hlasu a vůně, která vycházela z jeho těla. Zatřepala jsem hlavou a vzpomněla si na Jacoba. Zhluboka jsem se nadechla a pohlédla do jeho upřímných očí.

„Esmé mě posílá, abych ti předal tohle,“ řekl a podal mi bílou obálku. Natáhla jsem ruku a chytila ji do dlaně. Prsty jsem se dotkla jeho ruky a projelo mnou něco, co jsem neznala. Zvláštní pocit, který se usadil v břiše a rozechvíval vše v mém těle. Když jsem ruku stáhla, pocítila jsem smutek.

„Dnes večer čekáme tebe i Bena. Rosalie má narozeniny a všichni budeme rádi, když přijde někdo jiný než naše rodina,“ nabídl mi a s nadějí v očích na mě pohlédl. Chtěla jsem odmítnout, ale použil na mě omamující sílu svých očí a já souhlasila. Popřál mi hezký den a odjel. Stála jsem na tom místě několik minut a vstřebávala fakt, že s ním budu celý večer. Vzpomněla jsem si na obálku a rozbalila ji. V ruce jsem držela smlouvu a podmínky potřebné k pronájmu domku.

Když se Ben připravil, odjeli jsme do města a já s radostí přišla na to, že je skoro stejné jako Port Angeles. Na konci ulice byla stejná kavárna a pár obchodů mi připomínalo domov. Nakoupili jsme několik věcí domů, nějaké jídlo, oblečení a dárek pro Rosalii. Zatím jsem ji moc neznala, ale podle toho, co jsem včera viděla, měla ráda módu. Pořídila jsem jí nové šaty a knihu o všem, co by ji mohlo zajímat. Domů jsem se vrátila příjemně unavená, spokojená a natěšená. Ben si hrál ve svém pokoji a já se zavřela do skříně s oblečením. Hledala jsem něco vhodného a slušného, ale nemohla jsem nic najít. Měla jsem jen troje šaty a ani jedny z nich se nehodily na oslavu narozenin. Celá zoufalá jsem hledala kalhoty k červené halence, když jsem je uviděla. Světle fialové šaty nad kolena se stuhou kolem pasu. Vydechla jsem a pohladila jemnou látku, která mi připomínala spíš pavučinku než látku. Pamatovala jsem si na chvíli, kdy jsem je na sobě měla poprvé. Bylo to na roční výročí našeho vztahu. Seděla jsem na lavičce v parku a čekala na něj. Prošel kolem mě a nedošlo mu, že jsem to já. Nenosila jsem šaty, takže to pro něj byl šok, když mě tak viděl. Měla jsem je na sobě dvakrát. V ten den a čtvrt roku před jeho smrtí.

Stála jsem před zrcadlem a pozorovala krásku, která se na mě jemně usmívala. Oči měl rozšířené očekáváním a líce jí zářily červení. Vlasy měla natočené a vyčesané do vysokého culíku. Šaty bez ramínek odhalovaly její štíhlé tělo a zdůrazňovaly dekolt. Na krku se jí houpal řetízek, který měla od maminky, a kolem zápěstí měla uvázaný náramek, který jí daroval on. Usmála jsem se na sebe a nemohla uvěřit tomu, že jsem to já. Stačilo trochu líčidel a byla jsem hezká. Do pokoje vběhl Ben a unešeně mě pozoroval. Přešel ke mně, objal moji nohu a zasmál se.

„Jsi ta nejkrásnější maminka na světě,“ řekl a táhl mě ke dveřím. Vzala jsem do ruky dárek, kabát a následovala jsem svého dokonalého synka. Oblékli jsme se a vyjeli směr dům Cullenových. Celou cestu jsem se ošívala a nemohla přestat myslet na Emmetta. Cítila jsem se provinile vůči Jacobovi. Není to ani rok, co zemřel, a já už myslím na jiného. Zatřepala jsem hlavou a soustředila se na cestu. Během několika minut jsme přijeli ke srubu a než jsem stihla otevřít dveře, už stáli ve dveřích a vítali nás. Viděla jsem, jak na mě všichni překvapeně hledí a usmívají se. Ten, kterého jsem toužila vidět nejvíc, chyběl. Spolu s Benem a zbytkem rodiny jsme se přemístili do obýváku a já pohlédla do očí muže, který spodní čelistí otíral podlahu. Pozoroval mě, v očích vepsanou touhu a lehce se usmíval.

Večer probíhal podle mých nejtajnějších představ. Rosalii se můj dárek líbil a svou radost dávala najevo. Alice mi pochválila šaty a domluvila se se mnou na společné nakupování. Esmé se ptala na dům, její manžel nás poslouchal a se zájmem se vyptával na můj život. Smrt Jacoba jsem jen rychle přeběhla a rozpovídala se o domku. Koutkem oka jsem pozorovala Emmetta a s radostí přišla na to, že mě pozoruje a usmívá se. Zrovna jsem jedla dort a hleděla do znechucené tváře Rosalie, když jsem uslyšela křik. Křik mého syna. Vyběhla jsem na zahradu a pozorovala ho, jak se válí ve sněhu. Oddychla jsem si a pozorovala jeho spokojenou tvář. Chytila jsem se zábradlí a usmála se. Za sebou jsem uslyšela vrznout dveře a kolem mě se rozprostřela vůně, která mě okouzlila. Zhluboka jsem se nadechla a na rameni ucítila ledový dotek. Otočila jsem se a pohlédla do očí muže, který mě přiměl myslet na něco jiného než na svého zesnulého přítele. Usmál se a vydechl. Na tváři jsem ucítila ledové lechtání jeho dechu a celá jsem se roztřásla.

„To s tvým přítelem mě moc mrzí,“ zašeptal a stisk na mém rameni zesílil. Smutně jsem se usmála a podívala se na svého syna. Ležel ve sněhu a hleděl na hvězdy. Když jsem se znovu podívala do Emmettovy tváře, byl blíž, než jsem čekala. Chtěla jsem se odtáhnout, ale neviditelná síla mě tlačila proti jeho tělu. Přitáhl si mě k sobě blíž a sklonil se k mé tváři. Na rtech jsem ucítila lehký tlak a vydechla. Polibek jsem mu oplácela a cítila, jak si mě přitáhl ještě blíž. Rty se věnoval těm mým a já nevnímala nic jiného než tu dokonalou souhru našich polibků.

„Emmette,“ ozvalo se za námi šokované vydechnutí a já se od něj rychle odtáhla. Pohlédla jsem do zmatené tváře Rosalie Cullenové a najednou mi došlo, co jsem provedla.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Kráska a Emmett - 2. část: