Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Konec?

Jamie

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

heh...tak další jednorázovka...tentokrát delší než předešlá...nevím zda se povedla(ale snad jo x)), to musíte posoudit sami...pěkné počtení...a pls komenty,kritiku, beru cokoliv..ty vždycky potěší...hlavně pište x)

19.06.2009 (13:00) • • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2465×

Konec ?

http://www.youtube.com/watch?v=jiLb0IgKLok

Utekla. Ani se ji nepokusil zastavit. Věděl, že ji nemůže nutit, aby zůstávala se zrůdou. Navíc, teď když na ni skočil jakoby byla další chod v jeho jídelníčku se jí nemohl divit, a už vůbec ne, ji něco vyčítat. Neměl žádné právo ji zadržet, i když tak moc chtěl, aby zůstala, aby se vrátila.

***

Nechápala, jak to mohl udělat. Tolikrát ji přece říkal, jak moc ji miluje a slíbil, že ji nikdy neublíží. A teď tohle. Vrhl se na ni jako kdyby byla něco k jídlu. Porušil svůj slib, a to mu jen tak neodpustí. Byla ráda za to, že ji nehledal, že se ji nesnažil zadržet. Část její osobnosti si sice přála, aby to udělal, ale nedočkala se. Běžela zpět domů, ke svému otci. Její otec nebyl doma, tak si v rychlosti zabalila pár věcí, které ji tu zůstaly, většinu měla tam, kde byl on. Vzala si nějaké peníze, napsala otci vzkaz, že je v pořádku, a že pojede na nějakou dobu k matce. Kdyby se po ní sháněl, tak, aby věděl kde se, možná, bude nacházet. Poté odjela na letiště a opravdu jela za svojí matkou. Nemínila se však zdržet déle než bylo nutné. Zůstala pouze na takovou dobu, aby si mohla utřídit myšlenky a dala si dohromady seznam, proč se k němu vrátit a proč ne.

Trpěla tím, že ho neměla nablízku, že neslyšela jeho sametový hlas a necítila tu omamnou vůni, kterou na něm milovala. Ale v hloubi duše doufala, že i on trpí její nepřítomností, nebo alespoň se trápí tím, co udělal. Nebyla připravena se vrátit, ale u matky dlouho nezůstala. Odstěhovala se do malého městečka na severu Kanady, někde poblíž hranic s Aljaškou, našla si práci, měla dokonce i přítele, ale jejich vztah vzal brzy za své, protože tento muž nebyl tím, s kým chtěla, s kým potřebovala být.

Jenže roky neúprosně ubíhaly, a až teď po pár letech odloučení, věděla, že už to bez něj nedokáže déle snést. Kdyby alespoň věděla kde ho hledat, ale z města, odkud před lety utekla, se již jistě on i celá jeho rodina odstěhovali, aby lidé nezjistili, že jsou jiní. Že to nejsou jen tak obyčejní lidé. Že jsou to upíři.

***

Uběhlo šest let od doby, kdy odešla a už se neozvala a on i jeho rodina se znovu stěhovali. Stále nedokázal přijít na důvod, proč ji málem zabil. Svou jedinou lásku, důvod jeho existence. To, že měl žízeň ho neomlouvá. Mučil se myšlenkami, co by se stalo, kdyby neutekla, kdyby se nezastavil. Několik týdnů po této neblahé události se všichni rozhodli, změnit působiště. Doteď žili v Jižní Americe, u rodiny upírů, se kterými se už dlouho přátelili.

Bydlela s nimi i jedna krásná upírka, která do mladíka byla už pár století zamilovaná. Nebyli šťastný pár, ale vycházeli si vzájemně vstříc, jenže kdykoliv se ho pokusila políbit či dotknout, nevědomky se odtáhl. Nemiloval ji a nechtěl ji dál ubližovat, proto se rozhodl odejít. Když to před nějakou dobou vysvětlil své rodině, nenechali ho v tom samotného. Byla to rodina, která vždy, za jakékoli situace, drží při sobě. Krásná upírka to pochopila, bylo jí to líto ale tušila, že pro ni už v jeho mrtvém srdci není dostatek místa. Stěhovali se do městečka v Kanadě, poblíž hranicím s Aljaškou.

***

Dívka se právě procházela po nábřeží a sledovala podivně klidný a tichý oceán. Dnes bylo vše jiné. Po pár týdnech, se zjevily hvězdy a měsíc, tak nádherný, byl zrovna v úplňku. Jenže měla pocit, že ji někdo sleduje. Ale bylo jí to jedno. Pochybovala, že její pronásledovatel je ten, na kterého nedokáže zapomenout, ani kdyby si to přála.

***

Bylo to jako sen, který si tolik přál snít, ale věděl, že nesní, to mu bylo již roky zapovězeno. Tohle byla skutečnost. Nevěřil svým vlastním očím, které viděly jeho lásku procházet se po nábřeží. Byla krásná, tak jak si ji pamatoval, vlastně ne, teď byla nádherná. Celou tu dobu ji sledoval, snažil se přesvědčit sám sebe o tom, že to co vidí, není jen přelud, který si vymyslel. Chtěl jít za ní, ale neměl dost odvahy. Co kdyby se lekla a utekla, tak jako kdysi. Začal k oceánu chodit každý den, doufal, že znovu přijde a bude se procházet. Viděl ji tam večer co večer a stále nenašel odvahu jít za ní, na kolenou ji požádat o odpuštění a zeptat se jí zda má stále místo v jejím srdci. Možná by to bylo troufalé, ale spíše se bál zklamání, které by mohlo nadejít.

Zahleděla se na místo, odkud ji pozoroval, rychle se schoval, ale něco v jejích očích mu nedalo „spát“. Viděl snad v tom páru očí, barvy čokolády, zklamání? Jednoho večera už to však nevydržel, rozhodl se jít za ní a odprosit ji na kolenou. Viděl, jak sedí na lavičce, oči zavřené, nejspíš přemýšlela. Vydal se směrem ke svému andělu. Nemohl déle čekat, potřeboval ji jako kyslík k životu. Jaká to ironie, přeci, upír kyslík nepotřebuje.

***

Seděla na lavičce, přemýšlela, či vzpomínala. Najednou za sebou zaslechla, jak se něčí pár chodidel dotýká kamení. Ani se neohlédla, jen doufala, že jde ten, po kterém už tak dlouho, každou buňkou v těle, touží. Postava za ní se nejistě zastavila a čekala. Děvče pomalu vstalo a otočilo se.

Najednou ho uviděla. Stál přímo proti ní, v očích se mu blýskla nejistota, smutek a otázky. Netušila zda má začít plakat, utéct nebo cokoliv jiného, v mysli měla zmatek. Cítila pouze štěstí, které ji pomalu naplňovalo, štěstí, které si myslela, že už nikdy neucítí. Zkoumala očima každou část jeho těla, jako poslední si nechala oči, věděla, že jeho hluboké oči, ji chytí do pasti a už nepustí. Teprve teď si uvědomila, jak jsou její vzpomínky chabé, odlišné od skutečnosti.

Chtěl promluvit, ale to už k němu přišla, položila dva prsty na jeho ústa a usmála se. Nechtěla, aby cokoliv pokazilo tento, tak výjimečný okamžik. Pomalu se k ní naklonil a čekal, jak zareaguje. Byla překvapena a šťastna. Políbil ji, pokusil se odtáhnout, ale ona si zamotala prsty do jeho vlasů a polibek prodloužila. Stáli tam takto dlouho do noci a vzájemně si šeptali slůvka lásky.

A byli spolu až na věky? To nevím, ale vím, že byli ten nejšťastnější pár pod sluncem, jaký kdy existoval.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Konec?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře