Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Konec ponižování!

02.10.2009 (12:15) • Veerunqa • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2943×

BELLIN POHLED

Jako obvykle jsem po škole byla doma a uklízela. Pro rodinu jsem nebyla nic víc než holka, která jim uklidí a obslouží je. Nemám žádné kamarády ani nikdo se mnou nechce kamarádit, protože si všichni ze mě dělají legraci a bojí se, že by si z nich taky dělali legraci. Každý den odtrpím, jako bych byla v plynové komoře a nemůžu přitom zemřít.

Jednoho dne jsem toho měla už dost. Chtělo se mi umřít. Vstala jsem o něco dřív, vzala všechny peníze co jsem měla a jela jsem k nejbliššímu dílerovy pro nějaký jed. Když jsem tam přišla ochotně mi dal zboží za domluvenou cenu. Hned po tom jsem jela do školy. Docela jsem si to užívala. Začala jsem si totiž uvědomovat, že to je můj poslední den ve škole. Doma to bylo taky docela v pohodě. Udělala jsem vše co po mě chtěli bez komentářů a zbytečných narážek.

Bylo okolo půlnoci a já začala uskutečnovat svůj plán. Než jsem vyšla z domu tak jsem si vzala jed. Potom jsem se šla projít do lesa.

Šla jsem po nějaké cestě. Odbočila jsem z ní a došla na nějakou louku. Byla krásná. Měla tvar kruhu a všude rostly všemožné druhy květin. Tam jsem si lehla a čekala na smrt. Už jsem skoro nevnímala když se nademnou sklonil anděl. Byl to nádherný muž s bronzovými vlasy a karamelovýma očima. Nejspíš jsem mrtvá, řekla jsem si.

,,Jsem už mrtvá?” zeptala jsem se anděla s úsměvem na rtech.

,,Ne, ale proč by jsi chtěla umřít?” a taky se na mě usmál. Když nejsem mrtvá teď tak za chvilku budu, pomyslela jsem si.

,,Nesnáším tenhle svět. Můj život.”

,,Tak proč nezačneš nový?”, zeptal se mě na takovou věc která by nešla uskutečnit, i kdybych chtěla.

,,Víš o nějakém?”, ptala jsem se s trochou vtipu v hlase. Nejspíš jsem se zamilovala, pomyslela jsem si smutně.

,,Ano. Co takhle ten nový život začít se mnou i ho skončit?”

,,Jistě moc ráda.”. Vstala jsem.

,,Ahoj, já jsem Bella.” představila jsem se.

,,Ahoj, já jsem Edward” a potřásli jsme si rukama. Nějakou chvíli jsme si povídali.

Seděli jsme naproti sobě a koukali jsme se na sebe. Nevím, co to se mnou bylo, ale napadlo mě že když jdu do toho nového života tak tam půjdu, jak mě pánbůh stvořil. Proč bych si měla do nového života nosit věci z toho starého, aby mi to vše připomínaly. Tak jsem se začala vysvlékat. Než jsem se stihla vysléct, tak on předemnou držel svou košili. ,,Bude ti zima” řekla jsem mu starostlivě.

,,Ne, mě nebude zima, ale tobě ano.” Poraženě jsem si jeho košili vzala a oblékla. Byla mi kapánek delší, takže mi zakrývala intimní časti . Přičichla jsem si k ní. Krásně voněla. Doufám, že si toho nevšiml. ,,A můžeš mi říct, proč jsi se svlékla?” a uchechtl se. Podívala jsem se mu do očí. Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem mu říct pravdu.

,,Nechci si brát staré věci do nového života.” Nevěděla jsem, jak to udělal, že jsem mu řekla pravdu. Musím to zjistit. ,,Můžeme vyra.....”, ale než jsem to stihla dořeknout, zatmělo se mi před očima a nic jsem nevnímala.

EDWARDŮV POHLED

Seděli jsme s Bellou naproti sobě a dívali jsme se na sebe. O nečem přemýšlela poznal jsem to podle toho, že měla nepřítomný výraz. Za malou chvíli vztala a začla se svlékat. Okamžitě jsem si svlékl košili a podal jí ji. ,,Bude ti zima, ” řekla starostlivě.

,,Ne, mě nebude zima, ale tobě ano.” Vzala si ji a oblékla. Nenápadně si k ní přičichla. Nejspíš si myslela, že si toho nevšimnu, ale já si toho všiml. Byla tak krásná. Nemohl jsem se na ni vynadívat.

,,Můžeme vyra......”, ale než to stihla dořeknout tak mi spadla do náruče. Omdlela. Přičichl jsem si k ni. Cítil jsem nějaký jed. Tak proto si myslela, že je mrtvá. Upíří rychlostí jsem běžel za Carlislem, aby mi poradil, co můžu udělat, abych ji zachránil.

Donesl jsem ji do obýváku a položil na pohovku a volal jsem Carlisla. Za chvíli v obýváku byli všichni. ,,Co se děje, Edwarde?” ptal se mě starostlivým tonem Carlisle.

,,Pomůžeš jí?” Přišel k Belle blíž a začal jí vyšetřovat. ,,Jak je na tom, Carlisle?”, zeptal jsem se ustaraně. Nechci aby umřela. Miluji ji a nechci bez ní žít.

,,Lidi, Edward se nám zamiloval.” Nechápu proč to zrovna teď říká a zrovna před celou rodinou, v takové situaci. Tak jsem na něj zavrčel.

,,Edwarde, jestli ji nechceš stratit, tak ji budeš muset proměnit. Jed je v krevním oběhu a začíná ničit důležité orgány.” Musí žít, ale ne takhle. Musí být nějaká jiná možnost. Podíval jsem se na Carlstla. Myslím, že ví co mám za otázku a tak zakroutil hlavou, že ne.

,,Proměním ji.”

,,Jsi si jistý?” a kývl jsem na souhlas.

,,Chceš to udělat ty, Edwarde?” Ano.

Začal jsem se k Belle přibližovat, až jsem ucítil, jak se její kůže na krku trhá pod mýma zubama. Kousl jsem ji ještě z druhé strany krku a tím jsem skončil.

Celou dobu co hořela jsem seděl vedle ní a držel jí za ruku. Ani jednou nevykřikla. Ani se nepohnula. Byla tak nehybná bál jsem se oni. Bude v pořádku, ptal jsem se Carlisla pokaždé, když se naskytla možnost. A pokaždé mi odpověděl, že bude. Ale pořád jsem měl strach.

Když se probudila byla ještě krásnější. Vypadala jako bohyně. Bohyně s tmavě hnědýma vlasama které se mírně vlnily. Její oči měly barvu zralích višní.

BELLIN POHLED

Když jsem se probrala vůbec na nic jsem se nepamatovala. Všechno bylo zamlžené. Jako bych se dívala přes film. Rozhlédla jsem se kolem sebe a spatřila Edwarda jak sedí vedle mě a drží mě za ruku.

,,Ahoj Bello, jak ti je?” zeptal se mě starostlivě jako kdybych přežila autonehodu.

,,Ahoj”, odpovědela jsem mu a lekla se toho jak zní můj hlas. Jako zvonečky které se třpytí na slunci. Podívala jsem se na ruce byly bílé jako napadlý sníh. ,,Edwarde co se to se mnou stalo?”, zeptala jsem se ho vyděšeně. Neměla jsem ani potuchu co se mi stalo.

,,Bello bud v klidu všechno ti vysvětlím. Moje rodina i já jsme upíři. Proměnil jsem tě na jednoho z nás jinak by jsi umřela.” Koukala jsem na něj jako idiot s otevřenou pusou. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Edward a celá rodina mi vysvětlili pravidla a  jejich tedy naše přirozenosti.

Do Edwarda jsem se zamilovala a on do mě. Celá rodina žijeme spolu až do teď.

THE END