Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Když se Jasper nudí...

30.08.2010 (10:45) • AnneCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 32349×

Když se Jasper nudí…

S očima upřenýma z okna jsem zíral na zříceninu starého hradu. Byl to právě ten, který obýval nejznámější upír historie jen před pár stovkami let. A možná tam ještě žije!

Ale ne, já ho prostě nemůžu prozkoumat. Vždycky, když se plížím ke dveřím, objeví se ten malej, s prominutím, skřet a jeho velká fackovací ruka.

„Zkus to a já ti dám takovou facku, že tě nenajde ani Google,“ řekla mi, jakmile jsme přijeli do našeho současného domova – v Rumunsku. Skrýváme se tu před Arem, protože si nás proti němu moje milovaná ženuška poštvala. Podle nejnovějších zpráv se jim podařilo odstranit růžovou z jedné zdi a Arovi začíná hrabat. Jo, nedivím se, když se mu tam hned druhý den objevil Barbie club, jestli se můžou v tom „žůžovém“ hotelu ubytovat.

A teď mě a Edouše hlídá celá rodina, protože my jsme poslední, komu se ještě nepovedlo nás přestěhovat. Možná, kdybych si ulovil člověka, problém by byl vyřešen – vždyť potom bychom se taky museli stěhovat, ne? Ale to bych doma nemohl mít bratra s vysílačkou v hlavě a manželku – rosničku.

„Jdu na lov,“ křikl jsem do baráku a už otevíral dveře.

„Počkej, jdu s tebou,“ řekla okamžitě moje manželka a už tancovala ke mně. Zamračil jsem se.

„Ne, nejdeš!“ přikázal jsem.

„Řekni mi, prosím tě, rozumnej důvod, proč bych neměla?“

„Protože… Co kdybych narazil na Volterský veverky a ty bys mi je chtěla vypít?“ Jo, řekl jsem pitomost.

„Ehm… víš proč se jim říká Volterský?“ zamračila se na mě Alice, ale obrátila se a s významným pohledem zabouchla dveře do ložnice. Dobře, dneska „spím“ na gauči.

Jen co jsem byl volný, vyrazil jsem tak rychle, jak jen jsem mohl, do transylvánských lesů. Najednou se přede mnou objevil volný prostor, na nimž se tyčil onen starý hrad. Jen si počkej, Drákulo! Nemusím být Chuck Noris, abych ti vyprášil kožich!

Kolem mé hlavy proletěli netopýři a já okamžitě toho největšího z nich chytil.

„Mně neutečeš, upíre!“ štěkl jsem na malé zvířátko, které jsem si držel před obličejem.

„Proměň se! Dělej! Já ti dám, neposlouchat!“ hrozil jsem, než se na mě sletělo hejno dalších netopýrů a málem mě vyneslo až do vzduchu. S omluvou, že jsem si jejich kámoše s někým spletl, jsem tu vyděšenou lítací myš pustil.

Podíval jsem se směrem ke zřícenině a nejednou, hle, v okně se cosi mihlo. Nedočkavý vzrušením, že potkám toho bájného upíra, rozběhl jsem se k hradu a třemi mocnými skoky jsem to nasměroval do okna. Možná mi ti netopýři poškodili radar, každopádně nevím, jak se mi povedlo, že jsem se rozplácl vedle okenní díry. Dobře, nejsem tak nenápadný, jak jsem původně chtěl, každopádně ta rána přilákala i osobu, kterou jsem pravděpodobně viděl mihnout se v okně.

„Kdo jste?“ promluvila osůbka. Byl to muž, malý, tlustý, tváře rudé, pod plachetkou osoba. Nevěděl jsem, jak mám s Drákulou jednat, tak jsem se uklonil.

„Pane, mé jméno je Jasper Hale a jsem upír. Přišel jsem vás pozdravit a vyjádřit své nadšení, že vás potkávám,“ promluvil jsem jak nejgalantněji jsem mohl.

Ale on nezareagoval tak, jak jsem čekal. Doufal jsem, že se aspoň pousměje, nebo lépe, pozve mě na kapku červené, ale on udělal něco jiného.

„Pomoc, úchyl!“ začal křičet a utíkal pryč, až mu pláštík vlál.

Chtěl jsem utíkat za nim, ale okolo paží mě chytily silné ruce. Emmett mě za dirigování Alice táhl z okna. Šlo mu to dobře, když uvážíme, že jsem mu ten východ před chvíli parádně zvětšil.

Jen co mě dostali do lesa, začala na mě Alice křičet.

„Jaspere Hale, ty idiote! Neříkala jsem ti něco? Takhle vyděsit chudáka hlídače. A to jsi mu musel říkat tvé jméno? Teď se musíme stěhovat!“

„To - to byl hlídač?“ vykoktal jsem ze sebe a překvapeně hleděl do její naštvané tváře.

„Ovšemže! Sis myslel, že tady žije Drákula?“

„Tady žije Drákula?“ vmísil se do toho Emmett. Jen jsem si zaklepal na čelo a nakonec to dopadlo tak, že jsme Emmetta museli táhnout domů.

Fajn, tak tohle nevyšlo. Každopádně, teď se stěhujeme a Edík je poslední na řadě. A víte, kam míříme? Do České republiky.

Jen se těšte!

Autor: AnneCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Když se Jasper nudí...: