Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Johamova nejmladší dcera; Jennifer - 3. část: Nečekané

02.09.2011 (15:00) • Never • FanFiction jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 1534×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Píše se první duben roku 2015…

(Cullenovi se mezitím přestěhovali do Anglie, ale svatba se odehrává v La Push, podle Sethovy a Jennifeřiny prosby.)

„Jennifer Cullenová, berete si zde přítomného Setha Clearwatera za svého právoplatného manžela? Budete ho milovat a ctít v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě, dokud Vás smrt nerozdělí?“  Vím to jistě? Vím jistě, že si ho chci vzít a prožít s ním nekonečnou věčnost? Bojím se. Bojím se toho, že mi jednou už nebude stačit. Že mě omrzí… Ty huso! Jak nad tím můžeš vůbec takhle přemýšlet?! Styď se!

„Ano,“ povedlo se mi ze sebe vydat po chvilkovém zamyšlení.

Mé oči se zvedly do úrovně těch Sethových, když přišla řada na něm.

„Sethe Clearwatere, berete si zde přítomnou Jennifer Cullenovou za svou právoplatnou manželku? Budete ji milovat a ctít v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě, dokud Vás smrt nerozdělí?“

„Ano,“ prohlásil vítězným tónem a já si skousla ret, abych se nerozplakala. Ve chvíli, když jsem pohlédla do jeho očí, přišlo mi, že mám celý svět na dlani. Už nás dělí jen jedna věta… Jedna věta a budu Clearwaterová.

„Tímto Vás prohlašuji za manžele. Můžete políbit nevěstu,“ pobídl Setha oddávající. Jelikož byl o skoro tři hlavy vyšší, než já, naklonil se nade mě a jednou rukou přehodil závoj přes hlavu a druhou mě objal okolo pasu. Pálilo to jako tenkrát. Stoupla jsem si na špičky a mé paže jsem obtočila kolem jeho krku. Všechno mi teď připomínalo tu chvíli, kdy jsme se viděli poprvé, kdy se mě poprvé dotkl, kdy mě poprvé políbil… Cítila jsem to dnes přesně tak, jako tenkrát. Bylo v tom všechno. Vítězství, radost, štěstí, touha, vášeň, ale i nehynoucí láska. Láska, která se nedá popsat slovy.

Byl to on, kdo ukončil náš polibek. Všichni, kdo byli v sále, propukli v potlesk. Více jsem Sethovi stiskla ruku a přitulila se k němu.

Postavili jsme se pod menšími schůdky a byli jsme obklopeni rodinou, přáteli – a různými dalšími lidmi, které jsem snad ani neznala –, kteří nám gratulovali. Možná jsem tam někde zahlédla dojatou Huilen, uplakanou Serenu s Maysun a Johama s Nahuelem po boku, ale nejsem si tím jistá. Úplně se kolem nás udělalo bílo. Jen on a já… Nikdo jiný. Nikde, nikdy. Žádný čas, žádné dění. Prostě jen my.

Jenže jakmile jsem ucítila, že už pod sebou nemám zem, to mě donutilo se vrátit do reality. Zahleděla jsem se to Sethovy snědé tváře, která byla úplně bezchybná a políbila ho. Bylo to jiné, než když mě líbal před svatbou.

I když mi začínal docházet vzduch, nechtěla jsem to skončit. Nechtěla jsem nikdy skončit. Líbat ho, dokud budeme žít.

„Lásko… Je tu moc lidí,“ zasmál se Seth a já se přistihla, že se mu drásám po prvním knoflíčku jeho sněhobílé košile. A já rudla.

„Já vím,“ přikývla jsem a pár mých vlasů mi spadlo do obličeje, ale stále jsem přes ně viděla, jak se Seth pousmál. Dloubla jsem ho do žeber, ale pro něj to muselo být jako pohlazení.

„Hele, rodino, nechceš mi ji na chvíli půjčit?“ Otočila jsem se po hlasu a uviděla Jacoba, který stál za námi, nohy rozkročené a ruce měl sležené na prsou. Chyběla mu kravata a košili měl nahoře porozpínanou. Chudák, už si na to chození bez trička zvykl tak moc, že je schopný se svléknout i na svatbě.

„Kdybych tě neznal a nevěděl bych, že máš Nessie, tak bych tě poslal to háje. Ale tady ji máš,“ postavil mě opatrně na zem a na tvář mi vtiskl polibek. Otočil se, mrkl na Jacoba a zmizel mezi lidmi. Ještě chvilku jsem ho pozorovala, než jsem si stoupla k Jacobovi, který mi dal ruku kolem pasu, a já mu ji dala na rameno. Chytl mě za ruku a začali jsme se pohybovat do rytmu hudby.

„Tak aby bylo jasno, ode mě nemůžeš čekat Cullenovskej nepřekonatelnej tanec,“ uchechtl se. Viděla jsem, jak tančí Bella s Edwardem nebo Carlisle s Esmé. Tohle ani nebyl tanec, ale tančilo se mi s ním lépe, než s Emmettem, protože jsme oba byli na stejné koleji.

„To ode mě taky ne,“ ušklíbla jsem se při představě, jak se kroutím na parketu.

„Asi před rokem bych řek, že s tebou Seth bejt nemůže, protože to je proti přírodě. Ale teď jsem rád, že si vybral tebe,“ usmál se a zadíval se na mě. Věděla jsem o tom, že kdysi bojoval proti upírům… že chtěl Renesmé vyhodit z okna. Ale otisk ho změnil.

„Já jsem taky ráda, že si vybral mě… Nevím, co bych bez něj dělala,“ přiznala jsem.

„Jenom jedna rada,“ naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha, „dávejte si pozor. Cullenovic jsou prokletý tím, že udělaj dítě hned napoprvé.“ Oba jsme propukli v hurónský smích.

„Dobře, beru to na vědomí,“ nepřestávala jsem se smát. Vzpomněla jsem si na Nessie, která už bude asi každou chvílí rodit. Přesně měsíc před mojí svatbou se bral Jake s Renesmé. Odjeli do Říma na líbánky a vrátili se tři.

„Tak to by stačilo! Všichni jste jako Edward s Bellou! Uletí vám to!“ táhla mě Alice od Jacoba, na kterého jsem jen se jen omluvně usmála.

„Neuletí, Alice. Neměj péči, ano? Kde je Seth?“ zmatkovala jsem, když jsem ho nikde kolem sebe neviděla.

„Čeká jen a jen na tebe, zlato. Ale prve se běž nahoru převléct,“ popostrkovala mě ke schodům, které jsem vyběhla a zamířila si to do mého a Sethova pokoje.

V okamžiku, kdy jsem měla zavřené dveře, jsem ze sebe opatrně stáhla šaty a lodičky. Z šatníku jsem vytáhla tmavší přiléhavé jeansy a dlouhé, bílé tílko. Černé sáčko, kdyby byla zima do ruky a balerínky, abych udělala alespoň radost Alici.

Zpátky dole jsem byla docela rychle. A to hlavně kvůli tomu, že jsem se nemohla dočkat Setha. Ta doba, co jsme byli bez sebe, mi připadala jako věčnost.

„Sethe!“ skočila jsem mu do náruče, když jsem ho uviděla. Stál u našeho červeného Land Rovera. Když už jsem stála na svých nohou, dlouze jsem ho políbila, tak, aby poznal, jak moc mi chyběl.

„Tak pojď, ty opičko, nebo nám to uletí,“ naposledy mě políbil, dal do kufru poslední kufr, který patřil mně, ale celý ho balila Alice, jak jinak.

***

Ležela jsem na pláži a prohýbala se v návalu touhy. Seth se opíral o lokty, aby mě nezasypal celou jeho vahou a upíral zrak do mých očí, jako já do těch jeho.

„Sethe…“ zaprosila jsem.

„Moc se ti omlouvám, jestli do bude bolet, hvězdičko,“ a spojil naše těla v jedno.

Dlouho do noci naše těla spolu tancovaly vášnivý tanec.

Opřela jsem si hlavu o Sethovu hruď a spokojeně si oddechla. Jednou rukou mě objal a přitiskl si mě blíž k sobě. Okamžitě mě zalilo teplo.

„Miluji tě,“ zavrněla jsem.

„Miluji tě.“

***

Vraceli jsme se po necelých dvou týdnech. Ne, že by se nám chtělo, ale bylo to kvůli mně. Hodně času, jsme se Sethem strávili na moři nebo na pláži a mě začala bolet hlava, přičemž už ani prášky nepomáhali. Shodli jsme se, že už by to asi stačilo a že se už vrátíme. Rodině jsme to neřekli. Budou mít překvapení. Tedy kromě Alice a Edwarda. Minimálně tedy Alice.

Po hodině jízdy po dálnici, která vede z Londýna, jsme sjeli na obyčejnou hlavní silnici, po které jsme jeli asi dalších třicet minut, než jsme vjeli do řídkého lesa, který houstnul. Seth trošku přibrzdil a zatočil k cestě, u které bylo napsáno „Cullenovi – soukromý pozemek“. To se nedalo přehlédnout, navíc jako vlkodlak si tu odbočku pamatoval, i když jich tam bylo stovky.

Zastavil před domem, kde už museli všichni vědět, že jsme přijeli, protože nás ucítili nebo uslyšeli.

Seth mi gentlemansky otevřel dveře a pomohl mi ven. Nechali jsme auto před vilkou a otevřeli hlavní dveře do haly. Chvilku jsme je nechali otevřené – kdyby se náhodou všichni nechtěli přivítat hned. Když už jsme si byli jisti, že můžeme bez problému jít, vešli jsme. Hodila jsem svou kabelku na pohovku, která byla pod oknem a nakoukla do obýváku. Všichni tam byli – tedy pár párů bylo na schodech a hledělo dolů.

„Takhle brzy?“ uchechtl se Emmett a já začala přemýšlet, kolik tu muselo padnout poznámek o tom, co děláme, když jsme tu nebyli.

„Hodně,“ okomentoval to Edward a já zčervenala. Seth mě objal kolem pasu a já se uvolnila. Ale i tak nám moc prostoru nedávali. Bylo to samé objímání, samá pusa táhle a tady.

„Jsem unavená. Půjdu si lehnout,“ dala jsem si dlaň před ústa, když jsem začala zívat. Jacob vytáhl obočí a Jasper se uchechtl. Nechala jsem to být a odešla do naší ložnice. Vyzula jsem si boty, a aniž bych se svlékla, tak jsem spadla do postele a více, než spokojeně usnula.

***

Ráno mě probudila až Sethova dlaň na mé líci. Sice bych ještě ráda spala, ale bylo to to nejsladší probuzení, jaké jsem mohla mít. Natáhla jsem se, že ho obejmu a políbím, ale v polovině pohybu jsem se zarazila. Má ruka vystřelila k mým ústům a já se během okamžiku kroutila u záchodové mísy. Čekala jsem, než se mi přestane stahovat žaludek a potom se svalila na chladné dlaždičky a snažila se klidně oddechovat.

„Sethe, jdi pryč!“ přikázala jsem mu.

„Ani nápad,“ zavrčel a přitiskl mi něco ledového na čelo. Byla to úleva. Rukou jsem si studený ručník z čela stáhla a opatrně se postavila. Seth mi stál ihned za zády.

Pustila jsem z kohoutku téct ledovou vodu, kterou jsem si opláchla obličej a vyčistila si zuby, abych neměla v puse pořád tu pachuť. Bylo mi hned líp.

Seth už mě chtěl vzít do své náruče, ale já jsem to odmítla.

„Promiň… Ale spíš bych chtěla něco ledového,“ pousmála jsem se a doufala, že ho to neurazí.  Když jsem otevřela dveře, ovanul mě studený vzduch a mně se zatočila hlava.

***

„Edward se nemýlil,“ přitakal Carlisle a podal mi krabičku ubrousků, s kterýma jsem si setřela gel z bříška.

„Jakože…“ začal můj manžel.

„Ano, budete mít miminko,“ přiběhla do pokoje Bella s úsměvem od ucha k uchu. Takhle šťastnou jsem ji asi nikdy neviděla.

„My budeme mít miminko?“ vyhrkli jsme se Sethem unisono. Bylo to jako rána do žeber, kdy vám to vyrazí dech.

„Všechno tomu nasvědčuje,“ přikývl Edward.

„Gratulujeme!“ vypískla malá postava z rohu, která mi během vteřiny visela na krku. Jacob se na Nessie zamračil, protože jí zakázal tohle rychlé běhání, zvlášť když je ještě týden po porodu. Ano, začala rodit pár minut po našem odjezdu a mi o tom nevěděli ani slovo. No věřili byste tomu?!

„Jojo, děkujeme,“ odpověděla jsem i za nás oba. Usmála se a vrátila se k Jacobovi a malé Rebecce v jeho náruči.

Obrátila jsem se k Sethovi a přitáhla si ho k sobě. Vášnivě jsem ho políbila a dala jsem do toho všechno, co jsem jen mohla.

„Miláčku… budeme mít miminko,“ opakovala jsem pořád dokola, neschopna tomu stále uvěřit. Nedocházelo mi to ani po dlouhém dnu po tom, co nám to Carlisle potvrdil.

„Bude to naše malinká princezna,“ usmál se a objal mě pevně pažemi.

„Ty chceš holčičku?“ podívala jsem se na něj s povytaženým obočím.

„A ty ne?“ udivil se a pohladil mě po vlasech.

„Já chci malého Setha!“

♦ The End ♦