Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Když se Carlisle nudí...

05.07.2010 (22:00) • AnneCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 6496×

Když se Carlisle nudí…

Kam jsem se to dopracoval? Venku vedro na zabití, takže do práce nemůžu. Esmé se mnou nemluví, že jsem ji jak se patří neobhajoval při nechtěném pokus otrávit Bellu, a číst mě už nebaví. Knihovnu mám přelouskanou i pozpátku a v Aliciných módních časopisech jsem moc zajímavostí taky nenašel. Vlastně… přeci jen mě tam něco zaujalo. Psychologie! Ale koho zpovídat, když nikam nemůžu? Musím si postačit s obyvateli domu.

„Alice?“ zakřičel jsem ze své pracovny. Jako odpovědí mi bylo hlasité „Ne!“ až se zatřepaly okenice. Dobře, bylo by lepší začínat u upírů, kteří nemají dary. Esmé by si určitě ráda postěžovala, ale se mnou nemluví. Ledaže by mě nepoznala. Za dveřmi se ozvalo hlasité bouchnutí doprovázené skřeky. Asi není nejdobřejší znamení pohled na Alici, která smíchy nemůže ani… ani nakupovat.

Nenápadně jsem se vloupal do pokoje Emmetta a Rose. Z jejich šatníku jsem si vzal Emmettův kostým na maškarní, který mimochodem nikdy nepoužil. Díky bohu se nám povedlo mu rozmluvit, že kostým Drákuly není nejlepší. Od Rose jsem si vypůjčil černou paruku, bílý pudr a se svým lupem odkráčel z pokoje nevšímaje si velké chichotající se koule na posteli pod peřinou.

Ve své pracovně jsem na sebe tu maškaru oblékl a při pohledu do zrcadla jsem se málem uklonil. S krokem kačera v říji jsem vešel do kuchyně, kde se Esmé už dva dny snažila uklidit. Když jsem vešel, překvapivě se otočila a zalapalo po dechu.

„Aro? Co tu děláte? A proč máte zlaté oči?“ A kruci, zapomněl jsem na čočky.

„Eh… v zájmu… mezinárodních… upířích… vztahů na Olympijském poloostrově… jsem přijal ochutnávku zdejšího… jídla.“ Ehm… Cože? „A začínám podnikat v psychologii. Máte jedinečnou možnost být mým prvním pacientem.“

K mé radosti, Esmé souhlasila. Jen mě trochu zarazil její přístup, když mě se slovy „Šup, šup!“ plácla po zadku a hnala mě do obýváku.  

(...)

„Tak Esmé, co vás trápí?“ pokládal jsem otázku jako správný psycholog.

„Manžel,“ odpověděla.

„Ale, ale. A pročpak?“

„Jsem na něj naštvaná! Neměl náhodou v manželském slibu, že při mně bude stát v dobrém i ve zlém? A on, bídák jeden, mě ani neobhajoval, když jsem málem otrávila svou budoucí snachu!“

„Takže přiznáváte, že je to vaše vina?“ vypálil jsem. Esmé přihmouřila oči.

„Byla to nehoda. A on je ten, který za všechno může. Kdyby nebyl pořád v práci, já bych se nenudila a Bella by všude nevykládala, že vtipy o tchýních jsou pravdivé!“

„A teď spolu nemluvíte a vedete tichou domácnost,“ konstatoval jsem.

„Jestli máte pocit, že s pěti dětmi je domácnost tichá, pořiďte si nejnovější verzi naslouchátka!“

„Takhle jsem to nemyslel. Takže, vy s manželem nemluvíte?“ Jako bych to nevěděl.

„Ne, čekám až se omluví. A Aro? Víš ty, že jsi vážně fešák?“ Cože? V tu chvíli už Esmé seděla vedle mě a snažila se mi rozepnout kostým. No těpic! Ona mě chce podvést se mnou!

„Co to vyvádíte, ženská?“ vyjekl jsem a snažil se dostat její ruku z mého rozkroku. „Já budu křičet!“

„Ty jsi gay! Jo, já to věděla! Ty jsi gay!“ A já se ptám znovu. Cože? Náhle jsem si všiml zlosynského záblesku v jejich očích. Takže ona ví, že jsem to já. Rozhodl jsem se, že budu v téhle usmiřovací hře pokračovat.

„Cože? Caius to někde rozkecal? Vždyť to bylo jenom jednou!“ Nahoře na schodech se začali chechtat Emmett s Rose, kteří celé divadlo pravděpodobně sledovali.

Esmé cukaly koutky. „Jane si vás dala na video! A poslala to všem na Facebooku!“

Už jsem to nevydržel. Přiskočil jsem k Esmé a pořádně ji objal.

„Omlouvám se,“ zašeptal jsem. Ona mi jen z hlavy strhla tu vypelichanou paruku a hluboce mě políbila.

„No, myslím, že už nikdy nebudu moci Ara navštívit, protože jestli tohle uvidí, roztrhá mě na takové kousíčky, že mě ani pálit nebude potřeba,“ zasmál jsem se.

„Ne, ne, táto,“ zahlaholil ze shora Emmett. „Až tohle uvidí, bude se ti smát při každém setkání ještě pár tisíc let!“

Moje shrnutí

Autor: AnneCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Když se Carlisle nudí...: