Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jsi má oběť

22.09.2009 (17:45) • Angelina • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 5770×

Šla jsem pomalu temnou nocí. Nikam jsem nespěchala. Milovala jsem tyhle noční procházky. Sledovala jsem měsíc na obloze, která byla poseta hvězdami. Cítila jsem, že mě někdo sleduje. Nechtěla jsem nadále být ve světle pouličních lamp. Na další křižovatce jsem zatočila doprava a mířila jsem do neobydlené, průmyslové části města.

Slyšela jsem, že kroky mého pronásledovatele zrychlili. Taky jsem přidala do kroku. Nechtěla jsem, aby mě dostihl. Přitáhla jsem si k tělu svoji kabelku, jako bych se o ní bála. Bylo léto a já jsem na sobě měla jen krátké, červené šaty ke kolenům, které toho více ukazovali, než skryli. Dnes v noci bylo ticho, které kazilo jen klapání mých vysokých podpatků. Přemýšlela jsem o tom, kdy se mi vlastně začalo líbit nosit boty na vysokých podpatcích, zatímco se kroky mého pronásledovatele stále více přibližovali.

Teď už mi to nevadilo. Byla jsem přesně tam, kde jsem chtěla být. Přešla jsem silnici a zašla jsem do slepé uličky, kde byla úplná tma - né však pro moje oči.

Otočila jsem se a počkala na toho muže, co mě pronásledoval. Tvářila jsem se vyděšeně a ještě více jsem si k tělu přitiskla svou kabelku. Muži mohlo být tak třicet, měl krátké černé vlasy a na svůj věk vypadal docela dobře. Na tváři mu hrál samolibý úsměv. Mohla jsem přesně tipnout, co se mu honí hlavou. Byl šťastný, protože si myslel, že mě zahnal do kouta. Chtěl mi ublížit - okrást nebo znásilnit. Měla jsem být jeho dnešní oběť.

Ale to se spletl. To on byl má oběť. Já jsem byla jen návnada. Nedokázal by mi ublížit, ani kdyby na mě vystřelil pistolí, co měl zastrčenou za páskem.  Já jsem byla upír a on moje večeře.

Stále jsem hrála svou hru. Tvářila jsem se k smrti vyděšeně a pomalu jsem před ním couvala. On se však přibližoval rychle.

„Prosím, neubližujte mi,“ zašeptala jsem. Jeho škodolibý úsměv se ještě rozšířil. Pomalu vytáhl zbraň.

„Když nebudeš křičet, nic se ti nestane,“ řekl posměšným hlasem, když došel až ke mně. Přiložil mi zbraň ke spánku.

Vzpomněla jsem si na svou poslední noc, kdy jsem ještě byla člověk. Stalo se to před deseti lety a bylo to stejné jako dnes, jenže tehdy jsem svou bezbrannost nepředstírala. Šla jsem zrovna domů od kamarádky a ztratila jsem se. Neslyšela jsem nic, ale najednou mě pod krkem držel nádherný anděl s červenýma očima. Byl to Edward. Když skončila má přeměna, vysvětlil mi, že něco v mých očích mu nedovolilo mě zabít a tak mě proměnil. Zamiloval se do mě na první pohled a já do něj.

Rozhodla jsem se přestat hrát svou roli bezbranné dívky a usmála jsem se. Zahodila jsem svou kabelku, abych měla volné ruce. Muž se zatvářil překvapeně. Rychlými pohyby, které lidské oko nemohlo zaznamenat, jsem ho odzbrojila a chytila pod krkem. Překvapení v jeho tváři vystřídal strach.

„Když nebudeš křičet, nebude to bolet dlouho,“ slíbila jsem mu.

„Co to...“ snažil se něco říct, ale já jsem mu nedala šanci. Dalším rychlím pohybem jsem mu otočila tvář na stranu, abych měla volný přístup k jeho krku. Spatřila jsem, jak mu pod kůži tepe krev. Bez dalšího zbytečného prodlužování jsem se zakousla.

Má ústa se zaplnila jeho krví a já jsem slastně hltala. Cítila jsem jak ta teplá, životodárná tekutina stéká dolů mým hrdlem. Slyšela jsem, že někdo seskočil ze střechy a dopadl na zem jen metr ode mě.

„Bello, lásko, nech mi taky něco…“ zaprosil svým dokonalým hlasem můj Edward. Nic by mě teď nedokázalo zastavit, jen on.

Naplnila jsem svá ústa krví, ale nepolkla jsem jí. Odhodila jsem mrtvé tělo a soustředila jsem se jen na svou lásku. Dnes v noci na sobě měl modré rifle a černou košili, kterou měl rozepnutou a já mohla vidět jeho dokonalou hruď. Milovala jsem, když nosil černou. Podívala jsem se do jeho nádherné tváře, kterou lemovaly bronzové vlasy. Vyhledala jsem jeho oči barvy krve. Ach, jak já jsem ho milovala.

Přistoupil ke mně a objal mě okolo pasu, aby si mě mohl přitáhnout na své dokonalé tělo. Chvěla jsem se vzrušením. Zajela jsem mu prsty do vlasů a přitáhla jsem si jeho tvář. Spojila jsem naše rty a on si ochotně vzal krev, kterou jsem si pro něj v ústech schovávala. Políbil mě a já jeho. Začala mě ovládat touha.

Aniž bych ukončila náš polibek, zatlačila jsem mu do prsou a přirazila ho na nejbližší zeď. Edward se však nenechal a otočil nás. Teď jsem zády tlačila na zeď já. Rukama jsem mu zajela pod rozepnutou košili a hladila jsem jeho dokonalé tělo. Nestačilo to, chtěla jsem víc. Začala jsem mu rozepínat pásek, zatímco on mi vyhrnoval šaty. Stáhla jsem mu rifle i se spodním prádlem a obmotala jsem mu nohy okolo boků. Slyšela jsem, jak roztrhal moje kalhotky - ten kousek látky, který mu bránil, aby se dostal tam, kam chtěl.

„Už zase?“ zeptala jsem se se škodolibým úsměvem. Ach, ta jeho nedočkavost.

Edward jen zavrčel touhou, ale nevnikl do mě. Teď jsem začínala být nedočkavá já. Proč si semnou hrál? Chytil si mě za zadeček a povytáhl si mě, aby dosáhl na má prsa. Nejprve mě začal líbat na krku a pomalu směřoval k mým prsům, které vyčnívali z velkého výstřihu mých šatů. Zuby odhrnul látku a jemně skousl moji bradavku.

„Áh…“ vydechla jsem vzrušením. Chtěla jsem ho cítit uvnitř sebe, ale on si stále hrál s mými prsy. Už jsem byla hodně nedočkavá a taky trochu naštvaná. Proč mě trápí? Zavrčela jsem, aby si uvědomil, že už nechci čekat.

„Popros!“ nakázal mi.

On si snad dělá srandu! Nebudu prosit, když vím, že on už to taky dlouho nevydrží. Jen jsem zatnula zuby, abych to ještě chvíli vydržela a neuniklo mi ze rtů to slovo, které chtěl slyšet. Vydržím to, slíbila jsem si.

Edward si uvědomil, že prosit nebudu a tak mě pomalu spouštěl dolů k jeho přirození. Naše oči už byli ve stejné výšce. Z jeho pohledu mi najednou bylo jasné, že on to nevzdal. Stále čekal, až poprosím. Jemně jsem zakroutila hlavou. Tohle byl boj a já jsem se rozhodla vyhrát. Touha zmítala celým mým tělem, ale nechtěla jsem ustoupit.

Edward si mě posunul ještě kousek níž a já jsem ho cítila. Dotýkal se mě svým přirozením na mém nejcitlivějším místečku, ale nevniknul do mě. Bylo to jako by mě chtěl svým mužstvím jen pohladit a hned mě zase odtáhl. Zaskučela jsem. Tohle se nedalo vydržet.

„Prosím!“ zašeptala jsem. „Prosím, já už to nevydržím!“

Řekla jsem, co chtěl, ale neuviděla jsem ten samolibí úsměvem, který jsem očekávala. Edward po mě toužil úplně stejně jako já po něm a už to nedokázal protahovat. Rychle do mě vnikl a já jsem konečně dostala, to co jsem chtěla.

Přitáhla jsem si k sobě jeho rty a začala jsem ho líbat. Edward rychle přirážel a já jsem vzdychala slastí spolu s ním. Slyšela jsem, že zeď za mými zády praská, ale bylo mi to naprosto jedno. Nechtěla jsem však skončit v hromadě suti a tak jsem přestala objímat Edwarda a rukama jsem se odrazila od zdi. Edward skončil na zádech a já na něm. Ani na setinu sekundy jsme však nepřestali.

Nedokázala jsem se ho nabažit. Rytmicky jsem pohybovala boky a způsobovala jsem rozkoš sobě i Edwardovi. Nepřestala jsem ani, když jsem dosáhla vrcholu. Pořád jsem ho chtěla. Edward nás otočit, tak aby byl nahoře.

Vyrušilo nás však vycházející slunce. Utlumila jsem svou touhu a odtáhla jsem se od Edwarda. Neprotestoval, i když jsem viděla, že mu to také ještě nestačilo. Našla jsem svou kabelku a on se rychle oblékl a společně jsme se vydali do našeho domu. Cestou jsme nemluvili. Musela jsem se soustředit na to, abych se na Edwarda nevrhla hned tady na ulici, kde se začali objevovat lidé. On na tom nejspíš byl stejně.

Musela jsem se hodně přemáhat, abych udržela lidskou rychlost. Už jsem chtěla být v našem pokoji a pokračovat tam, kde jsme museli přestat. Naštěstí jsme nebydleli moc daleko. Trvalo nám to jen deset minut a už jsme spatřili náš pronajatý dům. Nemohli jsme nikde bydlet dlouho a tak jsme si domy jen pronajímali. Rychle jsem odemkla dveře a šla jsem dovnitř.

Jen jsme byli oba vevnitř vrhli jsme se na sebe. Divoce jsme se líbali, zatímco mě Edward vzal do náručí a upíří rychlostí vyběhl do naší ložnice. Tentokrát to naše oblečení nevydrželo. Strhala jsem ze svého milence všechno najednou a odhodila jsem to někam do kouta. Šaty, které jsem měla na sobě tam hned letěli taky. Nic nám už nebránilo a my jsme pokračovali tam, kde jsme předtím přestali.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mezi polibky.

„Já tebe,“ odpověděl mi.

Autor: Angelina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi má oběť: